Astra G nikdy nebyla autem, které by oslňovalo designem, dynamikou nebo technologiemi. Přesto se jich prodaly miliony a dodnes jich na silnicích potkáme spoustu. Jaké je usednout do jedné z těch úplně obyčejných?
Abych se přiznal, krapet jsem váhal, jestli vůbec o tomto autě napsat článek. Jenomže už jsem měl svolení majitele, prolil pár stovek benzínovou pistolí a stihl udělat i galerii fotek. Tady už nebylo moc cesty zpět.
Problémem je, že se pokaždé snažím na testovaném voze najít něco, čím vyniká, co dokáže nabídnout navíc nebo jakkoliv zaujmout. Prostornost, spolehlivost, dynamika, nápaditost nebo efektivita… Žádné z těchto slov pořádně nevystihuje obyčejnou Astru G, ať už v pozitivním, či negativním slova smyslu.
Na Astru vůbec nelze nahlížet z petrolheadského pohledu a už vůbec ne optikou dnešní doby. To bychom vůči ní nebyli fér.
Dnes se tu bavíme prostě o prostém autě. O prostém autě, vyrobeném pro lidi před zhruba čtvrt stoletím. Prodalo se jich poměrně hodně, takže to musí mít nějaký důvod. A koneckonců přece jen něco musí být průměrné. Třeba právě v tom najdu kouzlo Astry.
Nenadchne, ale ani neurazí
Podtitulek tohoto bloku zaměřeného na vnější stránku vozu je víc než výmluvný.
Však se na Astru podívejte. Není pomalu snad nic, čím by zaujala nebo čím by se vám mohla líbit. Ale ani nelze říct, že je škaredá. Jenom je tak nějak nevýrazná. Kdybyste z ní sundali loga a ukázali ji někomu, koho auta nezajímají, tak bude nejspíš hádat, co to je. „Honda? Nebo snad Peugeot? Možná Ford anebo Seat…“
Holt kdo chtěl v tomto případě navíc kapičku designové atraktivnosti, musel si připlatit za kupé nebo kabrio, o jejichž vzhled se postaralo studio Bertone.
Tady koukáme na obyčejný hatchback, u kterého jsem mimo jiné vždy zápasil s myšlenkou, jestli nejde spíš o liftback. Na to je ale horní hrana víka kufru asi příliš krátká. Inu, hatchback v obyčejné specifikaci. Barva? Doplňky? Nic. Je tu nudná „pošťácká modrá“ a celé auto stojí na obyčejných patnáctipalcových plechových discích.
Konkrétní kus je po pánovi již důchodového věku. A to je prosím fakt, ne otřepaná fráze, která se používá v inzertních nabídkách.
Tomu taky odpovídá tak trochu typický stav. Najdete zde pár lehkých šrámů od parkování, oblepené zrcátko páskou či ošuntělé poklice. Dokonce jedna z nich si pravděpodobně už stačila říct své „ano“ s obrubníkem. Alespoň odhaduji podle její pocuchané vizáže.
Ano, někdo si řekne, že to je obyčejná ošoupaná herka. Ale tady začínám vnímat to kouzlo. Stačí se na Astru podívat jako na obyčejný spotřebák, což ostatně vlastně je. Škrábance, důlky, zažloutlá světla… To všechno vám rázem může být jedno. Ba dokonce to dokáže být příjemně osvobozující, když vás netrápí, jestli vám někdo na parkovišti nepřidá další šrám.
Hlavně, že to není shnilé. A za to musím přičíst plusové kredity konkrétnímu kusu.
Astra G je poměrně jednoduché auto. Nemá tolik složitých věcí, které by se mohly pokazit, a když už se nějaký problém objeví, lze ho povětšinou poměrně levně vyřešit. Značná část těchto aut končí na svém posledním místě odpočinku kvůli korozi. Našemu testovanému kousku se díky údržbě a dlouhodobým pobytům v garáži tento svízel vyhnul, a to včetně nejvíce choulostivých míst pod plastovými prahy.
Lehká nostalgie
Ani po usednutí dovnitř nenajdete po pohledové stránce nic, u čeho byste si řekli: „Jééé, to je pěkný, zajímavý…“ Žádné ozdobné lišty, prémiové materiály, propracovaná palubovka nebo volant. Nostalgik se možná s úsměvem zastaví u typického dobového rádia na kazety, případně někoho potěší čistě analogové ovládání topení, alias „sporák“. Víc tu ale nehledejte.
Kdo zná starší Opely, jistě si všimne typických „válcovitých“ výdechů klimatizace a dost možná, stejně jako já, ucítí typické pachy starších modelů značky. Další troška nostalgie.
Zároveň ale platí, že tu není nic, co by mělo vadit. Snad jenom moje rozmazlená sedinka by uvítala pohodlnější sedačky, ale kdo z tehdejších konkurentů je měl významně lepší?
Znovu použiju analogii s připisováním kreditů. Astra si je kromě slušné zachovalosti testovaného kousku zaslouží také za měkčenou palubní desku, celkově logické rozvržení a hlavně obstojný vnitřní prostor. Tísnit se tu opravdu nebudete. Tedy pokud nesedíte ve třech na zadní lavici.
Motor? No… Je tam.
Pod kapotou našeho kusu se skrývá motor řady Ecotec. Konkrétně jde o atmosférickou jednotku s objemem 1,6 litru a šestnácti ventily v hlavě. Výkon je 74 kW, čili 101 koní, čemuž napomáhá 150 Nm točivého momentu. To zní i docela dobře…
No, nebudeme si nic nalhávat, dynamická stránka není nijak oslnivá. Astra se dá do pohybu, ale k nějakým sportovním výkonům ji ničím nepřesvědčíte. Vytočit se nechá, dokáže se projevit i nějaký zátah, avšak všechno je vlažné a má své meze. Chuť zrychlovat ji opouští někde kolem 110 km/h. Ve stoupání už moc rychlost nenabírá, spíš se ji snaží udržet.
