Volvo EX90 Twin Motor Performance: Připravené pro budoucnost

Tohle auto se za poslední roky stalo něčím na způsob přízraku. Čas od času se někde vynořilo, vyšla nějaká ta tisková zpráva o chystaných technologiích a novinkách na palubě, dokonce i pár tiskových konferencí se okolo EX90 uspořádalo, ale stále nám chybělo to nejdůležitější – ono samotné auto. 

Co bylo důvodem oněch průtahů a zdržení? Řada EX, tedy řada nových ryze elektrických modelů Volvo, není jen další z mnoha. Narozdíl třeba od elektrické varianty XC40 jsou tyto elektomobily kompletně nové. Menší EX30 si ještě vypomáhá koncernovou platformou, velké SUV EX90 je však navržené zcela od základu na čistý list papíru. A to je dobře. Elektrický pohon má svá specifika a je dobře s nimi pracovat. Přepracovat spalovací vůz na elektromobil samozřejmě lze, výsledek ale nikdy nedokáže těžit maximum výhod z elektrického pohonu.

EX90 ale má jít ještě dál. Z vyjádření značky za ta léta, kdy vůz vznikal, jsem si odnesl dojem, že tohle auto chce nastolit zcela nový standard, svým způsobem redefinovat velké SUV a automobil jako takový. EX90 tak možná vypadá jako staré dobré Volvo, i uživatelsky se snaží být přesně tím, na co jsou zákazníci značky zvyklí a co od svého vozu očekávají, uvnitř se ale objevují zcela nové technologie a přístupy. A právě tyhle technologické novinky mají být branou do budoucnosti nejen Volva, ale obecně automobilismu.

 

Superpočítač

Základem toho všeho je superpočítač. Volvo společně se společností NVIDIA vyvinulo zcela nový mozek auta. Narozdíl od dřívějších zvyklostí, kdy se ve voze nacházela celá řada řídících jednotek, se nyní výpočetní výkon celého auta soustředí na jedno místo. Proč? Protože tady je nyní počítač o obrovské výpočetní síle, schopné vyhodnocovat miliony informací v reálném čase. A teď tu nemluvíme jen o tom, že obrazovka radiomapy má okamžitou odezvu, mluvíme tu o počítači schopném v budoucnu skutečně zcela autonomně řídit celé auto.

Znamená to, že EX90 již zvládá autonomní řízení? Ne, to zatím ne, ani legislativně tahle otázka ještě není dořešená, Volvo je však již teď co se hardwaru týče připraveno a stačí jen poslat příslušnou aktualizaci. Mnoho jiných triků ale tohle auto umí už dnes. Pojďme tedy jako jedni z prvních v Česku zahájit jeho redakční test. Schválně zmiňuji, že tohle je jeden z vůbec prvních testů EX90 na českém internetu, testovaný vůz totiž pochází ještě z předprodukční ověřovací série. To je fér zmínit, ačkoli jsem tu snad až na jedno nefunkční tlačítko nenašel nic, co by bylo jakkoli nedotažené. 

 

Nová vlajková loď

Před námi tedy stojí Volvo EX90 v nejvyšší specifikaci Twin Motor Performance. To znamená pohon všech kol, výkon 517 koní, točivý moment 910 Nm a zrychlení z nuly na sto pod pět vteřin. K dispozici jsou i dvě nižší specifikace, i ta základní nabídne krásných 279 koní a pohon zadní nápravy, prostřední potom už více než dostatečných 408 koní a pohon obou náprav. Výkon tedy můžeme pro test pustit z hlavy, je zkrátka přítomen.

EX90 ale není žádný sporťák. Je to nové pojetí jednoho z nejúspěšnějších sedmimístných SUV na světě, auta, které v mnoha ohledech definuje svou kategorii. Spalovací alternativa, model XC90, je nejen současnou vlajkovou lodí značky, ale na našem trhu také jednoznačně nejžádanějším Volvem. A tohle je role, kterou má postupně převzít vlajková loď nové éry, čistě elektrická EX90. Být vlajkovou lodí EX90 rozhodně jde. Auto má svůj nenucený majestátní postoj, jednoduché linie jasně říkají, že tohle je Volvo. Je ale takové uhlazenější, čistší, je to zkrátka nové auto. 

