Ford Fiesta ST (2016) - zahodit předsudky se vyplatilo

Nejdřív popíšu co je moje nové auto zač – specifikace a úpravy, dál popíšu praktickou stránku a nakonec jaký to je, když s ní jedu jak vepř. Jinými slovy: kdo chce TL;DR variantu, nechť ráčí přeskočit první dvě sekce.

Technické parametry a úpravy

    Moje Fiesta ST byla vyrobena v dubnu roku 2016. Je to čtyřmetrový (čti: malý) červený třídvéřový hatchback o zhruba stejné hmotnosti jako Mazda MX-5 NC, kterou jsem měl předtím, tedy okolo 1160 kg. Má benzínový čtyřválec 1.6L přeplňovaný turbem. A manuální šestikvalt. Za necelých 5 let má najeto jen 45 tisíc kilometrů, protože pro minulého (a musím říct fakt pečlivého) majitele to byla víkendovka. Výbava je slušná: přední Recaro sedačky s výhřevem, vyhřívaný čelní sklo, tempomat, příplatková muzika od Sony s bluetooth, radiomapa s navigací, zadní parkovací senzory, denní LEDky, push to start, klima a všechny tyhle dobroty. Osobně bych si býval přihodil ještě šíbr, ale co už.

    Z továrny Fiesta ST vyjela se 180k / 240 Nm. V mém autě je ovšem airbox a mapa řídící jednotky z ST200. Pak dostává další mírný nášup výkonu díky (homologovanému) catbacku od Remusu. Má samosvorný diferenciál od M-factory a na léto dostane kola Team Dynamics Pro Race 1.2, která jsou lehčí než sériová, pneumatiky Michelin PS4 a pořádné přední brzdové desky PBS.

    Má tedy přes 200 koní a 300 Nm. Je tu ovšem funkce overboost, která se aktivuje na třetí a vyšší kvalt, když zarazím plyn do podlahy a vždy max. na 15 sekund v kuse se max. hodnoty zvýší zhruba na 220 koní a 330 Nm.

    Kromě toho má Fiesta ještě několik dalších vylepšení jako tužší uchycení motoru, plynové vzpěry kapoty a vylepšené odhlučnění podběhů a kufru. Má taky vyndanou trubku s membránou, která vedla zvuk ze sání do kabiny, protože to s Remusem prý nebyl příjemný zvuk.

Jo a jmenuje se Bernie po medúze z Příběhu žraloka, protože to dává smysl…

Praktická stránka, aneb jaký to je, než se zahřeje olej?

    Naživo hezčí než na fotkách. Červená barva Race Red se mi moc líbí, nejvíc když je auto umyté a je na slunci. Dveře jsou dlouhý jak Lovosice a docela těžký, jak to u třídvířek bývá. Uvnitř je útulno, ale místa mám dost do všech stran, i 5 cm nad hlavou (měřím 187 cm, ale mám spíš delší nohy než trup, což je informace, kterou o sobě zjistíte, když jste vyšší a potřebujete se nacpat do Miaty). Přední polokožené sedačky Recaro svý uživatele mají zjevně moc rády, protože je objímají, což hned budí dojem, že se to bude hodit – uvidíme. Najít si pozici za volantem pro mě není problém, sedačky i volant se dají samozřejmě všelijak nastavit (vše mechanicky, manuálně). Startování tlačítkem bez nutnosti vkládat klíč mi přijde bez kompletního bezklíčového přístupu skoro zbytečný, protože při příchodu k autu ten klíč stejně musím vyštrachat, ale to je detail.

    Po jednom deštivém večeru a mrazivé noci bylo auto pod krustou ledu. Nastartoval jsem, pustil výhřev čelního i zadního skla a ve chvíli kdy cením rychlý nástup výhřevu sedaček, tak už mám napůl vyhráno a to jsem ani nemusel hnout prstem. Tahle funkce za to dražší připojištění čelního skla určitě stojí.

