ElBlesk: Když jdete na ekologii ekonomicky

Po tolika letech psaní o autech mě ty běžné vozy začínají trošku nudit. Vyhledávám obskurnosti, a tak jsem se jednoduše vetřel s tím, že chci prozkoumat, jak to celé s těmi malými elektromobily je. O víkendu jsem pak dorazil do Klatov k Autocentru Blohmann a byl přivítán mladým usměvavým pánem.

Onen pán je vzděláním silnoproudař a rodinná firma mu dala zázemí dlouholetého zastoupení Fordu a Kie. Zakecali jsme se trošku o tom, proč a jak, a pokud shrnu nosnou myšlenku: Má rád vše elektrické, a tak se holt pokusil najít způsob, jak to celé skloubit. Výsledkem bylo rozhodnutí začít prodávat, z velké části v Číně vyrobené elektromobily za co nejnižší cenu. Je zřejmé, že nešlo o nějaký investiční záměr opentlený barevnými powerpointy a financovaný poblázněnými fondy, ale na praktičnost zaměřenou akci. Ostatně i název firmy je tak trošku drze český.

Nejde však o čistý přeprodej, v Klatovech vznikají i části návrhu a pohonný systém mají plně "v ruce". To, na čem si dávají záležet, je dlouhověkost baterie a pohonného ústrojí. Zásadní věci jsou předimenzované nebo přiškrcené softwarem tak, aby byla jistota, že vydrží. Momentálně se pracuje na navýšení rychlosti a dojezdu pro čtyřkolový stroj Tiger a integrace LiFePo baterií, které mají tu krásnou vlastnost, že nehoří.

Teorie je to hezká, ale pojďme na praxi. Jako první žebrám svezení v tříkolce, která se mi designově líbí, zezadu vypadá jako Bender z Futuramy a je to tříkolka, takže tím jet prostě musím. Hned po nasednutí je mi jasné, že tady se alcantary nedočkám, ale za tu cenu… Peru se chvíli s ovládáním, protože řídítka a páky na nich a absence pedálů v uzavřeném vozidle je pro můj mozek trošku přes čáru. Navíc na motorkách neumím. Nakonec si zvykám a trojkolku proháním po okolí. Celé to funguje, motor umístěný přímo na zadní tuhé nápravě je sice hodně slyšet, ale zvuk to není nepříjemný a dodává pocit rychlosti.

Tříkolka je omezena na pouhých 45 km/h, což samozřejmě zcela odpovídá zaměření, ale také ji to odsuzuje do role čistě místního postrkovadla. Na druhou stranu si můžete připlatit za vyjímatelnou a přenosnou lithiovou baterii místo nejlevnější olověné, a tu nabíjet třeba ve svém panelovém bytě. A i když si připlatíte za tu největší lithiovou baterii, která posune dojezd kus za 100 km, pořád jste na ceně elektrické Vespy. Ano, Vespa je hezčí a rychlejší, ale nemá střechu. Jedinou vadou na kráse celé věci je mizerný výhled šikmo vpřed díky silným sloupkům.

Vylezl jsem z tříkolky a dostal plně nabitý firemní vůz se čtyřmi koly. Říkají mu Tiger a nedivil bych se, kdyby to byla trošku recese. Přiznám se, že jeho design je na mě trošku moc asijský a komixový, ale to je věc vkusu. Vozil jsem se firemním otloukánkem s polepy a byl předem upozorněn, že vůz už byl v lecjakých situacích. Až na jeden ozývající se čep to však skoro nebylo poznat.

Ani tady se člověk nemůže těšit z nějakého kůži potaženého interieru, ale spíše z toho, že neutrácel zbytečně. Co ale komické je, že auto má docela kvalitní couvací kameru a dotykové rádio s Carplay a Android auto. Je až skoro směšné, když si uvědomím, kolik si za podobnou výbavu leckteré automobilky nechají zaplatit – tady to vyřešilo rádio za pár korun. Auto má dokonce i klimatizaci, která s jeho malými rozměry fakt nemá žádný problém. 

Vzal jsem tedy malého tygra na projížďku za město. Proplétat se relativně svižným elektromobilem po Klatovech by bylo trošku nosením dříví do lesa, je jasné, že mu to půjde. Výlet na přilehlý kopeček měl pak doručit komické příhody o nedostatku výkonu. Leč, nestalo se.

Oficiálně čtyřkolka má maximálku 80 km/h a dojede něco přes sto kilometrů. Díky pasivnímu chlazení baterií je také omezena doba maximálního výkonu. Bylo mi vysvětleno, že je lepší se nerozjíždět před kopcem, ale přidat až v kopci, což jsem zcela ignoroval a jel prostě všude plnej. Na okresce se auto drží osmdesátky, dokud nepřijde kopec, a pak rychlost klesne k sedmdesáti. Nestalo se mi, že bych nějak dramaticky přišel o výkon a opět trošku hlučnější motor mi k tomu zpíval píseň buzení. Nebylo mi to nepříjemné.

Když jsem se ale vydal na kopec, svět se přirozeně zpomalil. Auto má výkon pod deset kW, takže je jasné, že na Matterhorn nevyjede, na kopec se ale vysápalo se ctí, rychlostí ne nižší než 50 km/h. Tak jsem na oslavu své expedice na kopečku udělal fotografie.

Jízdní projev je trošku svébytný. Dvanáctipalcová kola nemají jinou možnost, než do větších výmolů prostě zapadnout, a díky krátkému rozvoru je pak auto nervózní. Řízení je ale lehké a celkem přesné a na silnici, pokud jej nedrásáte, se malý vozík chová velmi způsobně. A v tom městě je fakt hbitý.

Jsem dalek vám tvrdit, že tyto vozy jsou budoucností individuální dopravy nebo že máte všichni začít žhavit dráty a hned kupovat, ale pro specifické využití může být Tygr dost rozumná volba. Je levný, dojede těch sto kilometrů, na okresce sice trošku zavazí, ale není to ani zdaleka taková tragédie, jako třeba padesátka skůtr. Navíc vám k tomu rádi dodají i solární přístřešek, který auto v létě za den nabije. A až to pojede devadesát, bude to i na to pražské postrkování stačit.

A také dodávají nabíjecí stanice, které jsou už z výroby vybavené čtečkou karet! Takovou inovaci by leckterý korporát měl okopírovat. A v Klatovech, až se tam někdy ocitnete, si zajděte do Pavilonu Skla přezdívaného PASK. V létě tam najdete vystavené absolventské práce mladých sklářů a ty jsou vždy plné svěžích nápadů.