Alfa Romeo Tonale Veloce PHEV Q4 - Díky za každou novou Alfu

Jsou automobilky, které chrlí jeden model za druhým v takovém tempu, že i zkušený automobilový novinář má občas problém, udržet pozornost a správně se zorientovat. Pak jsou tu automobilky, jejichž kadence uvádění nových modelů je pomalejší, ale pořád máte tak nějak pocit, že se u nich aspoň něco děje. No a pak tu máme Alfu Romeo, která za posledních 12 let představila pouhopouhé tři modely. Každý z těchto modelů však přitahuje tolik pozornosti automobilového světa, že by jiní mohli závidět. Nová Alfa je prostě takový malý svátek pro automobilové entuziasty. A přesně tento svátek jsme si nedávno mohli užít, když se představilo nové kompaktní SUV jménem Tonale. S tímto autem už jste na našich stránkách mohli krátce seznámit začátkem roku, kdy se nám do rukou dostala základní verze. Dnes však budeme mít tu čest s tou nejsilnější motorizací z celé nabídky. Co myslíte, bude to zase ta správná Alfa, která chytí člověka za srdce?

Vývoj Tonale neprobíhal zrovna dvakrát snadno. Několikrát se posunul termín uvedení na trh, přičemž za to částečně mohl Covid a částečně také nespokojenost vedení s fungováním především hybridní verze. Nakonec jsme se tedy dočkali v loňském roce. Tonale využívá platformu malých Jeepů, konkrétně nejblíže má ke Compassu. Na první dobrou byste to však nepoznali, neboť funguje docela jinak než Jeep. Ale o tom až později, teď se na chvilku zastavím u vzhledu.

Design Alfy je naprosto osobitý a rozhodně si Tonale nesplete s ničím jiným na trhu. Je originální, snadno zapamatovatelný a dost výrazný. Italům se opět povedlo postavit pěkné auto. Každý, komu jsme toto kompaktní SUV během testovacího týdne ukázal mi řekl, že se mu líbilo. Vážně, nenašel jsem nikoho, kdo by vnější vzhled aktuálně nejmenší Alfy neocenil. Především ten lehce zamračený výraz čelních světel a typické masky chladiče, která k Alfám neodmyslitelně patří, se povedl. Originální je také zadní světelný podpis. Fotky Tonale trochu křivdí, v reálu to funguje mnohem lépe a musím přiznat, že i mně se to líbí. Alfě se podařilo vtisknout emoce i kompaktnímu SUV, což je nelehký úkol. Při prvním setkání mě překvapila velikost vozu. Podle fotek bych řekl, že se jedná o auto velikosti třeba Kamiqu nebo něčeho podobného, Tonale je však poměrně velké. Délka přesahuje 4,5 metru a řadí se tak k těm větším zástupcům daného segmentu.

Potěšen jsem byl také interiérem Alfy. Ten je kvalitně sestavený, nabízí překvapivě dobrou ergonomii, což u Alfy nebývalo vždy zvykem. Najdete tu spoustu fyzických tlačítek a ovladačů, což jistě potěší. Některé použité plasty sice působí trochu lacinějším dojmem, u entry modelu značky to však možná lze pochopit. Dá se říct, že mě uvnitř asi vyloženě nic neštvalo, a to určitě není běžný stav. Naopak mě potěšily jednotlivé detaily, které dotváří celek. V prvé řadě to byl skvělý volant, který perfektně padne do ruky. Fantastická jsou pádla pod volantem, která jsou kovová a mají dokonalý chod, zakončený krásným cvaknutím (jen pozor, jsou dost velká, takže mohou trochu překážet páčkám blinkrů a ostřikovačů). Velmi povedený je i multimediální systém, který má logické ovládání a velmi jemné rozlišení. To je natolik jemné, že když zapnete Carplay, tak jeho zobrazení je poměrně malé a třeba napsání adresy do navigace může být pro někoho s většími prsty složitější úkon. Pochvalu mohu vyseknout i pozici za volantem, která se dá prohlásit za řidičskou. Uvnitř je též dostatek místa k žití. Na zadní sedačky se posadí dospělý člověk, aniž by trpěl klaustrofobií. Snad jen kufr je poněkud malý, což je však specifikum PHEV verze, která přišla o značnou část kufru kvůli bateriím.

Na našem trhu si můžete Tonale pořídit hned se čtyřmi motorizacemi. Můžete volit mezi přeplňovanou benzínovou jednapětkou o dvou výkonových variantách, jedním dieselem a právě plug-in hybridem, o kterém bude dnes řeč. Tento hybrid jako jediný nabízí pohon všech kol Q4, tvořený elektromotorem na zadní nápravě. PHEV je tvořen přeplňovanou zážehovou jednatrojkou o výkonu 180 koní a elektromotorem disponujícím dalšími 122 koníky. Dohromady to dělá krásných 280 koní normovaného výkonu. Elektromotor je doplněn 15,5 kWh baterií (12 kWh využitelných), což by mělo zajistit zhruba 60 km čistě elektrického dojezdu. Toliko suchá čísla, jak to však funguje v reálu?

