Konec jedné legendy

Jsou věci které neovlivníte. Sedím v práci na poradě. Volá žena. Pak znova a ještě jednou. Omlouvám se a zvedám telefon.
“Nějaký blázen nám naboural Volvo a další auta na parkovišti.” 
”Volejte policii, jsem na cestě.”
Cesta domů trvá asi 40 minut, ale ještě nikdy se tak netáhla. Už z dálky vidím, jak nám na parkovišti kus od domu blikají dvě policejní auta. Volvo, které jsem předtím zaparkoval příčně na konec řady aut teď stojí o dobrých šest, sedm metrů dál, než kde jsem ho nechal. A v jeho boku je zapíchnutý už na první pohled úplně vybydlený Peugeot 307. “Doufám, že je pojištěný” bleskne mi jen hlavou. Naštěstí byl.

Odhadem prý tak osmdesátkou v obci, přes chodník, remízek, kde těsně minul strom přímo do Volva. Tvrdí, že potřeboval na záchod a že za nic nemůže. Arogance rumunského dělníka, který svou potřebu závodit v dešti na osm let starých sjetých zimákách ukojil zabořením se do boku mého auta mě neskutečně vytáčí. Pár slov od plic proběhlo. Nejsem prý první, majitelé dvou fábií, z nichž minimálně jedna je také “na totálku” už se také vyjádřili. 

Je mi to jasné na první pohled. “Strýc”, jak Volvu v redakci říkáme, už nepojede. Přední náprava off, pomačkané všechny plechy, ale hlavně provalený práh a sloupek jsou jasná jízdenka na vrakoviště. Nic nezáleží na tom, že byl jinak v super stavu. Korozi neznal, obě nápravy byly po čerstvé repasi, silentbloky motoru také nové. Řídilo se to jak pětiletá ojetina, ne čtvrt století staré auto. Dostal nedávno i nové brzdy. Motor měl tlaky jak za mlada, nové topení, klima, nebo silentbloky pod motorem  Snad jen drobné šrámy na plastových náraznících prozrazovaly léta na silnici. Teď nedávno jsem znovu po roce vytepoval sedačky, natřel celý podvozek tlumexem a vydrhnul Arvou motor. Ne že by to snad teď něčemu pomohlo. 

Naposledy jsem odpojil baterku. Zítra přijede likvidátor z pojišťovny a začne, snad doufám co nejméně složité dokazování toho, že tohle není vrak se zůstatkovou hodnotou patnáct tisíc. Je mi to líto. To auto jsem měl moc rád. Zvykli jsme si na sebe. Další V70 pořizovat nebudu, obecně vzato je to dneska už zastaralé auto co je občas už potíž servisovat a navíc jsem s ním skoro nejezdil. Jenže zrovna tahle V70 byla prostě moje. Zažili jsme toho spolu už spoustu. Příjemně se kolébala po silnicích a bylo mi v ní hezky. 

A to je zatím vše. Viník dostal pokutu, body, Peugeota nechal odtáhnout rovnou do šrotu a nám se sousedy tu zbyly tři jinak vcelku opečovávaná auta zralá když ne na odpis, tak aspoň generálku. Tak nám držte palce u ohodnocení od pojišťovny.

Jo a ještě jedna věc – takhle vypadají dveře devadesátkového Volva co dostaly přímý zásah v osmdesáti…

A takhle vypadá sedačka řidiče. Jako jo, levá ruka a levá noha by to asi bez škrábnutí nezvládly, ale jinak mi to přijde jako dost slušný výkon na “starou plečku”. Kdyby navíc auto registrovalo pasažéra, spustila by se nafukovací záclonka proti střepům. Systém SIPS (side impact protection system) funguje i ve své první generaci dost slušně. 

Nakonec jen obligátní – ještě že všichni přežili v relativním zdraví.