Kupé Alfa Romeo za pár korun: GT versus Brera

Značka Alfa Romeo patří mezi globální sportovní ikony. Kombinace italského inženýrství, designu a vášně pro rychlá auta je něco, co nelze snadno napodobit. V historii Alfa Romeo najdeme nejeden legendární model, který sbíral vavříny ze světových soutěží. Krásné karoserie, originální technická řešení a temperament vozů italské značky však vždy měly i svou odvrácenou stranu.

Alfa Romeo se často potýkala s problémy s kvalitou, technicky vycizelované podvozky měly sice vždy přesné vedení kol, zároveň ale zůstaly choulostivé a vyžadovaly častější údržbu. Kombinace těchto vlastností dělá z Alfa Romeo značku, která nebyla a dodnes není pro každého. Kdo touží po prosté dopravě z bodu A do bodu B, pro toho bude vhodnější jiný automobil, kdo si ale umí život za volantem užít, tomu Alfa nějaké ty návštěvy servisu navíc vždy mnohonásobně vynahradí.

Dnes se značka snaží adaptovat na nové trendy na trhu a nabízí tak vedle základního sedanu Giulia i modely SUV či crossovery. A tady nelze nic namítat, taková je dnes zkrátka situace, zákazníci si ta auta žádají. Stárnoucímu autíčkáři ale ve výrobním programu Alfy Romeo přesto něco chybí. V showroomech dnes už nezbylo místo pro kupé.

Může to znít zvláštně, ale je to tak, značka celosvětově proslulá svým zaměřením na sportovní jízdu dnes nenabízí žádné sportovní kupé či roadster. Ba co víc, když ponecháme stranou sice povedený, ale už hodně ultimátní model 4C, potom se pro poslední kupé od Alfy Romeo musíme vrátit o celých patnáct let zpátky! A aby té podivnosti nebylo málo, v onom roce 2010 vyráběli Italové ne jedno, ale hned dvě kupé!

Hledat logiku v tomto plánu by asi bylo na dlouho a ani nevím, kam bychom se mohli dobrat, pojďme se raději podívat na ta auta. Obě totiž dnes padla na cenové dno a k pořízení nejnovějšího kupé od věhlasné Alfy Romeo tak dnes rozhodně netřeba prodávat orgány na černém trhu. Jenže který model zvolit, praktičtější GT či modernější Breru?

Praktické GT 

Začněme modelem Alfa Romeo GT. Tohle auto přichází na trh v roce 2003 a v showroomech se ještě potkává se svým předchůdcem, řadou GTV. Oproti ní však GT přináší radost z jízdy v praktickém pojetí. Zatímco maličké GTV nabízí zadní sedačky spíše jen v symbolické rovině a zavazadelník tu slouží především k přepravě vlastního rezervního kola, GT nabídne pod výklopnou zádí velkorysý prostor pro zavazadla a v kabině místo dokonce pro pět lidí. Jasně, v pěti je to cestování opět spíše teoretické, dva cestující ale na zadních sedadlech určitě trpět nebudou.

Alfa Romeo GT byla představena jako poslední z řady modelů okolo sedanu 156. Tohle auto si získalo přízeň automobilových nadšenců nejen designem, ale i motory a jízdními vlastnostmi. Však tu bylo hezké řešení zavěšení s dvojitými lichoběžníky vpředu a netradičně vzpěrou McPherson vzadu. Toto uspořádání převzal i hatchback 147, který posloužil jako základ právě pro GT. Kupé převzalo i design interiéru, což je skvělá zpráva, tohle je kabina Alfy Romeo, jak má být. Sportovní, na řidiče orientovaná, přehledná.

Krásná Brera

Alfa Romeo Brera působí na první pohled jako logický nástupce GT. Brera pochází z navazující generace vozů okolo sedanu 159, se kterým sdílí i techniku. Jenže ono se to v Itálii vždycky nějak zamotá. Brera tak přichází na trh v roce 2005, tedy pouhé tři roky po GT, a zůstává s ním v nabídce souběžně až do závěru výroby v roce 2010.

Stejně jako v případě sedanu Alfa Romeo 159, i Brera představuje oproti předchozí modelové řadě pořádný kus auta. Lepší je tuhost karoserie, nápravy jsou masivnější, motory větší, s tím ale poměrně zásadně narostla hmotnost. Tehdy se jednalo o velký problém a Alfa Romeo za to schytávala kritiku ze všech stran. Z dnešního pohledu je tahle kauza ale spíše úsměvná. Oněch 200 kilogramů, které Brera přibrala oproti GT, totiž znamená pohotovostní hmotnost někde okolo 1600 kilo – z dnešního pohledu jako nic.

