Peugeot 208 1.2 PureTech: I dopravní špičku můžete milovat

Jestliže k některým autům si hledáte vztah dlouho a pozvolna, u jiných je to přesně naopak. Na první pohled ve vás vzbudí sympatie a chuť se kamarádit. Rozpaky a citový zmatek se dostaví až po bližším seznámení. Peugeot očividně sází na filozofii, že první dojem můžete udělat jenom jednou, a snaží se z ní vytěžit maximum. Vzhledem k tomu, že 208 je nejprodávanějším modelem značky a jedním z nejoblíbenějších ve svém segmentu, zřejmě to funguje.

Na mě to funguje jen napůl. Předek se designérům vysloveně povedl, a i když se od tváře předchůdce neliší nijak zásadně, vypadá míň jako bonbón a víc jako auto. Jenže než došlo na zadní partie, klíčový člověk týmu se stal obětí šíleného cukráře, přejel ho vlak nebo dal výpověď. Výsledkem je něco, co ze všeho nejvíc připomíná vyhřezlou montážní pěnu. Jaká škoda! Ale vem to čert, podle zadku si snad auta nevybíráme, co tu máme dál? Velmi efektní chillipapričkový lak s názvem Power mi trochu připomíná dávnou lásku Fiestu ST, i když se hodí spíš pro holky nebo pro pány, kteří nemají ani stín pochybnosti o své sexuální orientaci, ať už je jakákoli. Do příplatkové nabídky navíc Peugeot zařadil ještě dva matné odstíny šedé s technicistním šmrncem, které se žlutozelenými detaily vypadají božsky. Zdá se mi to, nebo chce jít 208 po krku kompaktním stylovkám?

Haló, má to být auto pro lidi!

První rozčarování se objeví po usednutí za volant. Pokud totiž nejste lidoop s dvojnásobně dlouhým tělem oproti nohám, dá vám dost práce se na sedadlo kloudně poskládat. Problém přitom není v sedadle samotném, o něm nemůžu říct křivého slova.

Sedněte si nízko,
a uvidíte na budíky, ale neuvidíte ven. 

Problém je v tom, že někomu přišlo jako dobrý nápad umístit budíky nikoli za volant, ale nad něj. Možnosti jsou tudíž následující: sednete si nízko a uvidíte na budíky, ale neuvidíte ven. Sednete si vysoko a uvidíte ven, ale nejspíš přes volant neuvidíte na budíky a v každém případě do něj budete kopat koleny. Sednete si na obrubník a proklejete toho troglodyta, který při inženýrovaní nezohlednil proporce druhu Homo Sapiens. Originalita tentokrát nad nudnou tradicí nevítězí a nepomohl ani volant o rozměrech kroužku na klíče. Nakonec se vám nejspíš podaří všechno nastavit, aby to alespoň „tak nějak“ fungovalo, divný pocit nepadnoucích šatů se ale občas připomene…

Svoje mouchy má taky infotainment. Na první pohled vypadá pěkně uklizeně, to se musí nechat, velký display má kolem sebe jen pár tlačítek, jenže to je právě ono… K valné většině funkcí je třeba se propracovat skrz menu obrazovky. Ta samozřejmě poskytuje mnohem méně jistoty než klasický čudlík, takže trefovat se do ní za jízdy je tak trochu hra na slepou bábu. A pak je tu samotná struktura menu, která je – jak to říct a neurazit – prostě francouzská. Při hledání konkrétní funkce si občas připadám jako hacker útočící na Pentagon. Rozhodilo mě i obyčejné tlačítko vnitřní cirkulace vzduchu a pro nápovědu jsem musela volat přítele na telefonu. Propříště si budu pamatovat, že kolečko ze tří šipek neznamená jenom recyklování PET lahví… Nejjedovatější slinu ale musím plivnout na zvuk radia – i z cikády pod oknem máte větší potěšení. 

Radosti městských dostihů

Dost bylo stížností, obraťme list na veselejší kapitolu. Do faceliftované 208 se montují nové motory zaměřené především na úspornost a ekologii, naše chillipaprička má pod kapotou turbem posilněný benzinový tříválec 1.2 PureTech o výkonu 110 koní. Své přednosti auto nejlépe předvádí v městském provozu, kde se chová přesně tak, jak navenek vypadá – hbitě, pohotově, možná i trochu drze. Navzdory šnekovi si motor potrpí spíš na vyšší otáčky (za podtáčení se mstí otravnými vibracemi), takže pokud ho držíte pěkně pod krkem, můžete si zahrát na piráta silnic a prokličkovat dopravním šrumcem jedna dvě. Ve městě si za volantem užijete spoustu radosti a troufám si říct, že řídit novou 208 třeba v Římě musí být hotová extáze. Svižnost motoru nijak nesráží ani šestistupňový automat – ano, skutečný automat, ne narkoleptický robot, který se uprostřed křižovatky rozmýšlí, zda přeřadí, nebo ukončí vaši existenci pod koly tramvaje.

