Requiem pro Opel Omega A

Dobrá, budu k vám upřímný. Já na tuhle omegu sám nenatrefil. Přátelé, notoričtí prolézači stránek s ojetými vozy, moc dobře věděli, co zhruba hledám. Zadokolku s počtem válců vyšším než čtyři. A tak mi hned několik z nich nezávisle na sobě poslalo odkaz na Opel Omega A s řadovým šestiválcem 2.6 litru. Jeden z nejvyšších stupňů výbavy CD Diamond, auto údajně v perfektním stavu, po prvním majiteli z Rakouska, najeto zhruba 200 000 km. Následovalo několik dní rozmýšlení, jestli je to opravdu dobrý nápad jet pár set kilometrů daleko pro automobil, který ani není na značkách. Nakonec jsem přece jen zvedl telefon, zavolal a nyní vím, že jsem udělal dobře. 

pan doktor z Vídně, který byl prvním a jediným majitelem, chtěl automobil původně sešrotovat. Proboha!

Pak už to šlo ráz na ráz. Sehnat tažnou dodávku, podvalník, člověka, co na takovou soupravu má řidičské oprávnění a může se vyrazit k rakouským hranicím. A tam na mne čekala. Pokrytá kapkami deště, které umně zakrývaly veškeré škrábance, a na naprosto neporušených zlatých kolech BBS to byla ta nejhezčí áčková omega, kterou jsem kdy viděl. Dobré zprávy navíc pokračovaly i nadále. Při pohledu na zadní sedačky jsem neviděl jedenadvacet let starý stroj, ale vrátil jsem se do roku 1992, kdy auto vyjelo nové z továrny. Jediným indikátorem, že by tenhle parník měl mít najeto 200 000 km, byl ohmataný volant s řadičkou. Otočím klíčkem, šest válců okamžitě naskočí, usadí se na hutném volnoběhu a já mám jasno – tohle je must have záležitost. Potvrzovaly mi to i fascinované, lehce nevěřícné pohledy mých dvou kolegů, majitelů japonských vysokootáčkových sporťáků, které jinak vůz podobného ražení nemá šanci zaujmout. V průběhu konverzace s prodejcem mne dostala poznámka, že (obligátní) pan doktor z Vídně, který je prvním a jediným majitelem, chtěl automobil původně sešrotovat. Proboha!

Na dovozové STK se potvrdila slova prodejce, že je auto ve výborném stavu a má nové tlumiče a brzdy. Emise také zvládlo splnit zcela legálně. Přišla však první nepříjemnost. Ve starších rakouských technických průkazech nejsou některé údaje nutné k přihlášení vozu u nás. Namátkou třeba nejvyšší povolená hmotnost brzděného přívěsu. Za nemalý poplatek mi musel vše potvrdit přímo technik Opelu, a tak se nákup vozu podražil trochu víc, než jsem čekal. Stále jsem však zhruba na ceně nového nakousnutého jablka iTelefon. A ještě jedna perlička – v technickém průkazu jsem objevil vloženou fotografii auta na modrých českých značkách, které kdysi náležely cizím státním příslušníkům. Ať už je minulost auta jakkoliv spletitá, český asfalt již rozhodně znalo.

Další život s omegou se nesl zcela v duchu radosti. Nepřestávaly mě udivovat detaily typu elektrického střešního okna, jehož těsnění vypadalo zcela čistě a neporušeně, jako by jej ani nikdo nikdy neotevíral. I když jsem auto nechal dva týdny stát v tuhém mrazu, stejně vždy nastartovalo na prvních několik otočení startéru. Zdaleka nejzajímavější však bylo sedět za volantem a objevovat.

Ve své době měl tenhle opel skvělou aerodynamiku a byl tišší než Mercedes W124.

Jenže nejezděte s tímhle megaopelem ve sněhu, když se na něm chová tak famozně! Lehkost s jakou zvládá spojovat zatáčky do jednoho dlouhého driftu, ta naprostá nenucenost a plná důvěra, kterou auto řidiči dává, to mě nikdy neomrzelo. Délka auta zajišťovala pomalý a čitelný přechod do smyku, takže jezdit bokem bylo možné naprosto vždy a všude. Skvělý rejd zase dovoloval až nepochopitelné úhly. Pokud však máte pocit, že tohle auto je dobré pouze na infantilní sněžné driftování celé dny a noci, pak vás musím zásadně vyvést z omylu.

V prvé řadě se jedná o pohodlný koráb na delší cesty. Jakkoliv to může znít trhle, zvládá to mnohem lépe, než daleko modernější auta. Proto si omegu půjčoval můj otec na cesty na Slovensko místo svého focusu. Ve své době měl tenhle opel skvělou aerodynamiku a byl tišší než Mercedes W124. Ostatně byl i pohodlnější, a hlavně mnohem lépe zatáčel díky přední nápravě s negativním poloměrem rejdu. Omega byla první zadokolkou, která tohle řešení používala. Popravdě jsem si několik Mercedesů W124 a 190 vyzkoušel a oproti omeze to bylo silné zklamání snad po všech stránkách. Absolutně tedy nechápu neskutečné ceny, ve kterých se tyto vozy se zaměřovači na kapotě pohybují, a naopak drobáky, za které lze koupit zachovalá Omega.

Celek skvěle doplňuje rovněž motor. Řadový šestiválec o objemu 2594 ccm má výkon 150 koní a točivý moment 220 Nm. Nejde o žádného sprintera, ale rozhodně netrpí dýchavičností. Za to vděčí mimo jiné proměnnému systému sání Dual Ram. Do nějakých tří a půl až čtyř tisíc otáček je to utlumený převalující se šestiválec, ale za touto hranicí vystřelí k 6000 ot. s až nečekanou naléhavostí a krásným zvukem. Jde přitom o motor, který se spokojí se skromným přídělem paliva, pokud to po něm požadujete. Nebudu vám lhát, nejčastěji jsem jezdil se spotřebou okolo třinácti litrů naturalu na sto kilometrů, při poklidném přesunu po silnicích první třídy jsem se ale zvládal dostat i pod šestilitrovou metu. Dvě několika set kilometrové dálniční cesty s rozdílnými řidiči pak omega shodně zvládla za 7,5 l/100 km, což je v mých očích velmi slušný výsledek. Celý dojem bohužel kazí řazení, které je gumové a nepřesné.

Možná se ptáte, proč se tento článek jmenuje requiem. Odpověď je snadná – již několik měsíců není omega v mém vlastnictví. Neměl jsem na ni tolik času, kolik bych chtěl, a nyní slouží v lepších rukou někde v severních Čechách. Nebudu však zapírat, že i když se jedná o "pekáč" za pár desítek tisíc korun, zaryla se mi do paměti jako žádné jiné auto. Doufám, že jednou lidé pěkné kousky ocení, aby neskončily všechny na vrakovištích. Byla by to obrovská škoda.