Škoda Octavia 1.4 TSI: královna moří

Nedávno mě potkala nepříjemná událost. Mé hodobóžové auto bylo zasaženo nešťastně motorkářem a středně poškozeno. Vzhledem k tomu, že na stará kolena jsem zmoudřel a tak mám v provozu jen tři kusy techniky nastal problém v individuální mobilitě. Starý S-Type přece jen vykazuje první znaky stáří a v rámci testu relativně zanedbané údržby. Obří Mercedes mě nejen že nebaví, ale drahá polovička taky chce jezdit autem. Už aby taky byla ta šaría že? A jak všichni dobře víme auty na prodej se nejezdí, protože co kdyby zase jela někde motorka. Pojištění dnes není jako včera a tak mě napadla kacířská myšlenka. Jistě si lze během opravy vozu zapůjčit nějaké auto náhradní. Po chvilce zkoumání možností jsem se rozhodl, že tuhle možnost zkusím. První co mě trochu rozladilo, že si auto nemůžu vybrat ani omezeně. Prostě to nešlo. Možná to u nějakých prémiových pojištění jde, ale to já jsem bohužel ještě neměl. Vzhledem k tomu, že se jednalo asi o tří stý kilometr najetý tímto vozem v našem skvělém státě. Nebyl jsem schopen zajistit si havarijní pojištění ani dobrý produkt v rámci POV a tak mě dostihla pověstná blbá náhoda. Kdyby to někoho zajímalo tak řidič motocyklu je v pořádku, jen co zakusil tvrdou zem hned byl na nohou. Skoro by i nasedl a odjel po sepsání protokolu, kdyby nějaký aktivní strýček za námi nevolal sanitu a hasiče! Náhradní vůz byl zcela nepřekvapivě značky Škoda. Ano tušíte zcela správně byla to všemi opěvovaná Škoda Octavia. Etalon nižší střední třídy a modla určité skupiny řidičů. Já jsem tohle auto nikdy nevlastnil v žádné generaci. Samozřejmě jsem ho řídil, ale tak nějak jako autobus. Prostě z nutnosti. Vzhledem k tomu, že nejen v blogu, ale i na main page se objevilo mnoho textů o oktávce, tak to vezmu čistě v osobní rovině. A zkusím se povznést nad takový ten běžný názor pitralónheadů, že je to prostě krám a k ničemu.

Byl jsem rád, že se mi poštěstilo doslova nafasovat úplně nové auto. (..přesně v duchu hesla oktávka se nekupuje, nýbrž fasuje) Najeto 31 000 kilometrů a v interiéru cítit ještě novota. Pod kapotou bujný trhač asfaltu označovaný jako 1.4 TSI. Auto v nějaké střední verzi výbavy. Prostě takové jako hodně lidí bude znát ze svého zaměstnání. Podle mě u nás trpí Octavia paradoxně tím jak časté auto to na silnici je. Za svého krátkého působení za volantem jsem se setkal s několika cizinci z různých koutů světa. Většina z nich hodnotí auto docela pozitivně a líbí se jim. Jen kamarádka z Kanady se smála a svému manželovy líčila, že je to taková Honda Civic s boulí na zádech. Jednodušše řečeno spousta z nás si prostě Octavii rychle okouká a spíše nás štve ve smyslu toho, že je naprosto všude. Přiznávám, že já tu svou poznal bezpečně vždy jen podle barvy. Červených tolik nejezdí. Určitě to může být i výhoda pokud si nepotrpíte na to být viděn. Třeba taková bílá oktávka je potom naprosto ideální vůz. U nás v podzemním stání jsem díru do světa neudělal sousedi si podle mě mysleli, že další šťastlivec dostal v práci auto rovnou se služebním noťasem.

