Audi Q4 40 e-tron: Vraťte mi mé Audi

Často se mě někdo ptá, jak to mám s tou kterou značkou. Jestli je má oblíbená nebo naopak mi nesedí a tak podobně. Za ty roky, které věnuji tomuhle psaní (dá-li se to tak nazvat), jsem dřívější sympatie případně antipatie k jednotlivým značkám zcela vymazal. A co si budeme povídat, ono to ani jinak nejde. Nejde vynášet soudy nad jednotlivými vozy, pakliže by měl být člověk zatížený nějakými irelevantními předsudky. Není tak důležité, jaké logo nosí na přídi, ale jaké má konkrétní model kvality. Přesto všechno však člověk nemůže zapomenout na své vzpomínky a zážitky, které se pojí k jednotlivým značkám a modelům. U mne jedny z nejdůležitějších a nejhlubších vzpomínek patří Audi.

Bylo to totiž právě audi, ke kterému se pojí moje vůbec první zážitky na silnicích. Je tomu asi 16 let, co jsem splnil všechny zákonné náležitosti pro získání řidičského oprávnění a jal se objevovat krásný motoristův svět. Osud tomu chtěl, že jediné volné a bezprizorní auto doma byla v tu dobu jedna nepříliš stará A6, takové té kulaté generace (pro hnidopochy C5). Asi těžko můžu někoho přesvědčovat o tom, že to bylo nejlepší auto na světě, které nemělo chybu. Nebyla by to totiž pravda. Bylo to však auto, které mě v pohodlí a bezpečí provedlo mými telecími léty. Bylo to auto, které mě naučilo respektovat výkon motoru (díky téměř dvěma stovkám koní to vážně nejelo zle) a pomohlo mi pochopit, jak uspět v naší silniční džungli. Od té doby jsem řídil stovky dalších aut, některá lepší, jiná zapomenutelnější. Jedno je však jisté, na kulatou A6 nezapomenu už nikdy. A díky tomuto soužití jsem též pronikl do tajů samotné značky Audi a docela pochopil, co tahle automobilka znamená a jaké jsou její hodnoty. Proto mě zajímalo, jestli se filozofie značky dokázala přenést  i do zatím nejdostupnějšího elektromobilu ingolstadtského výrobce.

Jak jistě již dobře víte, Audi Q4 e-tron je sourozencem Volkswagenu ID.4 a Škody Enyaq. Minimálně vnější design však tento příbuzenský vztah poměrně šikovně maskuje. Na první pohled je jasné, že Q4 patří do rodiny audi. Což je určitě dobře, vypadá totiž jako vcelku běžné auto a možná byste ani na první dobrou nehádali, že se jedná o čistý elektromobil. Dominantou je čelní maska “single frame”, typický to prvek pro automobily se čtyřmi kruhy ve znaku. Ta je v tomto případě prakticky celá zaslepená. Kontrastní stříbrné zbarvení vypadá opravdu hodnotně. Zajímavé jsou přední světlomety, a teď nemyslím jejich tvar, který je vcelku běžný, ale jejich schopnost měnit světelný podpis vozu. Na výběr máte ze čtyř možností a můžete si je volit přímo v palubního menu infotainmentu. Šikovná fíčura. Celkový tvar Q4 naznačuje, že nepůjde o velkého atleta, připomíná mi spíše takový knedlíček na kolech, ale to asi ničemu nevadí, naopak se díky tomu povedlo vytvořit velmi prostorný interiér. Na zadní části pak oceňuji především zadní svítilny, které tvoří jednolitý pás. Tohle řešení mám v oblibě a nejinak je tomu i u Q4. V konzervativní modré barvě to možná tolik nevynikne, ale v nějaké veselejší metalíze půjde jistě o atraktivní vozidlo, které si mnoho zákazníků vybere právě kvůli tomu, jak vypadá. A to se počítá.

