Jaguar Trackday 2018: Krocení divokých šelem

Poslední sousto jednoho z mnoha lahodných sendvičů splachuju trochou Red Bullu a z kapsy lovím krabičku cigaret. Jednu vyklepnu, zapálím a kochaje se pohledem na zaparkovanou flotilu Jaguarů F-Type spokojeně vdechuju camelkový dým. Ze sluchátek v uších mi zní Dua Lipa, konkrétně píseň Want To, přesně ta, kterou teď používají v reklamách na I-Pace. Mimochodem, ten je tu taky a už jsem ho řídil. Potřeboval jsem si najít klidné místečko stranou od všeho toho lidského a automobilového mumraje, trochu si srovnat myšlenky. Jsem na RedBull Ringu, kde právě probíhá Jaguar Trackday.

Poznámka autora: Lidé od Jaguaru natolik stáli o můj názor na tuto akci, že po asi měsíci mého naléhání, přemlouvání a telefonování mě tam poslali. Ubytovali mě na zámku. Celý den do mě cpali jídlo horem spodem a k tomu tekl RedBull proudem. Jak jinak, když už jsme na RedBull Ringu. A ještě mi na cestu dali Range Rover Evoque Convertible, o němž si přečtete někdy příště.

Zhruba před rokem jste si u nás mohli přečíst o události s názvem Land Rover Experience, což je program primárně zaměřený na zákazníky automobilky, kteří si chtějí vyzkoušet svůj Land Rover a něco nového se naučit. Jaguar Trackday je jiný. Nepotřebujete totiž vlastní automobil, všechno je nachystáno přímo na místě a k dispozici přímo pro vás.

Celá akce je rozdělena do jednotlivých bloků, o nichž si něco blíže povíme. Střídají se řidiči, aktivity, vozy a instruktoři, a to v poměrně rychlém tempu, takže moje chvilka na utřídění myšlenek byla vlastně docela na místě, neb musím napsat reportáž. Zajímavostí je, že stejný program byl nachystán i pro rakouské a německé novináře, takže jsem věděl, že o nic nepřicházím, i když jsem byl členem české skupiny sestavené převážně z klientů.

Pojďme se tedy podívat, jak takový okruhový den pod taktovkou lidí v bundách s logem Jaguar probíhá.

Smart Cones a okruhová jízda – Jaguar I-Pace

Hned ze začátku dne, po patřičně bohaté snídani (pro mě toho dne již druhé) a instruktáži, jsme usedli do I-Pace a chystali se zabodovat v soutěži s názvem Smart Cones. Jedná se o promyšlenou kratochvíli, kdy principem je projíždění branek na čas, přesnost a samozřejmě co nejkratší vzdáleností. Branky se rozsvěcí postupně a existuje velmi mnoho variant tohoto "okruhu". Zatímco se snažíte projet branku svítící zeleně, další v pořadí svítí modře a vy si tak můžete naplánovat trasu. Není to vůbec žádná legrace, člověku se velice rychle zamotá jak hlava, tak ruce a při prvním pokusu je nakonec rád, když červená světla oznámí konec.

Běžně se tahle soutěž jezdí s F-Typem, jenže tentokrát na nás čekal I-Pace a já byl jedině rád. Je z něj lépe vidět, elektromotory slibovaly bleskovou akceleraci a čtyřkolka zase jistou výhodu trakce. Akorát tu máme hmotnost přes dvě tuny. Moc se mi nedařilo, skóre jsem ani nesledoval, zajímal mě totiž hlavně I-Pace. Nebyl jsem na žádné mezinárodní prezentaci a tohle byla první možnost, jak se seznámit ještě předtím, než do Česka přijdou první novinářské kusy na regulerní testy.

Takže, jaký je dojem? Skvělý! Vážně, nekecám. Už od prvního usednutí působí I-Pace velmi hodnotně a luxusně. Interiér je typický Jaguar, ale pokud znáte XF nebo třeba F-Pace, tohle působí o třídu lépe. Jak zpracováním, tak materiály. Co se týká ergonomie, žádná překvapení se nekonají, snad jen otočný volič převodovky nahradila kovová tlačítka. Stačila chvilka a bylo mi jasné, že v takovém interiéru bych se rád vozil každý den.

