Pravda o pádech na motorce

Stalo se, co se stát muselo. Všichni kdo občas sledujete moje počínání jistě dobře víte, že holduji ježdění na okruzích. V takové míře, jakou mi volný čas a (hlavně) peněženka dovolí. Líbí se mi, když člověk konečně může otevřít plyn bez obav z bezpočtu běžných silničních překážek či svoje bodové konto. Je v tom něco magického, aspoň pro mě. Konečně mi jednou nedojde benzín ani neshoří elektrika a já se mu takhle odvděčím. Možná se ta motorka jen snaží chránit sebe sama (nebo snad i mě?), přede mnou. Jak, ale praví prastaré anglické přísloví:”Tak dlouho se jezdí s Triumphem na okruh, až se guma utrhne.”

Pád na motorce je vůbec taková zvláštní zkušenost. Podobně jako když to trochu přeženete s alkoholem a tzv. hodíte šavli. Je to tak trochu tabu, nikdo o tom moc nemluví. Může být zábavné, když to potká ostatní, ale pak se to poprvé stane vám a najednou jde o běžnou část života. Přirozeně se opakování takové události snažíte vyhnout, ale když je jednou za čas fakt dobrá párty a jde se na limit… Celá příhoda je už lehce staršího data. Jednak jsem docela váhal, zda se o ni mám vůbec podělit, abyste o mě nemysleli, že jsem úplný… Hmm, vlastně ani nevím. Také bylo v sezóně potřeba nejprve odbavit ostatní testy. Uvidíme, snad mi ještě někdy někdo motorku půjčí. Akorát by měl možná vynechat upozornění typu “dávej bacha, jako by byla tvoje vlastní!”.

Možná si vzpomenete už na můj první okruhový zához v Mýtě. Tehdy se ho povedlo zachytit skutečně pohotovému fotografovi, díky čemuž jsem se o něj s vámi mohl lépe podělit. Doba však pokročila a jak víte, když jde o nějakou zábavu na kolech, obvykle s sebou dnes mám kameru. Takže si to můžeme dopodrobna zanalyzovat a do nejmenších detailů rozpitvat, co se vlastně stalo.

Pouze dvě večerní rozjížďky jízd pro veřejnost. V jistém ohledu rutina. Co by se mohlo stát? Zánovní rukavice, které jsem si koupil (a moc oblíbil) spíše na dojíždění pro rohlíky budou stačit. Nandávat ty okruhové vždycky strašně dlouho trvá. Tyhle jsou pohodlnější, lépe mi sedí, mám v nich větší cit – jasná aktivní bezpečnost.

Vykroužil jsem první jízdu. K večeru již nebylo takové vedro, takže bez úpravy tlaků. Nikterak hustý provoz, kterým se mi dařilo čile proplétat. Spousta lidí má strach a brzdí příliš brzo. Totiž, já taky, ale s Brembo pumpou, na kterou jsem letos upgradoval, nemám problém pustit se o něco hlouběji do brzdných zón. Taková svižná pohoda, žádné přehnané drama. Při pohledu do appky po dojezdu se ukazuje velice hezký čas (2:33) Vždyť to šlo úplně samo. Je dnes TEN den? Den pokoření dvouapůl minutové hranice? Stačí přece jen o kousek přitlačit. Ve vzduchu začíná být cítit dobrá párty!

Konečně jednou povedený záběr, bohužel jsem si zapoměl “fusku” na kameru, takže dost fouká. Nájezd k záhozu začíná od 2:51.

Jak a Proč?

V nájezdu do Schwantzovky jsem dotahoval dalšího jezdce. Kupodivu brzdil mnohem později než se na první pohled zdálo, beru vnitřek. Na výjezdu beru za plyn plnou hrstí, o pomyslný kousíček více, než dřív. No, jenže k těmhle experimentům teď fakt vůbec nemám dobrou stopu. Navíc moje, spíš cestovní, Michelinky už mají něco za sebou, včetně okruhů. Zadní kolo mi jde pod plynem, zhruba ve 120km/h, hezky bokem. Řidítka křížem. Koleno na zem.