Paradoxně ale Brera příliš nenakynula. Alfa Romeo se tu vrací tak trochu zpět k modelu GTV, zavazadelník je opět spíše menší, nízký a s naprosto nesmyslnou výškou nakládací hrany, zadní sedadla vrací kupé do kategorie 2+2. Kde ale Brera přidává, je nabídka verzí, na scénu se totiž vrací legendární jméno Alfa Romeo Spider a s ním roadster se stahovací střechou.

Motorová revoluce

Zásadním rozdílem mezi sedany Alfa Romeo 156 a 159 je nabídka zážehových motorů. Zatímco starší 156 pokračovala v tradici italských agregátů TwinSpark a slavného šestiválce Busso, pro nástupce už byla připravena řada motorů vycházející z koncernového základu GM. Alfa Romeo pro tyto motory sice připravila vlastní hlavy a parametrově tyto motory vůbec nejsou špatné, nahradit však projev Twin Sparku či dokonce šestiválce Busso, pro mnohé nejlepšího spalovacího motoru vůbec, to prostě tak snadno nejde.

A toto motorické rozdělení se logicky propsalo i do obou kupé. Koncepčně starší GT tak pod kapotou nabízelo čtveřici motorů. Základ tvořil 1.8 TwinSpark. Ten výkon 140 koní doháněl charakterem, z motoru bylo pro nějakou zajímavější dynamiku třeba ždímat maximum, jenže TwinSpark měl právě takové zacházení nejradši. A jako bonus tu byla (a z nějakého nepochopitelného důvodu jen tady) krásná tenká řadicí páka jak ve Ferrari.

Z TwinSparku byl odvozený i dvoulitr, osazený však místo oné druhé svíčky v každém válci již přímým vstřikováním. Motor 2.0 JTS tak překvapoval nejen gradací výkonu, ale i pružností. A těch 160 koní z atmosférického dvoulitru, to tehdy představovalo skutečně špičkovou konstrukci. Motor 2.0 JTS se kromě manuální převodovky nabízel i s robotizovaným manuálem Selespeed. Jasně, tahle převodovka nedosahovala a ani nemohla dosahovat hladkosti klasického automatu, neobírala však motor o výkon a bezprostřednost. A co víc, bylo to řazení pádly pod volantem jako ve formuli!

Třetím zážehovým motorem pro GT byl šestiválec 3,2 litru. To je to slavné Busso ve své poslední evoluci, nejlepší z nejlepších. Zatímco v sedanu 156 či hatchbacku 147 jste museli sáhnout po brutální a dodnes ceněné verzi GTA, pro kupé GT byl k mání prostě jen tak. Dnes tak tohle auto platí za nejlevnější cestu ke slavnému motoru a zároveň vzhledem k věku i za poslední šanci, jak si Busso ještě skutečně užít, než se všechny zbylé kusy zavřou pod plachty někam do vytápěných garáží sběratelů.

Než se podíváme pod kapotu Brery, musíme ještě zmínit vznětový agregát v GT. Ano, i tohle sportovní kupé jste mohli mít s dieselem. A vlastně jich s naftovým motorem 1.9 JTDm překvapivě vzniklo nejvíce. Tohle auto bylo skutečně perfektní kombinací stylového kupé a praktického GT. A nebyla by to Alfa Romeo, aby k ní nepřidala nějakou naprostou nesmyslnost.

Síly měly obě verze o výkonu 150 a 170 koní dostatek a výrobce tu v závěru produkce přidal ještě provedení Q2, jediné GT s továrně instalovaným samosvorným diferenciálem. Pro šestiválec, který by Q2 skutečně ocenil, tahle položka v nabídce nikdy nebyla. Je to o to překvapivější, že díly jsou záměnné, tedy namontovat si tovární samosvor do šestiválcové verze není žádný problém. Ostatně kdo mohl, ten to udělal.

Italsko-americké spojení

Alfa Romeo Brera je trochu jiný příběh. Co automobilové nebe dalo tomuto modelu na kráse, o to jej připravilo pod kapotou. Zážehové motory pod kapotou Brery sice nesou označení JTS, s dvoulitrem v GT však nemají společné vůbec nic. Jak v případě čtyřválce 2,2 litru, tak šestiválce 3,2 litru se jedná o motory s původem v jednotkách General Motors, které známe například ze soudobých Opelů. Alfa Romeo na tyto motory nasadila vlastní hlavy, samotné parametry motorů též nebyly špatné, však čtyřválec nabízel krásných 185 koní a šestiválec dokonce 260 koní – silnější motor už v tomto článku nebude. Jenže něco tu chybí. Není tu ta výbušnost, ta gradace síly, ten zvuk.