    Do velké přihrádky ve dveřích se vejde i dvoulitrová petka vody a držáky kelímků jsou inteligentně umístěný tak, že horké čokolády nepřekáži při řazení. I přesto obsah kelímku radši vysávám, než se motor zahřeje a než se z Prahy dostanu k nějakým okreskám.

    Překvapivě dlouhou dobu se mi ve vlastních autech vyhýbal trojblik a nikdy mi nechyběl, nicméně tady je. Lze ho vypnout, ale rozhodl jsem se dát mu šanci a zatím mi nepřekáží. Na blinkrech ovšem nejvíc cením jinou věc. Pro mnohé z vás to asi bude největší blbost jakou jste kdy slyšeli (a možná se takhle chová každý moderní auto, vůbec si to teď nevybavuju z těch, které jsem řídil), ale pro mě to je balzám na duši. Líbí se mi totiž to, že když vypnu blinkr a trefím se do momentu kdy zrovna svítí, tak ještě normálně dokončí ten poslední interval svícení, tedy to poslední bliknutí není takové zparchantěle zkrácené. Nemám OCD, alespoň ne diagnostikované, ale prostě takový ptákoviny cením.

    Prakticky každá recenze Fiesty kritizuje vysoký posed i v nejnižší poloze sedačky, ale mně to ani moc nepřijde a to běžně jezdím Miatama. Sjel bych asi níž, kdyby to šlo, ale nevím jestli by mě to napadlo, kdyby o tom v mnoha recenzích nepsali. Mně na té sedačce vadí spíš ta fixně upevněná hlavová opěrka, která mě nutí položit si sedačku víc než obvykle, protože jinak mi překáží (a dle fóra nejsem jediný; někdo to vyřešil kanibalizací opěrky z Focuse ST nebo ze základní Fiesty). Další věc je, že sedačka řidiče nemá paměť, takže při sdílení auta s přítelkyní se koná přenastavovací pakárna. Ale tomu na druhou stranu rozumím, protože dobývat se na zadní sedačky u třídvířek s el. řízenou sedačkou řidiče může být na dlouho. Navíc kdyby všechno bylo elektronické, nebude auto tak lehké. Zadní sedačky lze zepředu i skrz třetí dveře hezky sklopit a pak se do takto zvětšeného kufru vejde hromada věcí. Když vzadu někdo sedí, moc místa na nohy mu nezbyde. Kufr je i bez sklopených sedaček solidní na tak malé auto. Pokud nejste rodina podprůměrného vzrůstu, jsou ta zadní místa spíš nouzová nebo pro děti. Proto mi tu i celkem dává smysl absence zadního páru dveří – vypadá to líp, i když se pak hůř vytahujou krámy, který jste byli líní dát do kufru a samozřejmě se hůř vystupuje, když někdo zaparkuje moc blízko vedle.

    V interiéru se na různých místech nacházejí tvrdé lacině působící plasty, což u hothatche, který stál nový okolo půl mega a je založený na dostupném městském poskakovadle, zas tak nepřekvapí – prostě to není mercedes. Tady si oproti běžné Fiestě nepřiplácíte za luxus, ale za tu “hotness”, což beru. Nejsem fanouškem zvláštního tvaru středového panelu. Pod malým displejem radiomapy je docela šílené množství tlačítek, ze kterých osobně nepotřebuju ani čtvrtinu, ale pořád lepší než potřebovat a nemít. Líbí se mi grafika budíků. Dobrý je osvětlení interiéru, kdy každý pasažér má vlastní lampičku, plus je na různých místech ambientní osvětlení.

