Jaguar, racionální rozhodnutí

Dnes namíchám jablka a hruštičky pěkně v jednom košíčku. Dlouhodobé používání dvou letitých strojů si vybralo svou první daň. U ztepilé Italky vzdal svou službu výfuk, jehož projev neměl před servisem blízko k autokrosovému speciálu, nebo něčemu horšímu. Elektrické ovládání zadních oken prokázalo typicky italský smysl pro preciznost a vypovědělo službu téměř na den přesně jako budíky. Ano auto neukazuje otáčky ani rychlost. Začalo být tuze zle v Pražské kotlině. 166 putovala na místo, které za svůj život navštívila často a ráda. Do autoservisu k pánům, kteří auta z Itálie mají vážně rádi. Uvítali přítomnost tohoto klenotu vzletnými příměry a peprným slovosledem. Ty vole Alfa to zase bude parádní. Za tím slovem parádní doplňte velmi expresivní výraz pro akt lásky mezi mužem a ženou. Co je ovšem smutnější. Jaguar vycítil zřejmě, že jeho partnerka se společným údělem je v nesnázích. Dostavila se nutnost výměny zadních brzdových kotoučů, které trápila zejména koroze. Bůh ví, kde to zrezlo jak brnění z třicetileté války. A celkový stav pokladnice ostrovní techniky už taky nebyl nejlepší. Rozbilo se pár dalších drobností a někde nám utíká chladicí kapalina. Zatím nic co by bylo fatální, ale nechce se mi to vůbec líbit. Každopádně neříkám to rád, ale neloučil jsem se s daily otlučencem pro rajcovní pražský provoz vůbec lehko.

Obě auta jsou už před vraty na servis. Takže snad tento týden podstoupí obě zákrok úspěšně. Asi dostanou nějaké další menší nutné opravy. Ovšem nic co by nějak radikálně zvýšilo cenu vozu, nebo to samo o sobě chránilo před možným brzkým magnetem. Ovšem S-Type měl na mě v jednom směru nevídaný vliv. Ano je to uvnitř opravdu docela hnusné auto. Dokonce ani zvenčí se nemusí každému líbit. Mimochodem to je takový společný rys estajpa a AR166. Třeba moje přítelkyně tyhle Alfy moc nemusí a asi by je doma viděla nerada. Mně se ten jiný design obou aut docela zamlouvá. Hlavně v drobných detailech.  Jak již víme. Nebo někdo to ví. A kdo neví tak má smůlu. Jaguar nebyl nikdy úplně auto, které bych si přál. Proto byl taky vybrán do škodolibého „testu“. V S-typu jsem došel k závěru, že Jaguar mi nevadí, ale vadí mi ty stupidní pohádky kolem toho a někteří stejně stupidní majitelé. Hlavně modrá krev a pocit aristokrata to bych i jako pravověrný buddhista, pacifista a vegetarián vraždil. A holýma rukama rozerval tulení mládě.

Inu nic tedy. Něco jsem v té staré vrzající rakvy najezdil. Jak v Praze tak i mimo ni a dokonce i to Německo se docela pěkně zvládlo. Byla pokořena hranice nebezpečí totiž dvou set kilometrová rychlost. Mimochodem, kdo by to byl řek, že i na té plzeňské dálnici jde jet takhle rychle co? Tedy do momentu kdy vás předjede fialový Superb II. Naštěstí jsem poprvé za dlouhou dobu potkal chápavé příslušníky a bylo mi vše taktně naznačeno, nápisem za oknem sniž rychlost. Mě bylo pořád divné, proč ten blázen jede tak rychle pořád zamnou, když mi minutu před tím z levého uhýbal. Však to znáte prostě zážitky s keplem se nezapomínají. Nechápu dosud jak mě četnický maskovaný vůz poctivě pořízený z nehorázného dph předjel, ale stalo se. Občas když se na cestě nedařilo, vzpomínal jsem sice se slzou v oku na Zondu a na necelé dva roky starý japkový sedan doma. Dnes již mé bývalé auto v plné výbavě s excelentními výkony od výrobce, kterého u nás stejně nikdo nezná. Ono to umí všechno skvěle až je to vlastně hrozná skoro až škodofkotyčná nuda. Takže prostě rád občas skočíte do exotiky, v které se prostě odlišíte docela snadno. A po pravdě SUV si beru poslední dobou vážně, jen když potřebuju odtáhnout nějaký přívěs nebo vím, že budeme machrovat před sousedem, že se máme skvěle. Mám takové Matějovo období (nová nemoc pojmenovaná po jejím objeviteli Matěji Podhorském) a auta mě obecně pěkně štvou. Paradoxně mě vždycky z takové té všeobecné letargie dostala pořádná jízda ve stoletém sedanu. Prostě to do té zatáčky můžete konečně nahrnout jak Richard Burns v nejlepších letech. Čest jeho památce. A nebojíte se, že náhodou odletí kamínek a poškodí lak za celé hejno papoušků. Nanejvýš odletí kolo a to mi nevadí to už znám. Nebo že tu škodu pojišťovna nezaplatí, protože tohle auto pojistila jen proto, že Petra z risk managementu do vás byla zamilovaná.

