O podplacených novinářích, neumětelství a nepochopení

Obzvláště poslední větu z perexu čtu či slýchám poměrně často a přiznám se, že v některých případech s ní musím souhlasit. Pokud ale čekáte, že tohle bude hejt na novinářský odpad živený rauty z Boleslavi a všimným z Vlkohradu, musím vás zklamat. Tento článek bude naopak namířen proti vám, čtenářům. Mohlo by se zdát, že hodlám spáchat pisálkovskou sebevraždu, ale já doufám, že následným brekem nad tím, jak to máme občas těžké, třeba někomu vnesu do tématu více světla a po posledním odstavci nakonec odejdu po svých a živý.

Vždyť jsou všichni podplacení, Dave…

Věřejné míněni o téhle kapitole bych mohl uvést parafrází na jednu skvělou repliku z Červeného trpaslíka. „ Jsou podplacení, Dave. Ale kdo? Všichni, Dave. Co? I Auto.cz? Všichni jsou podplacení, Dave. I Autoforum? Všichni jsou podplacení, Dave… Ale Faster snad ne, že jo? Je podplacený, všichni jsou podplacení, Dave…  Autíčkář taky!? Autorevue, Meziplyn, ano, i Autíčkář, všichni. Všichni, úplně všichni jsou podplacení, Dave…“

Autíčkář je zatím příliš malý web na to, aby se zde projevilo typické diskuzní zlo velkých serverů, ale jistě sami dobře víte, že nařčení z úplatků je v rámci motoristické žurnalistiky folkór. Autor článku si o něj s jistotou říká pokaždé, když v dobrém mluví o produktech koncernu VAG a téměř s jistotou, když v testu jakéhokoliv auta použije srovnání „Auto A je lepší než auto B“, popřípadě řekne, že „Auto A je v oblasti x nejlepší/nejhorší z konkurentů“. Prostě všichni jsou podplacení, a basta. Nebudu tvrdit přesný opak a horovat tady nad nevinností některých médií, u nichž jsou více než vřelé vztahy s některými automobilkami nad slunce jasné. Vy jste čtenáři Autíčkáře, proto si nedělám iluze, že byste tato média nepoznali. Jenže podle lidí jsou zkorumpovaní všichni. Nejen ta (pevně věřím, že) minoritní část, která o autech píše kvůli argentinským steakům a zahraničním výletům, ale i novináři, kteří o autech píšou zkrátka proto, že je to baví, a o kterých bude tento článek. Věřte mi, že nikdo z automobilových novinářů, které znám osobně, skutečně nemá ani vilu na Mallorce s emblémem sponzorské značky na vchodu, ani polštář naditý všimným. Dokonce i náš bývalý kolega Ondra, nyní působící na Auto.cz, je pořád natolik chudý, že si po Omeze ještě nekoupil další vlastní auto.

Volkswagen (a potažmo Škoda) umí dělat povětšinou taková auta, ze kterých sice netryskají emoce, ale také jim objektivně lze jen málo co vytknout.

Jak už bylo nastíněno, většinou se stížnosti týkají aut koncernu VAG. Problém je, že VW má spoustu příznivců, ale ještě více odpůrců. A možná ještě větší problém je fakt, že Volkswagen (a potažmo Škoda) umí dělat povětšinou taková auta, ze kterých sice netryskají emoce a originalita za každou cenu, ale také jim objektivně lze jen málo co vytknout. V reálu se to pak vyvine následovně. Když napíšu, že dejme tomu Golf je komfortní, příjemný, v rámci třídy prostorný, dobře jede a má pružný, ale nevýrazný motor, seběhne se na mě smečka vlků, jež mě rozcupuje za to, jak podlézám koncernu a jak jsem za to dostal milión, byť jsem dané věci popsal dle nejčistšího svědomí. Naopak, když to pojmu subjektivně a napíšu, že Golf je obyčejná přepravní pixla bez charakteru, bez hypersenzitivního řízení, bez rozpustilého podvozku a bez snahy řidiče bavit každou milisekundu, budu zcela po právu vyplísněn za to, že u obyčejného hatchbacku jsou tyhle věci podružné a že mě určitě podplatil Hyundai! Ve skutečnosti všichni, které znám, dobré auto pochválí a špatné v rámci možností zkritizují a nikdy se mi nestalo, že by mi někdo z kamarádů při osobním rozhovoru říkal něco jiného, než posléze napsal do článku.