Pozoruhodnou tvarovou genezi můžeme vidět na zádi. Tady Volvo upustilo od štíhlých vertikálních koncových světel a nahradilo je dvojicemi lamp. Jedna zdůrazňuje svým tvarem svalnaté zadní blatníky, druhá nenápadně zasazená do rámu zadního okna potom dotváří světelný podpis opět typický pro Volvo. Tedy opět tu máme ono základní téma opakující se po celém voze – je to Volvo, ale je nové.

 

Mrk, mrk!

Na přídi zaujmou zcela nové světlomety. Ve dne tu máme již typický světelný podpis ve tvaru písmene T, který se poprvé objevil na modelu XC90 před deseti lety, v případě novinky je ale vylepšený. Konstruktéři chtěli, aby zůstal světelný podpis zachován i v noci s rozsvícenými potkávacími světly. Jak to udělali? Vrátili zpět mrkačky! Ony vodorovné segmenty denních světel se mechanicky odsouvají a za nimi je ukrytá sestava potkávacích a dálkových LED světlometů.

Možná je to taková dětinská maličkost, ale tenhle trik mě prostě baví. Auto na vás mrkne, když k němu přicházíte. A kdybyste viděli výrazy dětí, které pouštíte mrknutím světel na přechodu – tohle za to prostě stojí. 

Ona tvarová čistota v případě nové EX90 zachází ale ještě mnohem dál. Je tu spousta drobných detailů, které pomáhají zjednodušit design exteriéru do až extrémně minimalistického pojetí. Třeba skla. Když se podíváte na své auto, patrně při bližším zkoumání uvidíte sestavu lišt a těsnění okolo každého okna. Nikoli však v EX90. Všechna boční skla jsou zalícovaná s obklady sloupků a tvoří tak jednu hladkou plochu. Dveřní kliky se po rozjezdu vozu zasunou, i vnější zpětná zrcátka dostala pozoruhodný bezrámečkový tvar. 

Tohle není jenom design. Jistě, auto díky těmto prvkům působí ještě více minimalistickým skandinávským dojmem, zároveň tu ale vidíme perfektní optimalizaci auta z hlediska aerodynamiky. A to už je jedna z věcí, kterými Volvo redefinuje svou vlajkovou loď. U elektromobilu je aerodynamika klíčová a to hned ze dvou důvodů. Lepší aerodynamika totiž znamená lepší dojezd, ale také menší hluk. A to je u elektroauta, které samo o sobě vlastně téměř žádný hluk nevytváří, podstatné.

 

Minimalistický obývák

K vozu jsem dostal od zastoupení Volva klíčenku. Tak skutečně říkají oné miniaturní černé krabičce bez jediného tlačítka, kterou vůz detekuje a na znamení pozvání na palubu vysune z karoserie dveřní kliky. Máme tedy klíčenku, byť nemáme klíč. No dobrá tedy, zkrátka nová doba.

Po otevření masivních dveří mě vítá dokonale minimalistická kabina. Krásná křesla, v našem případě vlněná (v nabídce je i klasická kůže, ale než se pro ni rozhodnete, slibte mi, že si tu vlnu alespoň zkusíte, je totiž skvělá), se nastavují stejně jako v EX30 oním jednoduchým čtverečkem. A víte co? Je to geniální! Nahoru, dolů, dopředu, dozadu, otáčením se mění sklon sedadla, všachno jednoduché a intuitivní. Střed onoho čtverečku je tlačítko, kterým si můžete vyvolat další složitější nastavení, na která už je třeba i středový displej. Tady se nastavuje sklon sedáku, šířka sedadla nebo třeba masážní funkce.

A minimalismus pokračuje. Někdy je možná i trochu na škodu, třeba odkládací prostory tu prakticky neexistují. Tedy ne doslova, ony samozřejmě existují, jen je jich možná málo. Mám tu hluboký prostor pod loketní operkou, před ním pod krásně zpracovanou roletkou se nachází dvojice držáků na pití a celá středová konzole je zakončena přihrádkou na mobilní telefon s integrovaným bezdrátovým dobíjením. Další odkládací prostor je pod onou středovou konzolí, téměř na podlaze. Ale kam si mám dát třeba sluneční brýle, abych na ně při řízení dosáhl? I ovládání oken je zredukované na dvě tlačítka a dotykový přepínač, kterým volíte přední či zadní okna. 

