Renault 11 1,7l Cheverny: Krásná připomínka francouzských osmdesátek

Osmdesátá léta jsou čtyřicet let vzdálenou epochou. To je přibližně půlka lidského života. Ve světě automobilů je to potom naprostý mamutí pravěk. Tehdejší nejnovější trendy jsou dnes běžně muzeální záležitostí a de facto nic z nich nezůstalo v motorismu používané, samozřejmě vyjma základních věcí, které mají auta tak nějak odjakživa.

Akorát že to vůbec neznamená, že by tyto časy byly špatné a zasloužily by si jen, aby na nich ulpíval prach. Ne, automobilové osmdesátky jsou stále velmi živé a pořád mají početný zástup fanoušků. A není divu. Tato doba hranatá, trochu plechovková, emisemi téměř neomezená, komfortní a s tehdy high-tech moderními, ale dnes úsměvně zastaralými výbavovými prvky je v současnosti stylovým retrem.

I když jsem je nikdy nezažil, sám se do automobilových osmdesátých let rád „vracím“. Také vám o nich rád píšu. A nyní mám znovu báječný důvod, protože se mi povedlo na test domluvit jejich krásnou připomínku. Přivítejte Renault 11 – kompaktní liftback vyráběný mezi lety 1983 a 1989. Tento předchůdce dnešních Méganů zprostředkuje všechno výše zmíněné v kouzelném francouzském pojetí.

Základ pro rodinné Renaulty na dvě desetiletí dopředu

Než se však vrhnu do popisu tohoto Renaultu, prostudujeme si jeho životní dráhu. Ačkoliv dnes se už na něj trochu pozapomnělo, v letech své aktivní kariéry byl důležitým autem výrobce. Když vznikal pod rukama slavného francouzského designéra Roberta Oprona, měl za úkol spolu s příbuzným sedanem s číslem 9 v názvu nahradit hned několik starších řad, včetně nepříliš úspěšného Renaultu 14.

Aby neriskoval nezdary, Renault se rozhodl držet při zemi a Opron musel nakreslit jen relativně jednoduchý, leč elegantní zevnějšek. Inženýři jej poté spojili s opět poměrně základními, ovšem pro svou nenáročnost oceňovanými motory řady Cléon a shodně prostým podvozkem s pohonem předních kol. Inovace se omezovaly hlavně na vnitřní výbavu, ke které se ještě dostaneme.

Takový základ se však ukázal být oceňovaným a zákazníky preferovaným. R9 a R11 byly velmi populárními automobily po celý svůj život, jak doma ve Francii, tak různě po světě. Ostatně vznikaly v mnoha továrnách, od USA po Tchaj-wan, a v takovém Turecku jejich výroba skončila teprve v roce 2000.

Automobilka návdavkem správně usoudila, že tato všední, avšak efektivní technika bude zákazníkům stačit i do budoucna, a upravený základ R9/11 použila pro nástupnickou R19 a dokonce i první Mégane. Tento model tak vlastně položil základy pro rodinné Renaulty na dvě desetiletí dopředu.

Zkoušený kousek pochází z konce výroby – z roku 1988, a najel okolo sto třiceti tisíc kilometrů. Díky péči předchozího majitele i čtenáře Kuby, jemuž říká „pane“ dnes, však stále kypí zdravím. Aby toho nebylo málo, chlubí se nejsilnějším atmosférickým motorem 1,7 l (ještě byly verze Turbo) a akční výbavou Cheverny, odkazující na jeden z nejznámějších francouzských zámků na řece Loiře.

Kuba i se svou francouzskou přítelkyní Iris mu láskyplně říkají Chantal a rádi si užívají jeho už naznačenou osmdesátkovou atmosféru. Díky následujícím řádkům se k nim můžete alespoň zprostředkovaně přidat a opět se nostalgicky „zasnít“.

Jednoduché, přísně hranaté linky

Je-li jedna věc, kterou musí snad každé auto z osmdesátých let mít, je to hranatý design. V roce 2026 se to může jevit jako zvláštní, ale po mnoha kulatých dekádách, a v době, kdy už výrobní postupy konečně umožňovaly vznik ostřejších tvarů, se jednalo o revoluci a záležitost vysoce módní. Francouzi u něčeho podobného samozřejmě nemohli chybět, tudíž světlo světa spatřil například Citroën BX nebo Peugeot 205.

Renault 11 není žádnou výjimkou. Jak vidíte na fotkách, jeho styl je také přísně hranatý. Robertu Opronovi se však musí nechat, že i když nesměl moc experimentovat, dokázal navrhnout elegantní zevnějšek. Linek je na R11 jen pár. Jenže všechny ladí, všechny do sebe zapadají, všechny fungují. Ono je to vlastně pěkné auto, nemyslíte?

Prostá a trochu papírová, přesto příjemná kabina s několika překvapeními

(Francouzské) osmdesátky ještě silněji pocítíte v kabině. I ona je designově prostá. Je tu jen mělká palubní deska s několika přepínači, pákovými ovladači ventilace a velkou, nesmírně praktickou stínící lištou nad budíky, dále tenoučké sedačky, ploché výplně dveří a obyčejná stropnice. Nic víc tu nenajdete.

