Kostík

Padesátá léta minulého století, ale doba krásných aut neskončila dodnes.
Citroën DS a Tatra 603.
Aerodynamiské karoserie a technická řešení, která si dnes už nikdo nemůže dovolit. Technika i výrobní technologie už byly poměrně dokonalé, administrativní překážky téměř žádné (pomineme-li politickou situaci tehdejšího světa). Na současnou modlu veškeré produkce, na bezpečnost a emise, se hledělo z pohledu technika. Nikdo neměl zájem, aby se lidé v autech a kolem zabíjeli, ale taky nikdo neucpával nesmyslně výfuky, aby pak musel ztracený výkon zase nějak dohánět.

První automatickou převodovkou, se kterou jsem se v praxi setkal, byla v městských autobusech ŠM 11 za socialismu! Jezdil jsem tehdy autobusy MHD a jako každý kluk sledoval, co dělá řidič. Nebyl zavřený v kabince, autobusy byly narvané k prasknutí, a tak nebylo problémem stát za jízdy vepředu hned vedle něj a koukat.
Dvoustupňová automatická převodovka Praga byla ovládaná jednoduchými hranatými tlačítky v řadě na palubce vpravo pod volantem - jednoduché, elegantní a přehledné.
Pokud si dobře pamatuji, tak tam byla písmena N, A, I, II, B, Z a řidič tlačítka běžně používal. Podle zvoleného režimu, který všichni dobře viděli podle zatlačeného tlačítka, se celý autobus různě třepal a vibroval.
Za normálního městského provozu se na zastávce řadil neutrál, před rozjezdem voli řidič A, převodovka klapla, autobus se rozjížděl plynule, ale přeřazení na dojku bylo docela znatelné. Po dojezdu do zastávky řadil řidič talčítkem zase neutrál. Proč se vůbec řadilo a používání dalších režimů této převodovky za běžného provozu si nepamatuji. Tyto automatické převodovky Praga s řadovým šestiválcem LIAZ jsou dodnes v provozu na železnici v motorových vozech řady 810. ..
Obrázek jsem vygůglil a snad se autor nebude zlobit, že jej tady přiložím.