Mercedes-Benz Vito Family: O chlup větší rodinné auto

Poté, co Mercedes v roce 2014 začal prodávat namísto Viana novou  V-klasse, ustoupilo staré dobré Vito trochu do pozadí. Člověk by skoro zapomněl, že existuje, ale pořád je tady. A musím říct, že jsem na jeho “moderní” verzi byla obzvláště zvědavá. Přiznejme si, že ohromit luxusní osobní dodávkou – vlastně velkým MPV, abychom se drželi terminologie značky – s koženým interiérem a dřevem na podlaze není žádný kumšt. Užasne každý, kdo není zvyklý cestovat do kanceláře limuzínou s řidičem. Ale zapůsobit dodávkou obyčejnou až dělnickou, to už tak snadné nebude…

Jak se dalo očekávat, první dojem byl poněkud rozpačitý. Důvody už jsme si shrnuli výše. Mercedes nás prozatím zásoboval dodávkami s mimořádnou výbavou, nejmodernějším multimediálním systémem, či dokonce postelemi. Tentokrát nacházím v kokpitu jen to nejnutnější. Displej se vzhledem k okolním rozměrům auta na palubce skoro ztrácí a tlačítek je kolem taky pomálu. Naopak startovací tlačítko chybí – startuje se totiž postaru klíčem. A mohutná plastová kapotáž rozhodně nevyniká sofistikovaností či haptickou přívětivostí. Celé to zkrátka působí trochu zastarale. Zaraženost mě z části opouští, když se uvelebím na sedačce. Na pohled je sice zajímavá asi jako betonová zeď, ale sedí se v ní fakt dobře, a to i přesto, že se ovládá jen ručními páčkami. Ještě párkrát posunu volantem, a je tu naprosto přirozený řidičský posez, jaký mám na mercedesích “krabicích” tak ráda.

Heavy duty rodina

Při bližším ohledání musím uznat, že chytře vyřešení jsou také odkládací prostory. Zejména, když vezmete v potaz, za jakým účelem tohle auto vzniklo. Zatímco Viano (a dnešní V-klasse) bylo odjakživa koncipováno jako auto manažerské, Vito má původ dělnický. I v případě, že bylo vybaveno židlemi namísto nákladového prostoru, sváželo spíš fachmany ze stavby než diplomaty z letiště. Tvrdé a robustní plasty najednou začínají dávat smysl, protože když do nich sem tam kopnete, nezpůsobíte jejich amputaci ani nenávratné poškození povrchu. Logická je i absence dvířek, deklů a dalších hejblátek, která jednak svádějí k utržení, jednak komplikují přístup k požadované úložné dutině. Láhev s vodou chcete prostě odhodit do nejbližší díry, ne se s ní strefovat mezi intarzovanou lakovanou roletku a simply clever držák na mobil. Naše Vito sice nese přídomek “Family”, ale určitě se shodneme na tom, že děti a dělníci mají mnoho společného, zejména pokud jde o citlivý a ohleduplný přístup k dopravním prostředkům. Odolnost dimenzovaná na holiny s ocelovou špičkou je zároveň přesně to pravé pro dětské nožičky.

Přímo před sebou mám analogové budíky rychloměru a otáčkoměru, mezi nimi pak černobílý displej zobrazující základní údaje o jízdě. Tlačítky na volantu se snadno proklikám ke kýženým informacím, je to primitivní a intuitivní. Kdo by se zlobil, že grafika působíjak za krále klacka, když všechno funguje, jak má. To samé platí o centrálním displeji radiomapy. Systém Audio 40 pro Mercedes vyrábí Pioneer, nenajdete tu tedy futuristické animace ani exploze barev, ovládání však zvládnete při zapojení elementárního mozkového myšlení. Při párování telefonu nepadlo jediné sprosté slovo a ve vší slušnosti proběhlo i zadání cíle do navigace. Prostředí i obraz mi připomíná mého stařičkého Tomtoma, a to prosím nemyslím jako kritiku. Vždycky přesně vím, kam odbočit, a za celou dobu jsem neměla důvod zpochybnit ani volbu trasy, což se mi jinak stává dost zhusta. Velmi slušná navigace je právě pro verzi Family ve výbavě zdarma, stejně jako vyhřívané přední sedačky, parkovací senzory a automat.

Hledá se motor

Ani to otočení klíčkem v zapalování člověka zas tolik nevyčerpá. Zvládali to naši předkové, zvládneme to i my. Jen ten motor by mi nemusel tak důtklivě připomínat svůj proletářský původ. Zastudena svým projevem evokuje náklaďák trochu víc, než by bylo zdrávo, a bohužel mám smůlu na obzvlášť studený týden. Po zahřátí se rachtání trochu zklidní, o tichu na palubě se ale nedá mluvit ani tehdy. Nezbývá než otočit kolečkem volume doprava, aspoň že reproduktory nejsou žádná chrastítka. Vito lze dnes pořídit s pěti různými naftovými motory, osobní verzi Tourer pak se třemi. K mému velkému štěstí mám pod kapotou ten nejslabší a říkám rovnou, že 100 kW je na dvě tuny hmotnosti fakt málo. Ve městě se to ještě dá zvládnout. V případě potřeby prostě dupnete na plyn a auto se za mohutného řevu rozjede celkem rychle. Ale na dálnici přijde mrzení. Pružné zrychlení nestojí za nic už při legálních rychlostech, přičemž není třeba mít ani moc naloženo. A jelikož jsem se rozhodla vzít Vito na výlet k našim západním sousedům, nejednou jsem tu bednu na kolečkách poháněla i silou vůle, abych při předjíždění v levém pruhu nebyla za šerifa.

