Volvo ES90 Single Motor Extended Range: Nejklidnější způsob, jak jet zatraceně rychle

Čistě elektrická řada modelů Volvo se nám rozšířila o nový přírůstek. A není to jen tak ledajaké auto, tahle věc byla pořádným překvapením od okamžiku, kdy se jen tak mimochodem mihla na prezentaci velkého SUV Volvo EX90. Čím více informací přicházelo, tím více celé auto budilo pozornost. Tady je totiž najednou všechno jinak.

Jak tento model vlastně máme chápat? ES90 představuje jakousi druhou vlajkovou loď, takovou trochu alternativní. Vedle sesterského majestátního SUV, s nímž sdílí technický základ, nabízí dynamickou nižší siluetu, rozhodnější postoj a o něco více řidičské nastavení. Typický sedan to rozhodně není. Nejen, že je tu výklopná záď, tedy technicky by se jednalo o liftback, ale i celková stavba auta je jiná. Není to však ani SUV-kupé, jaké známe třeba z modelu BMW X6 .

ES90 se zkrátka vydává svou vlastní cestou. Má svou majestátnost i eleganci, v provozu však navzdory svým rozměrům působí snad i díky čistému designu téměř nenápadně a jen si tak proplouvá světem. Jistě se mezi vámi najdou tací, kterým se zasteskne po klasickém tříprostorovém sedanu, pravdou však je, že elektromobilita je tak revolučním zásahem do automobilového světa, že přetváření zaběhnutých kategorií a celková redefinice automobilu k ní tak nějak přirozeně náleží. A za sebe musím přiznat, že má-li tohle být ta budoucnost, nebudu se úplně zlobit.

Pojďme se tedy na novinku podívat. Auto náleží do královské „devadesátkové“ řady Volva, je to tedy kus auta. Opticky však nepůsobí nijak zavalitě či nepatřičně. Jednoduché tvary zapadají do současného designového konceptu značky. Přídi dominují LED denní světlomety v typickém tvaru, doplněné ještě jedním proužkem světla v nárazníku, samotná maska je potom úplně jednoduchá a tvoří ji vlastně jen výrazné logo. Celé to působí rozkročeně, propracovaně a přitom maximálně čistě. V případě testovaného auta pomáhá i lak Aurora Silver s lehce narůžovělými podtóny. Škoda jen, že tu na rozdíl od EX90 nejsou ta skvělá mrkací světla.

Záď je u ES90 tím místem, kde designéři Volva museli použít veškerou invenci, jakou měli. Volvo si obecně zakládá na tradicích a jasné brandové identitě, sedany jsou přísně hranaté, kombíky a SUV se vyznačují vysokými koncovými světly ve sloupcích karoserie. Ale co liftback? Na ten v příručkách Volvo žádné kolonky nejsou. Přesto se to i tady podařilo. Záď, ač se tvarem nepodobá ničemu, co značka dosud vytvořila, je jednoznačně Volvo. Unikátním prvkem zde jsou světla po stranách zadního okna, která při rozsvícení doplní spodní svítilny a vytváří světelný podpis známý z kombíků či SUV značky Volvo.

Paradoxně však je tahle světelná show jen pro vyvolené. Jako kdyby se ve Švédsku na poslední chvíli vyděsili, jak moc se tu s designem odvázali. Ona světla po stranách zadního okna jsou totiž pouze jakási uvítací světla, rozsvítí se v rámci světelného tanečku, kterým auto vítá svého majitele, za jízdy nejsou aktivní. Netuším, proč to tak je, zároveň tu ale vidím velký potenciál pro automobilové hackery – já bych teda určitě tahle světla chtěl aktivovat i pro jízdu, jsou prostě cool.

Zatímco zvenku je ES90 Volvem jako žádné jiné, uvnitř je naopak tím maximálně volvistickým vozem. Design kabiny přichází s minimalismem známým z ostatních elektrických modelů značky, je tu však maximalizován pocit bezpečného prostoru. Díky koncepci auta tu má člověk konečně pocit, že sedí v autě a ne na autě, jak tomu někdy bývá ve vysokých SUV. Zapadl jsem do kabiny do pohodlných křesel, těžké dveře se za mnou tiše za pomoci elektrických dověrů zaklapnou a jsem ve svém světě. Sedím trochu výš, než v klasickém autě, ale zas o dost níž než v SUV.