Je to zkrátka něco za něco. Dojem z kabiny je vážně jedinečný, tady vás nic nemůže štvát ani v případě, že máte silně rozvinutou obsedantně kompulzivní poruchu. Působí to tu dojmem interiéru vily ze stránek časopisů o moderní architektuře. Všechny povrchy a materiály jsou prostě krásné, není tu nic navíc. Působivé je i ambientní osvětlení, které tu prosvítá jemnou světlou dýhou dekorativního obložení. Nenásilné, jemné, elegantní až zenové…  V celé kabině je vlastně jediný na první pohled zřetelný fyzický ovladač – krásné až šperkařsky zpracované kolečko hlasitosti audiosystému na středové konzoli. Jednoduché přímočaré kolečko hlasitosti dosažitelné i spolujezdcem je k nezaplacení, pro všechno ostatní je tu radiomapa. 

 

V případě některých prvků to je možná až trochu přehnané, třeba nastavování zrcátek skrz obrazovku systému je pro mě už trochu zbytečné. Když si například při couvání k obrubníku chcete zrcátko trochu natočit, abyste lépe viděli dolů, máte smůlu – při couvání vládnou obrazovce kamery a zrcátkem prostě hnout nelze. Naštěstí jsou ony kamery velmi schopné a zrcátka tak na manévrování vlastně už ani nepotřebujete. 

 

Volvo EX90 již od počátku vývoje používá nový palubní systém Volvo postavený na základech operačního systému Android. A je to bez přehánění skvělý systém, kterým se Volvo po přešlapování na místě s prvními pokusy o integraci Androidu vrací na špičku v oboru. Systém je jednoduchý, přehledný, intuitivní a samozřejmě úžasně rychlý. Po spárování s vaším Google účtem (pomocí QR kódu a vašeho mobilu je to práce na deset vteřin) jste tu jako doma, mapa zná vaše oblíbené cíle, Spotify vaše playlisty. A pokud třeba zrovna čekáte, než potomstvu skončí škola či trénink, máte tu i svůj webový prohlížeč Google Chrome.

Součástí výbavy testovaného auta je i skvělá audioaparatura Bowers & Wilkins. Tohle je už takový tradiční prvek vozů Volvo. Jako příplatková výbava tento audiosystém určitě nepatří k nejlevnějším, však stojí přes 80.000 korun, tahle částka ale zcela odpovídá kvalitě, kterou za ni dostanete. Tohle je dost možná nejlepší systém, jaký můžete v autě této kategorie mít.

Volvo EX90 je sedmimístné SUV. Druhá řada nabízí královský prostor a díky koncepci elektromobilu i zcela rovnou podlahu bez středového tunelu. Třetí elektricky výklopná řada sedadel je již o něco skromnější, posunutím střední řady lehce vpřed však lze získat kompromisní konfiguraci, kdy se do všech tří řad vejdou bez obtíží i dospělí. Pro děti je tu místa až až. Příjemné je, že i v sedmimístné konfiguraci tu zůstává stále i použitelný prostor pro zavazadla.

 

Ticho i za bouře

Pojďme se projet. Napsal bych nastarujme motor, ale jsme v elektromobilu, tedy netřeba nic startovat. Vlastně i samotné používání auta se nese v duchu minimalismu. S onou klíčenkou v kapse nemusíte dělat nic. Přijdete k autu, nastoupíte, zařadíte D a jedete. A i ukončení jízdy je stejně jednoduché. Zastavíte, otevřete dveře a jdete pryč, ani netřeba přepínat volič do polohy P. První den testu mi to připadalo až nepřirozeně snadné, mé líné já si na to ale velmi rychle zvyklo.

Jak už jsem zmínil, v testovaném autě máme nejsilnější verzi pohonu, dvojice motorů tak tlačí vůz silo přes 500 koní. A potom jsou tu ty časy z nuly na sto a točivý moment a tudle tamto. Ale to není vůbec podstatné. Podstatné je, jakým způsobem Volvo s tím výkonem pracuje. EX90 má síly na rozdávání, přesto vám při akceleraci nezačne utíkat pod rukama jako jiné výkonné elektromobily. Nástup výkonu je tady sametově hladký, i když razantní a neústupný. Tohle je dokonalý důkaz, že i u elektromobilu velmi záleží na naladění celé pohonné sestavy.