Trápení velkého vozu mezi kužely sice poskytlo nějaké informace o chování vozu, opravdu nezklamal co do rychlosti, obratný byl celkem překvapivě, jenže utažené zatáčky prostě takto velkému vozu nesvědčí, takže jsem se těšil hlavně na okruh. Pokud ale budete někdy potřebovat s I-Pacem kličkovat ve zběsilém tempu mezi splašenými nákupními vozíky, vězte, že to půjde.

Ještě, že tu je ten okruh. Pár kol za volantem hned ukázalo, že tahle věc je velmi konkurenceschopná. Možná nemá tak šílené zrychlení jako Tesla, ale celkově je mnohem kultivovanější, dotaženější a lepší. Vyšší stavba karoserie vůbec není na škodu a protože sedíte na baterkách, těžiště je nízko. Na brzdy můžete zapomenout, elektromobily řídíte jen plynem. Nejvíce se mi líbilo odhlučnění a to včetně hluku od kol, což je u elektromobilů větší problém, než u běžných aut, a řízení. Nemůžu se dočkat, až nám I-Pace bude dělat společnost na klasický týdenní test, protože tohle auto je hodně zajímavé a důležité.

Dynamická cvičení – Jaguar F-Type V6 a E-Pace

E-Pace, I-Pace, čtete to anglicky nebo česky? Na tohle téma jsme si zavtipkovali často. Tak či tak, malé SUV nám posloužilo na nácvik zvládání smyku. Jednoduché cvičení s hydraulickou deskou, která smýkne zadními koly a vůz rozhodí, a nikdy nevíte kterým směrem. Se stabilizací snadná práce, bez ní už trochu horší. Většina řidičů si na tom celkem vylámala zuby a E-Pacy se vesele točily tu doleva, tu doprava. Pokud máte možnost absolovat školu smyku právě s tímto prvkem, určitě do toho jděte, je to moc poučné.

Větší zábavu slibovala šestiválcová kupátka a malý okruh uvnitř areálu RedBull Ringu. Od zkušenějších účastníků minulých ročníků jsem se dozvěděl, že kouzlo tkví v tom, jet hned za instruktorem a nepustit se jeho nárazníku, protože potom přikládá pod kotel stále víc. Tolik teorie, leč praxe ukázala, že i když se mě instuktor snažil všemožně setřát ze svého zadního nárazníku, vláček se nám velice rychle potrhal museli jsme zpomalit. Malý okruh trochu připomíná autodrom ve Vysokém Mýtě jen s tím rozdílem, že se dá poskládat opravdu mnoho variant. Byla to moje první zkušenost s F-Typem, takže jsem byl rád za relativně pomalé tempo vhodné k osahání ovládání. Věděl jsem, že se to bude hodit, protože kdykoli jsme vystoupili kvůli výměně řidičů, burácení kompresorových osmiválců připomínalo, že nás čekají rychlá "esvéerka".

Velký okruh – Jaguar XE 300 Sport a F-Type SVR

Největší atrakcí bylo samozřejmě ježdění na velkém okruhu. Tento legendární kus asfaltu viděl už mnohé závody, konečně se sem vrátila Formule 1 a nově se zde jezdí i Moto GP. Jenže teď jezdíme my. Počáteční seznámení za volantem I-Pace dobře ilustrovalo ideální stopu, bylo na čase vyrazit. Logická volba byla začít s XE 300 Sport a až potom si vzít SVR, opačný postup by XE trochu křivdil. Mimochodem, XE 300 Sport je nové označení nejrychlejšího XE, nepočítáme-li Project 8. Přišlo o šestiválec, protože tyhle skvosty s 380 koni tvořily v Evropě jen 2% prodejů. Takže dvoulitr, čtyřválec, 300 koní a čtyřkolka.

