Nejhůře vybavené nové auto na světě je na prodej v Indonésii.

Je celkem běžné, že se výrobci předhánějí v tom, kdo nacpe do nového vozu více lákavé výbavy. Standardem jsou dneska už airbagy, elektrická okénka i zrcátka, rádio, nebo různé jízdní asistenty – zkrátka věci, na které jsme začátkem devadesátek koukali jako na pořádný luxus. 

Nové auto bez airbagu, ABS, nebo posilovače řízení už si u nás standardně nekoupíte. Ale jsou části světa, kde hraje stále prim hlavně nízká cena a výbava je tomu plně podřízena. Snad nejvíce to v současné době platí v Indonésii. Ta prochází poměrně zásadním rozvojem a automobil se tu pomalu začíná vedle všudypřítomných skútrů stávat věcí dostupnou i pro střední třídu obyvatel. Stále je tu ale hlavně tlak na to, aby bylo vozidlo levné. 

Když přesedáte do auta z letitého 50ccm motokola, nejsou vaše nároky moc vysoké a výrobci jsou si toho vědomi. Snad právě proto je jedním z nejoblíbenějších v Indonésii prodávaných aut Daihatsu Ayla. Malý pětidveřový hatchback je určený výhradně pro trhy v rozvojových zemích, prodává se i přebrandovaný jako Toyota Ayga a nabízí se v mnoha různých stupních výbavy. 

Základní verze pro indonéský trh je ale suverénně ta nejosekanější. Asi nikoho nepřekvapí, že vůz je lakován základní bílou, plastové díly jsou naopak černé. To je vcelku klasika, donedávna to tak bývalo i u Škody, nebo Dacie. Nejsou tu ani litá kola, elektrická zrcátka, nebo okénka, chybí i zadní stěrač. To se také dá pochopit. Vůz není vybaven žádným airbagem, nemá posilovač řízení, nemá ani ABS to už by sice v Evropě neprošlo, ale na rozvojovém trhu budiž. Ale absenci jakéhokoli topení a větrání jsem tedy nečekal. Vůz má místo výdechů ventilace záslepky a pokud chcete zajistit cirkulaci vzduchu, musíte prostě otevřít okénko. 

Takto osekaná Ayla stojí sto milionů Indonéských rupií, což je zhruba sto padesát tisíc korun. A prodává se tu jako teplé housky. Pokud vás zajímá její autentická recenze od indonéského motonovináře, koukněte sem, google translate vám pomůže porozumět.

Ano, vím. O Ayle jste asi nepotřebovali vědět, ale mě pohled na interiér, který je jedna velká plastová záslepka tak fascinuje, že se nemohu nepodělit.

A na závěr si dáme autentickou reklamu (tady teda už na verzi s plnou výbavou), která je tak nádherně praštěná, že se na ní nemůžu přestat koukat.