Ford Focus EcoBlue Titanium: Král plný paradoxů

Tento příběh měl vzniknout o úplně jiném voze, jiné značky a odlišné koncepce. Náhoda zimního podvečera tomu však chtěla, abych místo do Mazdy CX-3 usednul do budoucího auta roku České republiky.

Z kraje testu je nutné uznat, že Focus na mě při prvním setkání velmi hluboce zapůsobil. V průběhu týdenního testu bylo však původní okouzlení vyvažováno racionální kritikou. Počáteční zaslepenost má ale v tomto konkrétním případě velmi dobré opodstatnění. Jednak byl majitelem Focuse ještě nedávno Matěj (což vlastně nehraje vůbec žádnou roli) a jednak to bylo první auto, které si někdo koupil díky mému soustavnému naléhání a doporučování.

Bylo to zhruba v roce 2002, když matka přistavila před dům mírně ojetý, zelený Focus první generace s jedna šestkou pod kapotou. Byl jsem dojat. S úplně stejným Focusem přece závodil v mistrovství světa Colin McRae a my v něm budeme teď jezdit do Chorvatska! O sedmnáct let později usedám do auta stejného jména.

Ostrost linek karoserie mě i přes chabé pouliční osvětlení nenechává klidným. Auto vypadá kompaktně, ostře a vyzývavě, ale na druhou stranu také jako ideální parťák na manažerský meeting. Vzpomínám na interiér starého Focuse, kterému vévodilo rádio, zapalovač na cigarety a linka palubní desky s podivným sklonem navíc okořeněna analogovými hodinami. V tom mi rázem blesklo hlavou, jestli existuje nějaká charakteristika, něco, co by se skrz generace táhlo jako červená nit. Odvážnost linek karoserie první generace už asi žádný další nástupce nepřekoná a možná se jim ani nevyrovná, ale jedna velmi důležitá věc zůstala díky bohu nezměněna.

Kromě zapalovače na cigarety jsou to pověstné jízdní vlastnosti všech generací Focusu, které nynější model posunul ještě o kus dál. Ford tvrdí, že díky nově řešené zadní nápravě s názvem SAL (Short-and-long arm) nebudete v průběhu jízdy rušeni vibracemi a otřesy od všudypřítomných výtluků a jiných příčných nerovností. I když dávám nerad za pravdu propagačním materiálům, v tomto případě nemohu jinak. 

Už dlouho jsem nezažil, aby byla cesta po dálnici a jejímu ekvivalentu v podobě polňaček a silnic třetích tříd tak tichou a příjemnou zkušeností. Naposledy se to podařilo snad jen BMW paté řady, a to je přeci jen trochu jiný cestovní kalibr.

Testovaný model nebyl ani holým a ani nejnadupanějším stupněm výbavy, ve které se dá Focus pořídit. Jednalo se o výbavu s názvem Titanium, tu překonává už pouze ekvivalent škodováckého Laurin&Klement s názvem Vignale. S ohledem na stupeň výbavy byl testovaný model prošpikován moderními vymoženostmi. Nouze nebyla o příplatkový head-up display, panoramatické střešní okno, adaptivní tempomat, led světla, parkovací kameru, parkovacího asistenta, a zvuk proudící z reproduktorů Bang & Olufsen. Pokud neradi chodíte na koncerty hemžící se lidmi, stačí si pořídit Ford a nechat do něj namontovat nejdražší příplatkovou aparaturu.

Na třetinu hlasitosti se v autě neuslyšíte, u poloviny budete mít pocit, že už to nemůže hrát hlasitěji, ve třech čtvrtinách s vámi budou moct zpívat cestující v okolních autech a ke zkratce max nenajdete odvahu se přiblížit. S kvalitním poslechem a hlasitou hudbou se pojí i mírný neduh. Nejsem si u něj jist, zdali je součástí příplatkové aparatury nebo ne. I když nemáte puštěnou hudbu na maximum z útrob dveří se linou podivné, chrastivé zvuky. Jeden by si snad řekl, že jsou do dveří implementovány rumba koule. Pravda je ale trochu jinde. I když je Ford Focus jedním z nejdražších zástupců své třídy, pravděpodobně budete z kvality zpracování některých plastů mírně znepokojeni. Někteří možná více než mírně.