S kolenem na zemi už jsem jel několikrát, ale nyní v téhle pozici poprvé driftuji. Nebudu lhát. Bylo to cool jak sviňa, akorát nejsem žádný Marquez, takže jsem fakt nevěděl co s tím. Plyn jsem zavřel, rychlost klesala a pak se motorka na malý okamžik srovnala. Jenže náklonu bylo stále příliš, ale rychlost už moc nízká, tak mi to prostě upadlo. Vzít přesně v tomto momentě znova za plyn, možná byste si (hned druhý den) přečetli jak s Marquezem vytírám podlahu!  

Zdálo se mi, že se jedná o stejný případ, který se mi v Pitlandu nakonec podařilo odjet, právě včasným opětovným přidáním plynu ve správnou chvíli. Na Pitu se mi to povedlo odjet … jednou, ale předtím nejdřív taky šestkrát zahodit. Akorát nyní se tak nedělo ve dvacetikilometrové rychlosti, ale o sto víc. Z příčin si tedy vyberte: stará guma, špatná stopa, přehnané ambice. Kombinace všeho dohromady? Nebo prostě a krátce – jezdecká chyba. (ale kdo napíše do komentáře, že tím to určitě nebylo, mohl by dostat VIP na měsíc zadara!)

Stalo se mi něco a bolí to?

Vzít si pořádné rukavice, tak vůbec nic. Tyhle se trhly a lehce jsem si odřel klouby na ukazováčku. Jako když se snažíte ráčnou povolit ten špatně přístupný šroub a on dělá, že nic. No a pak najednou povolí a vy se fláknete o karoserii. Tak tohle bolelo mnohem méně. Jinak naprosto nic. Už jsem se, nejednou, zranil víc i při obyčejné chůzi. Zde by se hodil sáhodlouhý odstavec o tom, jak máte všichni používat adekvátní ochranu, ať už provozujete cokoliv. Jenže to se píše všude a pořád dokola. Ze žádných chyb se však člověk nepoučí tolik, jako ze svých vlastních. Ještě bych rád poděkoval pánovi na Ducati, kterého jsem se snažil předjet. Cením, že se mi vyhnul, jinak by byl tenhle odstavec o bolesti nejspíš delší. Navzdory mojí snaze, jsem mu nakonec nechtěně přeci jen stopu zkřížil.

Co to stálo?

Štěstí přeje připraveným, hodilo by se asi zmínit. Většinu pádu pobral padák, stupačka a závaží na konci řidítek. Nová závažíčka, stupačky a boční ochranný kryt mě dohromady vyšly zhruba na patnáct set. Blinkr nepočítám, měl jsem doma jeden vadný navíc, takže kombinací s padeným vznikl plně funkční. Plasty dostaly naštěstí pouze lehkou patinu, která půjde snadno rozleštit. Po téhle stránce, vzhledem k okolnostem, to dopadlo snad nejlépe jak mohlo. Při téhle příležitosti, jsem sundal a nechal preventivně zkontrolovat vidlici, ale bylo jasné, že křivá nebude, když po pádu nic netrefila. No ale už je dole, celkem příhodný čas na její repas. Poněkud dražší sranda, avšak primárně nesouvisí s pádem.

Trochu hůře dopadla výstroj. Potrhané rukavice můžete vidět na videu. Z toho mám mrzení, protože mi fakt perfektně sedly a také byly staré pouze pár měsíců. Možná bych je mohl vyreklamovat, vždyť jen spadly na zem a roztrhly se! Také budu potřebovat nové kalhoty. Nikoliv proto, že by byly hnědé. Avšak obstaraly většinu klouzání, takže jim povolily švy na zadních partiích. Docela určitě by se daly nechat zašít, ale mají na hodně místech i sedřenou kůži. To bych se vám pak na fotkách tolik nelíbil, bude třeba je obměnit. Nové stojí okolo šesti tisíc, tyto konkrétní se mi povedly ulovit jako zánovní z bazoše za pouhou polovinu obvyklé ceny. Uvidíme, jestli štěstěna udeří dvakrát.

Přesně v duchu motta naší redakce o tom, že zážitek nemusí být nutně pozitivní, stačí když je intenzivní. Tohle sakra bylo. Asi i víc než výhra na Slováči. Nicméně, kdybych si měl vybrat, který ze zmíněných zažít znova. Myslím, že raději beru výhru bez padání. Tak co myslíte? Prodám motorku a vykašlu se na to? Koupím si raději cesťáka? Nebo enduro? Počtete si příští rok o tom, jak se mi s novou sadou gum konečně podařilo udolat můj skromný cíl?