Nejsem z těch co by se dnes posmívali autům nižší střední. Octavia i všichni konkurenti nabízejí více, než běžný řidič využije. Jsou to prostě stroje primárně postavené k přepravě z bodu A do B, tak aby vás co nejméně obtěžovali. Jestli je to špatně ať si každý odpoví sám. Interiér mi přišel jako docela příjemné místo k životu. Ano značně uniformní a v podstatě bez nápadu. Na druhou stranu vše je logicky po ruce a přehledné. Většina ovládacích prvků je umístěná lépe jak ve vozech o tři kategorie dražších (kromě Zondy). Volant se příjemně drží a dokonce chce budit zdání jakési sportovnosti. Ovšem sedadla jsou tradičně příšerná a už po hodině sezení za volantem záda bolela jak čert. Prostě jsou zbytečně tvrdá a nechápu kdo ve VW si myslí, že za volantem je nutné v dnešní době něco trpět. Samočinná klimatizace zvládala České Jaro, kdy je 25 stupňů nad nulou ve stínu také velmi obstojně. Infotaiment Columbus podporuje jak Android, tak trendové jablko a jeho ovládání a reakční čas jsou snesitelné. Potěšili i usb vstupy pro cestující vzadu. Vnitřní prostor včetně prostoru na zadních sedadlech je vzhledem k třídě auta opravdu velký. Tady slogan škodovky hlásající třída sama pro sebe skutečně sedí. Zavazadlový prostor a jeho nesmyslných 590 litrů vám umožní převést vzduchu kolik jen budete potřebovat a to každý den. V pravdě stěhovat s tím jistě půjde a dovedu si po odstranění krycího plata představit i takovou myčku například. 

Manuální šestikvalt byl pro mě obrovské zklamání. Při tak nízkém nájezdu a naprosto zdravé spojce občas bylo nutné použít až hrubou sílu aby tam trojka vůbec zapadla. Řazení bylo vůbec podivné a ze všeho nejvíc ve mně evokovalo páky v bagru. Nakonec to tam vždy zapadne, ale není to samozřejmé. Myslím že bych osobně asi dal přednost automatu. Šestý rychlostní stupeň je navíc po většinu provozu auta na nic. Využil jsem jen jednou a to na prázdném Pražském okruhu někdy ve dvě ráno. Už po nastartování motoru jsem se musel hodně snažit abych zaslechnul jestli běží. Pro takový typ auta skvělé. Opravdu hluk od motoru do kabiny po většinu času vůbec neproniká. Sám dosud nezasažen daunsajzingem v plném rozsahu jsem byl zvědav, co tahle malá věc dokáže. Při využívání otáček motoru v plném rozsahu musím říct, že jde o velmi snaživý motůrek. Ve spodním spektru otáček je dostupné, nebo spíše není dostupné. Prostě to nejede. Někde zhruba kolem dvou tisíc se začne motor projevovat a co cením svižně a lineárně jede až k omezovači. A ruku na srdce, kdo normální to v autě primárně pro rodinnu využije. Vůbec pro běžné cestování bych pod kapotou snad ani více nepožadoval. V levém pruhu dálnice se udržíte i se silnějšími soupeři a na okresce lze předjíždět poměrně bezpečně také vždy. Co mi vadilo byl systém start/stop. Ten jsem musel vždy ihned vypnout. To je věc kterou neoplývá jen škodovka, ale dnes již v podstatě všechny vozy. Ostatní asistenti přítomní semnou na palubě mě ani jednou nenaštvali možná i protože jsem jezdil hlavně v Praze a okolí. Tady není pro erzety místo.

