Opel Zafira Life 2.0CDTi Elegance: Co je vám po tom, kolik vozím krámů...

To se zas nedávno strhla na Clubhousu debata, kdo potřebuje a nepotřebuje velké auto. Na té mě opakovaně fascinuje dokonale předvídatelný  průběh – strana minimalistů (obvykle svobodných a bezdětných) vysvětluje straně maximalistů, kolik věcí skutečně využijí na dovolené, a strana maximalistů se chabě brání slovy, ať si každý vozí, co chce. Osobně po většinu života kopu za tým “all in”. Je mi zkrátka pohodlnější neustále neřešit, co se vejde, a co už ne. Velkým rodinám s hromadou koníčků náročných na krámy bych nedoporučila jiné auto než dodávku. Třetí řada sedaček ve velkém SUV bude vždycky kompromis, přičemž z kufru pak taky moc nezbyde. A na přísný dotaz: “A ty by sis jako takovou věci pořídila?” odpovídám: “Já teda rozhodně ano.” Než mě začnete popotahovat, kde teda tu škatuli mám, dám do placu rovnou i argument, který mě od ní doposud odrazoval. Velká část jízd, které podnikám, jsou kratší postrky po městě a vždycky jsem měla zábrany trápit v takovém stylu užívání naftový motor. Dodávky v benzínu se samozřejmě taky vyrábějí, pane rejpale, ale ruku v ruce s palivem přichází i jistá exkluzivita a na tu zrovna u auta tohoto typu nejsem zvědavá. Jasně že by se mi líbil Chevy Van s osmiválcem, ale prostě ne, ze spousty důvodů.

Pravdou je, že kdybych si vybírala dodávku ze současné nabídky na našem trhu, čtyřlístek Zafira-Traveller-Spacetourer-Proace by tvořil realistickou kandidátku. Jasně, Véčko i Multivan jsou ve spoustě věcí lepší, ale v závislosti na výbavě taky dražší buď výrazně, nebo i dvojnásobně. I kdybych si dokázala obhájit koncept, že vyšší cena skutečně přinese odpovídající vyšší hodnotu, pořád tu bude figurovat i námitka, že tolik peněz zkrátka nemám a je úplně fuk, co za ně můžu dostat. Zafira a její bratříčkové zkrátka představují rozumnou volbu.

Jak už to bývá, rozumná volba nikdy nepřichází bez kompromisů. A protože se pohybujeme ve vodách skupiny PSA, teď už vlastně Stellantis, dopředu tuším, že první ústupky, které budu muset udělat, se týkají ergonomie, potažmo praktičnosti. S odkládacími prostory to v kabině vskutku není veselé. Poradil by mi někdo laskavě, kam si mám dát termosku s kafem? Jako všechny pežoty má i tento Opel cupholdery v obou rozích zeshora palubní desky. Na tom by ještě nebylo nic špatného, jenže kvůli zkosenému přednímu sklu tam termosku narvu jen tak tak. Když je nedbale zavřená, pocintám se, protože ji musím naklopit. A když ji pak potřebuju vyprostit, manipulace mě zaměstnává víc, než je při řízení zdrávo. Nakonec si radši hodím vedle sedačky tašku a termosku vetknu do dedikované boční kapsy. Ideální to není, ale pořád nejlepší varianta, jakou jsem byla s to vymyslet. Kafe bychom tedy měli a teď kam s mobilem? Nabízí se mělká přihrádka hned pod radiem a přístroj se do ní vejde, třikrát hurá! Škoda že se při každém prudším rozjezdu či zatáčce vydá objevovat krásy velkoprostorové kabiny. Naštěstí umím improvizovat – mobil připojený kabelem k USB zásuvce alespoň rychle najdu v 90 % případů (zbylých 10 % tvoří případy, kdy je hybná síla přístroje tak velká, že se z kabelu vytrhne).  Chceš si odložit něco dalšího? Radši si to dvakrát rozmysli. Jsou tu sice ještě rozměrné kapsy ve dveřích, ale do těch se dostat znamená sklonit hlavu pod úroveň oken a šátrat v úzkém prostoru mezi dveřmi a sedadlem. To za jízdy rozhodně nechceš. Kdovíjak velký prostor nenabídne ani klapačka před spolujezdcem a tím bych odkládací hejt uzavřela. 

