Volvo S80 T6: Ideální průsečík mezi starým a novým švédským světem

Automobily značky Volvo si za posledních čtyřicet let prošly významným vývojem. Na jeho začátku se jednalo o masivní a relativně pomalá vozidla výrazně hranatých, studených a racionálních tvarů. V současnosti se pod tímto jménem prodávají mnohem stylovější, rychlejší a útulnější auta.

Oba konce mají své zastánce a odpůrce. Jedni tvrdí, že stará Volva byla ta správná, protože ještě opravdu pracovala s tradičními švédskými hodnotami, zatímco Volva nová už jsou globalizované kapsle, které, nebýt Thorových kladiv, člověk nerozezná od konkurence. Druzí zase říkají, že i nynější Volva jsou pořád kvalitní a bezpečná, jen teď už je radost se na ně i dívat či v nich sedět. Navíc líp jezdí.

Osobně se přiznám, že dokážu pochopit oba tábory. Sám však mám úplně nejradši zlatou střední cestu, čili období, kdy se už Volva snažila i o nějaký plynulejší design, útulnou kabinu a schopnost pohybovat se svižně, ale zároveň kdy se na nich ještě dalo najít nepřeberné množství „Volvo věcí“. Přesně takto se profilovaly modely z přelomu milénia. Ty mě baví nejvíc.

Jedním z úplně nejlepších příkladů je první generace řady S80 – tehdejší vlajková loď nabídky. Právě ta je v mých očích ideálním průsečíkem mezi starým a novým švédským světem. Proto, když mi náš čtenář Aleš napsal, že jednu takovou S80 zrovna vytáhl z kopřiv pořídil, hned jsem si vyprosil test. Dnes vám tak předkládám recenzi auta schopného potěšit jak milovníky tradičních značkových hodnot, tak zastánce stylové, útulnější a silnější moderny.

Nejvíc vzrušující bezpečná volba

Pokud jste po přečtení úvodu nabyli dojmu, že plácám, rád vám ukážu, jak o autě úplně stejně mluvila i automobilka samotná. Víte, jaký byl prodejní slogan první S80, minimálně v nejvýkonnější verzi? Zněl: „The Most Exciting Safe Choice“, v překladu „Nejvíc vzrušující bezpečná volba“. Hmm… ano, to tak trošku zní jako nejvíc vzrušující kondom. Avšak mou myšlenku to potvrzuje.

Přesně takové zadání totiž dostali designéři Doug Frasher a Peter Horbury. Nové vrcholné Volvo mělo být přesně tak bezpečné, solidní a hutné jako všechna předchozí (respektive ještě bezpečnější, solidnější a hutnější), ale hrany mělo nahradit moderními, světovějšími oblinami, inspirovanými konceptem Volva ECC. Také mělo nabídnout charakternější pohony. Větší důraz mělo dát i na ekologii.

Výsledek jejich práce světlo světa spatřil v roce 1998, čili ještě před odkoupením značky Fordem. Tato okolnost mimochodem z Volva S80 dělá poslední vyloženě švédský model značky. A návrháři spolu s inženýry splnili, co slíbili.

Auto přineslo pevnou, kvalitní karoserii a rozsáhlou bezpečnostní výbavu – namátkou třeba šestici airbagů, bezpečnostní sloupek řízení, systém ochrany při bočním nárazu, opěrky hlavy se systémem ochrany proti poranění krční páteře a automatické předpínače bezpečnostních pásů, v případě předních i s automatickou regulací výšky.

Tuto kvalitu a bezpečnost však obalilo do moderního, plynulého, aerodynamického tvaru, jenž se odrážel i v mnohem přívětivěji vymodelovaném vnitřku. Shodně se nabízelo jen s pěti- či šestiválci, běžně i s přeplňováním, aby bylo dynamické. V neposlední řadě myslelo i na eliminaci alergenů z textilií, snížení spotřeby paliva a zefektivnění životního cyklu, od výroby až po ekologickou likvidaci.

Bylo to zkrátka pořádné Volvo, ať už se na něj podíváte z tradičního nebo moderního pohledu. Však i mělo úspěch u publika, mezi roky 1998 a 2006 se ho vyrobilo na 368 000 kusů. To je na takto velký a drahý automobil docela solidní číslo.

