Renault Scénic v typicky francouzském stavu: Není lepší spotřebič… prostě jen spotřebovat?

Článek o tomto autě původně vůbec neměl vzniknout. Proč taky? Kdo by si, notabene na Autíčkáři, chtěl přečíst o tom, jak jezdí naftový Renault Scénic třetí generace z roku 2011? Vždyť všichni víme, že zrovna zde skutečně pro popis stačí ploché: vůz se pohybuje. To je tedy samozřejmě dobře, protože by se taky pohybovat nemusel, ale je to tak nějak… všechno.

Jenže osud tomu chtěl, že jsem jeden červnový víkend potřeboval jet za svými kamarády na jejich svatbu a neměl jsem k dispozici žádné auto. Všechna má sice pojízdná byla, ale díky „pracím na silnici“, které trvaly (a stále trvají) mnohem déle, než bylo původně plánováno, byla zabarikádovaná v garáži, aniž by mohla ven. A v tátovu Volvu zase zrovna ten týden odešlo turbo. Takže jsem byl trochu v kaši.

Po chvíli jsem si však vzpomněl, že můj další kamarád Radek má ke svému excentrickému Suzuki X-90, které jsem ale pár týdnů předtím vrátil po testu a nějak jsem nepotřeboval se s ním tak brzy znovu potkat, a výbornému Abarthu 500, jemuž ale předchozí vlastník snížil podvozek, a tudíž by bez újmy určitě nedojel tam, kam jsem mířil, ještě jedno auto: otroka na „tahání bordelu“, jak říká, v podobě právě starého Renaultu Scénic. Tak jsem si na svatbu půjčil jej.

Nakonec jsem ho měl skoro na celý týden – Radek mi řekl, ať mu ho hlavně proboha nevracím moc brzo, že aspoň nemusí řešit jeho parkování. A v průběhu tohoto týdne mi došla jedna věc. Popisovaný Scénic není žádnou opečovávanou leštěnkou. Je autem v typicky „francouzském stavu“. Čili je skoro spotřebovaným spotřebičem. A to se mi po celou dobu zdálo úžasně osvobozující.

Proto jsem se tedy rozhodl článek přece jen napsat, abychom se o tom pobavili. Jistě, začíná to tu dnes být cítit kacířstvím, že? Jaromír nám chce tvrdit, že nejlepší je se o auto nestarat. Ale ne, nebojte, to tvrdit nebudu. Nechci se zaobírat tím, jestli se máme nebo nemáme starat o auta obecně. Spíš mě zajímá, jestli nejsou taková, u kterých to mávnutí rukou vlastně dokonale dává smysl – jak pro ně, tak pro nás.

Dobrý Francouz…

Tento Scénic je toho krásným příkladem. Takto, on to není krám z podstaty. To by bylo nefér o něm říct. Naopak, jezdí se s ním docela dobře, pomineme-li, že je tak asexuální bublinou, jak to jen jde. Vlastně musím říct, že mi hned několika věcmi udělal radost.

Za prvé tím, že jako správný Francouz má i on některá zajímavá řešení. Například jsem ocenil tvar předních sloupků, které jsou opravdu chytře navržené tak, že nebrání výhledu šikmo vpřed. Zatímco konkurence typický problém podobných aut s předsunutou spodní hranou čelního okna řeší dvousloupkem s integrovaným dalším oknem, skrz nějž ale často není moc dobře vidět, Scénic tu dostal významně vyboulené už to čelní okno a A-sloupky posunuté víc dozadu. V praxi to funguje skvěle.

Zadruhé mi udělal radost svou rozsáhlou výbavou, jelikož si ho někdo kdysi naspecifikoval v nejvyšší verzi. Čili má vše, od elektronické klimatizace a parkovacích senzorů s kamerou, přes různé airbagy a bezpečnostní asistenty, až po hned dva barevné displeje s HD rozlišením, jedním patřícím vestavěné navigaci, druhým k zobrazení budíků. Ten byl mimochodem součástí standardu, což dnes, kdy ho má už snad každé auto, sice asi nezaujme, ale tehdy to byla velká pecka.

K tomu jsem se radoval, že veškerá tato výbava dodnes funguje. A nejen ona. Pravda, auto pouští olej – óóó, jak francouzská to závada – avšak jinak stále jezdí přesně tak pohodlně a díky povedené 1.6 dCi relativně svižně, jako si ho pamatuju, když jsem s ním, ještě jako s novým (šlo o jiný kousek samozřejmě), strávil svůj první pobyt ve Francii.

