BMW M4 Competition Cabrio: Open-air festival uprostřed zimy

To nám ten rok hezky začíná! Pořekadlo “Jak na Nový rok, tak po celý rok” sice uplatnit nemůžu, protože jsem si smaragdovou placku vyzvedla až čtvrtého ledna, přesto chci věřit, že nám tahle symbolická první testovačka věstí hezkou sezónu. A tím, že fasuju kabriolet, když jsou venku tři stupně nad nulou a zrovna prší, si rozhodně nenechám zkazit náladu.

Nálada se mi naopak zlepší už tím, že se zapustím do kabiny. Mám to takhle s většinou BMW (a připouštím, že svoji roli zde bude hrát i tradičně bohatá specifikace novinářských vozů). Některá auta by se dala docela dobře používat jako ozdravné komory a M4 k nim – navzdory vnitřním rozměrům, které nejsou zrovna velkolepé – rozhodně patří. Stačí se zavrtat do sedačky, trochu si pohrát s nafukovacími bočnicemi a bederní opěrkou a pak už jenom být. Kdo chce, může si pohladit konejšivou texturu kůže, přejet prsty po hladkém povrchu hliníkových plošek nebo jen tak cvičně stisknout pár tlačítek s optimální délkou zdvihu a slastnou mechanickou odezvou.

Nic tu nechybí, ale ani nepřebývá. K dokonalému dojmu z interiéru opravdu nepotřebujete celý vzorník ReichsAusschuss für Lieferbedingungen, pětadvacet druhů plastu, pět druhů dřeva, novozélandskou ovci a stádo skotu s rodokmenem. I ten displej se dá vyřešit tak, aby byl dost velký, a přitom nevyp*čený do poloviny okna. Stačí přemýšlet. Kabiny BMW si berou to nejlepší ze současnosti, ale nezahazují minulost a věci, které se osvědčily. Ano, už nudím sama sebe, jak to pořád opakuju, ale podobných aut ubývá, a jak stárnu, občas mě popadne záchvat lítostivosti. Doufám tedy, že mi dá BMW příležitost opakovat se i v následujících letech.  

V ochranitelském sevření sedaček za libých zvuků parádní soustavy Harman Kardon by člověk skoro zapomněl, že sem nepřišel praktikovat mindfulness, ale testovat auto. Dobře tedy, jdeme na to. Jako každé současné BMW z rodu M má i tato čtyřka v kokpitu tři červená tlačítka, která řidiči ukazují, co je v životě skutečně důležité. V první řadě je to samozřejmě buton startovací. Ocení ho zejména vaši sousedé, když přes noc napadne sníh a vy chtě nechtě musíte vstát dlouho před svítáním, abyste se stihli projet po neposolených silnicích. Oops, tady by se skoro hodil nějaký stealth mód. Po prvotní kanonádě do výfuku se sice motor zase uklidní, teď už je ovšem celá ulice vzhůru. Další červená tlačítka přijdou na řadu, až se motor zahřeje na provozní teplotu. Zatím se můžu kochat výchozím nastavením, které ukazuje, jak suverénně dokáže auto sloužit v každodenním provozu. Ne že byste si ho poslepu spletli s Range Roverem, ale na běžné české silnici funguje zkrátka jako pohodlné auto s dostatkem výkonu. V tomto ohledu jako by se kabrio hlásilo spíš do klubu M5 a výš než ke svým bližším příbuzným – M3 a M4 Coupé. Ač na první pohled nejméně praktické, je ve skutečnosti svým naladěním dost univerzální. Výbušnost totiž dokáže držet pod kontrolou a celkovým charakterem více připomíná rychlé GT než ostrý sporťák. 

Ne že by se ovšem neumělo nabrousit. Připomínají to právě ta červená tlačítka, na která vám každou chvíli padne zrak, a uvědomíte si, že život je moc krátký na to, abyste jen pluli s davem a civěli před sebe. Ono se v tomhle autě beztak splývá s davem dost těžko. Je na to příliš placaté, příliš zelené a oranžové a většinou taky příliš uřvané. 

Geniální systém režimů M1 a M2 není třeba představovat. Prostě si nastavíte hromadu parametrů a kompletní nastavení pak tlačítkem kdykoli zapnete. Nebo spíš vypnete. Vypnout se tu dá všechno možné – počínaje systémem start-stop, přes stabilizaci podvozku a kontrolu trakce až po pohon všech čtyř kol. Takto spartánský režim si většinou ukládám pod M2, zatímco M1 osadím takzvaným módem pro primitivy – pořádná rychlost, pořádný kravál, bezpečnostní systémy zapnuté. S touto dvojkombinací si obvykle vystačím většinu času. A když pak nastane chvíle, kdy toužím jen v klidu a bezpečí dojet do cíle, stačí celou tu show povypínat a za tichého ševelení šestiválce ukrajovat kilometry. 

