Suzuki X-90: Bláznivé devadesátky, na které musíte mít náladu

Také si stěžujete na to, že současná automobilová nabídka je den ode dne nudnější a sjednocenější? Že už ani pořádně nevíte, jaké auto je které, protože všechna mají ten samý tvar ocucaného crossoveru? Že vás to s moderními vozy vůbec nebaví? A honí se vám hlavou, že byste si radši přečetli o něčem neobvyklém, unikátním a zcela jiném než všechno ostatní?

Potom vám následující řádky udělají obrovskou radost, poněvadž už dlouho se mi nepovedlo sehnat něco tak… jedinečného… jako je dnes popisované Suzuki X-90 z devadesátých let. Nebo snad běžně potkáváte dvousedadlový targa teréňák s nízkým zadním víkem kufru na způsob sedanu a krátkým rozvorem? Úplně ne, že?

V dnešním článku se tedy vydáme do opravdu speciálních vod, kde vlastně nic moc nedává smysl, ale kde se zároveň krásně ukazuje, jak bezbřehá tehdejší doba byla. Avšak pozor, nebude to zcela hladké, nostalgické snění. X-90, to jsou bláznivé devadesátky, na které musíte mít náladu. Hned vám řeknu víc.

Když si ještě automobilky troufly riskovat

Nejprve si ale musíme popsat onu dobu, do které se Suzuki X-90 narodilo, jelikož z dnešního pohledu se až nechce věřit, že taková vůbec byla. Poslední dekáda dvacátého století se obecně vyznačovala svobodomyslností a volností. Evropa se zbavila železné opony, Spojené státy americké byly na vrcholu moci, Japonsko zažívalo obrovský ekonomický boom. Byly to roky, kdy nic nebylo nemožné.

Jistě, velká část tohoto tvrzení vychází ze „selektivní paměti“, ona ta devadesátá léta měla ve skutečnosti k dokonalosti daleko. Avšak různým experimentům, novým snahám a hledání hranic asi přece jen přála trošku víc než současnost.

Stranou této „aury devadesátek“ nestály ani automobilky. Když se podíváte, kolik zajímavých, pokrokových či jinak inovativních, až možná zvláštních aut nám tehdy daly, zjistíte, že srovnání s tím snesou tak maximálně léta padesátá (jež zase slavila konec druhé světové války). A speciálně již zmíněné japonské císařství se činilo přímo extrémně. Domácí kreativita, technologická vyspělost a zahraniční investice umožnily vznik přemíry roztodivných kreací.

X-90 je jednou z nich. To si takhle v Suzuki řekli, že Vitara a Samurai jsou „too mainstream“ a že na světě přímo zoufale chybí teréňák s prvky sportovního vozu. Vážně, nedělám si srandu, přesně takto znělo zadání. A inženýři se do práce vrhli s vervou vpravdě… devadesátkovou.

Výsledek jejich snažení přišel na trh v roce 1995 a Suzuki se musí nechat, že skutečně mohlo jen stěží zariskovat víc. X-90 bylo postavené na klasickém terénním rámovém podvozku s tuhou zadní nápravou, který podědilo po svých starších, přízemnějších příbuzných. Také se vyznačovalo poměrně standardními rozměry malého automobilu 4x4, včetně výšky.

Místo obyčejné praktické krabice ale dostalo tvar něčeho mezi kupé a dvoudveřovým sedanem – ovšem pořád s proporcemi teréňáku. Aby toho nebylo málo, nabídlo odnímatelné střešní skleněné díly, čímž se umělo stát i takovým pseudokabrioletem typu targa. No uznejte sami, mohli se Japonci rozšoupnout ještě ve větší míře?

A vlastně se těžko řekne, jestli to i na trh devadesátých let, ať už domácí, evropský (kde se nabízelo jako Suzuki Vitara X-90) nebo americký, nebylo bláznivé až moc. Auto vznikalo tři roky a celkem se ho vyrobilo okolo 15 000 kousků, přičemž necelá půlka připadá jen na odbyt v USA. Nezní to jako hodně, což? Ale přečtěte si předchozí řádky, ať si připomenete, o jakém voze se bavíme. Bylo to málo, nebo vlastně docela hodně?

Testovaný exemplář připadá na poslední rok výroby 1997 a je vyvedený v pro Evropu určené třítisícové sérii Philippe Cousteaux, věnované francouzskému umělci a cestovateli stejného jména. Konkrétně se jedná o stojedenáctý exemplář, jak hrdě ukazuje polep na rámu zadního okna, tvořícího zároveň B-sloupek (hehe). Zatím urazil necelých sto padesát tisíc kilometrů a kupodivu není příliš postižený korozí. I díky tomu tak dokonale ilustruje mou titulkovou pointu.

Když na něj máte náladu, je skvělým automobilem

Na to, abyste do ruky chtěli vzít klíčky právě od X-90, se totiž musíte dobře vyspat, radostně vykouknout z okna, spatřit jej a říct si: „Ano, dnes pojedu Suzuki! Dnes na něj mám náladu!“ Poté si užijete bez přehánění krásný cestovní den.