Středová konzole trpí značnou vůlí, a lze s ní celkem snadno hýbat ze strany na stranu. Většina plastů ve spodní části palubky bohužel není valné kvality a neustále vyskakující obložení B sloupku tomu jen nasadilo pověstnou korunu. Problém se zpracováním interiérů se s Fordem táhne již delší dobu, a tak víra ve zlepšení byla na místě. Interiér jako takový působí velmi příjemným dojmem. Vše je podsvícenou tyrkysově modrou barvou připomínající neony osmdesátých a devadesátých let. Palubní desce nelze vytknout krom kvality snad vůbec nic. Kombinace head-up displaye s palubním počítačem vám okamžitě poskytuje všechny informace, které k jízdě potřebujete.

Pod kapotou se nacházel motor s názvem EcoBlue. Je to obchodní označení pro přeplňovanou jedna pětku, která je tak akorát ideální pro velikost Focusu. Na druhou stranu od motoru nečekejte kromě příznivé spotřeby žádné zázraky. Neurazí ani nenadchne. Jeho projev je na škále nadšení a absolutní lhostejnosti umístěn přesně doprostřed. Je to prostě motor s příjemným nástupem turba a charakteristickou leností ve vyšších otáčkách. Proč charakteristickou? To zjistí řidič velmi záhy. Konkrétně se bavíme o situaci na dálnici.

Před řidičem se nachází dlouhé stoupání s prudším sklonem. Objevují se tři pruhy, řidič spěchá, a tak zůstane v levém pruhu při rychlosti okolo předpisových 130 km/h. Jenže co to? Auta v prostředním pruhu se ne a ne přiblížit. Plyn je na podlaze, převodovka podražuje, motor křičí o pomoc, neb se nebezpečně přibližuje pole otáček s červenou barvou. Rychlost se ale pořád nijak závratně nezvyšuje. Proto bych raději volil silnější naftu s dvou litrovým motorem. Je ale potřeba počítat s tím, že za silnější motor s automatem a stejnou úrovní výbavy si od vás pánové v autosalonu vyžádají dle ceníku zhruba o osmdesát tisíc korun víc. A to dovede zabolet.

Motor byl spojen s osmi stupňovým automatem. Ten se dá stále považovat za novinku a podobně jako motor splňuje do puntíku to, co od automatu očekáváte. Ale běda, jak bude očekávat něco navíc. Řazení jednotlivých rychlostních stupňů probíhá skoro nepozorovatelně až do chvíle, kdy chcete řadit manuálně. Řazení je v manuálním režimu na dnešní poměry docela líné. Další neduh převodovky nastíním opět na modelové situaci. Pokud totiž pojedete do kopce při 50-60 km/h uvedete převodovku do stavu rozpaků. Ta bude následně tápat, jestli přeřadit na čtyřku nebo se vrátit na trojku a když se vrátí na trojku, tak si zase nebude vědět rady se čtverkou. Když k tomu všemu situaci ještě okořeníte zmáčknutým plynem zhruba na padesát procent dočkáte se při přeřazení hrubiánských pošťouchnutí. Jako by se vám auto snažilo říct ať jedete na plný plyn anebo vůbec!

Velkým plusem nového Focusu oproti předchozím generacím je velké množství místa pro nohy na zadních sedačkách. Ani vyšší člověk nebude mít vážnější problémy se pohodlně usadit. Stejně precizně se podařilo vyřešit i prostor mezi hlavou cestujících a stropnicí. Ten je naprosto dostačující, a i když by člověk po prvním rychlém pohledu na zkosenou karoserii usoudil, že místa nad hlavou v zadní části moc nebude, opak je pravdou.

Závěr

Technicky vzato je nový Focus jen dalším z pěšáků nižší střední třídy. I přes to je na něm něco výjimečného. Jak již bylo zmíněno v testu několikrát, výjimečnost Focusu vždy tkvěla v jízdních vlastnostech a u nového modelu tomu není jinak. Proto se nabízí otázka, proč je nutné snižovat hodnocení faktory, jakými jsou například kvalita plastů nebo jejich špatné uchycení? Domníval jsem se, že v dnešní době už existuje na linkách, v provozech a ve vývoji takové množství kontroly, která přesně těmto neduhům zabrání. Pokud se navíc podíváme na cenovku základního modelu, budeme se pohybovat určitě na straně dražších modelů zmíněného segmentu. Nezbývá než doufat, že se povede Fordu zbavit auto dětských nemocí.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1 500 cm3
Výkon: 88 kW v 3 600 ot./min
Točivý moment: 300 Nm v 1 750 – 2 250 ot./min
Převodovka: automatická osmi stupňová
Maximální rychlost: 194 km/h
0-100 km/h: 10,2 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,2-4,4 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 5,8 l/100 km 
Cena testovaného vozu (výbava Titanium + příplatky): 834 490 Kč