DS 3 PureTech 130 Performance Line+: Musím být jiný za každou cenu

Novou nebo spíše modernizovanou DS 3 tu nemáme poprvé a asi tady nebude ani naposledy. Před měsícem jste si totiž mohli přečíst test elektrické verze E-tense od Violy a později se dozvíte, jak jezdí verze naftová. Já jsem dostal možnost otestovat auto s klasickým benzínem pod kapotou. Dává koupě s normálním motorem větší smysl než pořízení elektrické verze?

Znovu vzkříšená značka DS bojuje o přízeň zákazníků už skoro deset let. V roce 2014 slibovala přinést výjimečná umělecká díla rozbíjející šeď automobilového světa. Jak se jí to podle vás daří?

Pojďme ale bez zbytečného okecávání rovnou k testovanému autu. Asi bych nyní mohl popis vzhledu vynechat, protože to za mě udělala už Viola, navíc měla auto v pěkné červené barvě a na mě zbyla trochu nezajímavá šedá. Přesto mi to nedá a pár řádků k designu zkrátka dát musím, protože právě odvážný exteriér i interiér je součástí osobnosti tohoto extravagantního francouzského vozu.

Hlavně výrazný vzhled bude asi hlavním lákadlem nejen trojky, ale celé nabídky značky DS. Při pohledu na auto ani nevím, čemu mám pozornost věnovat jako první. Mohou to být výrazné svislé pruhy denního svícení, které se mi fakt líbí? A co třeba zajímavě tvarovaná přední světla nepopsatelného tvaru, která jakoby musí být za každou cenu jiná? Nebo možná “ploutev” na zadních dveřích, která snad žádné rozumné opodstatnění mít nemůže? Celé je to navíc zabalené do módní karoserie crossoveru s lehce svažující se zádí. Je tady toho tolik… V prvních dnech při každém pohledu najdu nějaký nový detail, novou křivku nebo drobnost, kterou jsem předtím neviděl. Občas je to dobře a občas bych ji možná raději neviděl.

Trochu nesourodé je, že na lehce vykulený výraz přední částí navazují vzadu výrazně ostřejší linky. Na tohle si musí zkrátka udělat názor každý sám. Chtěl jsem poradit, abyste si alespoň zvolili nějakou zajímavou barvu, když chcete tak výrazné auto, ale při pohledu do konfigurátoru zjišťuji, že je na výběr vlastně jen ta červená nebo klasicky konzervativní odstíny bílé, černé a šedé. A právě tady bych čekal větší “vodvaz”. No nic. Mně se moc líbí zadek auta a s tímto pozitivním prohlášením bych exteriérovou část asi raději uzavřel.

Jestli jste na vnějším designu našli spoustu různých geometrických tvarů, v interiéru to budete mít značně jednodušší. Vystačíte si tu totiž jen s kosočtvercem, který se nastěhoval, kam se dalo i nedalo. A pojďme rovnou na tu nejvýraznější část – střed přístrojové desky. I když to možná na první pohled vypadá trochu chaoticky a nahrává to myšlence o příšerné ergonomii, opak je kupodivu pravdou. Stačilo se chvilku zorientovat a vlastně je vše tam, kde to má být. V jedné řadě jsou zkratky pro multimédia, pod tím zas ovládání klimatizace. Jen škoda nevyužitého místa v horních částech kosočtverců, kde by se tak krásně vyjímaly třeba malé displeje s nastavenou teplotou.

Co je hodně fajn, jsou vnější výdechy až ve dveřích, které díky tomu nefoukají vzduch jen na prsty na volantu jako u jiných aut, ale opravdu na tělo. Co tak fajn není, je středový tunel okolo řadicí páky s tlačítky pro ovládání oken. Zaprvé je to dost nezvyk, který mě trápil celý týden, a zadruhé jsou ovladače vyrobené z nějakého laciného plastu, který moc hodnotně nepůsobí. To je v kontrastu se zbytkem kabiny, která naopak působí poměrně kvalitně a možná i lehce luxusně. Velkou zásluhu na tom jistě má hlavně alcantarový pruh na přístrojové desce a dveřích. I celkové zpracování je na velmi slušné úrovni. Je znát, že značka DS je prostě jednou z těch hodnotnějších ve skupině Stellantis.