Ta kabina je prostě dokonalá. Minimalistický design miluji, musí být ale dotažený do detailů – a to přesně tady je. Každý povrch je krásný, všechny materiály působí solidně a draze. Tady nehrají barvami žádné šílené LED pásky, tady je všechno decentní, uhlazené, přívětivé až hřejivé. Celou kabinu pozvedá i obří panoramatická střecha, celý strop ES90 je z jednoho kusu skla. To pochopitelně nelze otevřít, nemá ani žádnou krycí roletku, je tu totiž jiný trik – příslušnou volbou v menu se celé sklo instantně zneprůhlední. Je to jako kouzlo…

Trochu jsem se v náruči konejšivých masážních sedadel zasnil, ale zpět k vážné práci. Minimalismus designu se promítá i do ovládání auta. Žádné startovací tlačítko, žádný klíč k nastartování. Auto se aktivuje už prostě tím, že do něj nastoupím, stačí zařadit D páčkou pod volantem a rozjet se. Po zaparkování potom stačí prostě vystoupit, nic víc netřeba.

K Volvu ES90 vlastně neexistuje ani žádný fyzický klíč. Já od zástupců značky k testovanému vozu dostal jakousi pidikrabičku bez jediného tlačítka, ta slouží jako jakýsi backup, majiteli ES90 však už postačí i jen mobilní telefon. Při přiblížení se k autu mě Volvo pozdraví a vysunutím dveřních klik mě zve na palubu. Mimochodem – ty kliky jsou elektrické a za jízdy nebo při zamčení splynou s karoserií, kdyby ale něco nefungovalo, lze každou z nich rukou normálně vytáhnout ven a auto klasicky mechanicky otevřít. To je vážně dobře, tyhle systémy v určitých situacích, kdy se hodně chodí okolo auta (v našem případě třeba při fotografování), prostě ztratí trpělivost a přestanou se neustále odemykat a zamykat. Potom často pomůže jen odejít s klíčem do dostatečné vzdálenosti a zase se vrátit, což je otravné. Tady jen vezmu za kliku a je to.

Jakmile jsem na palubě, auto si z paměti vyvolá všechna moje nastavení a můžeme vyrazit. Přímo před sebou mám maličký displej s překvapivě dobrým rozlišením, tady mám nejen základní údaje pro jízdu, ale zobrazit si tu mohu i mapu navigace. Ta nejdůležitější data se mi zároveň promítají i na čelní sklo, pro řízení tedy prakticky nepotřebuji onen velký displej radiomapy uprostřed palubní desky.

Ten v sobě nese celý palubní systém a prakticky veškerá nastavení auta. Místy je ta potřeba udělat všechno minimalistické možná až trochu za hranou. Ne, vůbec mi nevadí dnes módní ovládání oken jen dvěma tlačítky a přepínačem mezi přední a zadní řadou, však zadní okna skutečně stahuji jen minimálně, ale ovládání zrcátek přes displej? To je trochu zbytečné. Navíc ona zrcátka nenastavíte v okamžiku, kdy máte zařazenou zpátečku, v tu chvíli je na displeji obraz z kamer a zrcátka nastavovat nelze. Zkrátka nová doba, nezbývá, než se naučit couvat s pomocí kamer. Alespoň, že ty mají opravdu skvělý obraz.

Kromě té nešikovnosti se zrcátky (a s volantem, ten se nastavuje ve stejném menu) jsem ale z palubního systému nových modelů Volvo nadšený. Jednoduché ovládání, částečně inspirované některými prvky modelů Tesla, je tu kombinované s integrovaným systémem Google, což je zkrátka ideální kombinace a kdo ve vývoji automobilu nesměřuje k takto postavenému systému, měl by se zastavit a trochu zamyslet. Tohle totiž dává dokonalý smysl. Všechny přednosti navigační aplikace Google Maps jsou tu propojené se samotným autem, mohou tedy pracovat například s jeho dojezdem a plánovat i zastávky na nabíjení, bude-li to nutné. Do toho tu máte vlastní Spotify a další aplikace, to všechno přímo v autě bez nutnosti zrcadlit telefon, což má vždycky svá omezení.

Ještě, než se rozjedeme, pojďme se podívat i na ostatní místa v kabině. Na zadních sedadlech je naprosto neuvěřitelný prostor. Místa v podélném směru je nekonečně, ani v příčném směru se tu nikdo tísnit nebude. Zajímavostí je střední sedadlo, které je očividně koncipované spíše jako nouzové. Je tu, je dosti široké a má svou hlavovou opěrku, ta ale řidiči zcela zaslepí zadní okno. Je zjevné, že v defaultním nastavení má být hlavová opěrka sklopená a vytvářet elegantní područku. Mimochodem, je tu ukrytý držák nápojů, který po stisku tlačítka sám elegantně vyjede ven zpod svého dřevěného krytu. Znáte takové to nutkání nějaký mechanismus otevírat pořád dokola jen proto, jak krásně a hladce to funguje? Tak tohle je přesně ono.

Zavazadlový prostor je velký. Není obrovský, zejména na výšku za svými SUV sourozenci pochopitelně trochu zaostává, ale například oproti nedávno testovanému Audi A6 je tu místa dost všemi směry. Pro nabíjecí kabely či jiné drobnosti je tu navíc ještě jedna schránka pod přední kapotou.