Nebudu zastírat, že přesun do interiéru pro mě byl menším zklamáním. Audi je známo tím, že na interiérech svých vozů si dává extrémně záležet. Bývají obvykle velmi kvalitní a působí opravdu hodnotně. Prakticky v jakémkoli voze se čtyřmi kruhy uvnitř okamžitě poznáte, za co jste utratili své peníze. Bohužel, z Q4 takový pocit úplně nemám. Ne že by vnitřek vozu byl nějak zásadně špatný, to vůbec. Jen u něj nevidím žádnou přidanou hodnotu. Už jen pohled na střed hranatého volantu ve mně vyvolává mírné rozpaky. Dodnes si pamatuji, že u mé staré A6 bylo logo vyvedeno pěkně v chromu, v zimě to studilo, v létě trochu pálilo. Tady je však pouze jakási plastová nálepka, které postrádá kouzlo preciznosti. Já vím, je to blbost, nepodstatný detail. Ale v detailech je přece krása, ne? Celková architektura palubní desky je v souladu s ostatními modely značky. Hlavním motivem je výrazné žebrování táhnoucí se napříč celou šířkou vnitřku. Celkové vzezření je konzervativní, ale to je spíše plus. Vadilo mi větší využití tvrdých plastů v dolní části interiéru. To, co sice na první pohled není vidět, ale přicházíme s tím do kontaktu prostřednictvím nohou a rukou. Dílenské zpracování je na nejvyšší úrovni, nic nevrže ani neskřípe, ale pocit prémiovějšího provedení se prostě nedostavuje. Skoro to vypadá, jako kdyby chtěli v Ingolstadtu šetřit, a to je překvapení. U audi tohle nebývá zvykem. Stejně tak bych v autě za téměř dva miliony hledal elektrické nastavování sedaček nebo o něco hodnotnější potahy (v tomto případě látka Routine), ale to je o osobních preferencích. Samozřejmě si za to všechno můžete připlatit, pokud vám vyhovuje něco jiného. Nepotěšil mě ani fakt, že se v Audi neobtěžovali s integrací předního kufru, alias frunku. Bylo by to ideální místo, kam schovat kabely, aby se nemusely povalovat v mezipodlaze kufru. Nicméně pravdou je, že mít kabely vpředu, asi by vás rozčiloval prut držící kapotu. Vážně tam nešlo nacpat plynokapalinové vzpěry? U prémiového auta bych to asi trochu očekával.

Abych byl férový a jen nekritizoval, musím pochválit také několik věci i uvnitř. Tou první je využití vlastního infotainmentu audi. Všichni jistě dobře víte, jaké problémy má mateřský koncern s novými infotainmenty. Často zamrzají, nefunguje správně spojení s mobilními telefony, restartování je na denním pořádku a podobně. Nic z toho se testovaného audi netýká. Tady funguje vše tak, jak má. Konektivita je příkladná, uživatelské prostředí je svižné a logické, displeje mají krásné rozlišení. To je super, takhle to má vypadat. Jediný problém, který jsem zaznamenal (2 x), byl ten, že mi při zadání cílové destinace do navigace auto oznámilo, že nedojedu na jeden zátah a budu muset nabíjet i přesto, že dojezdoměr ukazoval třeba 350 km a finální destinace byla vzdálena jen 100 km. Byl to však jen patrně nějaký šotek, protože jsem samozřejmě bez problémů dojel. Velmi se mi líbil head-up displej s rozšířenou realitou, který funguje skvěle a je na něj spoleh. Až si tak skoro říkám, že ten krásný displej místo budíků je vlastně zbytečný, protože vše, co potřebujete k jízdě, máte na čelním skle. Velkým plusem je i využití fyzických tlačítek. Ty se bohužel z dnešních vozů ztrácejí, ne však z audi. To chválím. Skvělé je také obestavění vnitřního prostoru. V Audi tvrdí, že Q4 nabídne stejně místa jako velká Q7 a já nemám nejmenší důvod jim nevěřit. Místa je uvnitř opravdu hodně v každém směru a Q4 e-tron může bez potíží sloužit jako plnohodnotné rodinné vozidlo.

