BMW, o kterých jste nejspíš nikdy neslyšeli | část 1.

Myslím si, že mnichovská automobilka s modrobílou vrtulí ve znaku patří mezi značky, jejichž modelové řady má v povědomí snad každý. Asi není potřeba nikomu představovat ikonické modely řady 3, jako jsou E30 nebo E46. Tím ale výčet známých BMW rozhodně nekončí. O „manažerských pětkách“ E39, E60 nebo G30 už také někdy slyšel kdekdo. A pokračovat bych mohl s SUV X3 a X5, až k dalším dobře známým modelům, včetně limuzín sedmé řady.

O něco zasvěcenější fanoušci budou mít v hlavě legendární M1, ikonické cestovní kupé 8 E31, „žraločí řadu“ 6 nebo působivé kabriolety Z. A zapomínat bychom neměli ani na BMW Art Cars. Dokonce letos poprvé v historii bylo možné vidět pohromadě všech 20 vozů.

Přesto se v historii BMW najdou modely, o kterých možná nevědí ani někteří fanoušci značky, natož širší veřejnost. A podobně je tomu i u speciálních variant jinak dobře známých modelů, které dokázaly být ve své době překvapivě výjimečné.

Pojďme se tedy podívat na několik takových exemplářů, které jsem pro vás vybral. Možná vás překvapí, co všechno se s modrobílou vrtulí v průběhu let vyrábělo.

M5 E34 Touring

Začneme zlehka. BMW M5 E34 není ničím neznámým a zároveň nešlo ani o první “M” generaci tohoto modelu. Ta přišla už o generaci dříve v podobě E28. V obou případech šlo o sportovní sedany upravené divizí M, které dokázaly nabídnout pořádnou porci výkonu a zároveň zůstat použitelnými auty pro každý den.

Co však málokdo ví, je skutečnost, že M5 E34 vznikla také jako Touring. Právě tady se začala psát historie „eMkových“ BMW v karoseriích kombi.

Pod přední kapotou se ukrýval řadový šestiválec S38B38 o objemu 3,8 litru, jehož konstrukční základy sahaly až k motoru vyvinutému pro supersportovní M1 . Produkoval 250 kW (340 koní) a 400 Nm točivého momentu. Z klidu na stovku se tenhle ostrý kombík dostal za méně než šest sekund a maximální rychlost byla elektronicky omezena na 250 km/h. Oproti standardní „pětce“ samozřejmě dostal také upravený podvozek a výkonnější brzdy.

M5 E34 Touring je zajímavá rovněž svým vznikem. Byla to totiž iniciativa několika zaměstnanců BMW M, kteří si postavili vlastní prototyp a následně přesvědčili vedení, aby se z něj stal sériový model. Z dnešního pohledu působí spojení vysoce výkonného motoru a praktické karoserie jako samozřejmost, tehdy však šlo o poměrně neobvyklou kombinaci.

Nakonec bylo vyrobeno pouhých 891 kusů, díky čemuž patří M5 E34 Touring mezi nejvzácnější sériová BMW M vůbec. Dnes je proto pochopitelně vyhledávaným sběratelským automobilem.

Isetta 600

Klasickou Isettu 250/300 zná asi většina z vás. Ostatně jde o jeden z nejlegendárnějších modelů BMW. Dokonce se objevila i v pátém díle hry Forza Horizon. Možná jste tak zaznamenali videa, v nichž tohle pidivozítko se zadními koly blízko sebe v šílených úpravách dává ve sprintech na frak všemu a všem.

Ve skutečnosti však Isetta představovala skromný lidový vůz, který v poválečném období, kdy nejen německá ekonomika těžce pokulhávala, pomohl BMW udržet se na nohou.

Isetta původně vznikla v Itálii. BMW v polovině 50. let koupilo licenci od společnosti Iso, konstrukci výrazně přepracovalo a původní motor nahradilo vlastním jednoválcem z motocyklu BMW R25. Právě jednoduchá a levná Isetta se nakonec stala pro automobilku důležitým zdrojem příjmů.

