Životní cyklus běžného automobilu se počítá na nižší jednotky let, po nichž přijde modernizace neboli facelift, za podobnou dobu pak nová generace. Vývoj se stále zrychluje a nejnovější vylepšení je do aut potřeba dostat co nejrychleji, aby držela krok s konkurencí. To ovšem neplatí o Toyotě Land Cruiser J70, která letos slaví čtyřicítku. Během svého dlouhého života sice prodělala několik faceliftů, žádný z nich (kromě jednoho, který za chvilku zmíním) však nepřinesl zásadní změnu. Spíše se přidávaly nebo ubíraly motorizace a rozšiřovala nabídka karosářských variant.
Zvenčí vypadá auto v zásadě stejně celých čtyřicet let – a proč by taky nemělo, když jeho design vznikl jako ryze účelový a stejnou hodnotu vyznává i dnes. Vzhled youngtimeru se navíc postupně změnil v trademark, automobilka tedy spojuje příjemné s užitečným – neznepokojuje tradiční zákazníky křiklavými novinkami a zároveň si šetří práci s navrhováním. Sedmdesátkový Land Cruiser je dnes asi konstrukčně nejstarším autem, které můžete koupit nové, a představuje dokonalý příklad hesla: If it´s not broken, don´t fix it neboli Proč měnit něco, co funguje?
Když byl model J70 v roce 1984 představen, měl za cíl nahradit v nabídce legendární J40, oblíbený u ozbrojených složek i dalších profíků, vyžadujících hlavně nekompromisní odolnost a prvotřídní prostupnost terénem. Tuhý žebřinový rám, tuhé nápravy, minimum zbytečných serepetiček a k tomu již tehdy pověstná spolehlivost Toyoty představovaly recept na úspěch. První a nejvýraznější modernizace v historii přišla v roce 1999, kdy byla přední náprava opatřena vinutými pružinami pro lepší komfort a vyšší zdvihy kol. O osm let později přišlo rozšíření rozchodu předních kol za účelem vměstnání turbeného vidlicového osmiválce a zmizel přední nárazník připomínající radlici na nabírání nepozorných účastníků silničního provozu. Pod kapotou se vystřídalo několik motorizací patřičně objemné kubatury, v roce 2009 pak do nabídky přibyl vidlicový šestiválec 1GR-FE, který se těší zákaznické oblibě dodnes.
Právě s touto motorizací dorazil „nový“ Land Cruiser 76 (číslo označuje pětidveřovou karoserii Wagon) na testovací jízdy v Hummer centru na východním okraji Prahy, aby se představil novinářům, věrným zákazníkům i dalším potenciálním kupcům. Uvedli ho - jak jinak – zástupci společnosti Dajbych 4x4, která se věnuje individuálnímu dovozu a rovněž terénním úpravám. V evropské oficiální distribuční síti LC76 nekoupíte, dovážejí se nejčastěji auta vyrobená pro arabský trh. Z karosářských verzí si můžete vybrat krátký třídveřový LC71, pětidvéřový station wagon LC76, dlouhý třídveřový Troop Carrier LC78 a také pick-upy single cab i double cab LC79 včetně šasí pro přestavby.
Co přinesl facelift?
Že jde o modernizovanou verzi, poznáte na první pohled – má totiž kulatá světla, jimiž se vrací zpátky ke kořenům, navíc konečně LEDková. Nechybí tradiční béžová barva a charakteristický osmdesátkový dekor na karoserii. Láska na první pohled!
Asi největší novinkou je automatická převodovka, kterou si zájemce může do LC76 objednat vůbec poprvé. Jde o prověřený šestistupňový Aisin, který by neměl vnést do toyotí spolehlivosti žádný slabý článek. Na první pohled se jedná o drobnost, pro Land Cruiser je to však velký krok vpřed. Automatu se zákazníci dožadovali celá léta a vzhledem k určení auta není divu. Dálkové cestovatelé ocení pohodlí při řízení, vyznavači drsného offroadu zase volné ruce, které se v terénu hodí mít na volantu. A v neposlední řadě jsou tu firmy, kde jde auto z ruky do ruky, přičemž automatické řazení je přátelštější k řidičům, kteří na auto nejsou zvyklí.
Pokud si dobře vzpomínám, manuální řazení bylo snad jedinou věcí, jež mírně kalila radost z LC76, kterou jsem měla půjčenou na test před čtyřmi lety. Mnozí protřelí ofrouďáci sice na automat hledí s despektem, jenže to je právě ten problém – ti méně protřelí si totiž v terénu „užívají“ hlavně smradu spálené spojky. Řadička se svými dlouhými drahami navíc ze všeho nejvíc připomínala autobus. Takže třikrát hurá pro automat (i když manuál v nabídce zůstává).
Nejpíš už bez nafty
Po technické stránce se jinak Land Cruiser nezměnil. Pořád je postaven na rámu a má tuhé nápravy, vpředu s pružinami, vzadu s listovými péry. Poháněna jsou primárně zadní kola, přední je možné připojit dle potřeby. Samozřejmě nechybí redukční převodovka a volitelné uzávěrky diferenciálů.
Pod kapotu si můžete vybrat čtyřlitrový benzin – a to je pravděpodobně všechno. Dostupnost nového přeplňovaného dieselu o objemu 2,8 litru se sice stále prověřuje, podle zástupců společnosti Dajbych 4x4 však nejspíš do Česka nedorazí. Homologace motoru plnícího pouze Euro 4 by byla tak nákladná, že by učinila auto prakticky neprodejným. Důvod ke smutku to však není – benzinový šestiválec většinu zájemců nadchne mocným zátahem a kultivovaností. Výkon 227 koní a točivý moment 360 Nm vás nenechá ve štychu v žádné situaci.
Kromě páky automatické převodovky v kabině najdete novou přístrojovou desku, středovou konzoli s 4,2palcovým informačním displejem pro řidiče a 6,7palcovou dotykovou obrazovku infotainmentu. Ten už dokáže pomocí kabelu zrcadlit smartphone. Modernějších funkcí se dočkala také bezpečnostní výbava, která obsahuje upozornění na vybočení z jízdního pruhu, asistenta dopravních značek, automatická dálková světla a volitelně také adaptivní tempomat. Ale žádný strach – poctivá tlačítka a páčky, jaké znáte z dřívějška, v kokpitu zůstávají. Cestovatele potěší zvýšená loketní opěrka s chladícím boxem.
V terénu se neunaví
Při jízdě je Land Cruiser – vzhledem ke svému zaměření – nečekaně komfortní. Velké zdvihy ho sice na výrazných nerovnostech dokáží pořádně rozhoupat, většinu času si ale budete připadat jako v normálním větším SUV. Samozřejmě s jednou výjimkou – na dlouhatánský převod řízení je třeba si zvyknout, rychlé řezání zatáček nepřipadá v úvahu. Na dálnici nejspíš leckoho překvapíte, neboť v přímce se auto dokáže pohybovat rychlostí, jakou by od něj nikdo nečekal. V terénu pak zařadíte redukci a LC76 se plynulým tempem probíjí kupředu, ať už se pod kola připlete cokoliv. Svahy, s nimiž si takříkajíc s prstem v nose poradí, vypadají zvenčí přímo vražedně a rozhodně byste je nechtěli zdolávat pěšky. Díky vysokému posezu, úzkým sloupkům a velkým oknům přitom máte dobrý přehled o všem, co se děje okolo.
Už teď se těším, až si novinku budeme moci vyzkoušet v běžném provozu a také v pořádném bahně!