Hladkosti motorů skvěle sekunduje i (opět příplatkové) aktivní vzduchové odpružení. Podobně jako v konvenčním sourozenci, modelu XC90, i tady dokáže skvěle filtrovat nekvalitní povrch vozovky, jde však mnohem dál. Tohle auto se po silnici nese s jistotou a nonšalancí, která by snad u takového silničního obra ani neměla být možná. Podvozek dodává autu neochvějnou stabilitu. Jakmile přeženete nájezdovou rychlost do zatáčky, auto se prostě opře vnějšími koly do asfaltu a s minimálním náklonem zcela samozřejmě a bez dramatu oblouk vykrouží – a i přitom stále zvládá vykrývat všechny výtluky, záplaty a nedokonalosti vozovky! Spolucestující si ani nevšimnou, že jste právě prosvištěl zatáčku jako závodník. Jak tohle to auto dělá? Netuším. Asi magie.

Dokonalá jistota ovládání se v EX90 docela hodí. Tohle auto totiž maskuje rychlost jako snad žádné jiné. Máte pocit, že se po té okresce za autem před vámi musíte ploužit? Tak se podívejte na rychloměr, ten řidič před vámi to sype tak, že jeho Octavie tady už ani rychleji jet nemůže. Jenže v kabině EX90 odizolované od okolního světa je zkrátka klid a pohoda nezávisle na rychlosti pohybu stroje. Je to skoro až pocit relativity v praxi – vy si prostě jen tak sedíte v křesílku a za okny se pohybuje svět.

 

Výkon na baterky

A tím se dostáváme k druhému velkému překvapení Volva EX90. Jak už asi víte, elektromobily nám trochu otočily vnímání spotřeby a dojezdu. Ve městě, kde se i úsporná „tédéíčka“ trápila a hlásila nehezká čísla, jezdí elektromobil prakticky zadarmo, karta se ale ostře obrací, jakmile najedete na dálnici. Jistě, Volvo EX90 disponuje velkou baterií o kapacitě přes 110 kWh (využitelná 107 kWh), je to ale kus auta. A tak se dá očekávat, že onen proklamovaný dojezd začne při nasazení svižnějšího dálničního tempa razantně klesat. Takže jdeme testovat na dálnici

Po aktivaci mi auto hlásí dojezd něco přes 420 kilometrů. Předešlé dny jsem ho používal tak nějak normálně, cesty především po dálnici v kombinaci s okreskami i městem – tedy mě nijak nepřekvapuje, že se hodnota vzdálila od proklamovaných více než 600 kilometrů. To je v pořádku. Pokud by EX90 skutečně zvládala 400 km po dálnici na jeden zátah, potom jsem spokojen a prohlašuji elektromobil za zcela použitelný vůz i pro dálkové cestování. 

Zadávám tedy cíl na Vysočině, celkem to máme nějakých 200 kilometrů, z toho většina po D1. Mapa hlásí stav akumulátoru v cíli 48%. Dobrá tedy, slibem však nezarmoutíš, uvidíme. Tempo na dálnici volím svižné. Nikde to na mě neříkejte, ale když už konečně Pilot Assist zvládá plně asistované řízení až do rychlosti 150 km/h, dálnice je volná a EX90 svým komfortem, výkonem a tichem na palubě přímo vybízí k pobytu v levém pruhu, nastavuji tedy oněch sto padesát a nechávám se unášet plavností auta. Je to povznášející pocit, ale zároveň mi vzadu v hlavě hlodá pochybnost, co tohle udělá s naším dojezdem.

Neudělalo to vůbec nic. Prolétl jsem dálnici i zbytek cesty po okreskách a počítadlo ukazuje, že původní odhad byl dokonce pesimistický, do cíle dorážím s 52 % v baterii. Pro cestu zpět auto hlásí, že sice dojedeme, ale doporučuje pro jistotu raději 10 minut zastávku na nabíječce. Za těch deset minut si tak akorát stihnu protáhnout nohy a odskočit si, ani to kafe si nestačím dát. Díky možnosti nabíjet výkonem až 250 kW je v baterii energie na stovky kilometrů skutečně v řádu minut. Především ale už samotný garantovaný dojezd 400 kilometrů, ať už s autem děláte cokoli, je pro mě důkazem, že tohle už není jen nějaká hračka pro geeky nebo poskakovadlo kolem komína aka „mamataxi“, tohle už je normálně použitelné velké SUV.

