Když se před více než dvěma roky (ten čas vážně letí, že?) představila světu nová generace Hyundai Tucson, vzbudila zasloužený obdiv a rozruch. Není divu – futuristický design přední masky se skrytými světlomety a minimalistický moderní interiér znamenaly zásadní změnu směru od ničím zajímavých fluidních kulatých tvarů, kterými bylo do té doby Hyundai typické. Snad právě kvůli tomu zůstala nová Kia Sportage, která stojí na stejné platformě a co do inovací nabízí vlastně to samé, trochu stranou záře reflektorů.
A zatímco Hyundai mi lahodí vlastně nakonec jen těmi předními světly a maskou, jinak je to vcelku nezajímavě tvarované auto, Kia to má přesně naopak. Boční profil, zadní světla i víko kufru, černé prahy s chromovým akcentem, to všechno se mi líbí o dost víc, jen ta přední část, marketingově nazývaná jako Tygři čenich, tu pořád nějak neumím uchopit. Jako by v mohutné masce něco chybělo, nebo možná přebývalo, nevím. Po týdnu testování jsem si na to už trochu zvykl, ale když se teď zpětně dívám na fotky, pořád nemůžu říct, že by se mi tohle deisgnové ztvárnění zalíbilo. 
Nicméně většinu času se Sportage jsem strávil v interiéru a tam jsem byl navýsost spokojen. Kia naskočila na vlnu souvislého panelu s dvojicí displejů – před řidičem a uprostřed – který známe i od jiných výrobců, takže pokud vám, stejně jako mně, tohle řešení vyhovuje, budete tu spokojení. Zůstalo tu i pár fyzických tlačítek a koleček, zvláště na středovém panelu před loketní opěrkou. V souladu s moderními trendy je tohle místo vyvedeno v lesklém plastu, což sice vypadá efektně, ale kovové manžetové knoflíčky na bundách a spony náramkových hodinek tu nevyhnutelně zanechávají vlasové škrábance. Testovaný kousek měl najeto jen 15 tisíc kilometrů, ale v místě, kam vychází řidičovo zápěstí při manipulaci s voličem převodovky už byl bohužel solidně “dodrbaný”.
Moc se mi líbí ovladací segment klimatizace a rádia – je to sestava dotykových tlačítek a dvou otáčedel, jejíž funkci lze měnit kliknutím na přepínač. V “klimatizačním módu” se kolečky nastavuje teplota a tlačítka směrují proud vzduchu, zapínají klimu a podobně, v “multimediálním módu” se pak otáčením nastavuje hlasitost a ladí frekvence a tlačítka přepínají mezi rádiem, navigací, nastavením a podobně. Výsledkem je možnost rozumně ovládat potřebné funkce poslepu při zachování minimalistického designového směru. Dobrý nápad i provedení, řekl bych.
Ze zpracování drobných detailů, jako jsou lišty ambientního osvětlení, chodu tlačítek a přepínačů, jemnosti zobrazení displeje, nebo kvality prošívání na volantu mám skoro až prémiový pocit. Jako všechna ostatní auta na trhu, i Kia Sportage oproti své předchozí generaci zdražila, ale zde mám alespoň pocit, že za ty peníze navíc dostanu odpovídající přidanou hodnotu.
Sedí se tu příjemně, interiér působí vzdušně, prostorně a světle – zčásti jistě i kvůli panoramatické prosklené střeše. U středních SUV občas mívám problém s tím, že i přes vcelku masivní objem, který tato auta zabírají zvenčí není uvnitř zrovna moc místa. Sportage je prý, podle brožurek, druhé největší ve své třídě, takže tu nedostatkem prostoru netrpí ani posádka na zadních sedadlech a děti usazené v sedačkách neokopávají opěradlo řidiče. Díky solidním rozměrům tu ani příliš nevadí poměrně vysoká podlaha zavazadelníku – u PHEV verze jsou pod ní schované baterie – i tak se tu v klidu poskládá kočárek s korbou a týdenní nákup.
Tím se tedy dostáváme k pohonu. Sportage je k dostání se širokou škálou motorizací, od dieselu, přes klasický benzín, mild hybrid, full hybrid až k vůbec nejdražšímu PHEV se čtyřkolkou, které jsem dostal na test. Co do papírových údajů to nevypadá vůbec špatně. 265 koní, kombinovaná spotřeba 1,1 litru na sto kilometrů. Ale asi už víte, že s těmi plug-iny je to při počítání provozních nákladů trochu složitější. Těch 1,1 litru platí jen v případě, že máte nabitý 13,8 kWh akumulátor a ideální vnější podmínky. Což znamená, že nesmí být například moc zima. V tom případě si totiž Sportage přitápí motorem. Ano, vůz bohužel nemá elektrické topení, což je trochu škoda a minimálně v zimních měsíců to dost omezuje potenciál vozu.