Jenže zákazníci postupem času začali toužit po větším a praktičtějším voze. BMW proto připravilo prodlouženou verzi s označením Isetta 600. Ta už dostala klasické zadní dveře, čtyři místa pro cestující a nezávislé zavěšení zadních kol s vlečnými rameny. Změnil se také motor. Místo jednoválce se pod kapotu nastěhoval vzduchem chlazený dvouválec o objemu 582 cm³, odvozený od motocyklového motoru BMW R67. Výkon vzrostl na 19 kW (26 koní) a Isetta 600 dokázala uhánět rychlostí až 100 km/h.

Jenže zákazníci tento posun příliš neocenili. Ekonomika se mezitím začala zvedat a lidé si mohli dovolit vyloženě dospělejší automobily, mezi které patřil například i Volkswagen Brouk. Proti nim měla Isetta 600 stále jednu zásadní nevýhodu – působila spíš jako přerostlá bublina než jako plnohodnotný automobil. A nepomáhaly jí ani stále přítomné přední dveře s výklopným volantem.

I proto se Isetta 600 vyráběla jen několik let a z výrobních linek nakonec sjelo 34 813 kusů.

M3 E46 GTR Straßenversion

Myslím si, že neexistuje automobilový nadšenec, který by neznal herní titul Need for Speed Most Wanted a s ním i ikonické BMW M3 E46 GTR ve stříbrno-modrém polepu.

Předlohou herního vozu bylo skutečné BMW M3 GTR, které se v roce 2001 účastnilo závodů American Le Mans Series (ALMS). Na místo „běžného“ řadového šestiválce S54 se pod jeho kapotu nastěhoval vidlicový osmiválec a tahle okruhová M3 byla opravdová bestie. Vyhrála sedm z deseti závodů a německý pilot Jörg Müller s ní získal titul v kategorii GT. BMW navíc ovládlo týmové i konstruktérské hodnocení. Ostatně právě Müllerův vůz se stal předlohou pro auto ve hře.

Byl tu však problém. Pravidla ALMS tehdy požadovala, aby pro závodní vůz existovala také silniční homologační verze. Klasická M3 E46 se totiž dodávala s řadovým šestiválcem, zatímco GTR dostalo vidlicový osmiválec.

BMW proto plánovalo vyrobit deset homologovaných vozů GTR Straßenversion a nabídnout je vybraným zákazníkům za částku 250 000 eur. Pod kapotou byl samozřejmě onen atmosférický vidlicový osmiválec o objemu 4,0 litru. Přibyl výraznější bodykit, vyztužení karoserie, upravené zavěšení i výkonnější brzdy. Výrazně se také ubralo na hmotnosti, a to tak, že zmizely i zadní sedačky.

Nakonec však vznikla jen hrstka skutečně dokončených exemplářů. Tři vozy, jež byly označeny jako technická vývojová vozidla, BMW později rozebralo na součástky a zlikvidovalo. Zbývající tři produkční exempláře se dochovaly dodnes a nacházejí se v depozitáři samotného BMW. Právě díky tomu dnes patří M3 E46 GTR Straßenversion mezi nejvzácnější vozy, které kdy z divize M vzešly.

Když se vrátíme ke hře Need for Speed Most Wanted, můžeme bez nadsázky říct, že se kruh uzavřel. Straßenversion se objevila jako bonusové auto v Black Edition.

V roce 2024 pak BMW navázalo na vztah mezi skutečným automobilem a herním světem poněkud netradičním způsobem. Série Need for Speed totiž slavila 30. výročí a BMW M při této příležitosti nechalo skutečné závodní M3 GTR z roku 2001 obléknout do věrného stříbrno-modrého polepu z Most Wanted. Virtuální legenda se po téměř dvou dekádách vrátila zpět do skutečného světa.

Alpina XD3

Značka Alpina dlouhé roky působila jako nezávislý výrobce automobilů, který své vozy stavěl na základech BMW. V praxi to fungovalo tak, že základní vozy byly předmontovány na výrobních linkách BMW a následně putovaly do Buchloe. Tam se jich ujali technici Alpiny, kteří upravovali motory, převodovky, podvozky, aerodynamiku i interiér a následně vůz dokončili. Alpina navíc na své automobily poskytovala vlastní záruku.

