Suzuki Samurai: Pravý bojovník

Ač je na světě hodně aut, která si od malička toužím vyzkoušet, musím přiznat, že jen málokteré z nich je určeno do těžkého terénu. Není to tím, že bych danou kategorii považoval za zbytečnou. Právě naopak, vozidla do drsných podmínek chovám ve velké úctě, protože zvládnou takové věci, před kterými by se strachem rozklepala i kolena mně samotnému. Způsobuje to prostě jen fakt, že mé nejoblíbenější třídě - dlouhým pohodlným sedanům – jsou hodně vzdálená. 

Těch několik, které by mě zajímaly, si ale rád vyzkouším při jakékoli příležitosti. A zrovna nedávno se mi poštěstilo. Dostal jsem nabídku na svezení jedním z nejlegendárnějších zástupců kategorie, který se v mém žebříčku přání dlouho pohyboval na prvních třech příčkách. Je jím japonské Suzuki Samurai. To jsem měl vždy v oblibě, představoval jsem si je jako pravého bojovníka s nástrahami přírody. A tady mám kus čerstvě po renovaci. Měl jsem pravdu?

Suzuki Samurai je, jak už bylo naznačeno, ve své kategorii pojem. Tento správně pojaponsku malý tereňáček byl představen v roce 1970, tehdy ještě s názvem LJ. První kusy byly třímístné, otevřené a vzhledově velmi připomínaly neméně slavný Jeep Willys. Poháněl je vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec o objemu 360 cm3. Jejich váha dosahovala hodnot okolo 600 kg. Později byl doplněn vodou chlazený čtyřválec 800 cm3.

Model z obrázků je ale podstatně novější. Spadá už do výrazně modernizované generace s označením SJ, která se na trhu objevila v roce 1984 a přinesla novou uzavřenou karoserii se dvěma délkami rozvoru a speciální model s odnímatelnou zadní a vrchní částí střechy. Také přišel nový motor, kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.3 s výkonem 68 koní. Právě tomuto modelu značka v Evropě začala říkat Samurai. 

Testovaný kousek pochází z roku 1998 a má speciální úpravu, kterou si u mne získal ještě větší respekt. Stalo se tak proto, že k současnému majiteli se toto auto dostalo ve velice špatném stavu, nemělo STK a bylo prolezlé rzí skrz na skrz. Vlastníkovi se ho sželelo a řekl si, že mu vdechne nový život.

On a jeho kolegové ho kompletně odstrojili, oddělili kabinu od rámu a začali s jejím vyvářením, broušením a lakováním. Také kompletně renovovali už zmíněný rám, elektroinstalaci a provedli další nezbytné úkony. Po nějaké době z dílny vyjel znovuzrozený válečník a na další bitvy dostal jaksepatří pokročilou výbavu. Toto konkrétní Suzuki totiž není a nebude určeno do teplé garáže nějakého sběratele. Ne, zamířit má tam, kam patří, bojovat s živly. 

Auto tak dostalo nadstandardní zakrytování blatníků a prahů, o 7 cm zvýšený zesílený podvozek, volnoběžky v nábojích předních kol pro možnosti použití redukce pro pohon jak jedné, tak obou náprav a speciální ochranný nátěr proti mechanickému poškození od větví stromů. K tomu ještě obulo terénní pneumatiky, aby se nemělo důvod bát ani opravdu zákeřného protivníka v podobě těžkého terénu. Za mě to k tomuto Suzuki dokonale sedne. Skoro jakoby na sobě mělo brnění.

Naproti tomu interiér zůstal zcela standardní a krásně ilustruje správnost označení modelu. Tak jako si bojovník císaře pána musí vystačit s málem, je i Samurai vevnitř velmi spartánský. Není tu prakticky žádná výbava, zato jsou tu obrovské spáry mezi díly. Sedačky jsou malé a ploché a chybí prakticky jakékoliv odhlučnění. Zase je zde ale všechno podstatné díky viditelným šroubům opravitelné šroubovákem a kladivem.

Taky se musí nechat, že je uvnitř dost místa všemi směry a díky velkým oknům a tenkým strmým sloupkům je krásně vidět ven. Jako bonus jsou tu dva japonsky bláznivé detaily. Varovná světla se spínají na sloupku řízení čudlíkem, který je sice svítivě červený, avšak nemá ani centimetr čtvereční. Přední kapota se pak otevírá takovým zvláštním táhlem. Respektive, samotné táhlo je úplně normální, ale nachází se v přihrádce před spolujezdcem. Nádhera. 

