Mercedes-Benz V Marco Polo Horizon: Jezdit, spát, milovat

Pokud máte vícero potomků nebo zájmy náročné na kola, lodě či zbraně, dává využití osobní dodávky jako rodinného auta dokonalý smysl. Smíříte se s trochu obtížnějším parkováním a specifickým jízdním projevem, na oplátku dostanete extra příděl prostoru, který můžete vyplnit lidmi, věcmi i kombinací obého. 

První ligu osobních dodávek okupují již řadu let dva nesmiřitelní konkurenti – Volkswagen a Mercedes-Benz. Prvnímu sice hraje do karet tradice sahající až do poloviny minulého století, druhý však rychle srovnal tempo a postavil případného zájemce před nelehkou volbu. Stejné dilema vyvstane, pokud toužíte po dodávce s obytnou vestavbou. Jak VW California, tak MB Marco Polo jsou luxusní ložnice na čtyřech kolech.

Aby toho zmatku nebylo málo, přihodil Mercedes do ohně další želízko – Marco Polo Horizon. Je to camper, nebo není? Narozdíl od klasického modelu Marco Polo v útrobách neskrývá kuchyňskou linku, plynovou bombu, vodní nádrž ani podlahu z jachty, také se v kempu nedá připojit do zásuvky. Vyklopením střechy však poskytne nocleh dvěma osobám a další tři (nebo dvě, pokud netouží po lidském teple) se vyspí na sklopených zadních sedačkách. Zároveň dokáže na palubě nabídnout mnohem větší komfort než ‚užitková‘ minimalistická verze Marco Polo Activity. Představte si tedy luxusně vybavenou osobní dodávku, která si na střeše vozí postel. Velmi pohodlnou, dlužno říct, ale o tom později. Je to konfigurační bizár, nebo zatím neobjevená díra na trhu? 

Auto na každý den

Pokud si odmyslíte nástavbu Westfalia, je to vlastně zcela běžná osobní dodávka. Za volantem si nepřipadáte jako v bydlíku, spíš jako v normálním autě. Palubní deska připomíná běžné Mercedesy a posez je sice vysoký, zároveň však nepůsobí ani trochu kamioňácky. Ano, vyšší řidič se bude na cestu před sebou dívat skrz horní část okna, což může být trochu nepříjemné. Ale zvyknete si, už proto, že budete mít z auta nebývale dobrý výhled na všechny strany. Ve srovnání s nedávno testovaným Multivanem, v němž se sedí zkrátka jako v dodávce (rozuměj jako na záchodě), je u Mercedesu pozice za volantem překvapivě ‚osobáková‘. 

Tentýž rozdíl pozoruju i v jízdním projevu. Navzdory tomu, že sedíte vysoko nad hlavami ostatních řidičů, se Marco Polo nechová jako náklaďák a nedává vám v každé zatáčce pocítit přelévání hmotnosti ze strany na stranu. Poloměr otáčení je tak malý, že po chvíli přestanete řešit, kde to ještě zvládnete vymanévrovat a kde už ne. Kde jste zvyklí fungovat s osobákem, dokážete fungovat i s touhle dodávkou. Snad jen výšku v podzemních garážích se vyplatí po očku sledovat, ale pořád se vejdete do dvou metrů, takže záleží jen na tom, jak moc věříte provozovateli garáží, že mu ze stropu nikde nic nevisí. 

Podvozek dokazuje, že patří do jedné rodiny s S-klasse. Do Marco Pola jsem přesedla rovnou z Multivanu a pohodlí jízdy je tady o světelné roky dál. Ještě příjemnější je zjištění, že se měkkost pružení nepodepisuje na jistotě v zatáčkách. Pokud je pro vás komfort na prvním místě, Mercedes jednoznačně vítězí. Stěžovat si nebudete ani na motor, přestože na výběr nedostanete nic jiného než naftový čtyřválec o objemu 2,1 litru. I s naloženým autem hýbá nenuceně a hlavně tiše. Sedmistupňový automat má sklony k podtáčení, ale to už dneska nikoho nepřekvapí. Zvyknete si. Jedinou alternativou je totiž volba dynamického režimu, který auto promění v zbytečně hlučný a přemotivovaný autobus. 

Tohle se moc nepovedlo…

Prozatím Mercedes sbíral samé plusové body, v následující pasáži se ale skóre zase trochu vyrovná. Bude řeč o ergonomii v prostoru řidiče a spolujezdce. Její světlé stránky začínají a končí pohodlnou sedačkou. Jako první vás rozčílí, že sedačka má loketní opěrku jenom na jedné straně. Levou ruku si logicky zkusíte opřít o dveře, jenže ani ty nejsou k tomuto účelu moc dobře uzpůsobené. Navíc jsou daleko, a pokud nemáte hnáty jako orangutan, prostě se neopřete.

