Moje oblíbené easter eggy

Když už máme ty Velikonoce, chtělo by to nějaké velikonoční téma. A přímo se nabízí podívat se na easter eggs, tedy velikonoční vajíčka, v našich autech. Narozdíl od nás, kteří rok co rok vyrazíme do ulic, seřežeme naše ženy a dívky pletenou rákoskou a velikonoční malovaná vajíčka dostaneme jako výnos z této státem tolerované loupeže, americké děti musí vajíčka a sladkosti hledat poschovávaná v zahradách.

A odtud právě odtud má easter egg, tedy velikonoční vajíčko, i svůj druhý, přenesený význam. Znamená nějaký skrytý detail, něco, co někdo jiný schoval a co vám udělá radost, když najdete. Skryté funkce či vtipné detaily nabízí různá zařízení a auta samozřejmně nejsou výjimkou. Pedály Renaultu Twingo RS by fungovaly stejně dobře i v konvenčním provedení a mnozí řidiči si jejich designu ani nevšimnou, o to větší radost ale udělají těm pozornějším.

Ford GT40 | 100 let

Americký Ford si ke svým narozeninám nadělil skutečně hezký dárek. Tedy ono to nakonec trochu nevyšlo, protože sté výročí oslavila značka už v roce 2003, ale tím si nenechme kazit příběh. V roce 2005 přišel na trh nízký sportovní vůz s motorem uprostřed, pojmenovaný Ford GT. Designem novinka odkazovala na legendární závodní speciál Ford GT40, jednoho z hlavních hrdinů slavné války o vítězství ve 24h Le Mans která se rozpoutala mezi Fordem a Ferrari v šedesátých letech. 

Přeplňovaný osmiválec o výkonu 410 kW dával autu potřebnou rychlost a díky unikátní konstrukci dveří převzaté z původního závoďáku se z auta na mnoha parkovacích stáních nedá vystoupit, to všechno už jistě víte. Proč jsem ale celý odstavec o Fordu GT začal zmínkou o stoletém výročí značky? Protože tvůrci Fordu vložili zmínku o tomto jubileu přímo do designu. Číslovka 100 se usadila na přídi krásného fordu. Vidíte ji tam? Jistě, je v předních světlometech. Resp. je tedy pochopitelně v jednom z nich ten druhý říká 001. 

Volvo | Klíč s návodem na klíč

Volvo nepatří mezi ty automobilky, jež zaměstnávají kreativce k tvorbě malých vtipných žertíků. Kdesi jsem sice slyšel, že na druhé straně přístrojového štítu Volva 850 je mezi tištěnými spoji vytištěna i skupinka losů (můžete nám to někdo potvrdit nebo vyvrátit prosím?), jinak je to tu ale většinou jen strohá funkčnost zabalená do čistého severského stylu.

To ale neznamená, že tu nenajdeme nějaké ty vtipné detaily. Třeba už samotný klíč. Ten je opravdu povedený, jednoduchý a elegantní. Hranatá krabička s několika kovovými tlačítky po obvodu. Obal může být různý, v nabídce je kožený odpovídající čalounění v interiéru, ale můžete mít i krásné dřevo. Jistě chápete, že taková čistá elegance nesnese potisk s nějakými popiskami, co které tlačítko dělá. Jistě, jsou tu nějaké symboly, ale to není ono. 

Ale stačí klíč otevřít a uvnitř najdete nejen nouzový klíč pro případ, že dojde baterie, ale i poctivý popis funkce každého jednoho tlačítka. A to není jediný kus návodu k obsluze, na který na palubě Volva můžete narazit. 

Mnoho funkcí auta je integrováno do velkého dotykového displeje. Aby jeho uťaplání nepřekročilo únosnou mez, dodává Volvo ke každému autu i speciální hadřík určený právě k čištění této obrazovky. Jenže jak čistit dotykovou obrazovku a zároveň si nerozštelovat celý systém? I na to existuje postup popsaný nejen v návodu k obsluze, ale i přímo na onom hadříku. 

