Když vám kolega z redakce koupí Peugeot

Snad si mohu dovolit prohlásit, že naše redakce je taková menší rodina tvořená podobně naladěnými blázny. Každý jsme tak trochu jiný, přesto nás to nějakým způsobem spojuje. Vážně to tady není o nějakém striktně profesním přístupu, spíš právě o tom kamarádském. I proto se docela často scházíme i mimo naši činnost – tedy tvorbu obsahu o autech, který se vám zde snažíme každý den předávat.

Ano, občas jeden druhému přivezeme ukázat testovačku, ale většinou je to spíš záminka, abychom se viděli. Často si také navzájem pomáháme s opravami na daily nebo víkendovkách, jedeme se společně někam projet, nebo prostě posedíme v nějakém tom restauračním zařízení u sklenky lahodného moku.

Skrze kolegy z Autíčkáře tak navštěvuji hospody i já, což je přitom aktivita pro mě jinak velmi neoblíbená. Vidíte? Až takový vliv má naše redakce.

I díky tomu se známe po osobní stránce natolik, že víme, kdo má co rád, co právě třeba řeší ve své hlavní práci nebo co dotyčného tíží – případně co vyloženě nesnáší.

Člověk je samozřejmě tvor podlý a škodolibý, takže všechno, co o svých blízkých ví, dokáže náležitě využít a přetavit v kamarádské popichování. Všichni tak víme, že Marek se s nadšením chystá na velkochov drůbeže, Honzík rád počítá hvězdy, Kubajs se nemůže dočkat, až se mu do rukou dostane něco, co je na baterky, nebo že Jarda se těší do každého muzea, kde mají Škodu VOS.

Ostatně i u mě se najde pár věcí, do kterých si někteří rádi rýpnou… Vysvětlovat, že opravdu nevlastním 24 Saabů, nebo že ten můj jediný je opravdu zelený a ne černý, je jako házet hrách na zeď. Frustrace je ale nulová. Jak se říká: „Když nemůžeš vyhrát, přidej se k nim.“ Takže si sám kolikrát ještě přisadím.

Je tu však jedna věc – spíš vyloženě hluboce interní „vtip“ mezi mnou a Jardou – který je pro moje nervy lehce drásající. A Jarda mi tuto skutečnost vždy velmi rád připomene…

Je to Peugeot 307, konkrétně varianta kombi, tedy SW… I když karosářská verze tady nehraje nijak zásadní roli.

Abych vás uvedl do obrazu – já to auto nesnáším, ba spíš přímo nenávidím. Snad se nikdo neurazí, ale pro mě je to symbol toho, že když někoho absolutně nezajímá automobilismus ani řízení, koupí si právě tohle. Dokonce jsem si pohrával s myšlenkou, že bych napsal článek na téma „Anti-autíčkářská auta“, kde by tento vůz skončil na prvním místě. Jenže tím bych mohl zvednout vlnu nevole ještě u více lidí.

Než se ale najde někdo, kdo se mi to rozhodne v komentářích vytmavit, dovolím si vysvětlit, proč mám k tomuto automobilu takový postoj.

Peugeot 307 patří k modelům z období, které mnozí považují za pomyslný úpadek značky. Možná si někteří vzpomenou na pátou epizodu dvaadvacáté série pořadu Top Gear, kde je to velmi vtipně a trefně ukázáno. Francouzský výrobce kdysi vyráběl bicykly, korzety, střelivo nebo kuchyňské mlýnky. Všechno tohle dělali (a stále dělají) výborně. Stejně tak dělali i výborné osobní automobily.

Rozhodně musím zmínit nezničitelný model 504, působivý sedan 605, model 406, jenž se dokonce stal hrdinou filmového plátna, šikovnou městskou kapsli 206 nebo ikonu rally a hot hatchů 205 GTi. Vše to byly vesměs propracované a osobité vozy.