    Radiomapa obsahuje (v době výroby již zastaralý, ale do evropských aut i v roce 2016 stále dodávaný) systém Sync2 od Microsoftu, který Ford ve svých autech časem nahradil lepším systémem Sync3 založeným na QNX od Blackberry. Jelikož Sync3 podporuje Android Auto a ve Fiestě jsem nenašel nekompromisní místo na uchycení držáku na mobil, tak koketuju s myšlenkou, že bych to tam někoho nechal transplantovat. Co musím pochválit je spolehlivost bluetooth párování, dobře fungující handsfree a kvalitní audio systém. Hlasové příkazy jsem zatím zkoušel jen minimálně, ale zdá se, že to půjde obstojně. Zadávat ručně adresu do navigace uvnitř toho Microsoftího klenotu je docela očistec, tak se vyplatí uložit si často používané destinace. Mapy navigace jsou na SD kartě a každý rok stále vychází aktualizace, na ebayi okolo tisícovky s poštovným – je tam celá Evropa.

    Obecně nerad jezdím v šeru a ve tmě a s Fiestou tomu nebude jinak, protože ty obyčejné žárovky kdoví jak skvěle nesvítí. Denní svícení LEDkama vypadá hezky, ale já chci bejt na silnici vidět, takže si pokaždé rozsvítím potkávačky nezávisle na ročním období či denní době.

    V minulosti jsem nechápal posedlost některých lidí zadním stěračem, který mi odjakživa přišel jako ošklivá zbytečnost a nikdy mi u sedanů nechyběl. Už to chápu. U hatchbacků (kombíků, SUV, …) je to daleko zásadnější doplněk, protože se to zadní sklo špiní mnohem víc a déšť ho neumyje.

    Jeden by čekal, že takhle malé auto se otočí na pětníku, ale není tomu tak. STčko má oproti pomalejším Fiestám trochu omezený rozsah natáčení kol, protože jsou větší (R17 s pneu 205/45) a už by někde škrtaly.

    Už jsem měl rozepsanej odstavec o tom, že nechápu proč se informace na malém displeji mezi budíky přepíná tak nešikovně pomocí tlačítka u budíků, ke kterému se blbě dostává skrz volant, ale pak mi došlo, že to můžu ovládat i tlačítkem na levé páčce u volantu, ehm. Lze přepínat mezi běžnými údaji jako je celkový nájezd, trip (pouze jeden), průměrná/okamžitá spotřeba, průměrná rychlost a dojezdová vzdálenost. Venkovní teplotu ukazuje pořád a když klesne pod 5°C, tak se zobrazí varovná ikona.

    Z různých dalších funkcí zmíním asistenta rozjezdu do kopce, což je příjemná funkce (a podobně jako trojblik ji lze vypnout). Parkovací senzory také fungují bez problémů a rozeznají i zábradlí nebo dopravní značku, jak by jeden doufal. Zpětná zrcátka se umí po zamknutí auta automaticky sklopit (také lze vypnout). Je tu systém kontroly tlaku v pneumatikách (TPMS), což vyžaduje dražší ventily s vysílačem, kterým po 5-10 letech dojdou baterky. Komu by to vadilo, lze to prý během 20 minut předělat tak, aby to používalo informace z ABS senzorů. Jinak Fiesta se může pochlubit solidní bezpečností, mj. má 7 airbagů a i v crash testech dopadla výborně. Jo a ještě s úlevou hlásím, že tu není start-stop systém.

Sportovní svezení, aneb jaké to je potom, co se zahřeje olej?

    Tak, konečně mám zahřáto a vyjíždím směrem z Prahy na svou oblíbenou trasu přes Svatý Ján na Křivoklátsko a můžu přestat řešit blbosti jako je umístění tlačítek a místo v kufru.

    Už při normální jízdě cením jak motor díky turbu táhne a že zde není nutné podřazovat a motor hodně vytáčet (ani do kopce), abych se dočkal akcelerace. Jenže to, co následuje potom, kdy na konci obce podřadím a zadupnu plyn do podlahy, to je slušná roštovačka. Fiesta vystřelí kupředu razantněji, než bych z papírových hodnot čekal a výfuk začne od tří tisíc otáček řvát jak na lesy. Díky nízký váze s STčkem ten malej turbomotor fakt cvičí. Má pružné zrychlení, o kterém se Miatám a BRZ může leda zdát v mokrých snech a třeba předjíždění je díky tomu radost.