Ve městě si užijete spoustu radosti
a řídit novou 208 třeba v Římě musí být hotová extáze.

Řazení je plynulé a hladké, jen při popojíždění v nízkých rychlostech převodovka občas zazmatkuje. Stejný motor můžete dostat i s pětistupňovým manuálem, tuhle volbu si ale dobře rozmyslete. Pět kvaltů není zrovna moc, na dálnici budete točit jako o život. A pak je tu ergonomie, kterou jsem oplakávala o odstavec výš. S manuálem si budete kopat do volantu oběma nohama, zatímco s automatem jenom jednou – a to znamená o polovinu menší opruz. Dokud jsme ve městě, musím pochválit i pohodlně nastavený podvozek, protože poději na okreskách si nevyhnutelně všimnete určité uskákanosti. Dokud vám pod koly ubíhá nový, čerstvě zválcovaný asfalt, můžete se klidně jednou rukou dloubat v nose, ale hrbolaté zatáčky umí nepříliš moderní koncernovou platformu rozhodit jako nic. Rozhodnete-li se jet rychle, krásami krajiny se raději nekochejte. A jak si pro město zrozený vůz poradí s dálnicí? Kupodivu ani v rychlosti kolem 150 km/hod jsem se necítila v bezprostředním ohrožení života a pořád šlo z motoru vymáčknout výkon nutný pro předjíždění. 

Komu můžu Peugeot 208 doporučit? Vidím ho jako skvělé druhé auto do rodiny. Je v něm dost místa pro dospělé i pro děti v autosedačkách, zadní dveře jdou otevřít skoro do pravého úhlu, což je pro přístup k mláďatům milé. Otravnou ranní cestu do Kolbenky dokáže tohle vozítko proměnit v příjemný start do nového dne, zvlášť když si můžete dopřát vyhřívaná sedadla i volant, výhled skrz panoramatickou střechu a občasné pohlazení fantastického ‚karbonového‘ povrchu palubní desky.

Technické údaje

Motor: benzinový přeplňovaný tříválec 1 199 cm3
Výkon: 110 koní při 5 500 ot./min
Točivý moment: 205 Nm při 1 500 – 5 500 ot./min
Převodovka: šestistupňový automat EAT6
Maximální rychlost: 190 km/h
0-100 km/h: 9,8 s 
Průměrná spotřeba (údaj výrobce): 4,5 l/100 km 
Spotřeba při prasácké jízdě na okresce: 8,8 l/100 km
Cena: 397 000 Kč (bez příplatkové výbavy)

Druhý pohled

Musím přiznat, že na dvěstěosmičku jsem docela těšil. Pár let jsem jezdíval s o něco stylovějším sourozencem od Citroenu a dodnes na to soužití v dobrém vzpomínám. Byl jsem tedy velmi zvědavý, jestli nová 208 funguje minimálně stejně dobře. Silný motor, hladký automat, to zní jako zajímavá kombinace pro malého městského válečníka, nemyslíte? 

Ano, Peugeot opravdu sází na první dojem. Tvarování 208 je odvážné a mně osobně se zamlouvá. Výrazné přední a zajímavé zadní lampy dodávají malému Peugeotu správně rošťácký kukuč. Ve spojení s nepřehlédnutelným lakováním tak rozhodně nemusíte mít strach, že byste nenašli své auto na parkovišti nákupního centra. Podobná divočina se odehrává v interiéru. Bohužel, zde už to tak pozitivní není. Nemám pochopení pro francouzské hrátky s umístěním budíků a volantu.

Celou dobu jsem měl pocit, jako bych seděl na barové stoličce…

Je to několikátý nový Peugeot, s nímž mám tu čest, a pořád jsem si na architekturu palubní desky nezvykl. 208 nabízí v podstatě jen dvě možnosti, jak se s tím popasovat. Buď budete mít volant ve vyšší poloze a tím pádem neuvidíte na budíky, anebo ho nastavíte do nižší polohy a budete řídit koleny. Já si vybral tu druhou variantu a právě nízko umístěný volant mi pil krev asi ze všeho nejvíc. Při každém nástupu či výstupu z auta, jsem se o něj zachytil kolenem. Pamatujte na to, až si jednou půjdete pro 208 do bazaru – odřený volant nemusí nutně znamenat vysoký kilometrový nájezd. Předpokládám, že bude dodrbaný velmi rychle, a stejně tak vaše džíny. S pozicí za volantem souvisí i poloha sedaček. Jsou zbytečně vysoko, celou dobu jsem měl pocit, jako bych seděl na barové stoličce. Což je, vzhledem k faktu, že samotné sedačky jsou skvělé, vážně škoda. 