Zkoušená S80, pocházející z prvního roku výroby, pravda, neměla zrovna jednoduchý život. Najela minimálně přiznaných 250 000 km (ale spíš tak dvakrát tolik) a poslední rok strávila v křoví. Trpí na oloupaný lak, oprýskání a místy kapku olezlý interiér. Je ale dodnes plně pojízdná, a i když vizuálně neoslní, pointu první S80 i mého článku stále ilustruje až překvapivě skvěle. Tak se na ni podívejme blíž.

Oblá kapsle s Volvo stěrači a kvalitním provedením

O čem mluvím, je patrné již z designu auta. Volvo S80 už není vyloženě kvádrem. Vyznačuje se spíš oblými, fluidními a ve výsledku pohlednými tvary. Zároveň ale pořád udržuje tradiční proporce s dlouhou kapotou a vysokými boky a stále na něm najdete charakteristické volví maličkosti, jako třeba malé stěrače pro dálková světla nebo tři ostřikovače předního skla.

Zuboženost této S80 k tomu zdůrazňuje, jak až pečlivě byla vyrobena. Vozidlo je celé doškrkané, dorýpané, na několika místech i pomačkané, a ani tak na jeho karoserii nenajdete puchýřek rzi. Dveře se zase dodnes blýsknou hutným zvukem zavření, který sice možná není tak tichý jako u Němců, ale neprovází ho jediná vibrace jakéhokoliv plechu. Z auta je jednoduše cítit správná švédská hmota.

Útulná, a přitom poctivě sestavená kabina

Stejné výborné splynutí tradičního a moderního švédského přístupu je i vevnitř. Zde si fanoušci starých Volv zakládají na bezkonkurenční poctivosti a bytelnosti výroby a milovníci nových Volv na dokonale útulné atmosféře, ze které se nechce odejít. Volvo S80 první generace zajistí obojí.

Co se poctivosti a bytelnosti týče, nejde říct byť křivé hlásky, natož slova. Ani po všech těch letech, kilometrech a pravděpodobném trýznění nenacházím, logicky vyjma páky voliče převodovky a ruční brzdy, jedinou ohmatanou páku nebo tlačítko. Všechny díly i dnes lícují. Palubní deska stále nevrže. Měkký plast, který kryje vše podstatné, pořád drží svůj tvar. Nebýt popraskaného řidičova sedadla, je to vážně na deset z deseti.

A stejně Volvo zvládá být i útulným pokojíčkem. Tvary jsou tu pěkné. Kožené sedačky jsou pohodlné a nepříliš prosezené. Všechny sloupky jsou pošité látkou. Je tu i kompletní a funkční komfortní výbava, včetně elektronické klimatizace, tempomatu, vestavěného telefonu se sluchátkem ukotveným v loketní opěrce nebo působivého, vyjíždějícího displeje barevné navigace – který tedy vyjíždí v trochu zvláštním, skloněném úhlu, ale s kolegy jsme usoudili, že to asi proto, aby neodrážel slunce. Tady je pořád dobře.

Motor, který zastáncům starých Volv nabídne objem a kultivovanost…

Z pohledu pod kapotu Volva S80 první generace zaplesá srdce hlavně milovníkovi tradic. Bude tomu tak proto, že se pod ní neukrývá jen čtyřválcový dvoulitr na jeden ze sta způsobů jako u nynějších spalovacích Volv, nýbrž v tomto případě ona bezpečně vzrušující vrcholná verze řadového šestiválce o objemu 2,8 l, s rovnou dvěma turbodmychadly. Tento pohon dosahuje tabulkového výkonu 200 kW a skrývá se pod označením S80 T6.

Krásně „volví“ je i skutečnost, že tento šestiválec je v motorovém prostoru umístěn příčně. Opravte mě, pokud se mýlím, ale je to asi nejdelší motor, který někdo do jakéhokoliv auta takto zapracoval. Podobné řešení si ostatně, mimo zabrání veškerého dostupného prostoru, vynutilo i instalaci speciální, malé automatické převodovky. Což je mimochodem maličko nešťastné, protože ačkoliv v testovaném autě zatím řadila pěkně a plynule, motor ji vytrvale přetěžuje, takže umí brzy „umřít“. Ach… jistě to šlo jinak a možná i lépe, ale… Volvo!

