Jak jsem slíbil minulý týden, máme tu pokračování jednoduchého přehledu o tom, jaký model od každé jednotlivé značky bych si byl schopen vybrat, kdybych musel. Tenhle článek má prapůvod v hospodském tlachání mezi přáteli o tom, že u některých značek si už dnes nelze vybrat auto. Já jsem přesvědčen, že to jde a zkouším předsvědčit i vás. A teď už pojďme pokračovat tam, kde jsme minule skončili…
Mazda | 3
Musím se přiznat, že hned na začátku přichází významné zamyšlení. K automobilce Mazda mám totiž poměrně specifický vztah. Řídil jsem snad každý model, který za posledních 20 let opustil hirošimské brány, včetně těch raritnějších, jako jsou MPS či RX. Několik Mazd jsem provozoval a jednu relativně moderní (postavenou pod zaklínadly Skyactiv) stále dokonce používám jako záložní vůz. A přesto se nedokážu s aktuální modelovou řadou tak úplně ztotožnit. Je to zvláštní, protože jednotlivé Mazdy se za poslední léta příliš nezměnily. I když, možná právě to bude kámen úrazu. Mazdy jsou pořád stejné, ale já jsem jiný člověk než před osmi lety. Šestka je moc fajn auto, které dokážu ocenit. Je však už deset let pořád stejná. Totéž CX-5, o dvojce ani nemluvě. Trochu jiná je snad jen aktuální trojka, z ní odvozená CX-30 a elektrická MX-30. A byla by to právě trojková řada, ze které bych vybíral (Miataboy jsem nikdy nebyl). Vzhledem k tomu, že CX-30 se mi moc nelíbí a MX-30 nevyhovuje (ocením dojezd vyšší než 150 km), sáhnul bych po Mazdě, která je co do vlastností Mazdou asi nejméně. Vzal bych ten krásný sedan, se Sky-X motorem, automatem a byl bych mrzutý, že čtyřkolka je dostupná jen pro hatchback. Tajně doufám, že se Mazda v novém roce pochlapí a modernizuje některé své důležité modely. Už by to chtělo.
Mercedes-Benz | třída S
Mercedes jede. Modelová nabídka trojcípé hvězdy je natolik silná, že bych si mohl zavázat oči a vybrat poslepu. A jsem přesvědčen, že i tak bych byl jistě spokojen. Nejmenší Áčko, nové Céčko, prověřené Éčko či snad povedená řada SUV. Jistě by mě lákaly krásné CLA a obzvláště CLS. Nezlobil bych se ani za jejich sportovní modely. Přesto všechno však nade všemi ční jedno auto. Jeden vládne všem, jeden jim všem káže, jeden je všechny přivede a konkurenci do temnoty sváže. Ano, mluvím o třídě S. Když se řekne Mercedes, automaticky se mi jako první vybaví Sonderklasse. A není se čemu divit. V nové generaci se jedná takřka o dokonalé auto, které opět přepisuje pravidla hry. Volím si tebe, třído S.
Mini | Clubman
Mini je kult a asi bych byl divnej, kdybych si vybral něco jiného, než je třídvéřová klasika. Počkat, ale já jsem divnej. Nene, třídvéř nechám lidem, kteří více ocení symboliku a tradice. Mně se líbí otevřené Mini, ideálně v nějaké křiklavé barvě. Avšak uznávám, že by mi asi příliš neslušelo. Přeci jen, dvacetiletá holka v něm bude vypadat lépe, než pupkatej fotr od rodiny. A proto bych chtěl Clubman. Já ty dělené dveře do kufru prostě žeru.
Mitsubishi | L200
Zcela upřímně, tady mi musel pomoci strýček Google. Modelová řada Mitsubishi je pro mě španělskou vesnicí, a když jsem otevřel diamantové stránky, rychle mi docvaklo proč. Levný Space Star, ASX, které je lehce za zenitem, divný Eclipse a Outlander, který se mi moc líbí, bavíme-li se o nové generaci. Jenže ta u nás není k dispozici a ten starý mě za srdíčko moc nechytl, navzdory excelentnímu hybridu. Volba tak zcela nepřekvapivě padá na pracovní pick-up L200, za jehož volantem jsem si letos až nečekaně dobře užil testovací týden. Vážně jsem se bavil a s L200 bych asi uměl docela dobře žít.