Bude vám dělat radost, jak si s sebou vezete své designové nášlapy a přední hrazdu – součást výbavy Philippe Cousteaux, obojí samozřejmě bez skutečné funkce. Jak si prohlížíte veselé, barevné látkové čalounění, rovněž z edice Philippe Cousteaux. Jak vám čechrá vlasy průvan z otevřené střechy.

Přičemž ta střecha je i docela promyšlená, to se musí nechat. Skleněné díly jsou poměrně lehké a snadno se s nimi manipuluje. Také mají jasné kotevní body a není problém je v případě potřeby ihned umístit na místo. V neposlední řadě tím, že jsou logicky průhledné, umožňují pocit jízdy skoro jako v kabrioletu, i když zrovna prší. Jen v tom kufru je není pořádně jak upevnit, takže je například Radek – majitel tohoto auta – prokládá tkaninou, aby se nepoškodily.

Shodně se budete veselit z toho, jak auto vlastně docela tiše jede a nic v něm nevrže, a z toho, že když už se jeho benzínová atmosférická šestnáctistovka dostane do nejvyšších otáček, tak s X-90 i nějak trochu pohne. Potěší vás též možnost vyrazit mimo zpevněné cesty díky plnohodnotné čtyřkolce s redukcí. Nejvíc se ale budete radovat z toho, jak se vezete skutečně mimořádným vozem, na který hledí doslova každý, kolem koho projede.

Bez správné nálady vás ale bude jen štvát

Pakliže však na této vlně zrovna nejste, vřele vám doporučuji nechat (vaše hypotetické) Suzuki doma a vyrazit prakticky čímkoliv jiným – příští týden si probereme vhodnou možnost. Říkám to proto, že X-90 objektivně opravdu není moc dobrým automobilem. Při běžném denním používání vás má potenciál velmi brzy začít štvát.

Překážet vám bude fakt, že prostory pro náklad jsou tu vlastně hned dva – k běžnému zavazadelníku se ještě přidává místo za sedadly – ale pořádně objemný není ani jeden. Bude vás zlobit, že řízení udává směr jen tak… orientačně. Budete se trápit s extrémně dlouhým chodem řadicí páky. A budete se s ním trápit dvakrát, protože zmíněná jedna-šestka sice ve vysokých otáčkách i trochu jede, ale v těch nízkých spíš jen drží rychlost (byť zase ne tak špatně), takže se nařadíte.

Také vám bude pít krev podvozek. Ne nadarmo se říká, že teréňák prostě na silnice nepatří. X-90 se zároveň mele a vlní v horizontálním směru a hopsá, drncá a poskakuje ve vertikálním. Občas si umí i docela bouchnout. Pro jeho vlastnosti vám tak maximální komfortní rychlostí přijde asi osmdesátka. Přičemž když zapřemýšlíte, že toto chování je vykoupeno výbornými vlastnostmi v terénu, nevyhnutelně si vzpomenete na ony nášlapy, které vyčnívají, takže by se mohly docela snadno poškodit.

Budiž, je na debatu, jestli je fér X-90 něco podobného vyčítat. Nikdy nemělo dávat smysl. Nikdy nemělo fungovat rozumně. Nikdy nemělo být dobrým normálním autem. Mělo být výtvorem svobodomyslných, odvážných let konce minulého milénia. To se povedlo znamenitě! Avšak je potřeba k němu přistupovat přesně, jen a pouze takto, nijak jinak. A pro jistotu mít v záloze ještě jedno, méně „speciální“ auto.

Verdikt

Suzuki X-90 je úžasným příkladem toho, jak volná a nadějná devadesátá léta byla. V žádné jiné době nemohlo vzniknout něco tolik svého, tolik jiného. A umí vás tím perfektně okouzlit, až strhnout. Také však po vás vyžaduje, abyste se mu hodně přizpůsobili a nad velkou… velkou spoustou věcí gentlemansky mávli rukou. Což nemusí jít každý den. Je zkrátka bláznivým autem z devadesátek, na které musíte mít náladu.

Moc děkuji Radkovi za půjčení, těžko budu shánět víc devadesátkový automobil!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-)  

Technické údaje

Suzuki (Vitara) X-90 1.6 16V Philippe Cousteaux (1997)

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1590 cm3
Nejvyšší výkon: 71 kW (96k) při 5600 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 132 Nm při 4000 ot/min
Převodovka: manuální pětistupňová
Provozní hmotnost: 1050 kg 
Maximální rychlost: 150 km/h
0-100 km/h: 13,3 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 7,8 l/100 km
Spotřeba v testu: asi 8,5 l/100 km

Je Suzuki X-90 přesně pro vás? Věříte, že s vaší náladou to u něj nebude problém? Chcete se vrátit do bláznivých devadesátek? Tak se ozvěte Radkovi, zde na Autíčkáři pod nickem @Tukan, prý vám ho prodá.