Třetí do party se přidal později. Alfa Romeo totiž s až nečekanou vážností reagovala na výtky odborné veřejnosti a v rámci modernizace v roce 2009 nejen snížila celkovou hmotnost auta, ale vrátila řidičům jejich motor, opravdický alfácký motor. Tím byl čtyřválec označovaný s odkazem na historii 1750 TBi. Pod tímto názvem se ale ukrývá starý dobrý 1.8 TwinSpark, v tomto případě však již osazený přímým vstřikováním a přeplňováním. S jeho pověstným charakterním projevem a výkonem 200 koní se ihned stal nejžádanějším motorem mezi všemi alfisty.

I Brera se dočkala vznětových jednotek. Pětiválec 2.4 JTDm v různých výkonnostních verzích postupně v průběhu výroby doplnil mladší čtyřválcový dvoulitr. Pro pětiválcový diesel i šestiválec JTS navíc Brera nabízela nejen automatickou převodovku, ale i pohon všech kol Q4 se systémem Torsen. Tohle auto možná nedosahovalo lehkonohosti modelu GT, ale díky své technice umělo být zatraceně rychlé. A abychom měli informace kompletní – s motorem 2.2 JTS zůstala v nabídce i ta rošťácká, formulová a jinak vlastně nesmyslná převodovka Selespeed. Píšu sice nesmyslná, ale kdyby došlo na věc, stejně bych ji chtěl, její surovost má prostě svoje kouzlo.

Nejnovější kupé Alfa Romeo za pár korun

A teď tedy, co z toho všeho vybrat? Oba modely se propadají na své cenové dno, sto padesát tisíc korun je dnes částka, která postačí na nákup stále ještě nejnovějšího kupé od Alfy Romeo, méně opečovávané kousky už padají i pod sto tisíc. Kterou verzi ale volit?

Z hlediska spolehlivosti jsou jasnou volbou vznětové motory. Zejména 1.9 JTDm v GT a 2.0 JTDm v Breře platí za prakticky nezničitelné agregáty, pokud tedy hledáte něco hezkého na každodenní provoz, potom je cesta jasná. Jenže kdo chce ve sportovním italském kupé pro radost diesel?

A tady je to vlastně jednoduché – vyberte si, co srdce žádá a rozpočet dovolí, neprůstřelný spolehlivý zážehový motor tu vlastně není. TwinSparky jsou citlivé na kvalitní olej, 1750 TBi požírá s velkou chutí turbodmychadla, i šestiválce Busso mají své bolístky a nakonec ani motory s původem u GM se neukázaly jako nesmrtelné. Při správné údržbě však jsou všechny varianty stále ještě normálně provozovatelné a to je vlastně docela dobrá zpráva. Ruku na srdce – asi jste nečekali, že bude patnáct či dvacet let staré kupé od Alfy Romeo překypovat spolehlivostí, vždyť to by mu bralo i část jeho charakteru a až lidské nedokonalosti a charisma, které nakonec na Alfách milujeme nejvíc.

A jaká by byla moje volba? Musím se přiznat, že nad touto otázkou jsem už přemýšlel více než jednou. Já vím, že takové auto aktuálně k ničemu nepotřebuji a ani jej vlastně nemám kam dát, přesto se mi v hlavě pravidelně rozsvítí potřeba právě jedno z těch zatím posledních kupé od Alfy pořídit. A ačkoliv je design Brery něco, co mě i po letech táhne, v mých očích nakonec vítězí trocha té nostalgie po lehkonohých a technicky vlastně relativně jednoduchých Alfách Romeo. Model GT navíc vítězí i po praktické stránce, s jeho velkým zavazadelníkem a prostornou kabinou to nemusí být nutně jen auto na víkendové projížďky. Především je to ale asi vážně poslední možnost, jak si pořídit šestiválec Busso v jeho finální podobě.

V případě Brery bych velmi vážně uvažoval, zda opravdu potřebuji kupé, když se tu nabízí i roadster. Jasně, je dražší a ještě méně praktický, ale na druhou stranu jízda otebřenou Alfou Romeo – to se možná hned tak nevrátí. A moje tajná volba je zároveň tou nejnesmyslnější ze všech. Já vím, že to prostě nedává smysl, ale kdyby nevyšel ten šestiválec, já bych vážně sáhnul po GT 2.0 JTS s převodovkou Selespeed, autu, které bych pro kombinaci stávkující převodovky, překombinovaného motoru a nedostatku náhradních dílů nedoporučil snad ani největšímu nepříteli. Jenže ta věc má prostě svoje kouzlo a když zrovna náhodou všechno funguje, funguje to skvěle.

A jaký je váš pohled na věc? Losna nebo Mažňák? Brera nebo GT? Napište nám do komentářů!

Zdroj: Alfa Romeo Automobiles S.p.A., alfaromeo.com, alfaworkshop.co.uk