Velmi slušné je to i s prostorností. Na to, jak je to malé auto (cca 4,1 metru délky), se uvnitř usadí čtyři lidé bez problémů. Praktické je především výrazné vybrání před koleny předního spolujezdce, který tak může udělat zadnímu cestujícímu hromadu místa. Jediné, kde je omezení znát, je ve velikosti kufru (350 litrů), který mým kočárkovým testem neprošel, ale na týdenní nákup stačí až až a skříň z Ikea si zkrátka necháte dovézt. A pak je tu ta „ploutev“ na zadních dveřích, díky které zkrátka zadní cestující vidí hůře ven. Kdo by to byl čekal, že. Už tak vysoká linie oken se tak stává ještě vyšší a dětem určitě připravte zásobu hraček, protože pohledem ven přes okénko se určitě nezabaví.

Co si zaslouží velkou pochvalu, je nový palubní systém infotainmentu, který začaly vozy tohoto koncernu používat. Je nyní svižný, hezký a dokonce funguje, což jsou právě ty vlastnosti, které mi u starého systému chyběly. Tohle je velký krok vpřed, který hodně zpříjemňuje používání vozu. Ať už nad tím “praví petrolheadi” ohrnují nos, pravdou je, že infotainment je důležitou součástí dnešních aut, protože to nepřeberné množství funkcí je zkrátka třeba nějak rozumně ovládat.

Pojďme se ale podívat na pohon, který se od minule testované DS 3 liší. Je zde přítomen klasický benzínový tříválec 1.2 litru s turbem o výkonu 96 kW (130 koní), který doplňuje automatická osmistupňová převodovka. Motor samotný je skvělý. V DS 3 je, jak se na prémiovější značku sluší, velmi dobře odhlučněn, a tak si tříválcové koncepce nemáte šanci všimnout ani při výrazné zátěži ve vyšších otáčkách. I v těch zní totiž docela hezky, ale většinu času o motoru stejně prakticky nevíte. Má slušný výkon 96 kW, který je tak akorát, a také přiměřenou spotřebu lehce nad šesti litry, která se ale na delších trasách dá stlačit i výrazněji pod šest. Je cítit, že tohle je povedená pohonná jednotka, ale trochu problémem může být sladění s automatem a především horlivým start stop systémem.

Jakmile už se auto trochu rozjede, je perfektní i automat, který řadí krásně hladce a nikdy necukne, ale právě ten rozjezd ho občas dokáže nachytat nepřipravený a sem tam se nějakého škubnutí dočkat můžete. Není to často a většinou se to pojí s tím, když na auto hodně spěcháte, ale sem tam si před akcelerací vteřinku počká a pak se to snaží dohnat. Nejvíce mě ale otravoval start-stop, který vypíná motor již při dojezdu. Ale možná to bude jen mým stylem jízdy, kdy rád nechávám auto plynule doplachtit ke křižovatce a trefuji moment, abych nezastavil úplně a pokračoval v jízdě na právě rozsvícenou zelenou. Naštěstí se dá start stop poměrně jednoduše vypnout, bohužel ne nastálo. Nakonec pomohlo řídit pro auto trochu čitelněji . Prostě výrazněji brzdit a zastavovat, aby bylo autu jasné, co se právě děje.

Silnou stránkou je i jízdní komfort. Protože je auto poměrně lehké (1280 kg), nemusí mít zbytečně tvrdý podvozek a jízda je tak velmi příjemná. Pohodu podporuje i rozumně vysoký profil pneumatik (215/55 R18), který už se na současných autech často nevidí. Závodníka v dnešní zvednuté DS 3 asi nikdo hledat nebude (s minulou DS3 Racing je tu shodná snad jen ta ploutev na zadních dveřích), ale díky zmíněné hmotnosti se ani rychle projetých zatáček auto nebojí, ale to asi jízdní styl typického zákazníka (nebo pravděpodobně spíše zákaznice) nebude. Ta spíš ocení snadné manévrování se slušným poloměrem otáčení, aby pohodlně zaparkovala před svým oblíbeným butikem s francouzskou módou podle nejnovějších trendů.