V praxi je poté cítit, že je jednotka nastavená primárně na hladkost chodu. I u zkoušeného, léty a zacházením unaveného exempláře poskytla ukázkově jemný běh, s nímž současné, docela hrubé dvoulitry nemohou soupeřit. Dole je sametový a i nahoře pouze vrčí, nijak neřeže. Vlastně přemýšlím, jestli jsem někdy jel ve Volvu s jemnějším motorem.

… ale milovníka nových Volv bude nutit k přizpůsobení

Modernista, zvyklý na výrazný tah posledních, různě elektrifikovaných Volv, však zprvu znejistí, protože dvojitě přeplňovaná řadová šestka sice táhne plynule a konstantně, leč vlažněji, než tabulky naznačují. Spíš než kilowatt bych jí hádal tak dvě stě koní. Ovšem, nějací se už mohli rozutéct věkem, jenže vzhledem k jinak slušné kondici motoru věřím, že podobné to bylo i ve stavu nového vozu.

Hlavním viníkem tu bude těžké zpřevodování čtyřstupňového automatu. S80 s ním na jedničku jede skoro 80 km/h a u dvojky se podívá nad 140 km/h. To znamená, že na okresce bude působit nepatřičně, jelikož jezdit na první převodový stupeň je obecně zvláštní a druhý už je příliš dlouhý, takže se správně… neroztáčí. Ale patří snad nějaké Volvo na okresky?

Naproti tomu na dálničním přivaděči, kde už T6 může svými křídly máchnout naplno, stočtyřicítka na tachometru zasvítí skoro stejně rychle jako předtím osmdesátka. Tím se auto postará o úsměv na tváři, jenž by se snad dal nazvat i oním reklamním „vzrušením“. A to je v pořádku, Volva přece vždycky byla hlavně dálničními cesťáky. Pokud ho tedy takto nadšenec do moderny přijme, bude i on spokojen.

Jízda, ze které bude modernista šťastný dostatečně a tradicionalista hodně

Svým jízdním projevem S80 T6 též straní víc tradicionalistovi, protože jezdí jako typické, staré, předohnané Volvo. To znamená, že nabídne pouze značně omezený rejd, odtažitější řízení s nejasnou středovou polohou a dojem vržené cihly, která jen velmi nerada zatáčí. Poslední modely výrobce se toto všechno už odnaučily, což pochopím, že pro někoho vlastně může být problém.

Na druhou stranu jak tradiční, tak moderní Volvista ocení, že S80 pěkně tiše a klidně pluje krajinou. Budiž, projížděný kousek má problémy s levou poloosou a drobounkým „rozklížením“, čímž pádem umí zavibrovat a místy maličko zaplavat. Nicméně i on poměrně jasně ukazuje, jak komfortní a příjemné cestovní auto to je.

Když se to všechno spojí s faktem, že první generace Volva S80 se momentálně s jakýmkoliv motorem nachází na svém cenovém dně a dá se sehnat i za půlku průměrné české výplaty, mohlo by se jednat o ideální kup, hledáte-li to pravé tradičně-moderní Volvo.

Verdikt

Jak bylo zmíněno výše, Volvo S80 T6 dokáže zajistit přesně takovou kombinaci vlastností, aby se líbilo jak milovníkovi starých, tak nových Volv. První ocení „Volvo“ věci na karoserii, kvalitu kabiny, víceválcový, heboučký motor a tradiční jízdní vlastnosti. Druhý zase přivítá už docela pěkný design, útulnou atmosféru interiéru a solidní tah jednotky na dlouhých rovinkách. Oba se poté zaradují nad schopností tiché a pohodlné jízdy. A také je bude těšit, jak s projevem tohoto auta ani hrubé zacházení pranic neudělalo. Je prostě ideálním průsečíkem mezi starým a novým švédským světem.

Moc děkuji Alešovi za půjčení, je to dodnes super auto!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

Technické údaje

Volvo S80 T6 (1998)

Motor: dvěma turbodmychadly přeplňovaný zážehový řadový šestiválec 2783 cm3
Nejvyšší výkon: 200 kW (268k) při 5400 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 380 Nm při 2000 – 5000 ot/min
Převodovka: automatická měničová čtyřstupňová
Provozní hmotnost: 1599 kg 
Maximální rychlost: 250 km/h
0-100 km/h: 7,2 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 11,3 l/100 km
Spotřeba v testu: Okolo 13 l/100 km