Nissan | GT-R
Stejný případ jako Mitsubishi je také Nissan. Modelová nabídka této tradiční značky jde zcela mimo mě. Nový Juke přišel o svůj svébytný design a zapadl mezi ostatní malé crossovery, což je škoda. Qashqai je pro mě symbolem univerzálního “euroauta”, které vzniklo podle tabulek. Asi nedělá nic špatně, ale nějak mi chybí důvod, proč ho chtít. Na Leaf se snažím už tři roky neuspěšně zapomenout. Fakt nevím, co vybrat. Ale počkat, Nissan vlastně pořád vyrábí a prodává tu placatou věc, které se familiérně přezdívá Godzilla, že jo? Výborně, tak to bychom měli, dejte mi jedno GT-R, Hotovo, vyřešeno.
Opel | Mokka
O německém Opelu jsem nikdy pořádně nevěděl, co si myslet. Asi jediný vůz s bleskem ve znaku, po kterém jsem v minulosti toužil, byl poněkud extrémní Speedster. Chladným mě nechávaly všechny ty Vectry, Omegy a jiné oceňované modely. Stavající nabídka Opelu je překvapivě široká a přizpůsobená běžnému uživateli. Na vrcholnou Insignii slýchám chválu všude, kudy chodím, mně však do ruky úplně nesedla. A proto bych vybíral v jiných vodách. Nová Astra se mi opravdu líbí a vážně se těším, až se podívám za její volant. Do té doby tak na mém osobním piedestalu zůstane malá Mokka, která se vážně povedla.
Peugeot | 2008
Kdo by to byl řekl, že se Peugeot zmátoří a po hubených letech, definovaných především modely se sedmičkou na konci, se takhle zvedne a předvede ofenzívu, jakou vidíme dnes. Malá 208 je skvělá. Zbrusu nová 308 vypadá fantasticky. 508 jezdí parádně a dobře vypadá. Sílné karty mají v ruce i SUV 3008 a 5008. Vybírat mezi Peugeoty je zase jednou docela radost. Já bych svou volbu směřoval na malou 2008, kterou jsem testoval v minulých dnech. 2008 je krásným důkazem toho, proč malé kombíky nemají už své místo na slunci. Tenhle crossver totiž dělá všechno ještě o chlup lépe a k tomu dobře vypadá. Možná je to překvapivé, ale k Peugeotu bych si šel právě pro 2008.
Renault | Megane R.S.
Aktuální designový jazyk Renaultu mi sedí. Vzhledově se mi líbí snad všechny stávající Renaulty a když k tomu přidáme i povedené interiéry a velmi příjemné motory, tak se mezi Renaulty vlastně vybírá docela dobře. Rozum by mi radil zvolit aktuální Clio, které se extrémně povedlo a patří mezi nejlepší malé vozy. Jestli není vůbec tím nejlepším. Srdce mě však táhne Meganu RS, poslednímu autu z proslulé divize RenaultSport, která letos definitvně ukončila svou činnost. Skvělý hothatch pro každý den, s charakterním motorem a fantasticky naladěným podvozkem. Vím jistě, že tohle auto by mi dělalo radost každičký den a proto bych zvolil právě ostrý Megane.
Seat
Sorry, tady musím hodit ručník do ringu a vzdát se. Ne vážně, fakt nevím, co bych si měl u Seatu vybrat. Z nějakého neznámého důvodu se totiž produkce Seatu naší redakci zcela vyhýbá. Možná pro ně nejsme dostatečně zajímaví, nevím. Nicméně jediným Seatem, který se na našich stránkách objevil, byla předchozí generace Leonu asi před šesti lety a od té doby ani ťuk. Je to trochu bizarní, ale v současné chvíli je jednodušší dostat se třeba za volant Maserati, než jezdit v Seatu. Proto se omlouvám, ale tady opravdu nejsem schopen zvolit žádné auto, protože prostě vůbec netuším, jak dnes jezdí. Třeba se to někdy dozvím.
Subaru | Outback
Subaru je automobilka, která není pro každého, ale pokud vám sedne, pak už od ní málokdo odchází. Jejich modely bodují mechanickou odolností, povedeným pohonem všech kol a spolehlivými atmosférickými motory. Já osobně dlouho netušil, co lidi na Subaru mají, protože podle papírových předpokladů příliš neoslní. Jenže pak jsem se prvně svezl a pochopil. A vůbec nejraději bych jezdil v Outbacku, který považuji za patrně nejuniverzálnější auto z celé dnešní produkce napříč všemi značkami. Outback mi naprosto dokonale sednul a s radostí bych jej využíval jako každodenní auto.