    Turbo má samozřejmě určitý lag a víte co? Já si ho užívám. Při okreskové palbě ho lze držet roztočené, takže tam to nevadí, ale jindy mě baví se v klidu vézt na vlnách krouťáku a užívat si ten strmý nástup akcelerace.

    K pořádnému požitku z jízdy patří adekvátní zvuk. Sériovému ST chybí, ale zde přítomný Remus catback zní zlověstně už od volnoběhu a pak ve vysokých otáčkách je to brutus. Tou dobou mívám hubu od ucha k uchu, zatímco – uznávám – okolí si asi klepe na čelo. Těžko uvěřit, že má homologaci, pacholek jeden…

    V rychle projetých esíčkách se ukazuje, že sportovní podvozek funguje jak má a sníženou míru komfortu při běžné jízdě dokáže víc než vynahradit, když se jede kanonáda. Auto působí jistě v kramflecích i ve vysokých rychlostech.

    Řazení je taky fajn a kvalty tam padaj jedna báseň. Short shift by to sneslo, ale není to nutnost. Omezovač zasáhne docela brzo, už před 6500 ot/min, ale ono už by ten motor stejně nemělo moc smysl točit víc. Spojka je docela měkká a nezáludná.

    Na řízení jsem byl hodně zvědavej a u lehké předokolky s velkým krouťákem jsem očekával různý psí kusy, když se za to vezme. Díky samosvoru se při akceleraci v zatáčkách naštěstí nekoná protáčení odlehčeného kola a výkon to dokáže položit na zem v rámci možností efektivně. V řízení je ovšem při tvrdé akceleraci cítit, že se tam dole dějou věci a působí docela zaměstnaně, obzvlášť na horším povrchu. Má to nutkání trochu následovat koleje a různě tahat, speciálně když má každé kolo jinou míru trakce. Není to zdaleka tak šílený jako v Saabu 900NG turbo, kde když člověk prudce přidal plyn v zatáčce, tak mu volant div nezlomil ruku, ale je fér tady napsat jak se věci mají a že tady prostě zadokolky vedou. Nestěžuju si, protože jsem ten efekt čekal mnohem výraznější.

    Brzdy zatím nemůžu detailně hodnotit, přední desky a zadní kotouče mám teď zralé na výměnu a navíc se nedá očekávat, že je na okreskách utavím, tím spíš na zimákách. Nicméně, dávkují se příjemně, ale dokáží brzdit i hodně naléhavě, což nepřekvapí.

    ESP má tři režimy a to se mi líbí. Funguje mnohem líp než v MX-5 NC. Zasahuje plynuleji a až když to má smysl. Když jedu sypačku a není ideální počasí, tak ho nevypínám úplně, ale krátkým stisknutím tlačítka zapnu “sportovní režim”, kdy ESP stále funguje, ale nezasahuje tolik preventivně. Šetří to hnědý bezpečnostní trenky tím, že když už se auto při prasení fakt smýkne, tak to pomůže srovnat. Zcela vypnuté ESP bude jistě nutnost na okruhu a určitě i mimo za ideálních podmínek, ale to si teprv osahávám. Fiesta je “hodná”, ale radši jsem opatrnej.

    Přední polokožené Recaro sedačky při řezání zatáček hezky podrží, ale narovinu říkám, že je vždycky úleva si pak rozvalit pozadí do křesla v Legendovi, speciálně pro nás prdelatý a ještě navíc s delšíma nohama. Prostě jsou podřízené sportovní jízdě, jak by se dalo čekat.