Navíc kdo tyto motory zná, ví, že se u nich občas vyskytují problémy se zvýšenou spotřebou oleje nebo se zapalováním a následným vynecháváním motoru. Naštěstí tohle evidentně netrápí náš kousek.
Dráhy řadicí páky jsou krapet delší, jednotlivé převody sice zaskakují s lehkou neochotou, avšak není se čeho bát. Dostanete je tam vždycky. Naopak samotné zpřevodování je docela krátké. Při dálniční rychlosti točíte zhruba 4000 otáček.
Tady vidím nejlepší uplatnění Astry v příměstském provozu.
Není kam spěchat
Z dosavadních řádků je zřejmé, že Astra jede na velké vlně obyčejnosti, neutrálnosti a hlavně jednoduchosti. A stejně tak tomu je i v naladění podvozku. Ostatně vpředu se nachází MacPhersonovy vzpěry s trojúhelníkovými rameny, vzadu je obyčejná torzní příčka.
Na nějaké řádění na okresce v sobotu ráno zapomeňte. Astra v zatáčkách trpí na nedotáčivost, která je umocněna většími náklony karoserie. Do toho se vám opravdu nebude chtít pouštět. Nebýt poměrně nízké hmotnosti, která činí něco okolo 1100 kg, tak jsou veškeré sportovní ambice na nule.
O něco lépe je na tom komfortní stránka. Podvozek si sice sem tam poskočí nebo drcne, ale vzhledem k povaze a kategorii vozu je to poměrně dobře snesitelné. Nedokonalosti vozovky vám budou vadit jedině, pokud půjde opravdu o velký výmol.
Verdikt
I když se to nezdá, neutrálně navržená Astra ve mně vyvolala emoce. Na jednu stranu jsem se musel dívat na všední, nudný Opel, z druhé strany mě zaujal stav konkrétního kusu. Interiér neupoutal moji pozornost tím, jak vypadá, ale spíš tím, jak na člověka dýchne obyčejná atmosféra tehdejší doby a Opelů jako takových.
Stejně tak jsem to měl i se samotnou technikou. Motor nikoho do sedačky nezamáčkne, podvozek nepobízí k řádění v zatáčkách, přitom vůz ani nedokáže při normálním tempu vyvolat onen zenový pocit klidu a izolace. Přesto mě bavilo, jak prosté a zároveň funkční to celé je.
Obyčejná varianta Opelu Astra G nejspíš ničím nezazářila tenkrát, natož dnes. Přesto si dokázala najít svoje místo – v naprostém průměru. Nedělá nic lépe než ostatní, nevyčnívá, neupozorňuje na sebe. Přitom ale nedělá nic špatně. Jednoduše je prostým autem na každý den.
Dnes je „Géčková“ Astra na svém cenovém dně a vesměs slouží jako mula. Mula v tom smyslu, že za pár peněz máte nenáročného služebníka. Prostě „hrcadlo“ do práce, na nákup, k doktorovi nebo za někým z okolí na návštěvu. Za zhruba půlku průměrného platu toho vlastně ani víc nepotřebujete.
PS. Kdyby někdo zatoužil po takovémto obyčejném stroji, tak tento tesotvaný kůs je momentálně k prodeji. Pro více informací mi klidně napiště do zpráv.
Technické parametry
Motor: Z16XE – atmosférický řadový čtyřválec, 1,6 l
Výkon: 74 kW (101 koní)
Točivý moment: 150 Nm
Převodovka: 5 st. manuální
Pohon: přední
Provozní hmotnost 1075 kg
Maximální rychlost: 188 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 11,5 s
Průměrná spotřeba tabulková: 7,5 l/100 km
Objem zavazadlového prostoru: 370 l (1180 l po sklopení zadní řady sedadel)
Objem palivové nádrže: 52 l
Cena nového vozu v roce 2003: (od) 430 000,- Kč
Aktuální cena: 15 000 – 35 000,- Kč
Opel Astra po faceliftu zlevňuje. Nejdostupnější je překvapivě naftaNová Astra zapracovala na svých největších trumfech – příkladné ergonomii a prvotřídních světlech. Jsou tu však i další změny k lepšímu a k tomu paradoxně nižší...Číst dál
Recenze & testyOpel Combo je jednooký král segmentu, který lidé stále chtějí, ale automobilky na něj kašlou29. 1. 2026
bkralik
Úplně, ale úplně stejnou Astru "dostal" (část zaplatil, část dostal) kamarád k osmnáctinám od rodičů (asi 15 let zpět). No a protože byl jeden z mála z naší party, kdo měl vlastní auto a protože jsme nás napadlo, že díky tomu můžeme (vcelku levně) výletovat, tak se Astra podívala v následujících letech všude možně. Na jih Francie, do Bordeaux, do Španělska, na Balkán, no projezdili jsme toho dost. A Astra vždycky dojela, i pět lidí se do ní občas vešlo, pro partu studentů boží kára.
Bohužel, protože Ecotecy nejsou úplně výkvět inženýrství, začala v pozdějších letech Astra trpět konzumací většího množství oleje a kamarád (asi rozumně) zakoupil novější vůz a Astru poslal do šrotu. Ale ty vzpomínky z výletů, ty nám zůstanou :)
Adik
Nemyslím, že je nudná. To nástupce Astra H je vyloženě ošklivá. Pár měsíců jsem provozoval G kupé OPC a bylo to zábavné a svižné vozítko.