Suzuki | Swift Sport
Suzuki je trochu své. Modelová řada této japonské značky není zrovna nejširší, avšak najdeme v ní překvapivě zajímavé vozy. Maličký Ignis funguje skvěle jako auto do města. Vitara zase potěší každého, kdo hledá rodinné auto za rozumnou cenu. A Jimny je terénní legenda, na kterou nedají dopustit i nároční offroad jezdci. Já bych však volil Swift Sport, který funguje jako kapesní hot hatch. Není nejrychlejší, ale umí královsky pobavit a přesně to bych od takového auta očekával. Působí trochu jak ze staré školy a to je moc příjemné. Jednoho sportovního sviště bych prosil. Děkuji.
Škoda | Enyaq
A jsme u domácí značky. Ta obvykle budí nejvíce reakcí mezi veřejností a to v případě, kdy jí kritizujeme i v případě, kdy naopak chválíme. Škodovka prostě dělí svým způsobem společnost a nikdy se nelze zavděčit všem. Já tady trochu přiliju do ohně sváru a vyslovím pro mnohé jistě kacířskou myšlenku. Z aktuální nabídky bych si totiž zvolil, možná trochu překvapivě, elektrický Enyaq. Nečekal jsem od něj žádné velké zázraky, ale příjemně mě překvapil a ukázal mi, že bych s ním asi docela dobře zvládnul žít. A to je velký pokrok pro elektromobilitu
Toyota | Camry
Toyota jakožto světový hegemon mezi automobilkami rozhodně svou nabídkou nezklame. Naopak. V jejích řadách najdeme fantastické vozy jako třeba Yaris GR, který obrátil svět sportovních hot hatchů zcela naruby. Máme tu znovuoživenou Supru, které mnozí nemohou přijít na jméno, avšak ten kdo si ji vyzkoušel, musel uznat, že je skvělá. O Hiluxu, fenoménu mezi pick-upy snad ani netřeba mluvit. Toyota boduje i povedenými SUV s hybridním pohonem, jako jsou RAV4 a obří Highlander. O nejprodávanější Corolle také netřeba pochybovat. Všechno jsou to navýsost povedená auta, která mají jen málo slabých míst. Zvolit mezi nimi není jednoduché. Já bych si však šel pro středně velký sedan Camry a dosytosti bych užíval toho zenového klidu, kterým je celé auto doslova prošpikované.
Volkswagen | Touareg
Kam kráčíš Volkswagene? Nad touhle otázkou dumám posledních pár měsíců. Kde jsou ty časy, kdy člověk sáhnul po jakémkoli modelu a věděl, že nešlápnul mimo? Mám pocit, že poslední dobou VW tak trochu tápe a neví co se sebou. Sázka na elektromobilitu v podání VW není tou nejlepší volbou. Ani ID.3 a ID.4 (navzdory přibuznosti s Enyaqem) mi nesedly a rozhodně nejsou tím gamechangerem, kterým měly být. I Golf sešel z cesty a po prakticky dokonalé sedmičce přišla generace osmá, která překvapuje triválními chybami. Passat zase toužebně čeká na generační obměnu, která už tu dávno měla být. Z aktuální nabídky se mi tak zamlouvají jen dva modely. A to Arteon, obzvláště jako stylový kombík a vrcholný Touareg, který velmi dobře dělá všechno to, co by mělo velké SUV umět. Dobře vypadá, má skvělý vnitřek a úžasně pohodlný podvozek. A proto bych si mezi Volkswageny vybral právě toho Turka.
Volvo | XC90
Volvo v posledních letech zažívá vcelku pozoruhodný růst, což značí, že to asi dělají dobře. Takové ty řeči, že to nikdo nebude kupovat, když mají jen čtyřválce se ukazují ve světle prodejních statistik jako liché. Modelová řada Volva je nebývale široká a každé jejich auto umí oslovit své zákazníky. Líbí se mi severský design a především za interiéry zaslouží pochvalu. Přesto není jednoduché vybrat jedno konkrétní auto, protože jsou si ve výsledku všechna dost podobná a liší se především velikostí. A proto bych si zvolil nejvetší XC90, která je pro mě symbolem značky, stejně jako třeba knihovna Billy v obchodním domě IKEA. XC90 podle mého drží všechny ty hodnoty, na kterých Volvo vyrostlo a to není málo. Takže já beru XC90.
