Jaguar XKR 4.2 Coupé aneb jak ulovit šelmu?

Úvodem tedy rovnou odhaluji karty, abych po napínání z minula případně ušetřil čas všem, komu ostrovní kočičky nic neříkají. Jak je tedy vidno, posledně nastíněný FOMO komplex nakonec zvítězil na celé čáře. A rovnou odpovím na druhou část nadpisu – z mého pohledu se totiž Jaguaří šelmy loví dost obtížně, zejména v našich luzích a hájích, což byl ostatně i důvod poněkud delšího výletu. Kdo si ještě vzpomíná, jak jsem se naposledy lehce obul do majitelů 911, kteří se ve finále začali podbízet, abych ten jejich investiční klenot koupil, tak situace na poli Jaguarů, alespoň tedy kupátek XK řady X100 byla poněkud odlišná.

K majitelům těchhle vozů mi nejvíce sedí slovo bohémové. To si tak brouzdáte po českých inzerátech, když objevíte skoro ideální kousek. Voláte a dozvíte se, že prodejce si to rozmyslel a auto si nechá. Po měsíci je inzerát stále aktivní, zkouším to tedy znovu a pod jinou identitou, abych nebyl za vola. Tentokrát je svoleno alespoň k prohlídce, i když Jaguar je prý hrozně velká láska. Dvě hodiny před schůzkou však přichází SMSka, že pán to opravdu neprodá a ať nejezdím. Pár týdnů na to se v FB komunitě objevuje další krásné XKRko s tím, že zřejmě bude k prodeji. Neváhám a kontaktuji majitele. Odpověď dost obdobná jak naposledy: "No já nevím, když to je můj miláček, ta V8čka si tak hezky přede. Možná z jara bych ho pustil, ale uvidím, promyslím". Myšlenka, že budu celou zimu čučet do inzerátů a čekat, zda se pán na jaře uráčí, mi úplně nevyhovovala. Připomínám se proto po dvou týdnech, abych zjistil, že prodávat se nebude z jara, ale spíš až po sezóně, takže v podstatě za rok. Tak zase nic. A zlomit se nenechal ani zdejší kočičí velkochovatel Skipper. Ještě zkouším rok a půl starý inzerát na Jaguar clubu. Auto je "překvapivě" pořád u stejného majitele, s tím že nakonec neměl to srdce se ho zbavit. A znovu následuje výčet superlativů, proč ho vlastně má tak rád. Tady to však vypadá, že pán by Jaga nakonec i prodal, ale naháníme se z časových důvodů tak dlouho, až se mi v hlavě rozleželo několik dalších požadavků, které tohle XKRko nesplňovalo. A vlastně ani ty předchozí.

Čím více času jsem totiž trávil výběrem a načítáním informací, tím více jsem si ujasňoval, co vlastně chci. Což je sice hezké ale každý asi ví, že čím více parametrů, tím menší výběr a vyšší cena, kór u věcí, kterých se neválí všude stovky. Kompresor byl jasnej už od začátku, verze bez nikasilových vložek v motoru také. Facelift z přelomu milénia s přepracovaným předním nárazníkem a čirou zadní optikou působí moderněji, díky čemuž jsem postupem času zavrhnul starší ročníky z konce devadesátek. No a pak už je to jenom krůček ke zmodernizovanému motoru AJ34 s objemem zvýšeným ze 4.0 na 4.2, jenž by měl mít spoustu porodních bolestí dávno vyřešenou a jako bonus nabízí o asi 30 koní vyšší výkon. Už jsem psal, že chci světlý interiér a nechci stříbrnou barvu? Také jsem z nějakého důvodu prostě potřeboval ta velká 20" kola, ke kterým jsou většinou i příplatkové brzdy Brembo, protože jedna paní povídala, že základ brzdí na hovno. V poslední fázi výběru jsem se pak zakoukal do finálního faceliftu, a tak mi toho zbylo ve výběru asi tolik, kolik zbývá prstů na jedné truhlářově ruce těsně před důchodem. A to jsem ještě porušil svoje pravidlo o odfiltrování handlířů a hledání jen mezi privát-anbíterama. Proč si tak komplikuji hledání povozu, který si chci vyzkoušet na pár sezón a vlastně ani nejsem skalní příznivec značky? Nevím, asi jsem fakt jelito, ale já si zkrátka nemohl pomoct.

