BMW X2 25d xDrive: Škatulka, která se vysmívá škatulkování

Patří mezi crossovery, ale je placaté jako hatch. V názvu má dvojku, ale je menší než jednička. A je to BMW, které hrabe primárně předními kolečky. To vypadá na pěknou krizi identity… Jenže X2 se nepokouší vtěsnat do zaběhaných škatulek, naprosto sebevědomě si postavilo škatulku vlastní. 

Odvaz! To byla první věc, která mě při pohledu na auto napadla. Samozřejmě myslím odvaz na poměry modrobílé vrtule. Za takhle progresivní design by se nemuseli stydět ani Francouzi, kteří si potrpí na slušnou divočinu (a leckdy by se za ni naopak stydět měli). Když se podíváte na nabídku BMW, X2 v ní působí jako zjevení. Nevypadá totiž ani trochu konzervativně, naopak je veselé a svěží, a rozhodně za to nemůže jen parádní žlutá barva. 

S nízkou siluetou a obřími koly mi připomíná rozmáchlé skici futuristických konceptů. A věřte mi, naživo je tenhle dojem ještě mnohem citelnější než při pohledu na fotky. Kdykoliv přicházím nebo odcházím, kochám se podhledem a pokaždé najdu novou skrytou křivku, nový detail, který mi předtím unikl. Třeba ty prolisy v prazích nebo logo v C-sloupku… Hrany jsou zaoblené, ale ne ožvýkané, celkové proporce jdou stěží zařadit do některé ze škatulek současných kategorií. Je to tak neuchopitelný kříženec mezi hatchbackem a SUV, až se mi nechce věřit, že něco takového může působit vyváženě a vkusně. Opravdu se mi líbí, moc. 

Univerzální velikost

I uvnitř je to takový moderní pokojíček. Člověk má dost místa, aby se dala vydržet i dlouhá cesta, ale nejde o žádnou vzdušnou síň, kde nedohlédnete z jednoho konce na druhý. Strohá architektura se od ostatních současných BMW v ničem neliší a objektivně malý prostor pocitově zvětšuje, takže mě ani na okamžik nenapadlo, že sedím v autě s přídomkem ‚kompaktní‘ (což většinou znamená mrňavé). Troufám si říct, že X2 má ideální ‚lidský‘ rozměr. Jsou auta, která si člověk musí takříkajíc vyšlápnout a první dny mohou provázet i bolestivé puchýře. A pak jsou auta, která vám okamžitě sednou jako příslovečná zadnice na hrnec, jako kvalitní sako na míru. Nejde jen o vnitřní prostor a přirozený posez, ale i o vnímání vnějších rozměrů. A přesně takové auto je X2. Sedět se v něm dá hodně nízko a parádní sedačky s nafukovacími bočnicemi drží tělo jako svěrací kazajka. 

Přístrojovka na středu je příjemně nakloněná směrem k řidiči, nechybí touchpad na kruhovém ovladači i-Drive a hlavně – moje milované, krásné, hranaté a ergonomické ČUDLÍKY s božsky naladěným odporem. Žádný displej na světě, i kdyby ukazoval krajinu ve 3D a dodávali ho s čisticím hadříkem z bourců morušových s rodokmenem, se jim nevyrovná.
Dalšího zástupce staré školy najdeme na přístrojovém štítu. Rovnoměrně cejchovaný rychloměr je v době stupnic progresivních (nebo dokonce obrácených naopak) jako konejšivé pohlazení. 

Přestože jde o nižší třídu, marně hledám důkazy svědčící o škudlení na materiálech. Nemohu nevzpomenout na druhdy testovaný E-Pace nebo Mercedes GLA. Ani jeden z nich v detailech nezapřel, že jsou v rodině za chudé příbuzné, a to by mi jako potenciálnímu zájemci šlo hrubě proti srsti. Ano, možná si kupuju malé auto, ale kruci! Dávám za něj půldruhého milionu a fakt nestojím o plasty evokující buřtguláš a závodní jídelnu. 

