Bazarový snílek: Je čas na povánoční dárek?

Nedostali jste pod stromeček auto? Buďte v klidu, já taky ne. A to ani angličáka. Ale to nevadí. Radost si můžeme udělat sami, a to klidně jen pohledem do inzerce. A v případě, že vás budou svrbět peníze v ruce, určitě víte, co máte dělat.

Začněme od nejlevnějšího.

Že mě poslední dobou přehnaně baví kei cars, jste si asi už všimli. A se zimou mě napadá, nebylo by mi při každodenním poskakování po městě lépe v autě, které je téměř jen skútrem se střechou? Nebyla by zábava začít trápit na silnicích auto, které je určené spíše do města, ale za to má málo výkonu? No není v tom potenciál? Je. Možná se teď střílím do nohy a dopomůžu tím k autu někomu jinému, ale co už. Tady jsou hned tři kusy Daihatsu, co mě tak trochu zaujaly.

První je samozřejmě nízkorozpočtový kus. Necelých 900 ccm, 32 kilowattů, a dokonce i platná STK a zaplacená ekodaň. Co víc si můžete za 9 900 korun přát? Vždyť to je skoro cena šalinkarty na dva roky. A zábavy za to dostanete mnohem víc.

Pro zastánce trošičku modernějších kusů tu mám o něco málo novější model. Popravdě řečeno, toto Cuore se od předchozího liší zejména po vzhledové stránce a pak dostalo také jiný motor. Litrový čtyřválec zde produkuje celých 40 kW. To je o osm víc. A tomu odpovídá i cena, která je vyšší o celých osm tisíc.

Pokud ale zrovna sedíte u počítače ve svých fancy kancelářských kalhotech, pak vás předchozí dva vozy nechají chladnými. Co byste dělali s takovými dojetými vraky, že? Váš kei car musí mít šmrnc, být trochu retro, ale zároveň moderní, abyste se v něm nestyděli jezdit po metropoli. Vím přesně, co potřebujete. Daihatsu Trevis.

Nejenom, že má o další tři kilowatty víc, ale vaše babička si jej pravděpodobně dokáže splést s Mini a váš street cred tedy poletí do výšin. A co dalšího je tu navíc? No… Skoro nic. To vadí?

Ale já chci trochu větší auto.

Oukej, Daihatsu není váš šálek čaje, chápu. Ale možná se zrovna koukáte po nějakém drobném hatchbacku, který vám poslouží nejenom po městě, ale i na okruhu. Pak by vás mohlo zajímat toto.

Ano, Micra nezní jako první volba nadšenců, ale dejte mi chvilku. Dá se do toho leccos swapnout. Ať už šestnáctistovka, nebo i dvoulitr typu SR, který můžeme důvěrně znát z jistých Nissanů Primera. No a pak tu máme třeba stodvacet, stotřicet nebo víc koní na asi tak 850 kilogramů. Brzdy tam půjdou dát z nějakého většího auta a stejně tak se na to dá koupit podvozek. Co víc na naše malé okruhy potřebujete? Hm?

No jo, chápu. Kde jsou ty doby, kdy jsem vám cpal, že to nejlepší bude mít poháněný zadek.

Tuhle IS200 už jsem někdy viděl. Myslím, že na Kafe&Kárách v Brně. Možná nebude úplně nejlepším příkladem veselé zadokolky, ale pokud si stejně jako já nepotrpíte na BMW (ano Davide, mohl bych sem dát i tu přestavbu na M3 E36, ale…), pak by se vám tohle auto mohlo líbit. Z diskusí na Autíčkáři vyplynulo, že přestavba na to pravé okreskové náčiní bude vyžadovat určité modifikace, které v ideálním případě zahrnují kompresor, ale… Každý musel nějak začít, že? 

Okreskovou zadokolku tím máme splněnou, že? 

Je čas na herezi. O Priusech jsem vám nedávno napsal a od té doby mi tak trochu nedají spát. Jaké by to bylo, stát se zachráncem velryb, přítelem všeho přírodního a osedlat vůz, který odstartoval cestu automobilového průmyslu ke zdárným novým zítřkům? Zcela upřímně, fakt bych si to chtěl zkusit. A možná raději první generaci, ty ale u nás moc nerostou. Tahle druhá ale vypadá zajímavě.

Dobře, dobře, chápu, chcete něco normálního. V tom případě je čas na koutek malého amerikanisty.

Prvním exemplářem dnešního výběru je auto, které bych chtěl, ale nedokážu přesně vysvětlit proč. Monte Carlo v době své největší slávy okupovalo plakáty amerických mladíků, kteří si nepotrpěli na auta z trojice Mustang/Camaro/Charger, ale zato už tehdy zastávali názor, že Chevrolet je nejvíc. Až do roku 1988 to bylo relativně cool coupé, které dokázalo hrabat tou správnou nápravou. Pak přišlo ukončení výroby a na trh se v roce 1995 dostalo auto, které s původním Monte Carlem mělo společný jen název.

Stálo na platformě W-body a na té stojí většina aut, které dnes označujeme jako typické osmdesátkové až devadesátkové shitboxy. Buick Regal či Century, Chevrolet Lumina a tak… Vlastně nejvíc je na něm zajímavé to, že další jen tak na silnici nepotkáte. Jardo, slyšíš to? Kupuj!

Chcete něco klasického? I pro vás mám svůj obvyklý tip…

Můj život a výběr aut, co se mi v inzerci líbí, by nebyl kompletní bez fullsize sedanu. Takže… Ford Crown Victoria Police Interceptor? Ano, zde.  Je trochu divné, že policejní auto má béžový interiér. Ale to může mít hned několik vysvětlení. Možná si někdo dal tu práci, že interiér celý vyměnil za ‚civilní‘ z vraku obyčejné Crown Vic. Tomu by i nasvědčovala absence typicky policejního tunelu. Je také možné, že jde o interiér původní, i když mi na fotkách chybí typické rozvrtání palubky. Třeba to byl detektivní vůz? Těžko říct. Ale myslím, že určitě bude stát za prohlídku.

Jenže je tu ještě něco….

Už v prosinci jsem říkal, že jsem byl celý rok hodný, nezlobil, novou práci si našel… Ale pod stromečkem nic, za to v inzerci stále je . Tak to zkusíme znova. Narozeniny mám za měsíc a půl, byl jsem celý rok hodný… Tak bych si to Camaro zasloužil, ne? Jsem pevně přesvědčen, že ano. Pěkně prosím.

A co v inzerci zaujalo vás?