V době testování bylo mezi pěti a deseti stupni nad nulou a spotřeba s nabitým akumulátorem v automatickém hybridním režimu se ustálila někde na 3,6 litrech benzínu. Příslovečné not great not terrible se k této hodnotě hodí i zde. Poměr dálnice/město byl zhruba půl na půl. Čistě elektrický dojezd z nabitou baterií a vypnutým topením byl dle palubního PC 53 km, ale vzhledem k venkovním teplotám jsem takto necestoval. Druhou část testovacího týdne jsem pak pro změnu zkusil jezdit s vybitou baterií a pohyboval jsem se kolem osmi. Což je v téhle kategorii přinejlepším průměr. Bez nabíjení vás bude štvát i malá 42 litrová nádrž, která znamená návštěvu benzínky každých 450-500 km.
Vlastně mě to znovu donutilo se zamyslet, pro koho že je PHEV verze určena. Když jsem bydlel v centru Prahy, říkal jsem si, že je to ideál pro někoho, kdo má dům se zahradou. Teď ale v takovém domě bydlím a půjčená PHEV tu nabíjím jen velice sporadicky, protože to většinou vzhledem k ceně silové elektřiny vyjde dráž, než koupit do nich benzín. A to nemluvím o dalších nepříjemnostech jako je natahování a smotávání mokrých špinavých kabelů, nebo souvislém vytěžování jističe na hraně jeho kapacity a s tím spojenými riziky.
Podívám-li se pak na reálnou spotřebu HEV verze, která se srovnatelnou výbavou stojí o nějakých 150 tisíc méně, případně ještě levnější a úspornější diesel, napadá mě jen poměrně úzká skupina uživatelů, kterým za to extra peníze, vyšší hmotnost a menší kufr budou stát. Snad při možnosti dobíjení zdarma v práci, případně pokud baterie auta slouží jako odkladiště přebytků z fotovoltaiky. Kvůli té nepříjemnosti s topením bohužel nejde ani kontrovat tím, že využívá-li se auto na kratší trasy, netrápí se častými starty benzínový agregát.
Teoreticky by mohl obstát argument, že jde o vůbec nejvýkonnější verzi Sportage, kterou si můžete koupit, ale vlastně moc nevím, k čemu je to dobré. Rychlostních rekordů v rodinném SUV snad nikdo dosahovat nechce a bezpečná svižnost nechybí ani dvěma výše zmíněným alternativám. Navíc je vůz naladěn velice neutrálně a odtlumeně, což je v rámci třídy a využití správně, ale vysoký výkon tu působí až rušivě a určitá nečitelnost naladění a odfiltrování řidiče od vjemů z řízení svádí ke zbytečnému podvědomému porušování rychlostních limitů.
Je kvůli tomu Sportage špatné auto? Rozhodně ne, naopak si myslím, že je velice dobré. Jen já osobně bych rozhodně sáhnul po jiné konvenčnější motorizaci.
Verdikt
Současná generace Kie Sportage je velice povedené auto, které stojí trochu neprávem ve stínu koncernového kolegy Tucsona. Je to škoda, protože si myslím, že co do vzhledu a zpracování interiéru je to o dost lepší volba. Místy jde o až prémiově postavený vůz. Testovaná plug-in hybridní motorizace mě příliš nenadchla, mému uživatelskému profilu se nehodí a ani v případě, kdy jsem se snažil poctivě dobíjet mě svojí úsporností příliš nepřesvědčila. Přesto věřím, že se najde skupina lidí, kterým bude tato verze vyhovovat. Jen si nemyslím, že bude nějak zvlášť široká. Pokud ale sháníte pěkně vybavené rodinné auto do milionu, zkuste si nakonfigurovat klasický hybrid nebo naftu a myslím, že budete velice spokojení.
Technické údaje
Motor: zážehový čtyřválec 1,6 l + elektromotor
Baterie: 13,8 kWh
Celkový výkon: 195 kW (265 koní)
Točivý moment: 350 Nm
Maximální rychlost: 191 km/h
0-100 km/h: 8,2 s
Kombinovaná spotřeba s nabitou baterií udávaná (v testu): 1,1 l / 100 km (3,6 l / 100 km)
Kombinovaná spotřeba v testu s vybitou baterií 7,9 l / 100 km
Základní cena modelu (1,6 benzín 4x2): 659 980,- Kč
Cena testované verze (1.6 T-GDI PHEV 4x4 TOP): 1 169 980,- Kč
