Hyundai i20 Coupé: Návrat do atmosféry

Jak málo stačí, aby se služebák českého důchodce proměnil ve šmrncovní, ba přímo módní doplněk. Vyhodit pár zadních dveří (jsem mladý, bez závazků a nestydím se za to), malinko přivřít víčka zadním světlům, přidat stříšku, sem tam zdůrazněný tvar, a hned jste o několik dekád mladší. Zároveň auto nebije do očí urputnou snahou o originalitu. Celek je prostě hezký na pohled, přestože nehlásá filosofii retro ani sport. Stejným dojmem na mě působila třeba třídveřová Astra 2. generace. 
Navzdory pojmenování se vlastně o kupé nejedná. Je to obyčejný třídveřový hatchback, který za líbivou fasádu zaplatil omezeným lebensraumem na zadních sedadlech a krkolomným vystupováním posádky na těsných parkovištích. Domýšlím si tedy, že pojmenování má za úkol asociovat lehkost a styl. Ok, proč ne?

Povinná výbava

Uvnitř si připomenete, že jde stále o vůz za rozumnou cenu. Nepůsobí lacině, ale jednoduše a účelně, divočinu si můžete dopřát jen v podobě vkusných oranžových detailů (testované vozidlo je nemělo, škoda). Na výběr je z pouhých dvou stupňů výbavy, se silnějším motorem už zbývá pouze jeden,  je však poměrně štědrý. Za vyhřívání sedadel i volantu, automatickou klimatizaci, prosklenou střechu, parkovací senzory, natáčecí reflektory či lane assist si jinde připlatíte. Osobně bych si radši připlatila za pořádné audio. Nedosahuje sice zoufalosti některých konkurentů, k mladému a stylovému ‚kupé‘ mi však průměrný zvuk úplně nesedí. 

Vnitřním prostorem se i20c řadí k premiantům třídy, pořád je to ale jednooký král. Na zadních sedadlech sice dovezete kamarády z baru domů, úroveň jejich pohodlí však bude přímo úměrná jejich společenské unavenosti. Děti se vejdou o něco lépe, pokud jim vysvětlíte, že nemají hýbat nohama.

Potud jde tedy o příjemné a vcelku komfortní městské vozidlo pro lepší sekretářku nebo horší modelku. Stejné jako miliarda dalších. Jenže narozdíl od mnohých dalších s tímhle autem není nuda.

Točí se, točí

Výkon pohonné jednotky je bezesporu skromný, 100 koní ještě nikoho do sedadla nepřitlouklo. Jenže člověk nemusí poslouchat hudbu na plné kule, aby mu přinesla radost do života. Je několik věcí, které se mi na tomhle motoru vysloveně líbí. Za prvé je to hladkost chodu, kterou mohu přirovnat snad jen k hedvábnému saténu klouzajícím po nahé kůži. Pak tu máme autentický projev čistokrevné atmosféry. Výkonová křivka stoupá pozvolna, ale vytrvale jako lanovka na Matterhorn, aby se kolem 3000 otáček vyhoupla z nízké inverzní oblačnosti k modrému nebi. Rychlost nečekejte, ale zábava to je. Navíc je potřeba neflákat se a řadit, neboť při nízkých otáčkách motor upadá do depresí a pomstí se vám nesnesitelnou malátností. Milovníci ‚tahu vocpoda‘ musí jít o dům dál. 

Starý dobrý argument, že si atmosféra přihýbá víc, než je zdrávo, můžu částečně vyvrátit. Zajisté, s průměrnou spotřebou 6,7 se v soutěži o škrta roku moc vysoko neumístíte. Číslo však působí o dost příjemněji, když máte za sebou ne právě defenzivní jízdu po okresce. Nebo celý den popojíždění v kolonách. Ať jezdíte, jak chcete, auto žere víceméně stejně, přičemž s lehkou nohou by se zajisté dokázalo i uskromnit. 

Podvozek očividně ladili lidé, dokonce lidé nevylepšení titanovými klouby. Ve městě si na pohodlí jízdy nebude stěžovat ani vaše babička (pokud se vám podaří ji naložit), jen ve vyšších rychlostech začnou výrazné nerovnosti trochu kopat. V zatáčkách přitom auto sedí nečekaně schopně, vlastně si říkám, že by sneslo o hezkých pár koníků víc. Je třeba si zvyknout na dlouhý chod plynového pedálu, který zabírá spíš v dolní polovině. Řízení by mohlo být přímočařejší. Ale z toho, že mě jízda malým Hyundaiem po okresce baví, jsem pořád trochu v šoku.  

Body za odvahu

Cenovka zmenšené i20 je všechno jen ne populistická. Oproti své dosavadní politice se Hyundai zřejmě snaží nabídnout jiné konkurenční výhody než pouhou dostupnost, zejména styl a výbavu. Hnidopichové namítnou, že manévrovací prostor v konfigurátoru je ubohý – co když nepotřebuju vyhřívaný volant nebo dešťový senzor a nechci za něj platit? A kde je nabídka naftových motorů? Říkejte mi třeba podplacený agent, ale já tomuhle kupé, které není kupé, fandím. Zařadit do nabídky podobné auto chce totiž odvahu. Není moc levné, není moc úsporné, není moc praktické. A nedělá se v naftě! Zato je něčím jiné. Má v sobě něco ze staré školy, něco překvapivě řidičského. Jde o jedno z nejčitelnějších aut, v jakých jsem za poslední rok seděla. Ať už je to záměr, nebo pouhá náhoda, dávám palec nahoru.

 Zkuste malý Hyundai vnutit své přítelkyni či manželce, a dost možná si ho občas s radostí půjčíte – jen tak na projížďku.

Technické údaje:

Motor: zážehový čtyřválec 1 368 cm3
Výkon: 74 kW (100 k) při 6000 ot./min 
Točivý moment: 133 Nm při 3500 ot./min
Převodovka: šestistupňový manuál
Maximální rychlost: 184 km/h
0-100 km/h: 11,6 s 
Provozní hmotnost: 1085 kg 
Průměrná spotřeba: 5,5 l/100 km
Cena testovaného vozu: 399 990 Kč (Sport Style)