A teď už se pojďme konečně projet. ES90 totiž nepředstavuje vybočení z řady jen svým designem, tohle auto překvapilo i použitou technikou. Jak už jsem se zmínil, ES90 sdílí techniku s SUV EX90. Tohle auto se na našem trhu objevilo loni a přišlo se zcela novou platformou s velkou baterií a 400V architekturou. Jaké bylo tedy naše překvapení, když ES90, model, který měl být vlastně jen jinou karosářskou verzí, najednou oznamuje 800V architekturu! A opravdu, tak se i stalo. Mimochodem, na 800V nyní přechází i EX90, tedy původní technika reálně vydržela vlastně jen pouhý jeden modelový rok.

V čem je rozdíl? Zatímco většina elektromobilů i s ohledem na výrobní náklady zůstává na 400V, prémiové a výkonné vozy přecházejí na 800V. Výhodou je, pokud to hodně zjednoduším, rychlejší tok energie, takové auto se potom tedy lépe nabíjí a zároveň dokáže více energie také vydávat pro pohon, je-li to potřeba. Přitom si 800V architektura zachovává vyšší efektivitu. Prostě 800V je lepší a v budoucnu bude 800V znamenat pro nás autíčkáře to podobné, jako dosud koncepce s motorem podél a pohonem zadních kol – známku prémiové konstrukce.

V současnosti je v nabídce jediné provedení Volva ES90 s označením Single Motor Extended Range, tedy provedení s pohonem jen zadní nápravy. To má i v budoucnu tvořit jakýsi základ a vlastně i zlatý střed. Brzy jej v konfigurátoru doplní i  dvoumotorové provedení s pohonem všech kol Twin Motor a zběsilé Twin Motor Performance s 680 koňmi. Už takto tu ale máme 333 koňských sil, které jsou k dispozici tak, jak to u elektromobilů prostě je – tedy kdykoli. Stačí zatlačit na pedál a auto okamžitě vyráží vpřed. Na stovku to této verzi trvá nějakých 6,6 vteřiny a já si říkám, jestli od velkého plavného Volva vůbec kdo bude chtít ještě víc.

S výkonem obecně elektroauta problémy nemají, kde se ale dělí zrno od plev, je naladění pohonu. Tady už to chce opět ten správný cit pro techniku. A v této oblasti novinka skutečně exceluje. Mohl bych tu ještě hodiny vyprávět o skvělém audiosystému s nastavením dle studií Abbey Road, o skvělém odhlučnění, o jemném ambientním osvětlení prostupujícím skrz ozdobnou dýhu v interiéru, mám-li si ale vybrat jednu oblast, kde ES90 ukazuje své kvality, bude to právě nastavení a odladění pohonu.

Volvo má spoustu síly pro pořádný katapult, ale umí s tím výkonem i náležitě pracovat. Zatímco jiné výkonné elektromobily mají tendence se po razantním přidání plynu utrhnout ze řetězu, tady je každý rozjezd plynulý. Auto vyrazí vpřed, ale čistě a naprosto ovladatelně. Nikdy řidiče ani posádku nepřekvapí, nevyděsí. Pohon je navíc dokonale propojen se vzduchovým odpružením. To tu není nastaveno pro jízdu na obláčku, jako v Mercedesech či starých Citroënech, je tu pro komfort i ovladatelnost zároveň.

Je to nesmírně návykové a je třeba si hlídat povolené rychlosti. Auto se zcela nenuceně a bez dramatu proplétá zatáčkami a uvnitř vůbec nic (kromě rychloměru pochopitelně) nenaznačuje, že tohle tempo už je hodně mimo legální zónu. Ne, byť oproti EX90 novinka vtahuje řidiče výrazně více do děje, pořád to není ani náznakem sportovní auto. Je to Volvo a představuje ultimativní způsob přepravy. K tomu ostatně bylo postaveno.

A aby byl trojlístek kompletní, k pohonu a podvozku se přidávají i brzdy. Přechod mezi rekuperací a kotoučovými brzdami je naprosto nezaznamenatelný, já vážně vůbec netuším, kdy do hry brzdy v kolech vstupují. Rekuperace nabízí i provoz v režimu jednoho pedálu, kdy si například v městském prostředí skutečně vystačím jen ovládáním pedálu akcelerátoru, druhý pedál se v tu chvíli mění spíše v nouzovou brzdu. Pro cesty mimo město je tu připravená automatická rekuperace, která nechává za normálních okolností auto plachtit a reaguje až ve chvíli, kdy se před vozem objeví provoz, zatáčka či třeba křižovatka.