Maybach 62 | 2 v 1 držáku nápojů

Maybach 62 bylo pozoruhodné vozidlo a to v mnoha ohledech. Bylo obrovské, opulentní, nesmírně komplikované, nepříliš krásné a nikdo ho nechtěl. Spolu se svým kratším sourozencem, modelem Maybach 57, přišel Maybach 62 na trh v roce 2002. Ačkoli výrobcem tohoto vozu byl Mercedes-Benz a design Maybachu se tento fakt ani nepokoušel zatajit, mělo tohle auto představovat něco víc. Měla to být limuzína pro ty, komu je již běžná třída S málo. 

Jenže se to nepovedlo. Znovuzrozenou značku Maybach si už nikdo nepamatoval, protože poslední majitelé těchto krásných vozů seděli v Norimberku na špatné straně – což renomé Maybachu také zrovna nepomohlo. A potom tu byl ještě jeden problém – vzhledem Maybach 62 sice ladil s o dva roky později představeným Mercedesem třídy S generace W221, uvnitř však byla jasně vidět i cítit technika odcházející generace W220. Zatímco majitelé ‘obyčejného’ Mercedesu tak již měli k dispozici horké high-tech novinky, v Maybachu jste byli maličko pozadu.

Nedávno tento vůz představil ve svém videu americký youtuber Dou De Muro a mě zaujal jeden vtipný detail – držák nápojů pro zadní sedačky. Je tu, pochopitelně, vyvedený v krásném provedení s dřevěným dekorem, ale to je vedlejší. Je tu totiž trik. K vysunutí cup holderu slouží dvojice tlačítek, stisknutím prvního z nich vyjede krásný držák s místem pro dvě sklenice na šampaňské (výrobci limuzín jsou tím šampaňským přímo posedlí – bohatí lidé fakt nic jiného nepijí?).

Zajímavé je ale druhé tlačítko, kterým vysunete vesměs obyčejné držáky třeba na kelímek s kávou – ze stejného místa! Vypadá to skutečně jako kouzlo.

Lancia Lybra | Ambientní osvětlení s výhodami

Lancia Lybra je jedno z mých nejoblíbenějších aut. Je to moje srdcová záležitost, bylo to i mé vůbec první auto, jaké jsem si koupil (o prvních autech a starostech i radostech z objevení motorismu si mimochodem budeme v neděli v rámci ‘Autíčkářovy neděle’ povídat na platformě Clubhouse, kam vás srdečně zvu) a stále mi před domem jedna Lybra stojí. 

Lybra bylo a je skvělé auto díky povedenému podvozku, charakterním motorům i na svou dobu dle mého soudu naprosto bezkonkurenční kabině s krásně integrovaným barevným displejem (psal se rok 1999). Ještě jedna věc mě ale v kabině Lybry potěšila – ambientní osvětlení. Všechna tlačítka i přístrojový štít měly zelené podsvícení a aby byl pobyt v Lybře ještě o něco příjemnější i v noci, byla tu u vnitřního zpětného zrcátka LED dioda, lehce zeleně osvětlující středovou konzoli – jednotilvé ovladače tak nezáří z naprosté tmy, což je příjemné.. 

Dnes je něco podobného již běžné ve většině moderních aut, jenže Lybra měla ty diody dvě. První byla červená, druhá již zmíněná zelená. Během startovací procedury svítila ta červená, celý středový panel byl zalit tlumeným rudým světlem, jakmile zhasly kontrolky, záře plynule zezelenala a mohli jste vyrazit na cestu. Jasně, byla to naprosto zbytečná pitomost, ale dodnes mi to při nočním startování Lybry udělá tak nějak radost.