Po nějaké době konečně nalézám v Holandsku vhodného kandidáta. První týdny klasicky jen čučím, zda tam pořád je (a tajně doufám, že zmizí, abych mohl v klidu spát :) ), následně oslovuji prodávajícího. Komunikace probíhá relativně rychle i když reagoval až na WhatsAppu (ostatně jako všichni další třeba z Německa nebo Rakouska, takže mail je asi na západě mrtvej). Vyměnili jsme si pár dalších informací a já začal spřádat plány, jak kočku dopravím do ČR. Prodejce je kousek od Eindhovenu, kam bych doletěl z Vídně za 8 EUR, vyřídil formality a vydal se domů, respektive bych si mohl v případě dobrého počasí udělat nějaký ten eurotrip, jak se na pravověrné GT sluší a patří. Vzít to zajížďkou přes nějaký alpský průsmyk a třeba se i stihnout vyfotit u legendární rakouské vísky, dokud to jde. Znělo to až moc idealisticky, aby to byla pravda. Letenku jsem sice měl koupenou, leč v návalu podzimní vlny covidu Wizz Air brutálně seškrtal lety po Evropě a z trasy VIE-EIN třikrát týdně se stala týdenní rotace a listopadové lety byly zrušeny úplně. Takže pokud by Jaguar nebyl ve stavu, v jakém měl být, zkejsnul bych tam týden, a to už náklady na ubytování začaly převyšovat otočku tam a zpět dvěma auty. Oslovuji proto tátu, který tuhle šílenou nabídku bez mrknutí oka přijímá a za pár dní se vydáváme na cestu.

Předpověď naštěstí nehlásí sněžení ani teploty pod nulou, takže by to snad mohlo být v pohodě. Alespoň za předpokladu, že nás neotočí na hranicích, protože se začíná šuškat cosi o uzavření Bavorska pro všechny krom pendlerů. Abych to zkrátil – sobota ráno, auto mám prohlídnuté, projeté, papírování je vyřízené a velice vtipné, fixou malované převozky, jsou připevněné. V podstatě vše odpovídá popisu, akorát se při určitých rychlostech docela klepe volant, což je prý tím, jak kočička dlouho odpočívala na jednom místě a gumy mají proleženiny, které se samy srovnají. Hmm, moudro jak od Karla Čížka z Monte Karla. Jestli mají zahraniční bazarníci něco společnýho s českýma, pak to bude určitě syndrom hladového oka. První pokus o tankování na provinční zautomatizované čerpačce bez obsluhy končí fiaskem, tudíž popojíždím o dům dál. Jaguar hltá plnými doušky svých 60 litrů háj oktanu za bratru 50 kč anebo opice kočka si říká o první banány, z čehož je mi možná trošku úzko, jenže jakmile vycházejíc od pokladny spatřím tu přikrčenou siluetu, vše je odpuštěno. Co se týče jízdy, tak mě sice kapku vysírá tradičně prověšená stropnice a té pozornosti od kolemjedoucích by taky nemuselo být tolik, ale požitek je přesně takový, jaký jsem si od grand turisma představoval. XKRko je komfortní, rychlé a tiché. Šestistupňové automatické ZFko řadí téměř bez postřehnutí a véosmička se při dodržování limitů sametově líně převaluje někde kolem 1 500 otáček. Když nás po první stovce kilometrů navigace táhne přes centrum Kolína nad Rýnem a já zastavuji na prvních světlech, skoro se mi nechce věřit, že ta kovadlina pod nekonečnou přední kapotou opravdu běží. Šepot květin. Přesto se dokáže hezky rychle probrat z letargie. Lineárně a svižně můžete díky kompresoru zrychlovat prakticky od nulových otáček, případně můžete letět jak debil, to pokud prošlápnete plynový pedál až na kickdown switch. Pak je tu ještě level hromy blesky v podobě tlačítka Sport, po jehož aktivaci šelma vytasí všechny svoje drápy v podobě 400 koní a 540 Nm a snaží se Vám urvat ze řetězu. Za podmínek povětšinou vlhké silnice, která v den převozu převládala, to znamenalo především usilovně blikající kontrolku stabilizace a hrozbu hnědých trenek. Pocitově mi přišlo, že automat v kalupu odřazuje snad ještě lépe a s menším postřehnutím než při klidné jízdě. Na druhém konci vozu však panoval za všech okolností relativní klid. Čtveřici koncovek výfuků by rozhodně alespoň ve vyšších otáčkách či při aktivovaném režimu Sport slušel výraznější projev, jenž by tak dotvořil parádní kulisu k intenzivně kvičícímu kompresoru. Husí kůži Vám totiž nezpůsobí ani průlet tunelem při staženém okýnku, tudíž není divu, že spousta majitelů pak dodatečně montuje agresivněji naladěná potrubí z aftermarketu.