Tím máme za sebou takový ten popis spíše měřitelných věcí a přesuneme se k pocitům, protože ty jsou u aut, které hrají hlavně na styl, důležité, a tady jsem z toho trochu rozpačitý. Ono se vlastně tomuto DS 3 objektivně nedá moc co vytknout. Jede tiše, s dostatkem výkonu a za málo. Je pohodlné, tak akorát prostorné… Po pár dnech jsem si i říkal, že je to vlastně fajn auto, se kterým se ve městě a blízkém okolí velmi dobře žije. Ale přesto tam nějak nenacházím to něco navíc, co by mělo právě tohle DS odlišovat od levnějších modelů Stellantisu. Za tu cenu (kterou si raději nechám až na další odstavec) prostě necítím tu prémiovost. Technika je totiž zcela konvenční. Mohou o trochu lepší materiály v interiéru a odvážný design ospravedlnit vyšší cenu? U racionálně smýšlejícího kupujícího asi ne, ale jak už jsem naznačil, tady se bude auto kupovat kvůli stylu, a tam už může být situace jiná…

Pojďme tedy k té ceně. Nejlevnější DS 3 pořídíte ve výbavě Bastille od 770 tisíc Kč právě s tímto benzínem nebo s 50tisícovým příplatkem za naftovou jedna pětku. Převodovka je vždy automatická. DS 3 s manuálem zkrátka nepořídíte nikdy, což vzhledem k cílové skupině a určení auta považuji za správné rozhodnutí. V testu je ale druhá nejvyšší výbava Performance Line plus – nejvýraznější změnou kromě množství výbavy jsou černé doplňky místo chromovaných, které sice výkon nepřidávají (kde že je to “pefrormance”?), ale auto s nimi vypadá hezky. Tato výbava začíná na rovných 900 tisících. Když k tomu přihodíte ještě 25 tisíc korun příplatek za barvu, 28 za LED světla a dalších pár desítek tisíc za Drive Assist 2 (adaptivní tempomat s držením v pruhu), vyhřívaná sedadla a podobně, dostáváte se na výslednou cenu 1 029 000 Kč. Za auto téhle velikosti… A to vám stále chybí třeba head-up displej, lepší hifi nebo matrix LED světla, za které se dále příplácí. Být originální zkrátka něco stojí.

 A abych zkusil odpovědět na otázku z úvodu – benzínovou nebo elektrickou verzi? Z finančního hlediska není moc nad čím přemýšlet. Elektrická verze je podle výbavy vždy dražší o necelých 400 tisíc korun, což se v nákladech na provoz prvnímu majiteli asi (spíš určitě) nikdy nevrátí. I při hypotetickém 100% dobíjení za nulu z domácí solární elektrárny je na to potřeba cca 200 tisíc kilometrů. Přesto bych se nedivil, kdyby prodeje aut s bzučivým motorem tvořily značné procento z celkového počtu. Pro DS obecně pravděpodobně nepůjdou lidé, kteří mají hluboko do kapsy a elektropohon se pro městské poskakování hodí víc. Záleží, jestli při rozhodování zvítězí rozum a peněženka, nebo zamilování se do designu a neomezené možnosti.

Závěr

DS 3 je vlastně moc fajn auto. Velikostí mi přijde podobné jako třeba T-Cross, Mokka, 500X nebo Yaris Cross a v ulicích velkoměsta se cítí jako ryba ve vodě. Díky vyšší koncepci je uvnitř i slušně prostorné. Motor je dobře odhlučněný, tak akorát výkonný i úsporný. Jediné, co mě trochu otravovalo, byl start stop, ale ten se dá snadno vypnout nebo je možné lehce přizpůsobit styl jízdy. Funkčnost je tedy bez připomínek a na design si musí udělat názor každý sám, stejně jako na cenu.

Pokud máte rádi originalitu a hledáte malé prémiové auto do města, může být DS 3 ve vašem hledáčku. Určitě jich v českých městech nebudeme vídat mnoho. Jsem si jistý, že třeba ve Francii jich bude jezdit o poznání více. O to originálnější volbou u nás zůstane a možná právě o to při volbě vozu DS jde.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 1199 cm3
Výkon: 96 kW (130 k) v 5500 ot./min
Točivý moment: 230 Nm v 1750 ot./min
Převodovka: osmistupňová automatická
Maximální rychlost: 200 km/h
0-100 km/h: 9,2 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6 l/100 km
Spotřeba v testu: 6,3 l/100 km
Cena DS 3 od (Bastille, 130 PureTech, 8AT): 770 000 Kč
Cena testované DS 3 (Performance Line+, plus zdaleka ne všechny příplatky): 1 029 000 Kč