Současná produkce Toyoty je nudná a šedá jako ostravský smog. Jediné vzrušení řidiči poskytne pravděpodobně pouze zaseklý plynový pedál, popřípadě sledování ECOdisplaye v Priusu. Je těžké uvěřit, že bývaly i doby, kdy portfolio japonského producenta osobních samohybů obsahovalo rovnou několik ryzích sporťáků. Jedním z nich byl i roadster Toyota MR2. Písmenka MR jsou zkratkou pro Midship Runabout, tedy vozítko s motorem uprostřed. A MR2 je (společně s MGF) v dnešní době zřejmě nejlevnější cestou, jak vlastnit kus supersportu. Ehm, dobrá, tedy alespoň supersportovní koncepci a sedadla s masážní funkcí a vyhříváním… …motorem…
Při pravidelném vysedávání u mobile.de jsem nedávno zabil nehezkých pár minut nad inzeráty, jejichž společným jmenovatelem byla MR2 druhé generace. Ta sjížděla z pásů v Hirošimě v letech 1990-1999 a postupně prošla pěti technickými facelifty, tzv. revizemi. Oproti první generaci MR2 se druhá várka trochu vzdálila původní myšlence malého lehkého roadsteru – utekla kousek směrem ke kategorii GT, nabrala pár set kilo, ale společně s kily i pořádný kus sex-appealu . Nízká silueta, lehce agresivní tvary, v 90.letech „povinné“ mrkačky, stačí už jen doplnit sytý rudý lak a „skoroFerrari“ z východu, za kterým se otočí polovina ulice, je na světě. Jak je tradičním japonským zvykem, to nejlepší si nechají vždy jen pro sebe a pro kontinentální Evropu vytřídí jen nějaké odrobinky. V Evropě se tudíž MR2 prodávala pouze s atmosférickým dvoulitrem 3S-GE o výkonu 156k (později 175k), zatímco naši žlutí kolegové se mohli vesele proháněti ve verzi, která disponovala turbem. 220 koní (později 245k) motoru s fénem zajistilo „eMeRce“ dynamiku odpovídající vzhledu. Naštěstí se lehce okleštěná varianta turbomotoru dostala i do americké verze MR2. Cesta k vlastnictví MR2 Turbo tedy vede buď přes zakoupení US verze, nebo přes pořízení pravostranného kousku z Velké Británie a jeho zkřížení s evropským nepřeplňovaným modelem.
Žlutý krasavec na obrázku je americká verze z roku 1991, tedy první revize této generace. Bohužel Toyota ladila MR tak nějak za pochodu a obecně se doporučují kupovat auta od 2. revize výš, ty už totiž netrpí dětskými nemocemi a navíc byly z továrny vybaveny silnějšími brzdami, tužšími stabilizátory a upravenou elektroinstalací. Mnoho majitelů však své první revizi MR2 v rámci údržby už tato vylepšení dopřálo také. Tento kousek za 10.000 Euro vypadá velmi zachovale a určitě dokáže potrápit mnohé dnešní sporťáky. Motor 3S-GTE je držák a kariéru udělal už v legendární Celice GT-Four. Jak je navíc u japonských pohonných turbojednotek běžné, sériový výkon se dá jednoduše hnát do nesmyslných čísel prostou výměnou přídavných komponent, protože základ toho snese opravdu moc. MR2 pak může vystřelit na stovku mnohem rychleji, než za továrních 6,5s. Těžko říct, jak jde tohle uřídit. Už atmosférická MR2 je na limitu pěkná bestie, která dokázala pokousat nejednoho majitele a mnohem silnější turboverze na tom zřejmě lépe nebude. Hrůzu vzbuzuje i utopený motor a představa, že je na něm něco potřeba vyměnit. Podle slov zasvěcených to však je menší thriller, než se na první pohled zdá.
Takže v globále tady máme staré rozežrané auto. Jeho kufr je menší než v Opelu Speedster. Shánět na něj specifické karosářské díly je cesta k plešaté hlavě. A při pokusu hnát ho na limit bídně zhyne každý, kdo nedisponuje bleskurychlou reakcí. A přesto musí být skvělé! Posez pár centimetrů nad zemí, intenzivní vnímání rychlosti, přesnost a vyváženost plynoucí z koncepce, nadčasovost tvarů a čtyřválcová radost hned za zády. Je vůbec možné, že to je Toyota? Zbývá jen doufat v úspěšnou realizaci projektu FT-86.