Inu, trochu jinak, než je zvykem. Většina PHEV aut se totiž snaží upřednostňovat především elektrický pohon, tím spíš při pohybu městem. Spalovací motor se obvykle připojuje při běžné jízdě a nabitém akumulátoru až při úplném sešlápnutí plynového pedálu na podlahu a potřebě naprosto maximálního výkonu. Alfa ne. Ta totiž připojuje spalovací motor pokaždé, když je potřeba více než 40 kW výkonu a to i při plně nabité baterii. Což je asi tak polovina plynového pedálu. Z tohoto důvodu je tak prakticky nemožné jezdit s nulovou spotřebu fosilního paliva. Snad ani jednou se mi nepodařilo projet Prahou jen čistě na elektřinu. Pochválit však musím sladění obou pohonů, které je zcela hladké a přirozené, to se povedlo. Není tu žádné nepěkné škubání a cukání, celý proces připojování jednotlivých pohonu funguje velmi dobře. Výtku však mám k výkonovému projevu celého systému. V režimu Normal je totiž pohonná jednotka taková lehce letargická, jako kdyby se jí nechtělo. Musíte ji víc pobízet a čekat, jestli si všechno správně spočítá. Tohle však řeší režim Dynamic, který je jako když mávnete kouzelným proutkem. Ten tam je veškerá ospalost a netečnost. V Dynamic módu obě jednotky fungují skvěle, agilně a okamžitě cítíte, že máte pod pravou nohou dvěstěosmdesátihlavé stádo. Bonusem je také moc pěkný zvuk, který umí vykouzlit relativně malý čtyřválec. Spotřeba se pak odvíjí od toho, jak moc si chcete užívat tento výkonový potenciál. Dá se říct, že je možné jezdit tak někde od litru a půl až po deset.

Samotná jízda s Alfou je pak také poměrně specifický zážitek. V první řadě tu najdete skvělý adaptivní podvozek, který je radost vodit zatáčkami. V každém nájezdu do zákruty je cítit jeho jistota a klid. Bez potíží zvládá i náročnější pasáže a na danou kategorii je rozhodně nadprůměrný. Dokonce jej nerozhází ani horší povrch. Celé to funguje moc hezky, když nikam nespěcháte, můžete si užívat příjemného cestovního komfortu. Zároveň si můžete užívat skvělého naladění, když máte náladu trochu divočit. S tím se pojí i velmi rychlé řízení, které podporuje vrozenou agilitu Tonale. Alfa se totiž řídí už od středové polohy, stačí relativně malý pohyb volantem a Tonale už chce zatáčet, což může být zpočátku trochu nezvyk. Na co jsem si však zvyknout nedokázal, to byl až neobyčejně přecitlivělý posilovač řízení. Díky němu nemáte zpočátku jasnou představu, co se děje pod koly a to je vážně škoda, vzhledem k jízdnímu potenciálu auta. O něco málo se to zlepší v dynamickém režimu, ale i tam bych si dovedl představit o něco tužší nastavení. Kombinace strmého řízení a aktivní středové polohy, by potřebovala určitě jiné nastavení posilovače.

Verdikt

Alfa Romeo Tonale je zajímavým kusem techniky, který to ovšem na automobilovém trhu nebude mít jednoduché. Konkurence je v této třídě obzvláště silná. Praktický každá automobilky tu má své zastoupení a všechno jsou to velmi dobré vozy, na kterých se složitě hledají chyby. Na rovinu říkám, že Alfa není bez chyb. Nabízí však zajímavý mix vlastností, které by mohla ocenit i relativně velká skupina zájemců. Já osobně bych si dovedl Tonale představit ve své garáži, protože to není jen sterilní kus něčeho, co odpovídá společensky přijatelným tabulkám. A to v dnešní době není úplná samozřejmost. Jsem rád, že se Italům povedlo nakonec přivést Tonale k životu. Silnice tak mohou být zas o kousek zajímavější. Díky za každou novou Alfu.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 332 ccm + elektromotor
Systémový výkon: 206 kW (280 koní) 
Točivý moment: 270 + 250 Nm 
Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 206 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 6,2 s
Objem zavazadlového prostoru: 385 l
Průměrná spotřeba dle výrobce: 1,3 l/100 km (17,7 kWh/100 km) kombinovaná 
Průměrná spotřeba v testu: 3,7 l/100 km kombinovaná 
Cena vozu (Veloce): od 1 349 000 Kč