Komfort je samozřejmě věcí dané třídy, kdy GTčko nelze srovnávat s nějaký SUVčekm co jede na vzduchu, takže záda po nějaké té pětistovce kilometrů zkrátka cítím. Na druhou stranu se sedadla s volantem dají elektricky nastavit v tolika směrech, že možná optimální polohu na delší cesty teprve najdu. Při všem tom klidu na palubě, která nejvíce připomíná lehce stísněný pánský klub pak začnete přemýšlet, co by Vás tak ještě mohlo rušit. A za mě je to rozhodně hučení od předních kol, kdy určitě svoji roli hrají dvacetipalcové ráfky o rozměrech 255/35 a pětileté michelinky, hrající svůj druhý poločas rozpadu. Tady se určitě v budoucnu budu poohlížet po něčem jiném. Dle specifikace výrobce by to měly být pirellky, jenže ty zase hlukově nevyhovovaly předchozímu majiteli, takže tohle bude možná běh na delší trať. S většími koly jsem celou cestu spojoval i jistou nervozitu například ve vyjetých kolejích nebo při přejezdu horšího povrchu, kdy XKRko občas vyloženě uskakovalo. Jenže jak jsem po dlouhých zimních večerech pokračoval ve studiu informací, zjistil jsem, že v rámci R-Performance úprav (to jsou ta velká kola a brzdy) bylo možné si u XKček připlatit ještě za takzvaný Handling package, což v praxi znamenalo o deset milimetrů nižší pružiny, tužší stabilizátory a úpravy v elektronice. Dokonce i ty adaptivní CATS tlumiče jsou nejspíš jinak odladěné, jelikož se dodávají pod odlišným katalogovým číslem. A právě tenhle paket mám na autě, takže není divu, že na mě Jag působí ostřeji než dva předchozí kousky, co jsem předtím řídil. Motokárové chování, které je s Handling packem často spojováno mi momentálně přijde jako lehký odklon od filozofie GTčka, ale až čas a další kilometry především na zakroucených okreskách ukážou, jak moc mi to bude ne/vyhovovat.

Tisícikilometrová cesta utíká jak voda a je vidět, že polykání velkých vzdáleností je autu vlastní jak při ležérním tempu v rámci limitů, tak při nějaké stošedesátce. Dokonce i ty gumy se po čase opravdu srovnávají a volant se přestává kolem stodvacítky klepat. Spotřeba si při tomhle tempu sedá někam pod devět litrů což je velice milé překvapení. Nebýt splašeného Balkánce, který kousek před náma rozvěsil a odpálil kamión přes oba dálniční směry, mohli jsme být doma o tři hodiny dříve. Ve finále je však hlavní, že počasí vydrželo celou dobu nad nulou a nezačalo sněžit, Jaguar se cestou nikde neposral a tahle mladická nerozvážnost dopadla, jak měla. Záložní plán v případě, že by si Jag postavil cestou hlavu totiž úplně nebyl a já tak nějak naivně věřil té hromadě faktur, které naznačovaly, že o tuhle šelmu bylo pečováno s láskou. Abych ale zase skončil nějakým tím cliffhangerem, tak pár dní po příjezdu už na mě začala poblikávat kontrolka suspension fault, takže uvidíme, v jakém duchu se naše další soužití ponese.