Ekvivalentní situace nastává u přiznivců dojmů a příznivců čísel. Má-li auto A na papíře větší výkon a lepší zrychlení a já přesto napíšu, že lepší je auto B, protože jeho motor má v reálu příjemnější projev a lepší reakce na plyn, jsem podplacený až za uši, protože čísla nelžou a o nějaké subjektivní cancy nikdo nestojí. Nebo jiná situace. Auto A má na papíře větší kufr a interiér a já si dovolím napsat, že auto B je lepší kvůli materiálům a přívětivějšímu uživatelskému vybavení. Co myslíte, že nastane? Manévrovací prostor je zkrátka strašně malý a vážně to máme moc těžké :-).

Jedna věta, sto významů

Co jsem psal výš, je jenom základ. Občas nás vy, naši čtenáři, vůbec nechápete a vkládáte nám do úst (nebo možná spíš do textu) něco, co jsme nikdy nenapsali, a vážně nás vůbec nenapadlo, že si danou věc můžete vyložit úplně opačným způsobem, než jak byla myšlena. 

Zrovna tento týden nám čtenář na Facebooku psal, jak jsem mohl na základě jednoho modelu odsoudit celou značku MG. Měl totiž dojem, že když jsem v úvodním ostavci mluvil o MG obecně, vztahovalo se i další použití pojmu ‚MG‘ v článku k celé značce, a ne pouze k modelu ZS180. Kdysi jsme pro jeden článek zvolili nešťastný titulek ‚Gay auta pro petrolheady‘. Byl o vozech, které mají u veřejnosti často pověst aut pro holky nebo kadeřníky, ale petrolheadi v nich najdou to pravé ořechové. Snad čtvrtina čtenářů nadpis pochopila naopak a měla nás za kretény, kteří mají dojem, že Mini Cooper nebo Porsche Boxster připadá petrolheadovi jako gayský povoz.

Píšeme to, co si myslíme – nehledejte v tom jinotaje ani skryté významy mající za úkol podprahově vyzdvihnout jedno auto a shodit jiné.

Napadá mě ale ještě lepší příklad nepochopení. Pamatuju si, jak mohutnou vlnu nadávek vyvolala u testu Genesisu pasáž „Se zapnutým ESP není auto ani poloviční. Umí jen nedotáčet, protože nic jiného vám není dovoleno. Podvozek Genesisu je natolik svázán, že snad i dieselová Octavie umí být rouzpustilejší.” Autor si chtěl evidentně postěžovat na přecitlivělý stabilizační systém. Čtenáři jej však na základě této části nemilosrdně potopili do žurnalistické žumpy jako podplacený odpad, a to jen proto, že příliš horlivou stabilizaci poněkud nešikovně demonstroval pomocí příměru k nejprodávanějšímu autu Česka. Čímž se oslím můstkem dostávám k tomu, že narážka na Fabii nebo Octavii na nás občas koukne i z článků, kde by neměly mít co dělat. U některých to může být PR záměr, většinou ale jde zkrátka jen o přirovnání k rozšířenému a tedy obecně známému produktu, za kterým se neskrývá nic jiného než snaha o co nejlepší popis. 

Další velký problém je váš čtenářský jemnocit. Napíšu, že vůz je  „více udrncaný“ a můžu dostat čočku za to, že u jiného auta jsem použil mekčí výraz „méně komfortní“. Napíšu, že „motor je hlučný“, a bude mi předhozeno, že jinde jsem napsal obalený a mírnější výraz „motor nepřispívá k akustickému komfortu“, a tak dále a tak dále. Kupodivu v tom nejsou úplatky, ale jen snaha nepsat jako předprogramovaný robot. Pokud někdo napíše, že auto na nerovném povrchu bouchá, ale na kvalitu jízdních vlastností to nemá vliv, skutečně to znamená, že auto na nerovném povrchu bouchá, ale na kvalitu jízdních vlastností to nemá vliv, nikoliv že se na hrbolech rozpadá, ani že to je trakař. Píšeme to, co si myslíme – nehledejte v tom jinotaje ani skryté významy mající za úkol podprahově vyzdvihnout jedno auto a shodit jiné.