    Neotravuje mě zde diagnostikou vypnutý rádce řazení, který by prý byl nejradši za šestku už někdy v šedesáti. Tohoto otrapu nechal vypnout předchozí majitel. Samozřejmě ani já nemíním jezdit na spotřebu, ale to neznamená, že se o ni nezajímám čistě ze zvědavosti. Ford pro Fiestu ST udává spotřebu 4.8/5.9/7.9 litrů na sto mimo město/komb./město. Prvních pár nádrží jsem projel svižně (s velkou převahou jízdy po dálnici) s průměrem 9L, ale jakmile jsem začal víc drtit okresky, dostal jsem se blíž ke 12L na sto. Do vymakané bezvíčkové nádrže se lil vždy pouze vysokooktanový benzín a na tom se ani během mého vlastnictví nic nezmění. Dle výrobce v pohodě snese i N95, ale má s ním trochu nižší výkon a vzhledem k tomu, co se do těchto paliv u nás míchá, vůbec není co řešit.

    Speciálně po pořádné sypačce je samozřejmě vhodné nespěchat na vypnutí motoru, aby se dochladilo turbo, což je trochu nepraktické s hlučným výfukem, když člověk přijede v noci někam mezi baráky, ale takový je život s tímhle neurvalcem :)

Závěr

    Jakožto někdo, kdo měl vždy sedan nebo roadster (čti: MX-5) s benzínovou atmosférou, musím říct, že jsem ze splašeného kompaktního hatchbacku velmi příjemně překvapen a jsem rád, že jsem se rozhoupal zkusit něco pro mě úplně jiného a že se můžu o tuto zkušenost podělit. Není těžké pochopit, proč Top Gear magazín vyhlásil Fiestu ST autem roku.

    Fiesta je i díky popsaným úpravám dost rychlá na to, aby na okreskách poškádlila větší a silnější auta, ale zároveň v ní (s nadsázkou) nejsem pořád jednou nohou ve vězení a druhou na hřbitově, což je pocit, který mám z některých větších výkonnějších aut, které si půjčuju (a o kterých pak v blogu píšu). V takových musím jet jak mentální pacient, abych měl nějaký pocit rychlosti. ST poskytne naléhavou akceleraci ve středních rychlostech a i když dovede slušně pelášit, není to podmínkou pro dobrý požitek z jízdy.

    Trochu přes dvě stě koní opravdu nezní jako moc. Třeba v mém Legendovi nebo dříve ve Volvu S80, kdy obě auta měly větší šestiválcovou atmosféru, to nebylo žádný terno. Vlastně to byl jeden z důvodů, proč jsem pak koukal po osmiválcích a říkal si, že to chce aspoň 300 koní. Fiesta je o půl tuny lehčí než zmíněné velké sedany a díky přeplňování se bavíme úplně o jiné dimenzi v míře a průběhu točivého momentu, takže zde i titěrná jedna šestka stačí pro odpich, kterým ty dva zmíněné mumísky zadupe do země s rukama v kapsách.

    Prima taky je, že se Fiesta zatím líbila všude kam jsem přijel – na STK a v pneuservisu se stala předmětem příjemné konverzace. Od kamarádů autíčkářů, které jsem nechal se projet, měla také pozitivní ohlasy (např. šílený smích a řvaní jak je to skvělý.)

    Chcete-li ne příliš staré auto, které má příjemné servisní náklady, slušnou výbavu, je s ním především sranda a má dobré jízdní vlastnosti, ale zároveň nabídne nějakou míru praktičnosti, tak tohle je moc dobrá volba – speciálně se zmíněnýma úpravama. Navíc kdo má zájem, tak se na úpravách může vyřádit mnohem víc, protože jak by se dalo čekat, aftermarket pro takhle populární auto je obrovskej.

Technické parametry

Motor: 1.6L čtyřválec, turbobenzín, přímovstřik
Výkon: 200 koní @ 5700 rpm (220 k při oveboostu)
Krouťák: 290 Nm @ 1600 rpm (320 Nm při overboostu)
Převodovka: manuální, šestistupňová
Maximální rychlost: 230 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 6,7 s 
Kombinovaná spotřeba: 5,9 L / 100 km dle výrobce, okolo 10L / 100 km s mojí olověnou nohou
Hmotnost: 1163 kg 
Délka: 3975 mm