Zkrátka a dobře, pokud rádi jezdíte svižně, máte smolíka – nebo si pořiďte ne o 20, ale radši rovnou o 40 kW silnější verzi. Testovaná varianta vás donutí výrazně zvolnit a spíš se nechat unášet proudem. Stejnou ideologii vyznává i sedmistupňový automat. Jeďte v klidu, rozjíždějte se mírně, nedělejte prudké manévry, a ani si ho nevšimnete. Při ostřejší jízdě se však začne stavět na zadní. Ve chvíli, kdy se potřebuju rychle zařadit do provozu a šlápnu na plyn trochu důrazněji, otáčky vyletí a zůstanou ve vysoké řvoucí pozici ještě hezkou chvíli potom, co zase zvolním. Jízdní režim “comfort”, což by měla být jakýsi střední cesta, obecně drží otáčky vysoko i v případech, kdy to vůbec není nutné. Režim “eco” pro změnu nezvyšuje otáčky vůbec. Nejpříjemnější variantou je tedy režim manuální a řazení pádly pod volantem. Věřím, že o pár koní víc by si s disonancemi mezi motorem a převodovkou bez problémů poradilo, ale tihle dva mají na průběh jízdy často odlišný názor.   

Místo pro tři generace

Když už jsem zmínila západní sousedy, podívám se ještě na vnitřní uspořádání vozu, jehož koncepce přímo vybízela k šestičlennému rodinnému výletu. Komfort v zadní části jsem se rozhodla otestovat na dvou důchodcích a dvou dětech, tedy při obsazenosti obou lavic. Dostavilo se milé překvapení. Na zadní lavici byl sice trochu horší přístup, ale to přičítám naší netrpělivosti, kvůli níž (a kvůli rannímu mrazu) jsme neobjasnili způsob posunování lavice prostřední. Dětem přirozeně nevadilo, že se musí soukat úzkou mezírkou, navíc opěradla jsme zvládli sklápět bez problémů, což výrazně usnadnilo instalaci autosedaček. Prarodiče si uprostřed pochvalovali prostornost, výhled i pohodlí sedadel. Kromě toho, že se dá lavicemi šoupat v kolejnicích na podlaze, dá se z každé řady jedna sedačka vyjmout, čímž na boku vznikne šikovná ulička. Vyjmout se samozřejmě dají i lavice komplet, na to si ale rovnou pozvěte stěhováky. Ještě si vzpomínám, jak jsme se pobavili, když jsme to zkoušeli ve  Véčku Marco Polo.  Buď jak buď je vnitřní prostor auta značně variabilní a každý člověk si po čase najde ieální rozvržení. 

Všichni včetně mé maličkosti byli spokojeni také s komfortem podvozku. Základ Vita je jiný než základ V-klasse, v tomto ohledu patří Vito do škatulky “užitkových” vozidel, u nichž nemá smysl hledat adaptivní podvozek a před pohodlím má prioritu nosnost. Rozdíl kupodivu není nijak výrazný – i Vito je komfortní auto. Dle očekávání se v zatáčkách naklání, jako řidič mám ale celou dobu pocit kontroly. Navíc má skvělý rejd a (pokud si nepřiplatíte za 4matic) náhon na zadní nápravu, takže umí udělat drift!

Verdikt

Při prvním setkání to sice nezajiskřilo, ale po týdnu už jsme si rozuměli docela dobře. Vito je jedno z těch aut, která si vás časem získají svou nekomplikovaností a samozřejmým plněním každodenních úkolů. Není jeho úmyslem, aby vás rozmazlovalo vychytávkami a ohromovalo novinkami. Má poskytnout dostatečný lebensraum až osmi lidem včetně bagáže, což se mu daří velmi dobře, pohled na cenovku vás navíc nerozpláče. Pokud máte velkou rodinu, je to super volba. Jen si ho, snažně vás prosím, pořiďte s motorem…

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 143 cm3
Výkon: 136 koní (100 kW) v 3 800 ot./min
Točivý moment:330 Nm v 1 200 – 2 400  ot./min
Převodovka: sedmistupňový automat
Maximální rychlost: 183 km/h
0-100 km/h:  13,5 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba (udávaná) v testu: (6,6 l/100 km ) 9,6 l/100 km 
Základní cena : 1 159 500 Kč
Akční cena verze Vito Family: 937 750 Kč