Po usednutí si také všimnete, že ačkoliv máte i celkem dostatek prostoru – hlavně tedy vpředu, vzadu je to váhavější, toho plechu okolo vás moc není. Respektive tak, jak bylo v osmdesátých letech standardem, není zde skoro žádný. Deformační zónou jste víc vy než automobil okolo vás. Potažmo nevím, možná Renaultu křivdím a jeho papírovost je jen zdánlivá. Nicméně moc bych na to nevsázel.

Jenže po chvíli vám dojde, že vám tu je moc dobře. Ona mělká palubní deska neodvádí ničím pozornost, sedačky jsou na svou tenkost až překvapivě hutné, měkoučké a pohodlné, je tu příjemné ticho a pro zmíněnou papírovost jsou tu alespoň na oplátku veliká okna, jež zajistí oproti dnešním autům nesrovnatelně lepší výhled ven.

Díky pro Francouze typické snaze o dopředný vývoj jsou tu pak i některé nadstandardní prvky výbavy a chytrá řešení. Například kolejničky předních sedaček jsou umístěny uprostřed, takže sedáky zaprvé vytvářejí zajímavý dojem, že levitují, a zadruhé mají zadní pasažéři o něco víc místa pro nohy. Na stropě, u čelního skla je zase přijímač rádiového dálkového centrálního zamykání. A i když zkoušený kousek tuto výbavu nemá, některé R11 se jako vůbec první auta na světě pochlubily elektronickým mluvícím palubním počítačem. Už začínáte chápat ten eighties vibe?

Poklidný, nesešněrovaný motor

Kapota odhalí další osmdesátkový aspekt – a to nejen tím, že se sama vyklápí stylově dopředu. Pod ní se totiž nachází nádherně analogová a přímočará strojovna. Zapomeňte na krycí plasty s reklamními nápisy dCi, TCe nebo čímkoliv jiným, kilometry elektrického vedení a vyplněnou každou skulinku. Tady je jen motor, chladič, pár nezbytných kabelů a trubiček, odhalená přední světla a spousta místa pro údržbu.

I čtyřválcová jednotka sama je skutečně… dobová. Svůj výkon bere jen ze solidního objemu 1,7 litru a jako správný tehdejší Francouz je nastavená na poklidné cestování. Jak vám naznačí zelené pole otáčkoměru, nemá cenu ji vytáčet. Nad 3,5 tisíce otáček se jen trápí a dává to jasně najevo. Mezi volnoběhem a touto hranicí však tiše vrní, hezky zabírá a dobře udržuje rychlost.

Stáří auta navíc způsobuje, že není sešněrovaná žádnými přísnými euronormami, vyžadujícími přítomnost různých technických udělátek – byť je pravda, že už dostala katalyzátor. Motor tak krásně a okamžitě reaguje na pohyb plynu. Nečekáte, až se nafoukne turbo, až převodovka podřadí, až počítač spojí všechny druhy pohonu. Jen sešlápnete pravý pedál a auto zrychlí. Nijak agresivně. Zato hned. Dnes si to dá práci představit, avšak dřív se takto jezdilo.

Typická francouzská jízda té doby

Jak asi čekáte, ani při jízdě vás nic nevytrhne z nostalgického snění. Tady jsou to francouzské osmdesátky par excellence. Tím pádem je jasné, že se nakroutíte s volantem. Řízení přirozeně nemá posilovač a jeho převod je tudíž velmi pomalý. Také se dočkáte hrátek s řadicí pákou. Jakákoliv zařazená rychlost má víceméně stejnou vůli jako neutrál a i ty dráhy mezi nimi… no… někde jsou. Stejně tak brzdy nejsou zdaleka tak ostré jako u dnešních Renaultů.

Shodně podvozek, který dal základ několika generacím rodinných modelů značky, odpovídá. Je krásně pohodlný, leč cítíte, že díry tlumí jakoby… nesofistikovaně. V podstatě na nich zahoupe a zabubnuje. To znamená, že i když vás nijak neruší, pořád o nich víte. A pokud byste se náhodou chtěli trochu „rozjet“, už v první zatáčce vám náklon karoserie připomene, že tudy cesta nevedla, nevede a ani nikdy nepovede.

Jenže víte, co budete dělat po celou dobu, co se povezete v R11? Budete se smát. Ovšem ne vysmívat – smát štěstím. Budete se zubit od ucha k uchu. Protože toto auto vás tak dokonale přenese do úplně jiné éry, že zapomenete na všechny jeho drobné „chybky“ a jen si budete užívat. Věřte mi, ověřil jsem si to.

Verdikt

Renault R11 bezpochyby dostojí všem očekáváním stran autentického zážitku. Vyznačuje se hranatou, ale stále pohlednou karoserií, obyčejnou a docela plechovkovou, avšak pořád promyšlenou a příjemnou kabinou s několika překvapivými technologiemi, klidným, leč okamžitě reagujícím motorem a pohodlnou jízdou. Tedy přesně tak, jak by správné auto své éry mělo. Je zkrátka krásnou připomínkou (francouzských) osmdesátek!

Moc děkuji Iris a Kubovi za půjčení, máte se pěkně v tom osmdesátkovém Renaultu!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-)   

Technické údaje

Renault 11 1,7l GTX Cheverny (1988)

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1721 cm3
Nejvyšší výkon: 54 kW (72k) při 5000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 125 Nm při 3250 ot/min
Převodovka: manuální pětistupňová
Provozní hmotnost: 892 kg 
Maximální rychlost: 166 km/h
0-100 km/h: 12,6 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 8,5 l/100 km
Spotřeba majitele: přibližně odpovídá tabulkám