… ve francouzském stavu

Ale to nejvíc, co mi po dobu jeho momentálního vlastnictví vyhovovalo, a proč jsem si ho vlastně i svým způsobem oblíbil, byl fakt, že za těch patnáct let a asi dvě stě tisíc kilometrů jeho života k němu každý přistupoval skutečně jen jako ke spotřebiči. Budiž, první majitel, který za něj tehdy dal ty velké prachy, asi měl větší péči, ale jinak se o něj zjevně nikdo pořádně nestaral… a já tím pádem nemusel taky.

To znamená žádné umývání nebo leštění – byť zrovna zde jsem kvůli té svatbě jednou musel, to je pravda. Když jsem si Scénica od Radka přebíral, měl na sobě celkem patnáct holubích hovínek. Mí přátelé jsou velmi tolerantní, ale přijet tam s autem v natolik francouzském stavu mi přišlo neuctivé až příliš.

Také to znamená absenci nutnosti parkovat daleko od vchodu do supermarketu. No bóže… karoserii plné oděrek, promáčklin a škrábanců už stejně není jak víc ublížit. Já se ostatně musím přiznat, že jsem si i v jeden moment na střechu položil dekorativní podstavce pod svíčky, pro které jsem byl vyslán do Ikey a neměl jsem je kam dát před vyložením dalšího harampádí, co už bylo v kufru.

A pokračujeme dál. Co je to kvalitní nafta? Proč je problém auto nechat přes noc pod stromem? Jak že mu vadí zácpy a krátké přískoky? Nač měnit stěrače? Prosím? Ona ta stírátka mají několik délek? – ano, gumičky na tomto kousku jsou tak moc špatně krátké, že ani jedna nedosáhne na dešťový senzor. Už cítíte tu svobodu?

Je na to stavěný

Pakliže si právě již zapalujete louče a stavíte pořádnou hranici, na které mě upálíte, nechte mě pronést ještě nějaká slova na obhajobu mé kacířské myšlenky. Víte, on ten Scénic působí, že je u něj s takovým zacházením počítáno. Že je to snad i správně. Na rozdíl třeba od soudobého BMW tady už panty na dveřích hlasitě vržou a cvakají, zámky mlátí, obklady interiéru plandají, mnohé ovladače se viklají, ložiska hučí a tak podobně. Všechno je takové… funkční, ale chvíli před rozpadem.

Ostatně auto si i samo umí ubližovat. Třeba byste určitě čekali, že start-stop počká, až se motor zahřeje, než ho začne na křižovatkách vypínat, že? Chyba! BUM! Klidně ho zaškrtí hned na prvním semaforu, i když je ještě úplně studený. A co jako? Tsche… vy naděláte! Jistě, ten systém jde vypnout, ale chápete pointu. Má cenu takové auto nějak chránit? Pečovat o něj?

Závěr

A to je přesně ono. Víte co, kdybychom se bavili třeba o Renaultu Safrane Biturbo, neřeknu půl slova, o ten se starejte, jak nejlíp umíte. Nebo kdyby šlo o takové ty legendární Renaulty 4 a 5, jež spousta lidí měla za své úplně první auto v rodině, tak se starejte stejně. Nebo kdyby vám doma parkovalo moderní Alpine A110, starejte se dvakrát tak dobře, tolik si to zaslouží.

Jenže toto je obyčejný, velkosériový Scénic… asi nejméně zajímavé třetí generace… v naftě… s dvěma sty tisíci kilometry na hrbu… a v nudné barvě. Od úplného zatracení ho zachraňuje jen ta nejlepší výbava. To je docela málo. Není příjemnější ho nechat sloužit, dokud to jde, a pak ho jednoduše jen zahodit a koupit další?

Na druhou stranu, minulý týden jsem se tu rozplýval nad Renaultem 11, který mi zprostředkoval krásný výlet do francouzských osmdesátek. To byl ale ve své době ve skutečnosti také spotřebič. A jak jsem z něj byl nadšený. Nestalo by se tak, kdyby neměl péči majitelů. Co je tedy vlastně správně? Je, nebo není lepší spotřebič… prostě jen spotřebovat?

Dejte vědět v diskuzi.

Děkuji Radkovi za záchranu se svatbou! :-)

Technické údaje

Renault Scénic 1.6 dCi 130 (2011)

Motor: turbem přeplňovaný vznětový čtyřválec 1598 cm3
Nejvyšší výkon: 96 kW (130k) při 4000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 320 Nm při 1750 ot/min
Převodovka: manuální šestistupňová
Provozní hmotnost: 1430 kg 
Maximální rychlost: 195 km/h
0-100 km/h: 10,3 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 4,5 l/100 km
Spotřeba majitele: mezi 5 a 5,5 l/100 km