A tak si vesele jezdíte a přemýšlíte, jak by to asi dopadlo vzít rozum do hrsti a zkusit všechny tyhle věci zkombinovat. Kombinace rozumného pojištění, spotřeby a denní použitelnosti. Zároveň asi chcete něco, co lidi znají. A ne what a fuck co to je to Infiniti? Ty dělají i topinkovače že jo to měla moje babička. Vážně časem vás to vůbec nebaví vysvětlovat. Z toho abych si myslel, že na denní ježdění je nejvíce super auto i to nejvíc sportovní třeba supersport. Tak z toho už jsem se vyléčil dávno. Prostě přestože na převoz gauče a dvaceti psů máte jiné auto, ten kufr trochu potřebujete. Někdy se i hodí na zadních sedadlech odvést třeba z akce nějaké bábovky. Mě je to teda teď jedno, ale třeba jednou zase nebude. Na to ale není potřeba sedan ani obskurní kombík. Ovlivněn trochu tím fousatým hipízákem od Porsche. Ne nemyslím Keke Kraba z redakce. Myslím Magnuse Walkera. Chvíli jsem pomýšlel na nějakou tu hezkou 911. Jenže když jsem spatřil ceny těch s přívlastkem Turbo tak mě to zase rychle přešlo.

Navíc Porsche je takové trapné klišé. A je kolem něj snad ještě více pohádek, než kolem jiných značek. Jednoho sychravého dne jsem tak sedl do vybydleného interiéru. Natočil podle „odborných“ recenzí ten nejhorší motor v dějinách. Pomalu jsem vyrazil vstříc dopolednímu provozu v našem líbezném hlavním městě. Výhodou a faktickým plusem zpovykovaného silničního provozu v Práglu je že máte čas přemýšlet. A taky psát smsky ale o tom jindy. Jak jsem tak krndoval z pětky na devítku na padesátce v Blance (to je ten nejdražší tunel světa) mi to došlo. Něco prodám a koupím si kabrio s pořádným motorem.  Půjdu proti všem a všemu. Jako v tom románu od Jiráska! Budu hrdina a doma si to obhájím. Stype má zásluhu na jednom. Ten kabriolet je XK. Ano je to Jaguar, s kterým se budu snažit bourat předsudky o tom, že majitelé těchto vozů jsou hloupí kreténi. Pardon omlouvám se, všem normálním bez modré krve. Totiž když jsem byl na skok tlustým vypelichancem v politicky korektním merkellandu. Služebně. To je ta věc jak děláte, že pracujete, přitom si užíváte výlet jinam než do kanclu na Brumlovce.

Dorazil jsem ke svému dobrému příteli s kořeny kdesi na Balkáně. Když mě viděl nebo spíše když uviděl krásu mého korábu silnic potom, co se smál a divil, zvážněl. Pronesl tehdy, památnou větu ve smyslu konečně si dostal rozum. Znáte to, jako když si konečně koupíte škodovku a pardálové v hospodě vás poplácají po ramínku. Kdo to neznáte, zeptejte se souseda z těch míst kde je všechno zelené. To mě dost překvapilo, přece jen nepovažuji, používaní starého šestiválu s diskutabilní spolehlivostí za moc chytrou činnost. Byl jsem však v tu chvíli považován za nově objeveného fanouška nekomunistické produkce jejího veličenstva. V hale kousek od hranice země tulipánů a neřízeného levného sexu bývá k vidění většinou dost pěkných aut. Někdy i věci, které chcete, ale bohužel jaksi nejste ten Bill Gates a ten zase není třeba ani vaším tatíkem. Ve vzdálenějším koutě téhle boudy bylo černé kabrio. Šest let staré takže na jeho pořízení už není nutné býti Billem. Přestože to byl Jaguar. Vzhledem k tomu, že jsem v tomhle konkrétním autě nikdy nejel, nebylo moc potřeba mě přemlouvat. Navíc v tu dobu jsem přesně věděl, že nechci auto kupovat. Byl jsem rád, že se mi zavčas (nedávno) podařilo prodat staré Porsche a ještě starší Mercedes.

Stejně se v XK jezdilo asi půl hodiny. Bylo pro mě těžké zůstat cynický a hlavně hned si to nerezervovat. Vše proběhlo a já dojel v tom stařičkém stroji zpět domů. Zaparkoval jsem do podzemní garáže a po cestě míjel Q50.Auto kterému Joel Baek vtisknul na japko velmi pohledný design. Auto, které je dokonalé ve většině měřitelných věcí. Mnou pořízené za cenu, která se neodmítá. Jenže sezóna nahoře bez se blíží. A ještě nikdy nebylo u mě doma nic, co by kombinovalo takové věci jako právě XK. Nemá cenu si nic nalhávat. Redukovat vozový park doma je prostě občas potřeba. Jeden čas jsme měli pět kusů. A ať máte, nebo nemáte peníze, to vás prostě nebaví. Navíc děti nejsou a přítelkyně rozhodně není na auta nijak náročná. Ano to je ta blbá černovlasá dylina, co vás ohrožuje tím nesmyslně obřím SUV na parkovišti u centra Chodov. Navíc jak většina Čechů hned ví stejně to má vysouložené od svého letitého plešatého manažera. A tak když se to všechno probralo, zjistil jsem, že Q50 je pro mě na nic. Staré auto mě nebaví, jak mi dokázalo 944. A S-Type prakticky stejně není můj je prostě firemní a basta. Přítelkyně potřebuje něco silného a velkého, tak jak to má ráda aby vás mohla sem tam v miátách šrotovat o svodidla a užívat si jiné podobné kratochvíle. Takže se nám to zredukovalo doma na 2 plus jeden, nebo jeden plus dva. I když tajně stejně přemýšlím, že skorojaguára z dob minulých neprodáme. Pokud přežije motor. Zbytek zase příště. Až se vrátí Sophia a tlusťoch ze servisu spojím povídání o nich s novým přírustkem k Zondě. Ta je samozřejmě nepřekonatelná a krásná ve všech ohledech jen v té pařížské pořád praskají okna. Gold Cock kdo to má furt platit….