Ještě, než se posuneme k finálnímu verdiktu,měli bychom si něco říci o samotném řízení EX90 a jejích asistenčních systémech. Pozornější z vás už si asi všimli podivné boule nad čelním sklem. Ne, tohle není taxi, tady se ukrývá lidar, mocný laserový senzor. Pozor na foťáky, laser může při focení hodně zblízka poškodit jejich snímače – pro člověka je ale samozřejmě zcela neškodný. Lidar je připraven pro budoucí schopnosti auta včetně již zmíněného autonomního řízení, už teď ale vidí o dost dál, než běžné radarové systémy našich aut. Konkrétně dokáže dohlédnout asi 300 metrů před auto. To ale zdaleka není všechno. Lidar poskytuje mnohem přesnější informace, auto tak nejen vidí, že „tam něco je“, ale dokáže i rozpoznat, co že to je a kam to míří. 

Nepřekvapí proto, že asistent semiautonomního řízení Pilot Assist ve Volvu EX90 pracuje jemně, hladce a velmi přesně. A to vlastně lze říci o všech asistenčních systémech. Příjemné je i zobrazení základních informací o jízdě. Narozdíl od městské EX30 dostala EX90 i druhý displej před volantem a jako bonus i head-up promítání základních informací na čelní sklo. Malý displej před řidičem překvapí ostrostí grafiky, přes až titěrné rozměry si tu nejen můžete zobrazit mapu, ale dokonce podle ní i zcela bez problémů řídit.

 

Víte, já nejsem příznivcem velkých SUV. Jsou pro mě v rámci boje s aerodynamikou a efektivitou automobilu naprosto nesmyslnou cestou. Nepotřebuji sedět vysoko jako na kozlíku, nechci s sebou vozit kubíky věcí jak soumar, nechápu, k čemu i početnější rodina potřebuje tak velké auto. Ale přes to všechno jsem Volvo EX90 vracel jen velmi nerad. Nebyla to jen planá prohlášení marketingových zástupců značky, Volvo zde skutečně přepisuje pravidla. Uhlazený způsob, jakým se tohle velké auto pohybuje, už je ve světě spalovacích motorů nerealizovatelný. Tečka. 

 

Verdikt

No a to je vlastně celé, ta poslední věta asi vystihla celou podstatu Volva EX90. První generace Volva XC90 v roce 2002 nastavila standard rodinného SUV. A právě toho jsme teď svědky i s EX90. Komfort, výkon a jeho podání jsou v případě EX90 nastaveny tak, jak to již automobil se spalovacím motorem zkrátka nedokáže ani napodobit. Okamžité zrychlení dělá z řízení až telepatickou záležitost. Chcete se zařadit mezi támhleta dvě auta? Ťuk do pedálu akcelerátoru a jste tam. Jako kouzlem či teleportem. Okamžitá odezva na pokyny řidiče a naprostá jistota tu není daná nějakou zpětnou vazbou či udrncaným sportovním nastavením, nýbrž technologií. 

Volvo není a ani se nepokouší být sportovním vozem. Naopak, snaží se svou posádku hýčkat a zcela ji izolovat od okolního světa. Přitom však nabízí absolutní kontrolu a bezpečí a to i při parametrech skutečných seriózních sportovních aut. Když k tomu přidáme baterii, která dokáže zaručit dojezd alespoň 400 kilometrů i za těch pro elektromobil nejnáročnějších podmínek (zima, dálnice, rychlost…), skvělý palubní systém a hardwarovou přípravu pro systémy, které teprve přijdou, máme tu patrně první vůz nového druhu. Tohle je, dámy a pánová, nejen budoucnost Volva, ale i budoucnost velkých rodinných SUV. Po týdnu za volantem EX90 naprosto chápu, proč tohle auto získalo před několika dny titul Světové auto roku v kategorii luxusních vozů.

 

Technické údaje

Pohon: Dvojice elektormotorů, pohon všech kol
Výkon: 380 kW (517 k)
Točivý moment: 910 Nm 
Pohotovostní hmotnost: 2787 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h: 4,9 s 
Spotřeba (WLTP): kombinovaná 20,6 kWh/100 km, město 15,7 kWh/100 km
Spotřeba v testu: průměr 25,7 kWh/100 km
Udávaný dojezd (WLTP – kombinovaný): 619 km
Kapacita baterie: 111 kWh (využitelná 107 kWh)
Rychlost nabíjení: AC 11 kW / DC 250 kW
Cena (EX90 Twin Motor Performance Ultra): 2 709 900,-