Ideální kombík pro českou rodinu. Kia Ceed SW poráží Škodovku na jejím hřišti

Poslední dobou se nám tu kupí Korejci. Skalní přívrženci litují, že máme raději testovat supersporty či plečky, jenže supersport nám nikdo nepůjčí od doby, co reálně hrozí, že z nich některý z našich redaktorů vyndá motor a plečky zase půjčují jen soukromí majitelé. A hádejte co? Ti taky nechtějí z auta vyndat motor. Jenže mě to vlastně vůbec nevadí. Osobně mám rád dodávky, o které se ani dealeři nebojí a potom ruské kreace na téma „proč měnit co funguje“.

No dobře, to je nadsázka, ale je fakt, že ruská vozidla nám půjčují lidi, co nadšeně vyprávějí, co všechno s tím autem lze provádět. Ještě nikdy jsem od nich neslyšel klasickou větu dealera: „Hlavně to nepoškrábejte!“

No a pak tu jsou tahle ‚obyčejná‘ auta. U nich je automobilka ráda za každou reklamu a každou fotku na internetech. Jenže než začnete opovrhovat svoje rypáčky zvyklé na sto-oktanový benzín a ulepené slicky, vězte, že i mezi normálními vozy se sem tam vyskytne klenot. Upřímně: Postavit auto, které má soupeřit na světovém trhu s bambilionem dalších zavedených výrobců, není nic snadného. Postavit ho tak, abych ho po týdenním testu nechtěl vrátit nebo zapálit je pak učiněný zázrak. No, a to se konečně dostávám k vozu na obrázcích.

Na test jsem usurpoval Kiu Ceed s přeplňovanou patnáctistovkou a sedmistupňovým dvouspojkovým automatem. Ano, vybral jsem si ho naschvál a velmi dopředu. Motivací bylo střetnutí s Golfem s motorem 1.5TSI. Sice měl manuál, ale i s patnáctistovkou zapřaženou za DSG skříň jsem měl tu čest. Chtěl jsem tudíž získané dojmy porovnat s počiny korejské automobilky a zjistit, jestli upřímně nenávidím tento druh pohonného soustrojí, či snad jenom jistý německý koncern.

Nebudu vás napínat, jde o druhou variantu. Při řízení 1.5 TSI jsem musel zastavit a ověřit si na osvědčení o registraci vozidla, že mi nedali nedopatřením jen litr. I u agregátu 1.5 T-GDI jsem musel tahat kartičku a nevěřícně kroutit hlavou. Vážně to má jen 118 kW? Pocitově jede jako by mělo přes dvě stě koní a kupodivu i v druhé polovině dráhy plynového pedálu je poznat rozdíl účinku. Brzdy jsou přesně dávkovatelné a zabírají velmi razantně. Ze začátku se tak budete muset naučit být k brzdovému pedálu něžní. Zavěšení je laděno spíše dynamicky. Nevytřese z vás duši, ale například oproti Corolle dává více jistoty v zatáčkách. Za nadprůměrné jízdní vlastnosti ostatně může především pohonná jednotka nové generace, která shodila pár kil a zároveň byly přitvrzeny přední pružiny. Příď se velmi ochotně stáčí a prodloužená záď kombíku ji následuje s ochotou trochu si pohrát s přehazováním hmotnosti. Vektorování točivého momentu pomocí přibrzďování kol je ve standardní výbavě všech modelů Ceed, stejně jako elektronická stabilizace vozidla, které nějaké to laškovaní dvakrát nevadí.

V interiéru je to prostě KIA. Materiály působí skvěle, nenašel jsem žádný kousek, který by mě urážel a všechno je tam, kde čekám. Já vím, zní to jako cliché, ale jedině do testovaček KIA a Mazda sednu a jedu. Ve všech ostatních strávím trapnou půlhodinu před dealerem, kdy hledám, jak připojit telefon, nastavuji navigaci… V kokpitu Ceedu podvědomě sahám na tlačítka s milou haptickou odezvou a na nějaké testování si vzpomínám až v nejbližší koloně. Za volantem se zkrátka cítím jako ‚ve svém‘.