Když už jsem u té kapoty, krásně pod ní vrní už zmíněná zážehová třináctistovka s výkonem 51 kW při 6000 otáčkách a točivým momentem 103 Nm při 3500 ot/min. I ona prošla pečlivou renovací a chytá na první dobrou. Z čísel je však její dynamický potenciál nespíš zřejmý už každému. Ano, přestože se ochotně vytáčí až do sedmi tisíc otáček, dravec to opravdu není. Spíš je trochu brzdou provozu.

Ostatně je cítit, že silnice nemá rádo celé auto. Řízení bez posilovače má velmi pomalý převod a řidič se tak dost namotá. Řazení má přesnost podobnou postarším francouzským převodovkám, tedy veškerou žádnou. Podvozek s listovými pery s celou kabinou neustále třese. K tomu všemu auto tak nějak zvláštně plave. Vytváří pocit, že nikdy nejede úplně rovně, ale taky pořád ne a ne konečně zatočit. 

Jenže tak je to v pořádku, asfalt je stejně pro slečinky. Samurai preferuje nezpevněné povrchy. Projíždění všelijakých polních a lesních cest je tím pádem úplně jiný zážitek. Výkonový deficit motoru se najednou ztrácí, poněvadž není koho zdržovat, auto poctivě přestane plavat a i ten podvozek najednou nějak tlumí líp. Odlétávající štěrk sice dělá hrozivý plechový kravál, ale to není na škodu, auto je na toto použití připravené. 

Cestičkami umí letět opravdu vysokou rychlostí a do zatáčky se při nastavení jen zadního pohonu dokáže i mírně sklouznout. Motor na vytočenou dvojku zní docela dravě a terenáček se díky němu nezadržitelně dere vpřed. A pokud už je potřeba zastavit, brzdy s oporou v dobrých pneumatikách poslouží bezproblémově. 

Tyhle cesty jsou ale pro Samuraie jen takovou přesnídávkou, neboť na autě je cítit, že miluje výzvy. Víceméně není kopec, před kterým by se zastavilo. Já dostal dovolení vyzkoušet ho opravdu v nelehké situaci, mělo sjet prudký svah, pak se dole otočit a zase jej vyjet. Aby toho nebylo málo, bylo to na trávě a ještě po předešlém nočním dešti, takže byla překážka podmáčená. 

Suzuki to však bylo úplně jedno. Toto auto nemá žádné hlídání sjezdu z kopce, nemá dokonce ani ABS. A vůbec to nevadí, díky své váze a terénnímu obutí je nepotřebuje. Stačí přemýšlet hlavou a kopec sjíždět pomalu a citlivě. Nahoru je to ještě větší sranda. Tady se zase prosadí redukční převodovka, jež dává motůrku sílu. Suzuki se do zabahněného kopce vyškrabalo bez nejmenšího zaváhání. 

Jeho nájezdové i přechodové úhly jsou díky krátké kabině excelentní a je schopen dosáhnout velké skřižitelnosti náprav. Nástrahami přírody se díky tomu všemu prodírá přesně tak, jako si obávaný japonský válečník katanou razí cestu svými nepřáteli, úplně bez zaváhání. 

Verdikt

Suzuki Samurai mi udělalo velkou radost. Marketingové oddělení značky tenkrát pro Evropu zvolilo správný název, protože vlastně není překážka, před kterou by muselo sklonit hlavu. Jako správný bojovník vyznává jednoduchý spartánský styl, na dobývání nedostupných koutů přírody je řádně vybaveno a nevzdává se. Naopak, žene se neúnavně dopředu, ať má zrovna pod koly cokoli. Toto auto je legendou oprávněně.   

Technické údaje

1998 Suzuki Samurai

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1298 cm3
Nejvyšší výkon: 51 kW (68k) při 6000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 103 Nm při 3500 ot/min
Provozní hmotnost: 950 kg 
Maximální rychlost: 134 km/h
Zrychlení 0-100km/h: 16.3 s 
Spotřeba majitele: při ustálené jízdě po silnici přibližně 8 l/100km, v terénu klidně přes 14 l/100km, v kombinaci okolo 10 l/100km 

I vy jste si koupili auto těsně před smrtí a chtěli byste, aby zase ožilo? Není problém, ač normálně prodávají komunální techniku, pánové z AlfaProfi vám ho rádi postaví zpět na kola.