Pitland: Malé motorky pro velké děti.

Sice už mám odzimováno, ale k narozeninám jsem nafasoval voucher do Pitlandu. Jde o místo, kde se dá trénovat na motorce dokonce i přes zimu, protože je pod střechou. Společně s kamarádem Marou jsme se dostavili do bývalé průmyslové haly na okraji Prahy, uvnitř které se nachází malý technický okruh. Zkušenější a protřelí autíčkáři si pravděpodobně představí něco na způsob motokár. A vlastně nebudou daleko od pravdy. 

Prvním krokem je vytvoření vašeho profilu. Což můžete udělat z domu v předstihu, nebo klidně na místě. Zabere to asi pět minut. Tam se vám pak budou zapisovat vaše časy na kolo a další případné úspěchy. Následuje nafasování vybavení -  motorkářská kombinéza, helma a vůbec vše s tím související. Doslova se můžete dostavit pouze v trenkách a úplně všechno si půjčit na místě. Nám přišlo jako dobrý nápad donést si vlastní vybavení na motorku. Protože nám sedí, je pohodlné, nebudeme muset ztrácet čas zkoušením a tak dále. Proč to nebyl úplně nejlepší nápad, se dočtete později. Následuje stručné instruktážní video, co (ne)dělat, a jde se na věc.

Zde bude asi vhodné si něco říct o stroji, který dostaneme do rukou. Jedná se o elektrický pitbike, zkráceně – ePIT. Zmenšená motorka, údajně tříčtvrteční, já bych řekl, že možná ještě o kousek méně, protože snad poprvé v životě došlápnu oběma nohama na zem! Celé provedení je poměrně spartánské. Na řídítkách nemáte žádné budíky ani ukazatele. Pouze trhačku, která v případě pádu “chcípne” moto, aby nežila vlastním životem a neohrožovala okolí. Nejsou tu žádné zbytečnosti jako spojka nebo převodovka, což obsluhu výrazně usnadní a zvládnou ji bez problému i nemotorkáři nebo děti. Ovládání je stejné jako u běžné motorky – plyn, přední brzda na páčku, zadní brzda se ovládá tradičně pravou nohou a moc ji nepotřebujete. Prostě jen taháte a ono to jede. Elektromotor produkuje 14 kw a velice solidních 70 Nm. Na výběr je ze tří výkonových map limitujících jak maximální rychlost, tak i příval výkonu. Nevolíte si je však sami, instruktoři vám je nastaví na dálku. Na rozkoukání se začíná na jedničku, s maximálkou 30 km/h a vážně vlažným nástupem. Po chvilce se přepne na na dvojku, maximálka naroste o pouhých patnáct kilometrů v hodině, ale elektrické “volnoběžné” newtonmetry se namnoží a najednou už vám na výjezdech i klouže zadní kolo. Finální trojka, s maximálkou 60 km/h, není zadarmo, musíte si ji zasloužit – zajetím kola pod 27 sekund.

Nás se týkal “hodinový zážitek”. Já osobně jsem již od začátku tušil, že můj apetit bude nejspíš vyšší a na místě si pak ještě něco přidám. Vřele všem doporučuji – objednávejte si rovnou dvouhodinovku nebo balíček Mini. Možná vám to přijde příliš, jenže úvodní hodina je z velké části instruktážní a zase tolik si (po dráze) nezajezdíte. Vyzkoušíte si zrychlení, brzdy, osmičky. Takové nutné, avšak užitečné, zlo. Pak se cvičně sjede pár kol na dráze a pokud vše proběhne hladce, přepne se výkon na dvojku a celé kolečko se opakuje. A tady najednou začíná zcela jiná úroveň zábavy. Jenže to trvá jen chvilku, a tak jsme si přidali navrch sadu tří rozjížděk po sedmi minutách.