V principu tu Volvo nevynalézá kolo, všechny tyhle prvky se v těch lepších elektromobilech objevují už nějaký ten pátek, tím klíčem k úspěchu tu je opět naladění všech systémů. Automatická rekuperace jako kdyby mi četla myšlenky, jen pomyslím, že bych chtěl trochu zvolnit před prudší zatáčkou, už to auto samo udělá. A udělá to přesně tak, jak já chci, aniž bych k tomu musel dát sebemenší pokyn. Tohle je přesně to, co od komfortní přepravní kapsle, jakou Volvo ES90 chce být, očekávám. A jsem rád, že se to i přes ten často překotný vývoj v posledních letech opět podařilo, že tu máme dotažený produkt a ne auto, které jako kdyby si odskočilo z některé z vývojových fází rovnou k zákazníkům.

No a to je asi tak všechno, zbývá se už jen podívat na nějaká ta čísla. Volvo tvrdí, že ES90 v testovaném provedení zvládne na jedno nabití až 650 kilometrů. A tady rovnou říkám, že k téhle hodnotě jsme se ani nepřiblížili. Jasně, bavíme se tu o teplotách pod bodem mrazu a auto jsme proháněli po dálnicích, tedy jsem ani neočekával, že dosáhneme WLTP hodnot. Jaký je tedy reálný dojezd? Při našich podmínkách to bylo nějakých 420 až 450 kilometrů na jedno nabití. To v praxi znamená, že už mě dojezd tohoto elektromobilu nijak neomezuje. V případě, že bych skutečně z nějakého důvodu potřeboval urazit ještě delší trasu, je tu k dispozici DC nabíjení výkonem až 310 kW, se kterým i velkou baterii Volva zvládnu dobít z 10 % na 80 % během 22 minut.

V reálném provozu tak při nějakém tom dálničním sprintu napříč (nějakou větší) republikou budou majitelé ES90 stavět řekněme každých 250 kilometrů na třeba pět minut. Ale to je samozřejmě extrémní použití, při běžném provozu stačí tohle auto prostě jednou týdně dobít doma přes noc, 90 % uživatelů víc potřebovat nebude.

A kolik za to všechno? Tady přichází další zajímavá zpráva. Auto tak, jak ho vidíte na fotkách, stojí 2,2 milionu korun. Jasně, to není málo peněz, ale když se na to dívám optikou současného trhu – ono to vlastně je málo peněz! Za ty 2,2 milionu tu máme auto se vším. Základní ES90 pořídíte někde okolo 1,7 milionu, testovaná nejvyšší výbava Ultra obsahující větrané masážní sedačky, vzduchový podvozek či onu panoramatickou střechu začíná lehce nad dvěma miliony a my tu navíc máme i všechny příplatkové prvky včetně fantastické aparatury Bowers & Wilkins či automatického parkování. Prostě všechno se vším. A teď se podívejte do katalogů německé prémiové trojky, co dostanete za 2,2 milionu korun…

Verdikt

Volvo ES90 je trochu blesk z čistého nebe. Auto přišlo v době, kdy už snad nikdo ani neočekával nic jiného než další SUV. Místo něj tu máme zajímavou moderní karoserii s elegantní linií při zachování extrémního vnitřního prostoru. Moderní doba s sebou přináší pro nás boomery pár trochu otravných věcí, na to nastavování zrcátek přes displej si já už asi nikdy nezvyknu, to je ale jen drobnost. Tím podstatným sdělením je, že je tu konečně zase odladěné auto, kde všechno funguje přesně tak, jak má.

ES90 patří na vrchol nabídky švédské značky a je to znát. V interiéru je všechno hezké, hodnotné, solidní, s každým detailem si tu někdo dal práci. Jízdní asistenti i samotný pohon auta fungují až intuitivně a celé dohromady to vytváří naprosto pohodovou až povznášející atmosféru na palubě. A to je asi hlavní smysl Volva ES90. Při rozumně nastavené cenové politice, poctivé 800V konstrukci a bohaté výbavě potom není důvod zájemcům o velký prémiový elektromobil nové Volvo nedoporučit alespoň k vyzkoušení.

Technické údaje

Pohon: elektormotor, pohon zadních kol
Výkon: 245 kW (333 k)
Točivý moment: 480 Nm 
Pohotovostní hmotnost: 2787 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h: 6,6 s 
Spotřeba (WLTP): kombinovaná 15,9 kWh/100 km
Spotřeba v testu: průměr 18,7 kWh/100 km
Udávaný dojezd (WLTP – kombinovaný): 650 km
Baterie: Lithium-Iontová vysokonapěťová baterie, 800V 
Kapacita baterie: 92 kWh (využitelná 90 kWh)
Rychlost nabíjení: AC 11 kW / DC 310 kW
Cena (ES90 Single Motor Extended Range Ultra): 2 037 900,-