Audi Q4 jsme měli zapůjčené ve variantě 40 a bez kouzelného slůvka Quattro, což znamená, že elektromotor o výkonu 150 kW pohání zadní kola. Dvě stovky koní není úplně malé stádo, nicméně musíte počítat s tím, že Q4 váží asi dvě a čtvrt tuny, takže se nedá očekávat nějaká omračující dynamika. Řekl bych, že je spíš taková dostačující, asi podobná, jako když ášestku osadíte naftovým dvoulitrem. Na zadek se z toho neposadíte, ale brzdou provozu určitě nebudete. Potěšující je provozní efektivita. Sám jsem zakončil testovací týden se spotřebou 20,6 kWh/100 km, což při využitelné kapacitě akumulátoru 77 kWh dělá dojezd necelých 400 km. A to jsem se nikterak neomezoval, úspornější řidič jistě dojede o 80 – 100 km dál. Co se pohonného ústrojí týká, tak velkou výtku mám akorát ke slabé rekuperaci, která neumožňuje ovládání jedním pedálem. To je bohužel bolístka všech vozů, postavených na platformě MEB.

Klid a pohoda, to je, oč tu běží. Audi Q4 není žádný sportovec. A to je vlastně dobře. Podvozek hraje na velmi komfortní notu a ruku v ruce s ním jde i akustický komfort. Odhlučnění je na vynikající úrovni, takže cestování s Q4 je poměrně příjemná záležitost. V klídečku si tak plujete krajinou, nic vás neruší a okolní svět vám může být zcela ukradený. Rychlou jízdu vlastně ani nemá smysl pokoušet, auto vám jasně dá najevo, že to není jeho parketa. Jakmile přitvrdíte, Q4 znervózní a vy s ní. Vysoká hmotnost se ihned projeví a auto se začne sunout předkem ven a vy s tím, navzdory pohonu zadních kol, nic neuděláte. Nevypínatelná stabilizace je velmi přísná a nedovolí vám zkoumat limity podvozku. A co si budeme povídat, ani brzdy vás v tomto případě moc nepodrží. Přece jen ty zadní bubny mají s takovým cvalíkem dost práce. Ne ne, tady se musí hezky plynule a pozvolna, to je ideální přístup ke Q4.

Verdikt

Před pár týdny jsem na stejném místě napsal, že se mi líbí Škoda Enyaq a považuji ji za slušné vozidlo. Proč tedy teď takový lehce negativní tón, který se táhne celým mým dnešním textem? Inu, to je jednoduché, dobrá škodovka automaticky neznamená dobré audi. Bohužel Q4 e-tron mi nesedla. Možná jsem měl příliš vysoká očekávání, možná jsem příliš tvrdý, protože Audi je značkou, která ve mně vyvolává radostné vzpomínky a pocity, a proto si přeji, aby její auta byla skvělá. Kolem a kolem vzato, Audi Q4 e-tron není špatný elektromobil. Má slušný dojezd, rychlé nabíjení (125 kW) a prostorný interiér. To všechno jsou fakta, která nelze zpochybnit. Jenže k tomu si nemusíte kupovat Audi, to zvládnou i jiné vozy. Audi by v mých očích měl být prakticky bezchybný a dokonalý produkt, který vyzařuje sebevědomí, jasně ukazuje přidanou hodnotu a vznáší se kolem něj aura perfekcionismu. Tohle DNA jsem u Q4 e-tron bohužel neobjevil.

Technické údaje

Motor: elektromotor
Výkon: 150 kW (204 koní)
Točivý moment: 310 Nm 
Kapacita baterie: 82 kWh (využitelná 77 kWh)
Maximální rychlost: 160 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 8,5 s 
Provozní hmotnost: 2125 kg 
Průměrná spotřeba: 17,3 – 19,0 kWh/100 km
Spotřeba v testu: 20,6 kWh
Dojezd: 475 – 520 km
Základní cena testované verze/ konkrétní specifikace: 1 373 900 Kč / 1 884 300 Kč