Na jedničku jde držet “plnej” skoro všude, pokud už však máte ve svém profilu odjetou úvodní instruktáž, můžete při další návštěvě již brázdit dráhu na vyšší stupeň. To už je potřeba ten plyn trochu regulovat. Jízda na motorce není vlastně nic jiného než hra s přesouváním těžiště. Jenže klasická velká motorka, která má okolo 200 kg a navíc se pohybuje nějakou rychlostí, je sama o sobě dost stabilní a zase tolik ji neovlivníte. Může za to fyzika, gyroskopický efekt a jiná cizí sprostá slova. Do toho teď zabrušovat nebudeme. Zato takový drobný ePIT, který váží stejně jako vy (nebo méně) při průjezdu pomalých ostrých vracáků … to je úplně něco jiného. Cítíte, jak reaguje na sebemenší pohyb, všechny chyby, které při řízení pácháte, se mnohem více projeví. Celá jízda je pak hodně o technice. Správné technice! V následujícím videu si ukážeme, ehm … ty ostatní techniky.

Kdo nepadá, nejezdí na hraně! V některých místech povrch klouže víc než jinde. Jsem si jistý, že bych vymyslel celou řadu dalších závodnických výmluv. I když na nich může být něco pravdy, nic to nemění na tom, že právě technika je klíčem k úspěchu. Ze začátku jsem si sice pochvaloval, jak je tahle věc přesně moje velikost, ale přesto jsem docela bojoval s posezem. Ne že bych se na ePita snad neposkládal, ale ono to nemá vlastně ani nádrž, které se běžně držíte koleny. Prostě nezvyk jak sviňa. Když sedíte moc vzadu, bude vám ujíždět přední kolo. Moc vpředu znamená naopak prokluz zadního kola na výjezdech. Totéž následuje při neopatrném zacházení s plynem. Zkrátka je potřeba víc trénovat. 

Dokonce se mi postupem času začalo dařit tu hranu pocítit i dříve, než až na zemi. Mně je naprosto jasné, že vy jste skrz slzy smíchu v očích už neviděli ten parádní sejv (1:32) jak od Marqueze. Po uklouznutí zadního kola následovaného štrejchnutím kolenem o zem jsem hbitě na zlomek sekundy přivřel plyn, abych získal zpět ztracenou trakci, a stejně rychle ho opět otevřel, abych sebou po ztrátě rychlosti neplácl o zem. Možná vám to přijde jako maličkost, ale já z toho měl fakt velkou radost. Povedlo se mi jich několik, ale tenhle byl asi nejlepší a nejvýraznější. Skutečně si můžete hrát na hraně přilnavosti, holt to vždycky nevyjde. Lze samozřejmě praktikovat i s normální motorkou, akorát ty následky se potom trochu liší.

Nejlepší čas na kolo se mi podařil 28,1 s. Nic moc, ale na první návštěvu snad ujde. Rekord na dvojku je okolo 24 sekund. Bohužel jsme toho už víc nestihli, musel jsem stihnout ještě další věci, ale jinak bych tomu dal jednu sadu jízd, maximálně dvě, a snad bych se dostal i k té poslední mapě? Sem se ještě někdy určitě podívám.

Hejty nakonec nemám, žádné nejsou. Snad jen nějaké shrnutí. Určitě chcete alespoň dvě hodiny. Vlastní věci si doporučuji spíše nebrat, hlavně pokud jsou nové/drahé/hezké, raději využijte místní půjčovny. Moje kombinéza naštěstí není ani jedno z toho, ale na kalhotách mi povolil šev a budu je muset nechat opravit. Vůbec není nutné se do toho pouštět s takovým přehnaným zápalem jako já. Podobně jako motokáry je i Pitland do jisté míry takový, jaký si ho uděláte. Ještě bych chtěl vyzvednout práci místního osazenstva. Přátelský a profesionální přístup, skoro je až podezírám, že je to baví.

Verdikt:

Klade se zde velký důraz na bezpečnost. Veškeré “tvrdé” překážky jsou odstraněny a pár nezbytných podpůrných sloupů je obaleno tlustými molitany. Přístupněji a bezpečněji si na motorce asi nikde jinde nezajezdíte. Výborný zážitek a zkušenost, určitě bych ho doporučil všem. Vhodné i pro děti. Pokud už ovládají ježdění na kole, tohle zvládnou taky. Rovněž doporučuji i dospělým dětem, např. pravidelným návštěvníkům motokár, kteří už všude byli, všechno viděli a vyzkoušeli, by mohl být Pitland vítaným zpestřením. Jen musíte dát na oba typy dětí pozor, aby pak nechtěly chodit častěji nebo si nedej bože pořídit motorku domů.

Zakončím citátem kamaráda Mary: “Ještě, že to nemáme v Brně, to by pak bylo drahý.”