S motorem S58 už jsem měla tu čest v X4M, kde byl taktéž spárovaný s osmistupňovým hydroměničem. Na dokonalosti téhle kombinace se nic nezměnilo a buďme za to rádi, protože M4 kabriolet s manuálem nekoupíte. Je to další důkaz toho, že kabrio bude doma spíš na silničkách v malebné krajině než na závodním okruhu. S výkonem řadovému šestiválci pomáhají hned dvě turba, přesto jejichž společnou práci poskytuje téměř atmosférický výsledek – otáčky letí plynule a bez kopanců k výšinám. Převodovka motoru sekunduje jako dlouholetý partner, který čte myšlenky a dopředu ví, o co druhý požádá. V automatickém režimu si vyberete ze tří stupňů ostrosti řazení, v manuálním vám auto nechá dokonale volnou ruku. 

Červený čudlík č. 2 zbaví auto skrupulí a téměř dvoutunová formace součástek vyrazí vpřed. Na obyčejné silnici takové zrychlení, odpočítávané radostnými výstřely z výfuku, bere dech. Do zatáčky se ale čtyřka hrne dveřmi napřed i v legálních rychlostech, stačí lehoučká ztráta adheze. Stejně ochotně se potom vrací do přímého směru, což je milé. Ale o přetáčivých smycích se možná více rozepíše František v komentářích. Přiznám se, že osobně mám k silné zadokolce s vypnutými trpaslíčky v běžném provozu obrovský respekt. I lehké přidání plynu, které přinese kýžené sklouznutí, totiž povzbudí auto k rychlosti, jaká si žádá hodně pohotové a zkušené kontra. Mé pokusy pak občas končí hodinami, couváním a trapasem. Drifter už ze mě nebude (ale zkusit se to musí!). S tímhle autem se navíc dá užít dost zábavy i hluboko pod limitem. I v režimu čtyřkolky cítíte jasné sklony k přetáčivosti, a pokud je venku oslizlo, můžete dělat kraviny i se zapnutou stabilizací, hezky pomalu a bezpečně. Na suchu pak xDrive umožňuje precizní čistou stopu i v úplně nesmyslných rychlostech a řidič se řádně pokochá přesným řízením, které nemá chybu. Mimochodem, karoserie se kroutí míň než u leckterých aut se střechou. Jen věnec volantu by nemusel být tak tlustý; ale to už je taková tradiční bolest sportovních aut a malých rukou. 

Testování kabrioletů nám dost často vychází na podzim a zimu, takový je holt život. Není to úplně ideální, přesto vidím skleničku spíš z půlky plnou. Člověk si totiž uvědomí, jak zbytečné by bylo schovávat si bezstřešný automobil jen na polovinu roku a na tu druhou ho zamknout do garáže. Omezení je méně, než by se mohlo zdát. Když pustím topení na plné pecky, zapnu vyhřívání sedaček i volantu, za sebe hodím windschott a na zátylek si nechám proudit horkost ze ‚vzduchového límce‘, prochladnutí nepřipadá v úvahu. Až pojedu rychleji než stovkou, hodím na sebe bundu. Nevěřili byste, jak příznivého přijetí se vám takhle dostane dostane od většiny populace. Zatímco v ‚obyčejném‘ rychlém BMW vzbudíte spíš nevoli, se staženou střechou vyvoláváte jen zájem, úsměvy a palce nahoru. Lidé se očividně domnívají, že vám straší ve věži, a hned jsou plni sympatií. V tomto ohledu je zimní ježdění kabriem o dost zajímavější. A nikdy nedostanete úpal. 

Verdikt 

Úmyslně jsem ponechala stranou otázku designu a kontroverzního orgánu na přídi. Svůj názor jste si beztak udělali už dávno. Mně ale působil každý pohled na M4 radost. Naživo vypadá mnohem líp než na fotkách, a když se s ním pak seznámíte blíž, už není co řešit. Jako celek je totiž M4 Competition Cabrio mistrovské dílo.

Pokud chcete ultimátní stroj na velké okruhy, tak čelem vzad a pochodem vchod, dokud nedojdete k M4 Coupé s manuálem. Ale pokud chcete nebe nad hlavou a zároveň se rádi svezete více než svižně, představuje M4 Cabrio volbu bez jakéhokoli kompromisu. Bavorské motorové závody, takhle to dělejte dál.

Technické údaje:

Motor: zážehový přeplňovaný šestiválec 2 993 cm³
Výkon motoru: 510 koní (375 kW) 
Točivý moment: 650 Nm 
Převodovka:  osmistupňový hydroměnič ZF 
Maximální rychlost: 280 km/h
Zrychlení 0 –100 km/h: 3,7 s 
Pohotovostní hmotnost: 1 995 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 10,2 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 12,6 l/100 km
Cena M4 Competition M xDrive Cabrio od 2 619 500 Kč
Cena testovaného auta: 3 108 460 Kč