Dalším překvapením je zoufalý nedostatek odkládacích prostor. Kromě přihrádky před spolujezdcem (která je řidiči platná jako mrtvému Sprite) a nijak rozměrné kapsy ve dveřích (do které se při zavřených dveřích nedostanete) máte k dispozici vlastně jen cupholder a ten se nachází v úrovni nohou. Spolu s pitím se tam musí vměstnat i mobil a další drobnosti, které chcete mít během jízdy při ruce. Při ruce! Ne na podlaze, kam se musíte od volantu sklánět tak moc, že ztratíte oční kontakt se silnicí. Fail. Přízemní odkládací přihrádka vás našňupne ještě podruhé, až se budete snažit projít do zadní části auta. Vyhnout se středové konzoli s ovladačem radiomapy a nezaseknout se nohou o cupholder je výkon hodný pokročilého jogína. Hloupost, řeknete si možná, ale procházet zepředu dozadu a zpátky je radost, kterou si u dodávky chcete užít naplno. Ergonomické rozpaky završuje kolečko na sklápění opěradla, vměstnané v těsné škvíře mezi sedačkou a bokem auta. Upřímně doufám, že aspoň některé ze zmíněných much lze vychytat dodatečnou výbavou…

Technologiemi a bezpečností si Marco Polo nezadá s manažerskými sedany. Ani nezkušený řidič se nemusí bát, že by neuměl zacházet s velkou masou auta, jakou dodávka bezpochyby je. Parkovací kamera je vynikající a ukáže vám kompletní prostor okolo, pomocí naváděcích čar s autem zaparkuje i malé dítě. Celá smečka asistentů pomáhá hlídat jízdu v pruzích, mrtvý úhel, bezpečnou vzdálenost i pohodlné rozjíždění do kopce. Není jediný důvod, proč byste se tu měli cítit méně jistí než třeba ve velkém SUV.

Camper pro odpůrce camperů

Mám ráda roadtripy a mám ráda i přenocování v přírodě, opravdu. Klasické stanování však obnáší pár věcí, ve kterých se zas tak nevyžívám. Třeba mokro. Záludný prodejce stanů se vás bude snažit přesvědčit, že v nejnovějším expedičním modelu žádná kondenzace v interiéru nehrozí, ale nenechte se oblbnout. Nad ránem vás probudí přítulná mokrá plachta, a když trochu zaprší, než se nadějete, ležíte v pět centimetrů hlubokém bazénku vody (true story).

Zmíněné neduhy samozřejmě řeší obytný vůz. Spíte hezky v suchu a bezpečí, v případě potřeby si přitopíte a rozmary počasí vám můžou být ukradené. Jenomže řídit obytný vůz je takové nějaké… Řekněme, že je to nutné, jinak se s ním do přírody nedostanete. Nicméně každý, kdo někdy pilotoval ‚plnotučný‘ camper, mi jistě potvrdí, že cesta samotná žádný med není. Vehikl je to obrovský, pomalý, neohrabaný a plný věcí, které mají sklon se při každém pootočení volantu přesypávat z místa na místo.

V tomto ohledu je Marco Polo Horizon geniální řešení. Při cestování se budete těšit i na cestování samotné, je totiž příjemnější než v leckterém osobáku. Má poháněná všechna čtyři kola, což se hodí, když potřebujete někde přespat na divoko. Zároveň si s sebou vezete i zmíněné sucho a bezpečí. Střešní nástavba od Westfalie se ovládá manuálně a velmi snadno, stačí odjistit dvě plastové packy nad předními sedačkami (dámy s dlouhými drápy požádají partnera) a trochu zatlačit nahoru. Voilà – máte stan, do kterého rozhodně nepoteče. Postel postel o rozměru 2,05 x 1,13 metru je podložena nadmíru komfortním roštem, zbývá jen dodat lůžkoviny dle vlastního výběru. 

Další dvě až tři lůžka vzniknou v přízemí, když sklopíte zadní řadu sedadel a jejich plochu prodloužíte připraveným panelem. Navrch lze hodit ještě matraci, ale pokud nejste choulostiví na záda, klidně se bez ní obejdete. Pohodička pro čtyři až pět lidí. Ráno vstanete, horní lůžko připevníte k vyklopené střeše a můžete si dopřát snídani v salonku s vysokým stropem. K dokonalosti chybí jen to, aby se s trojsedadlovou lavicí dalo manipulovat i bez použití jeřábu. S mým drahým mužem jsme se rozhodli ji kousek posunout a stálo nás to dvě hodiny času, několik let života, spoustu potu a málem i manželství…

Verdikt

Mám-li si odpovědět na otázku položenou v úvodu článku, Marco Polo Horizon přichází s nabídkou, jakou jinde nenajdete. Patříte-li k lidem, kteří používají osobní dodávku jako každodenní dopravní prostředek, máte jedinečnou šanci si ji vybavit noclehárnou, aniž byste slevovali z nároků na komfort a praktičnost. Osobně mi tato kombinace připadá natolik skvělá, že bych se snad smířila i s tím kafem na podlaze.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 143 cm3
Výkon: 190 koní (140 kW) v 3 800 ot./min
Točivý moment: 440 Nm v 1 400 – 2 400  ot./min
Převodovka: sedmistupňový automat
Maximální rychlost: 199 km/h
0-100 km/h:  10,4 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba (udávaná): 6,7 l/100 km 
Základní cena : 1 159 500 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky: 1 581 533 Kč