Jenže pak přišel obrat a na přelomu milénia začal Peugeot produkovat spíš spotřební výrobky než něco, co by bylo vyloženě propracované, sportovní nebo mělo výrazný charakter. Nemám to však značce za zlé – prostě se přizpůsobila trhu, který tohle podle prodaných čísel zjevně ocenil. Akorát si člověk občas posteskne, že pro petrolheada už bylo v tomto případě lépe.

A tím se dostáváme právě k modelu 307. Tento vůz nižší střední třídy představuje přesně to, co definuje automobilový spotřebák. Z mého pohledu vlastně nemá ani žádné výrazné jízdní vlastnosti, tehdejší design docela rychle zestárl a bylo jich vyrobeno (zbytečně) hodně.

Prostě nenabízí nic navíc a nic navíc mu často nenabízejí ani samotní majitelé. Schválně – až někdy třistasedmičku potkáte, podívejte se, jestli není dotlučená či značně poškrábaná, svítí jí všechny žárovky nebo má všechna čtyři kola stejná. Pokud bude všechno v pořádku, našli jste jednorožce.

Částečně za to může i fakt, že 307 je už delší dobu na svém cenovém dně, takže se dá koupit pomalu za suché z nosu…

Stejný přístup jako k údržbě mají majitelé často i k samotnému řízení. Jakmile nějaký Peugeot 307 spatřím v provozu, jsem hned na pozoru. Chaotické přejíždění z pruhu do pruhu, zmatečné odbočování na poslední chvíli, absence sledování provozu, bezdůvodné zpomalování nebo rovnou zastavování… To všechno je poměrně často k vidění. Přitom nejde o záměrné jednání nebo agresi. Takže se dostávám k závěru, že v Top Gearu nebyli úplně daleko od reality, když tehdy zobrazovali typické řidiče Peugeotu.

A tím se dostávám zpátky k úvodu, kde mluvím o vztazích mezi mými redakčními kolegy, respektive o Jardovi. Ten velmi dobře ví, jak moc „mám rád“ tento model značky a jak si opakovaně pouštím onu epizodu S22E05. Ano, pamatuji si přesně, která to je, takže ji nemusím chodit hledat.

Jarda je navíc pro každou špatnost a neváhá do potměšilé legrace investovat i vlastní peníze. Takže mi jednoho krásného dne, když byl na výletě ve Francii, koupil Peugeot (Jako správný zástupce své značky byl ještě ke všemu ve slevě! Tomu nešlo odolat! – pozn. Jarda).

Má ještě starší logo a dokonce je v matné černé, což je za mě jedna z nejhorších barev, kterou si člověk může dát na auto…

Já už to ale nebudu dál okecávat. Beztak jste si mezitím stačili sjet stránku dolů, abyste zjistili, o co tady vlastně jde.

Ano, opravdu jsem se stal majitelem Peugeotu…

Konkrétně kuchyňského mlýnku.

Firma evidentně u tohoto výrobku zůstala, takže vedle automobilů a skútrů si můžete pořídit i kuchyňské vybavení. V mém případě se konkrétně jedná o model Fidji a po několika použitích musím uznat, že jde o docela povedený a kvalitní výrobek.

Rovněž jsem příjemně překvapen i ze vzhledové stránky. Tu tvoří elegantně podlouhlé matně černé tělo (tady mi tahle barva vážně nevadí, spíš naopak :-D), které doplňuje nerezová hlava s logem Peugeot, jež kdysi používala i samotná automobilka. Možná si časem ještě nějaký přikoupím i sám. To je zvrat, že?

Myslím, že Marek může v brzké době očekávat před vchodovými dveřmi přepravku se slepičkami…

Asi si většina z vás teď řekla, že si právě přečetla něco absolutně zbytečného a jestli si z vás náhodou nedělám srandu. Ale vzhledem k tomu, jaké je dnes datum, to snad nikoho ani nepřekvapí. :-)

Přesto si dovolím položit otázku i vám, čtenářům. Používáte i vy nějaký oficiální výrobek spojený s automobilkou, který není klasickým oblečením nebo doplňkem pro samotné auto? Dejte nám vědět v diskuzi. :-)