Existuje jediná výjimečná situace, kdy i poctivý novinář nepíše to, co má zrovna na mysli. Ta situace se nazývá ‚Test příšerného krámu‘ a novinář se musí trochu mírnit, aby mu importér ještě někdy něco půjčil. Rádi bychom napsali, že nějaké auto, říkejme mu třeba francouzská prémiová bohyně, je hrozivá mrdka bez špetky komfortu a je úplně, ale úplně na hovno. Ve výsledku však musíme napsat něco na způsob, že avantgarda je bohužel vykoupena jízdním nekomfortem, který ne zcela odpovídá třídě a zaměření auta. :-) 

Novinář není Wikipedie ani Google

Že všichni nejsme podplacení VW nebo Škodovkou, už mi snad věříte. Teď ještě vyvrátit dogma, že jsme někdy vážně úplně blbí a neschopní, protože nám v článku chybí kruciální informace o faceliftu šroubku na ventilovém víku. Abyste mě nechápali špatně – jsme moc rádi, když v komentářích doplníte informace nebo upozorníte na chyby v článku, ale nemám rád hony na čarodějnice, které občas vídávám. Jedním dechem musím dodat, že tady na Autíčkáři se vás to vlastně netýká. Jste velmi výjimečná sorta čtenářů, která se vymyká běžnému internetovému průměru, a i když občas (možná častěji, než občas) něco opomeneme nebo rovnou napíšeme kardinální kravinu, jste na nás hodní a upozorňujete citlivě. Ale zpátky k honům na čarodějnice.

Novinář je jen člověk a nemůže znát všechny otázky a odpovědi světa

Motoristický novinář je jen člověk. I když je profesionál, nemůže logicky znát všechny otázky a odpovědi světa ani historii a detaily všech aut deset generací nazpět. Kvalitní novinář by měl mít velký přehled a znát spoustu detailů. Měl by se orientovat jak v současné nabídce, tak v historii, mít v hlavě obrovskou databanku modelů, variant a motorizací, vědět, jak věci fungují a znát souvislosti. Ale není možné, aby znal do hloubky každičký detail. Jen stěží najdete člověka, který zároveň perfektně rozumí technice, přesně ví, čím se liší jednotlivé ročníky druhé generace Corolly, bezchybně zná vývoj infotainmentů a bezpečnostních systémů v moderních automobilech a vysype zpaměti životopisy Pininfariny a Giugiara. Proto se i kvalitní a profesionální novinář občas dopustí nepřesnosti nebo chyby, a to je přesně ta chvíle, na kterou čeká smečka hladových vlků, aby příkoří spáchané na motoristickém čtenáři pomstila diskuzním příspěvkem plným neumětelů, neprofesionálních pisálků nebo idiotů. Pak stačí napsat, že třeba Passat B5 nenabízel pohon 4x4 s motorizací 1.8T, a nějaký zachránce pravdy se rychle postará o rozmazání pisálkovy neschopnosti. Na ostatní čtenáře pak působí autor článku jako nekompetentní vůl – vždyť i běžný diskutér má větší znalosti než on. Už málokdo si uvědomí, že onen čtenář třeba vyniká ve znalosti Volkswagenů posledních dvaceti let, ale ve všech ostatních oblastech by jej člověk utáhl na vařené nudli.

Co říct závěrem? Nelámejte nade všemi hůl hned v prvním momentu, kdy napíší něco, co se vám nebude líbit. Sto lidí, sto chutí a žádný učený z nebe nespadl. Zkuste si na to vzpomenout dřív, než se vám po ústech rozlije pachuť zkorumpovaného podvraťáka.