Z řízení a jeho elektronických pomůcek musím vypíchnout adaptivní tempomat, který nejen že neotravuje nutností mačkat plyn či brzdu při úplném zastavení a opakovaném rozjetí, ale především nabízí tak krátký odstup od auta před vámi, že si dobrovolně volím až druhé nejbližší nastavení. Konkurence často sleduje auta s odstupem protřelého stalkera a při pokusech přejet z pruhu do pruhu, či zastavit, otravně piští. Korunku pak nasazuje systém držení v pruzích, který auto vede prostorem stejně samozřejmě, jako létají letadla fly-by-wire. Žádný ping-pong mezi bílými pruhy se nekoná a zásahy do řízení při nutnosti objet kanál se setkávají jen s velmi lehkou silou nutící auto jet po virtuální koleji. Když podobný systém testuji v jiných autech, mám za chvilku ruce vytahané jak orangutan od neustálého souboje s posilovačem. Tady můžu i s udržováním v pruhu řídit jednou rukou.

Mohlo by se zdát, že KIA Ceed je jen docela povedené ‚obyčejné‘ auto. Už to samo o sobě by byl skvělý výsledek, kterým se pyšní snad jen zmiňovaná Corolla. Jenže KIA umí i něco navíc. Něco, co mě nutí uvažovat nad překročením hranic do Mexika a zcizením zapůjčeného vozu. Ceed je prostě radost řídit. Jasně, můžete zapnout tempomat a virtuální kolejnice, ale jen co to všechno povypínáte a odbočíte z kontrastních pruhů hlavních tříd na zakroucené okresky, KIA si vyhrne rukávy a pustí se do díla. Sedmistupňový automat s pádly pod volantem skutečně bude dělat, co mu řeknete. Nenechá vás podřadit mimo rozsah otáček, ale jestli si chcete zabrnkat o omezovač, směle do toho! Odezva na pokyny je okamžitá a nikdy jsem převodovku nenachytal na švestkách, jak se mi to pravidelně daří se skříněmi DSG (KdF) a EDC (Renault).

Pohotové změny směru jsem již zmínil, stejně tak elektronického trpaslíčka s přístupem „já se ozvu, až budou hrozit trable, jen si blbni“. S faceliftem přišel ještě kratší převod řízení a nějaká kouzla se jistě odehrála i v krabičce posilovače řízení. Asi někde splašili tvrdší elektrony, nebo co, ale odezva od řízení je vážně dobrá. Záď mi naopak přišla trochu měkčí, ale možná je to tím porovnáním s předkem. Nicméně dohromady funguje podvozek famózně. Sjíždění serpentin na oblíbeném Sečringu je silně návykové. Auto přechází z oblouku na oblouk s jistotou mistra světa ve slalomu na sjezdových lyžích. Dobře tvarované opěráky přenášejí informace o přesunech hmotnosti přímo do ledvin a řízení hovoří o trakci na předních kolech s přesností velmi drahého právníka.

Takhle by přece rodinné auto jezdit nemělo! Interiér je výborně odhlučněný, takže motor moc slyšet není. Ticho na palubě narušuje bizarní směsice mechanického klapání pádel pod volantem a pohyb oblíbené deskovky, která se přesunuje po podlaze jinak prázdného kufru. „PŠŠššt – klak – PŠŠšššt – klak.“  Vynalezl jsem perfektní hudební nástroj na Blues! Ticho, ladná efektivita, a přesto uhlazený a dynamický projev. Žádné neurvalé trhání autem, kvíkání pneumatik či umělé pazvuky motoru. Tohle je baletka v nejlepší kondici uprostřed mistrovského díla. Sakra, já to auto žeru!

Verdikt

Určitě všichni znáte graf závislosti šílenosti ženy na její kráse. Pokud čistě náhodou neznáte (a pro pointu tohoto odstavce vůbec) jej raději přikládám. Ano, nová KIA Ceed v testované úrovni GT-line s patnáctistovkou a dvou-spojkou pod kapotou, je přesně v oblasti materiálu k manželství. Na tuhle modrou krásku bych si dal prstýnek a žil s ní šťastně až do smrti. Není to chladný kalkul rozumu a není to ani bezprostřední vzplanutí vášně. Je to totální namotání si mě na prstík. Fakt ji musím vrátit?

Technické údaje

Výkon: 118 kW (160 k) @ 5500 ot/min
Krouticí moment: 253 Nm @ 1500–3500 ot/min
Maximální rychlost: 210 km/h
Zrychlení 0-100: 8,8 s 
Udávaná spotřeba: 6,1 l/100 km
Spotřeba v testu: 7,4 l/100 km
Provozní hmotnost: 1524-1880 kg (podle výbavy)
Cena testovaného vozu: 739 980 Kč
Základní cena testované motorizace s DCT: 524 980 Kč (od výbavy Fresh)
Cena testované výbavy: od 669 980 Kč (GT-Line)