Jeep Renegade | Mapa k pokladu

Jeep Renegade je další z mých oblíbenců. Jistě si ho pamatujete, taková ta malá hranatá věc, vypadá jako kanystr a tváří se, že až jednou vyroste, bude z něj opravdový pořádný Jeep. Pravdou ale je, že to už je opravdový Jeep, minimálně ve verzi Trailhawk s pohonem všech kol je to auto, které se terénu vůbec nebojí. Ostatně to jsem si ověřil i během našeho redakčního testu.

Američané obecně jsou dnes mistry drobných vtípků, které vpravují do designu svých aut. Dodge Ram TRX skrývá pod loketní opěrkou kresbu T-Rexe, jak požírá Raptora, čímž samozřejmě naráží na svého úhlavního nepřítele od Fordu, model F-150 Raptor, o dalších srandičkách, jaké najdete v Teslách nebo chystaném novém Hummeru už jsme na stránkách Autíčkáře také psali. 

Jestli ale někdo exceluje v disciplíně easter eggs, pak je to Jeep. Jeho všude možně schované Jeepy Willis už jistě znáte, jsou na mapě navigačního systému, v grafice asistenta parkování, projíždí se po rámu čelního skla, zkrátka jsou všude. Když tedy přišla edice Moab, inspirovaná krásnou oblastí v Utahu okolo zmíněného města, bylo jasné, že i tady určitě něco najdeme. Jistě, mohli jste si přiobjednat polep kapoty s mapou, ale to je takové příliš přímočaré. Navíc – proč si připlácet, když tu mapu v autě už stejně máte? 

Někdo o ní pravděpodobně dodnes neví, někdo ji našel náhodou, ale je tam. stačí sklopit sedačku a tam ji máte. Se souřadnicemi a vším potřebným. Opět – je to úplná pitomost, ale mě takové věci zkrátka baví.

Fiat Punto | Tečka

No a ještě, než se vás jako vždy na závěr zeptám, jaké jsou vaše oblíbené skryté či vtipné detaily v autech, si dáme jednu závěrečnou tečku. Doslova. Tečka, neboli italsky punto, je totiž i malý hatchback, italská mistrovská disciplína. Italové do svých pitoreskních středověkých měst potřebují malá auta, velká se tam nevejdou. A tak se z nich postupem času stali mistři v oboru. 

První Punto přišlo v roce 1993, když nahradilo neméně povedený Fiat Uno. Na malém půdorysu vzniklo jednoduché a překvapivě prostorné autíčko. Následovaly další generace, z nichž ta poslední se objevila v roce 2005 a od té doby se tu v několika menších obměnách vydržela až do roku 2018. Vážně, 13 let se v Evropě udržel v prodeji jeden model a to bez výraznějších změn. Zkrátka nebylo co vylepšovat. O to více mě mrzí, že na nástupce Punta zatím marně čekáme.

Třetí generace Punta (resp. na trh vstupovalo jako Grande Punto) se mi dodnes líbí designem. Jendoduché čisté linie, nikde nic nepřekáží, nechybí ani nepřebývá. Někdo tvrdí, že příď byla inspirována některými modely Maserati, to já nevím, ale to auto zkrátka vždy působilo svěže a sympaticky. 

Co jsem ale dnes chtěl zmínit, je logo Fiatu Punto. Designéři zde použili stylizované písmeno P na počátku slova Punto a nad něj přidali tečku – protože jak jsme si už řekli, Punto rovná se tečka. Výsledek je ale zcela jasně siluetou řidiče, dokonce v té správné italské pozici s nataženýma rukama. A tohle mě baví, je to vtipné, ale přitom to má lehkost a eleganci, není to překomplikované. Podobných vtípků najdeme v autech samozřejmě víc, napadá mě například logo Buicku Grand National, které je tak trochu stylizovaným číslem šest, tak trochu turbodmychadlem. A ano, Buick Grand National dostal pod kapotu přeplňovaný šestiválec.

To jsou tedy mé oblíbené easter eggy. A co vy? Našli jste v autě nějaký hezký detail, který vás potěšil nebo pobavil. Dejte nám vědět do komentářů!