Naštěstí se v kabině najde i pár příjemných funkcí. Třeba čudlíky na automatické otevírání bočních posuvných dveří. Když potřebujete vyhnat děti na déšť, ani nemusíte vystupovat. Pochválit můžu i sedačky, které sice nemají moc bočního vedení, ale ani po dlouhé cestě z nich nebolí záda. Head-up displej má samostatný ovladač vlevo od volantu, takže netřeba rybařit v palubním systému. Obrazovka radiomapy je sice maličká, ale na mapu z Waze je vidět dobře a co víc potřebuju? Příjemné je vyhřívání sedadel, které nepálí, prosklená střecha a samozřejmě nezávislé topení. Koho by napadlo, že tento benefit ocením v druhé půlce května…

V neposlední řadě je tu obrovská přepravní kapacita a hlavně kvůli ní jsme si auto pořídili, že ano. Pokud auto kompletně obsadíme lidmi, vejde se jich osm a všichni se usadí v pohodlí (jen si nebudou mít kam dát kafe). Druhou a třetí řadou je možné šoupat v podélném směru a taky je možné je obě z auta vytáhnout, čímž zase vznikne obří nákladový prostor. Zlatým kompromisem je ponechat jen druhou řadu a získat tak pět pohodlných míst k sezení a kufr, do kterého narvete půlku domácnosti. Manipulace se sedačkami sice není nic pro slečinky, vlastně je to spíš práce pro vraha, ale jak často bude potřeba ji provádět…

Většina nespokojenosti z nedostatků ale pobledne, když se auto rozjede. Posez a řízení je ryze dodávkové, tady se nekoná žádné překvapení ani potěšení (na druhou stranu ani zklamání  či rozčarování, prostě běžná velká stodola na spoustu lidí či věcí). Motor se po nastartování slušně představí dieselovým klapáním, co by se přetvařoval, a soustavu oceli, plechů, plastů a provozních kapalin rozpohybovává s rozvážnou důstojností. Jakmile ale dosáhne optimální provozní teploty, jako by z něj opadl ostych a najednou funguje překvapivě dobře. Na dálnici statečně žene automobil vstříc maximální rychlosti a jediné, co vás přitom může rušit, je rostoucí aerodynamický hluk. Takže volume doprava a je to, audio má naštěstí slušnou úroveň. Motor dokáže příjemně překvapit (zejména ostatní účastníky provozu) taky svojí pružností při předjíždění. Výsledkem je fakt, že i s tak velkým autem můžete jet docela rychle a ubrat je potřeba až v zatáčkách, kde houpavý podvozek – narozdíl třeba od dodávek z Mercedesu – prudké manévry nesnáší moc dobře. Zde je však atypem Mercedes, nikoli Opel. Staromilce možná zamrzí, že silnější diesel je k dispozici pouze s osmistupňovým automatem, objektivně však není této kombinaci co vytknout. Řazení je hladké a logické, na pádla pod volantem jsem si ani nevzpomněla. A kvedlání je asi poslední věc, kterou by se mi v dodávce chtělo provozovat. Kolečko z mikrovlnky si k mému srdci stále cestu nenašlo, ale co už.

Verdikt

Nenechte se zmást názvem. Elegance tahle krabice moc nepobrala, ale kvůli vzhledu si člověk krabici nekupuje. Kupuje si ji, když chce vozit hodně lidí, hodně bordelu nebo obojí, nemá rád tetris a je mu fuk, že ho uhlazenější spoluobčané mají za kočovného kramáře. Ergonomie má svoje mouchy a leccos možná budete muset řešit nějakými samodomo ‚hacky‘, osobně mi ale tento nedostatek vadí míň, než by mi vadil třeba chcíplý motor. Toho se v téhle silnější naftové Zafiře obávat netřeba. A ještě jeden bonus na závěr – můžete si vybrat, jestli budete mít na kapotě lvíčka, smrček, blesk a nebo… tydvěpropojenéelipsyčicotoje. 

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1997 cm³
Výkon:174 koní (130 kW)/ 3750 ot/min
Točivý moment 400 Nm/ 2000 ot/min
Převodovka: osmistupňová automatická 
Maximální rychlost: 185 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,4 s 
Spotřeba udávaná [l/100km]: 6 
Dlouhodobá akční cena testované konfigurace s příplatky: 1 064 990 Kč