Kdo umí, ten umí

První dojem ve mně rozhodně vzbudil zájem a touhu po bližším seznámení. Neodradilo mě dokonce ani prostudování materiálů, nad kterými by leckterý fanda značky ohrnul nos. Příčně uložený čtyřválec a pohon předních kol s možností připojení zadní nápravy, to je až moc společných rysů s řadou 2 Active Tourer, což není zrovna typické BMW. Testovaný exemplář má naštěstí pohon xDrive a pod kapotou nejsilnější naftový motor s výkonem 231 koní. Po nastartování vám jemné klapání neunikne, chvilku potom už ale těžko najdete důvod ke stížnostem. Motor zahájí pěkný zátah už pod dvěma tisíci otáček a plynule pokračuje až k pěti tisícům za doprovodu hladkého gradujícího hučení. Výkonu má slušnou rezervu, aby bylo předjíždění hračka téměř kdykoli a kdekoli, body sbírá i za fantastickou pružnost.

Zatímco benzínové verze dostanete se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou, naftové přicházejí s klasickým hydroměničem o osmi stupních. Škoda, že nemám možnost přímého srovnání… ‚Moje‘ kombinace je v každém případě perfektní. Chcete jet na pohodu? Motor se nenuceně převaluje v nižším spektru otáček a práce převodovky si ani nevšimnete. Chcete jet jako šílenec svižně a dynamicky? Automat se radostně zapojí do hry a nechá ručičku otáčkoměru olizovat hranici červeného pole. Ani v extrémních situacích nekope, nezmatkuje ani nezdržuje. Budu se nejspíš opakovat, ale ve sladění naftového motoru s automatickou převodovkou je pro mě BMW adorovaným králem automobilové současnosti.

Jeho revírem je… cokoli

Jak bylo zmíněno, X2 je primárně předokolka, na okreskách tedy očekávám, že se konečně objeví nějaké ty mouchy. Smůla. V zatáčkách si auto počíná precizně a neutrálně. Ať číhám, jak chci, nedotáčivost nepřichází, na mokrém povrchu dokonce cítím sklon k hravosti. Je mi jasné, že s těžkým předkem i vyšším těžištěm bojuje celá armáda elektronických pomocníků, ale proč ne? Je mi fuk, jaké čárymáry se zasloužily o přesnou a čistou stopu, zkrátka to funguje. Naladění podvozku je sice spíš tužší, v jakékoli rychlosti se ale nebojím označit ho za dostatečně pohodlné. Na dálnici snadno zapomenete, že sedíte v malém crossoveru. Jeho rozměry maskuje parádní směrová stabilita i excelentní odhlučnění motoru a podvozku. Hbitost a obratnost je přitom srovnatelná s jakýmkoliv hatchbackem. 

Volant má poměrně krátké zpřevodování, reaguje citlivě, nicméně přesně, dokonce ani kolem středu nenacházím zónu rozbředlé gumy. A co je nejvíc fajn, skrz volant je místy cítit, co se děje pod předními koly, což už se dneska moc nevidí.  

Verdikt

X2 je v mnoha ohledech zvláštní auto. Nezapadá do žádné ze zavedených kategorií. Na poměry BMW je extravagantní (má styl srovnatelný s Mini, přitom se vyhýbá samoúčelnému manýrismu), přitom ctí tradiční hodnoty značky – kvalitu, uživatelský komfort a nadmíru příjemné svezení. Když se porozhlédnu po možných konkurentech, zjistím, že vlastně neexistují. Žádný z malých prémiových crossoverů nenabízí tak parádní kombinaci krásy, funkčnosti a dotaženosti. Brblejte si, jak chcete, X2 je i s preferencí přední nápravy a čtyřválcovými motory bavorák, jak se sluší a patří. 

(Koukám, že jsem v tomto testu nejspíš stanovila nový rekord frekvence slov jako skvělý, parádní, fenomenální a perfektní. Inu, asi to tak mělo být :))

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1995 cm3
Výkon : 231 koní (170 kW) při 4400 ot./min
Točivý moment : 450 Nm při 1 500 – 3 000 ot./min
Převodovka: osmistupňový automat Aisin 
Maximální rychlost: 237 km/h
0-100 km/h: 6,7 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 5,3 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 7 l/100 km
Základní cena 25d xDrive: 1 142 700 Kč
Cena testovaného vozu ve verzi M Sport X s příplatky: 1 644 218 Kč