Já vím, ano, správný manažerský sedan má mít šestiválec, osmiválec, prostě mnohoválec, a tak dále. Jenomže, urazí snad někoho tři stovky koní? Myslím, objektivně. Ne pro ten pocit, že máme více válců? Uznávám, zvuk by mohl být argumentem, a to právě u Jaguaru, jehož šestiválce jsou zvukovým projevem až vulgární. Jinak neshledávám na takové motorizaci nic závadného, a jestli jsem dvoulitr s výkonem 250 koní oceňoval u  XF Sportbrake, silnější varianta v menším autě mi logicky musela dělat radost taky. O tom, zda má těch padesát koní navíc nějaký reálný přínos, se můžeme přít, každopádně XE  zůstává nadále tím dobrým sedanem, který si koupíte, když máte vkus. Pokusíme se XE 300 Sport sehnat na test, třeba takové srovnání s Giulií Veloce by bylo moc milé.

Když nadešel čas na F-Type SVR, byl jsem lehce nervózní. Přece jen osmiválec, 575 koní, malé coupé, to bude fofr. A taky že byl, ale nepředbíhejme. SVR vám dává velmi jasně najevo, že je něco víc, a vy to poznáte všemi smysly. Je vzhledově výraznější, zvenčí u uvnitř. Lepší materiály, více karbonu, exkluzivní prošivání, alcantara a tak podobně. Osobně sice preferuju klasický čistý tvar běžného coupe, ale SVR zase působí víc závodnicky. Není to sice okruhové náčiní kalibru 911 GT3, ale ani gentlemanské gétéčko typu Aston Martin, SVR je někde mezi. Puristy možná pohorší čtyřkolka, ale na okruhu funguje skvěle a v reálném světě vám trakce dojde asi málokdy.

I když jsem před pár týdny řídil šestisetkoňovou střelu z Mnichova, SVR mě dynamikou více než zaujalo. Kompresorový osmiválec má tak sametový nástup, že působí skoro jako atmosféra, jen vás kupředu táhne opravu mamutí silou. Všude skvělé osmistupňové ZF sází kvalty jeden za druhým a v rozletu vás ochotně zastavují obrovské brzdy. To vše za doprovodu hromového soundtracku, který dává vzpomenout na divoké muscle cars nebo Shelby Cobru. Šestiválcový F-Type zní skvěle, ale oproti živočisnosti, s jakou osmiválec řve a střílí do výfuku, je to prostě jen náhražka. Na okruhu nakonec ani nemáte pocit, že by bylo SVR nějak zběsile rychlé, jenže čísla hovoří jasně a tahle věcička není pomalá ani omylem. Mít SVR na běžných cestách, byl bych bez papírů již třetího dne. Nejsilnější F-Type nemohl být zklamáním a zcela dle očekávání ani nebyl. Byl to nádherný vrchol dne a když jsem byl nucen zajet zpět do boxů, bylo mi smutno. Ještě párkrát jsem jej na rozloučenou protočil, poslechl božské zvuky a přenechal druhému řidiči.

Odbylo poledne a motory utichly. Víte, na RedBull Ringu se mezi dvanáctou a jednou hodinou po poledni nejezdí, kvůli hluku, a odpoledne navíc patřilo další skupině. Při obědě jsme s ostatními účastníky živě debatovali a probírali zážitky, a že jich za to dopoledne bylo. Jistě, každý by si přál, aby to trvalo mnohem déle, a popravdě bych nejraději proháněl SVR dokud by mi nedošlo palivo a i tak by mě z něj museli vyhnat za pomoci násilí. Pokoušel jsem se smlouvat, prosit, uplácet, ale SVRkem jsem domů nejel. Nicméně jsem odjížděl nadmíru spokojen, protože lidé od Jaguaru akci skvěle připravili, perfektně organizovali a věnovali maximální péči tomu, aby si každý účastník užil akci na maximum. O to šlo v první řadě a dle mého názoru se vše povedlo na jedničku.

Pro mě osobně byla akce důležitá ještě z jednoho hlediska, uvědomil jsem si totiž, že potřebuju F-Type. A že byl by to F-Type jedinečný. Karoserie klasického kupé bez všech těch doplňků jimiž je SVR specifické. Muselo by však mít ten nádherný úžasný osmiválec a kola z SVR. Byl by dokonalý, vím to.

Photo credit: Seger & Co. KG (fotogalerie v plném rozlišení zde)