DS 3 Crossback E-Tense: Módní doplněk do města

Francouzská automobilka DS Automobiles je jednou z nejmladších na evropském trhu. Sama o sobě funguje jen několik málo let, dříve fungovala pod automobilkou Citroen. DS má představovat prémiovou značku celého koncernu PSA a její pozice by, dříve či poději, měla být přesně mezi velkou německou trojkou. Jak se to bude dařit, to uvidíme v budoucnu, nicméně zatím si DS připisuje dílčí úspěchy. Například ten, že DS Automobiles má nejnižší flotilové emise z celého prémiového segmentu. Abychom tu však netlachali jen tak na prázdno, prozradím vám, proč jsem si vzal do testu tento malý francouzský crossover. Zhruba před deseti lety jsem měl doma přímého předchůdce Crossbacku, model Citroen DS3. Proto mě zajímalo, jaký asi bude aktuální model v porovnání se svým starším sourozencem.

Pokud máte povědomí o tom, jak vypadal Citroen DS3, pak si právě asi klepete na čelo a ptáte se, co by mohli mít asi společného tihle dva. Vždyť je to úplně něco jiného. Ano, to máte pravdu. Zatímco co původní model byl vcelku zajímavý hatchback, který s tou správnou motorizací uměl být i trochu „hot,“ Crossback je naprosto typický zástupce moderních crossoverů, kterých dnes přibývá jak hub po dešti. Starší brácha byl takovým konkurentem pro britské Mini, kdy za 60% ceny Mini nabídl 80% jeho schopností. Novinka si jede úplně na jiné vlně. Crossback sází na komfort a luxusní dojem v každém jednotlivém šroubku. Sportovní naturel tu není vůbec ani náznakem. A přestože jsem měl původní DS3 pod taktovkou Citroenu rád (za téměř čtyři roky jsem si k němu vybudoval hezký vztah), musím přiznat, že aktuální koncept tohoto vozu dává větší smysl, než snaha o malý „warmhatch.“ Tohle je prostě mnohem blíže představě o francouzském luxusu. Otázkou tak zůstává, jak bude sedět malému hatchbacku na chůdách sedět elektrický pohon.

O DS 3 Crossback si můžete myslet cokoli, jen ne, že je konzervativní a nudný. Vnější vzhled v sobě ukrývá snad všechny myslitelné kudrlinky a prolisy, charakteristickým prvkem je žraločí ploutev u B sloupku. Celé to vypadá originálně a s ničím jiným si to patrně na silnicích nespletete. A to se počítá, originalita je pro mnoho lidí k nezaplacení. Ještě větší divočina panuje v interiéru. Světlá kůže, kterou najdeme i na palubní desce, vypadá opravdu dobře (minimálně do té chvíle, než dovnitř usadíte děti). Celý vnitřek působí vzdušným dojmem a je i docela prostorný. Do očí vás však praští jeho architektura, která se vymyká běžným konvencím. Hlavním motivem, který se táhne napříč celým vnitřkem, je jakýsi kosočtverec. Ten je to naprosto úplně všude, kam jen oko dohlédne. Daní za originalitu je však ergonomie. Trochu podezírám Francouze, že rozházeli ovládací prvky uvnitř vozu jen tak bez ladu skladu jen pro to, aby mohli říct, že u nich je to jiné než u konkurence. Není v tom vůbec žádný řád a smysl. Ovládání oken na středovém tunelu. Kliky dveří utopené hluboko pod madlem. Nastavování zrcátek kdesi u kolene a mnoho dalších drobností, u kterých si budete opakovat stále tu samou otázku: „Proboha proč?“

O pár odstavců výše jsem psal, že DS Automobiles se chlubí, že mají nejnižší flotilové emise mezi prémiovými automobilkami. No ve chvíli, kdy máte v portfoliu dva modely z toho jeden je malý hatchback/crossover a druhý je středně velké SUV, které se prodává z velké části jako plugin hybrid, není to zase tak úplně těžké, dosáhnout papírově nízkých emisí. K jejich snižování však přispívá i nejdražší varianta DS 3, která nese E-Tense. O co se jedná? E-Tense v případě DS 3 znamená čistý elektromobil. Žádný spalovací motor zde nehledejte. A jak toto řešení funguje v reálném životě? Inu, trochu diskutabilně, jak už to tak u elektromobilů občas bývá.

DS3 Crossback E-Tense je osazen elektromotorem o výkonu 100 kW (260 Nm), který roztáčí přední kola. Kapacita akumulátorů činí 50 kWh z čehož je využitelných přesně 45 kWh. Tato zásoba energie by papírově měla vystačit na nějakých 320 kilometrů jízdy. To však platí za ideálních podmínek. V době testu panovala poměrně velká zima, což kladlo zvýšené nároky na odběr elektrické energie. Zároveň jsem DS 3 nijak nešetřil a pohyboval se s ním v poměrně svižném tempu. To vše ovlivňuje výsledný dojezd směrem dolů a ne zrovna málo. Výsledkem bylo, že i při plném nabití jsem v autě viděl maximální možný dojezd asi 180 km. Průměrná spotřeba energie se mi ustálila někde u 24 kWh, což onomu dojezdu v podstatě odpovídá. Za přijatelnějších provozních podmínek je prý možno, dle zkušeností ostatních kolegů, dosáhnout dojezdu 250 – 300 km, což už je vcelku rozumné na auto takové ražení, které je stvořeno především pro pohyb městem. Určitě potěší i rychlé nabíjení, které dosahuje až 100 kW.

Samotná jízda s DS 3 Crossback je přesně taková, jak očekáváte. Komfort a pohodlí jsou hlavními trumfy tohoto vozu. Podvozek je příjemně měkký, avšak nemusíte se obávat zběsilých náklonů. Je to přesně tak akorát. Zamrzí tak je občasné rány od velkých kol ve chvíli, kdy projedete větší výmol. S tím si zavěšení neumí poradit a přenese tak ránu přímo karoserie, přičemž jí tak uvnitř docela cítíte. Baterie v podlaze snižují těžiště vozu, což zvyšuje jistotu při průjezdu zatáčkami, ale sportovní chování zde určitě nečekejte, to rozhodně není jeho doménu. Tady hrají prim klid a pohoda. Pochválit musím také akustický komfort na palubě, který je na danou třídu nadprůměrně dobrý.

Verdikt

Vynášet nějaké soudy je v tomto případě poměrně složité. Plusové body sklízí DS 3 Crossback za originální styl, který jinde nedostanete, za komfort na palubě vozu a potěší i rychlé nabíjení, které není samozřejmostí v této třídě. Body naopak ztrácí za podivnou ergonomii v interiéru, nepřesvědčivý dojezd (v náročnějších podmínkách) a v neposlední řadě i za poměrně sebevědomou cenovku, která začíná na milionu a není problém ji poslat o dalších 200 tisíc výš v rámci příplatkové výbavy. Stejně jako v případě DS 7 nezbývá i u menšího brášky konstatovat, že na DS 3 nelze nahlížet jako na běžné auto, nýbrž spíš jako na módní doplněk. Není to nástroj pro obyčejnou přepravu, tohle je auto, které musí ladit ke svému majiteli, či spíše majitelce. Představuji si, že hlavní náplní jeho práce budou cesty z příměstských oblastí do luxusních butiků v Pařížské ulici, či k vyhlášeným restauracím a kavárnám. K takovému účelu bude sloužit skvěle a rozhodně neudělá ostudu.