Od 1. ledna 2026 se však situace změnila. Práva na značku Alpina přešla na BMW Group a vznikla samostatná exkluzivní značka BMW ALPINA.

Myslím, že s „alpiňáckým“ luxusním a výkonným sedanem, kupé nebo kombíkem, který často poznáte podle ikonického polepu a vícepaprskových kol, se alespoň jednou setkal každý z nás. Víte však, že Alpina vyráběla také SUV postavené na BMW X3? A že pod jeho kapotou pracoval naftový šestiválec nejprve se dvěma a později dokonce se čtyřmi turbodmychadly?

Alpina XD3 přišla v roce 2013 a šlo vůbec o první SUV v historii značky. Základem se stalo BMW X3 generace F25. Pod kapotou se ukrýval třílitrový řadový šestiválec, který prošel rozsáhlými úpravami a dostal dvojici turbodmychadel. Výsledkem bylo 257 kW (350 koní) a 700 Nm. Na stovku se tohle nenápadné dieselové SUV dokázalo dostat za pouhých 4,9 sekundy a uhánět až 253 km/h.

Alpina se samozřejmě nespokojila pouze s úpravou motoru. Změnilo se také nastavení převodovky, podvozku a řízení, přepracované byly brzdy i aerodynamika a nezůstalo jen u techniky. Svůj rukopis dostal vůz také v interiéru a na karoserii.

Na poměry Alpiny šlo přitom o poměrně úspěšný model. První generace XD3 se prodalo téměř 1 000 kusů, což je vzhledem k exkluzivitě značky slušné číslo.

XD3 však pokračovala i s další generací. V roce 2018 Alpina představila novou verzi postavenou na základech BMW X3 G01. A tady je to ještě o něco zajímavější.

Opět tu byl řadový šestiválcový diesel o objemu 3,0 litru, tentokrát však s rovnou čtveřicí turbodmychadel. Z původní XD3 Biturbo se tak stala XD3 s označením Quadturbo. Motor produkoval 285 kW (388 koní) a 770 Nm. Po faceliftu výkon vzrostl na 290 kW (394 koní) a točivý moment na 800 Nm. To stačilo na sprint z klidu na stovku za 4,6 sekundy, zatímco ručička tachometru se zastavila až na hodnotě 267 km/h. Naftové SUV, které na první pohled může působit jako praktický vůz na každý den, tak mělo parametry, za které by se nemuselo stydět ani kdejaký sporťák.

Přitom Alpina nikdy nechtěla přímo konkurovat modelům divize M. Její filozofie byla jiná – nabídnout vysoký výkon, ale zároveň komfort, kultivovanost a schopnost zvládat dlouhé dálniční přesuny.

Bonus – X5 V12 LeMans

Jelikož by tento článek byl při výčtu všech zajímavých a méně známých BMW opravdu hodně dlouhý, rozhodl jsem se jej rozdělit na dvě části. A protože vás samozřejmě nechci nechat čekat až do příštího týdne, mám pro vás alespoň malý bonus.

V jednom ze starších článků jsem se totiž věnoval BMW, které by si místo v tomto výčtu zasloužilo úplně stejně jako dnešní čtveřice.

Jde o první generaci X5, která se v rámci vývojových experimentů dočkala atmosférického vidlicový dvanáctiválce pocházející ze závodního speciálu BMW V12 LMR pro Le Mans.

Výsledkem bylo jedno z nejšílenějších SUV, které kdy BMW postavilo. Jak a proč vůbec X5 s dvanáctiválcem vzniklo a co všechno museli konstruktéři změnit, se dozvíte v mém starším článku ZDE.

A tím dnešní výlet do světa méně známých BMW končí. Pokud vás podobné automobilové kuriozity baví, příští týden se můžete těšit na druhou část. A ani tam nebude nouze o auta, která byste pod modrobílou vrtulí možná vůbec nečekali. :-) 

Zdroje

en.wikipedia.org
press.bmwgroup.com/czech
bmwblog.com
bmw-m.com
bmwgroup-classic.com
highmotor.com 
autoevolution.com