Další neskutečnou slabinou vozu jsou přeposilované brzdy. On/off systém může být fajn v něčem jako je Fiat Ducato, ale ne v osobním autě. Je nutné opravdu často přemýšlet jak moc ťuknu do pedálu, protože při jeho přílišném sešlápnutí hrozí impakt čela s volantem. Pozitivum je, že auto dokáže zastavit opravdu na krátkou vzdálenost. Účinnost je tedy ok. Řízení samotné je odtažité a prostě moderní. Je to autobus se vším co k tomu patří. Co se děje pod předními koly ví jen pán bůh a na to jak zrovna točíte by byl potřeba flipčárt s názornou kresbou. Ve městě je to samozřejmě jedno a auto se při parkování ovládá snadno. Horší pocity řidič zažívá v rychostech nad 150 km/h. Na dálnici je řízení podivně rozbředlé asi jako pudink od babičky. Navíc je špatně vyřešená aerodynamika a pod vůz proniká větší množství vzduchu. To sebou přináší pocity jako když řídíte vzducholoď. Samozřejmě kormidlem. A v ten moment mi vytanula na mysl ta věc, kterou tady kdosi z redaktorů psal. Octavia je průměrná. Dokud se držíte v mezích průměru jedná se o skvělé auto. Jak po ní chcete v nějaké disciplíně víc ukáže své slabiny. Je jako průměrný fotbalista v domácí první lize. Odkope si své, podá slušný výkon ale ne epický. Po zápase si dá pár piv a cigáro. Fanoušci ho většinou neznají, ale je to ten jak kope levýho beka s pleší. Taková je oktávka. Jenže běžný řidič nepožene auto na limit a ani nebude chtít řezat okresky. A přesně pro takové postavila Škoda Octávii i ve třetí generaci. Čtyřčlenná rodina se do auta poskládá i při jízdě do Chorvatska naprosto v pohodě. O chování podvozku různých verzí se toho napsalo skoro na kroniku. Tak tedy za mě. Příčné nerovnosti jsou katastrofa a rázy pronikající dovnitř evokují, že vám do auta kope zvenčí Chuck, když ještě nedělal Total Gym. Zbytek překážek a nerovný asfalt zvládá auto překonat v tichosti. Dlažební kostky ve městě jsou trest asi v každém autě v Octavii jsem měl trochu pocit jakoby mi měla prasknout hlava, ale to může být řidičem. V běžných rychlostech auto drží stopu ochotně a téměř se nenaklání. Průjezdy zatáček se dají praktikovat poměrně v ostrém tempu, než se tedy auto začne ostře hrnout popředu do lesa. Celkově se v rámci třídy jedná o průměr a třeba takový Golf je rozhodně jistější kabrňák. Dokonce i low costové Tipo na mě působilo jistějším dojmem. Opět jakoby se spoléhalo, že průměrný fleetový šofér jezdí podle předpisů. A hlavně nikdy se neutrhne ze řetězu všednosti. To by chtělo příště možná pořešit. V době všudypřítomné sportovnosti je to špatně.

Na závěr musím přiznat, že auto bych si nekoupil ale špatné není. Bohužel z běžných spotřebních aut domácí výroby v mém osobním žebříčku Superb II zůstal nepřekonán. Oktávka je prostě královna flotil. A není divu vzhledem k tomu, že z nějakých 440,000 kaček lze udělat o mnoho nižší částku. Každopádně motor mě vlastně docela mile překvapil a fičury na palubě také. Vnitřní prostor je skvělý a použité materiály uvnitř vozu na první pohled kvalitní. Oproti Korejské konkurenci na mě působí Octavia robustnějším a kvalitnějším dojmem. Otázka je jestli to není do jisté míry právě jen dojem. V rámci třídy se jedná jistě o zajímavou alternativu pokud tedy nemáte podobné auto jako služebák. Jedna čtyřka nabídne dostatek výkonu i lidem, co jezdí občas dál jak pár kilometrů do kolbenky. Můžeme tohle auto nenávidět, ale to nic nemění na tom, že koupit si ho je velmi často chytré. Nebudí emoce je to čistě racionální volba a pro běžné cesty stačí. Až na ty sedadla to je zlo a osobně vůbec nechápu proč. Mimochodem do Golfa je i základ lepší jak v oktávce ty podivné střední lavičky.