Samostatnou kapitolou je ergonomie. Chápu, že Francouzi mají trochu odlišný přístup k věci než třeba Němci. Ale někdy mi to fakt vadí. Tak například ovládání výhřevu sedaček. Budete lovit takové malé kolečko někde u země, ve tmě na něj neuvidíte. Ještě horší je to u spolujezdce – z pozice řidiče nevidíte, jestli je vyhřívání zapnuté, a pokud ho spolujezdec zapomněl vypnout před vystoupením z vozu, zjistíte to až ve chvíli, kdy si koupíte vaničku zmrzliny a ta se vám na vedlejší sedačce změní v teplý smetanový krém. Lahůdka. Další věc, která mě vytáčela, jsou stěrače. Potřebujete jen jednorázově setřít kapičky z čelního skla? Smůla, automaticky tím aktivujete velmi horlivý dešťový senzor, který se pak bude snažit prodřít suché sklo. Vypnout ho můžete posunutím páčky do polohy cyklovače (ano, to znamená další pohyb stěračů po suchém skle) a poté opět s páčkou zpátky do nulové polohy. A já se ptám, opravdu by to nešlo snadněji, Peugeote? 

Jinak mi vzezření palubní desky přijde moc fajn. Je mladistvé, veselé, prostě funky. Přesně tak, jak se sluší a patří na stylové městské vozítko. Velmi příjemným doplňkem je i prosklená střecha, která je po obvodu lemována modrým LED páskem.

Obvykle jsem
v multimediálních systémech jako ryba ve vodě, tady to byl spíš kapr
v medu.

Dohromady to vypadá skvěle, navozuje to dojem luxusu. Co však již tak luxusní není, je hlavní ovládací prvek v podobě velké dotykové obrazovky. Grafika prostředí nevypadá dvakrát moderně a s logikou ovládání si infotainment nepotykal. Jsem poměrně technicky zdatný člověk a obvykle bývám v multimediálních systémech jako ryba ve vodě. Tady jsem byl spíš jako kapr v medu. Cestu do nastavení zvuku jsem hledal dva dny. Internetový prohlížeč vypadá jako super nápad na zkrácení času v kolonách, bohužel jen do té doby, než si ho vyzkoušíte. Nepotěší ani audio systém. Přestože nejsem hudební znalec, kvalita audia mě vysloveně urážela. Na tomhle by měli ve Francii ještě zapracovat. 

Co funguje na výbornou, je pohonná jednotka. Downsizovaná tříválcová jednadvojka je super. Má zajímavý, jadrný zvuk a disponuje velkou chutí do života. Ve městě budete s malým lvíčetem patřit mezi nejrychlejší účastníky provozu. A garantuji vám, že se u toho budete dobře bavit. Ta hbitost a lehkost je úžasná. Povedenému motoru zdatně sekunduje automatická převodovka. Je to klasický HDM, takže se nemusíte obávat žádných překvapení.

Ve městě budete patřit mezi nejrychlejší účastníky provozu.

Je příkladně jemná a hladká. Není to sice nejrychlejší skříň, ale k městskému autíčku se hodí ideálně, stejně jako komfortně nastavený podvozek. Uvnitř velkoměsta je 208 opravdu velmi dobrá. Jak si ale poradí na okreskách? Tam už to taková sláva není. Podvozek je měkčí a na rozbité silnici se nechá poměrně dost rychle rozhodit. To by mi osobně ani moc nevadilo, ale opravdu tupé řízení je pro mě zklamáním. Maličký volant na první pohled slibuje skoro až motokárové zážitky. Ale opak je pravdou. Polohu předních kol pouze odhaduju, přijde mi, že víc se mnou komunikují auta při hraní Gran Turisma na Playstationu. Okreskový závodník z klasické 208 asi nebude, což vlastně nevadí, na to jsou u Peugeotu jiné kousky. 

Jejím revírem je město, její tempo je hbité. Ano, přesně tohle by mohl být reklamní slogan pro 208. Naprosto ideální auto pro městský život. Za volantem malého Peugeotu si dokážu nejlépe představit moderní a nezávislou ženu. Baví mě design, nadšený jsem byl z motoru a převodovky. Vylepšit by zasloužil interiér a ergonomie. Za sebe říkám dobrý. Tohle auto má svůj smysl a jasně dané místo na trhu. 

– DanB –