Range Rover Velar D300: Pochybné detaily a božský celek

Po stylovém crossoveru Evoque, který prodejními výsledky vyrazil dech i nejoptimističtějším plánovačům koncernu JLR, je tu další novinka, o nic méně odvážná. Velar, postavený na platformě Jaguaru F-Pace, má zapůsobit v první řadě na estetické cítění, v té druhé pak nabídnout všechny výhody pravověrného Range Roveru. Jako první z naší redakce se s ním seznámil Matěj, tentokrát jsme však dostali Velar se šesti válci pod kapotou…

Produkční verze se od původního konceptu liší jen minimálně. Oproti klasickému Range Roveru je Velar protáhlý, štíhlý a placatý. Díky extra tenkým spárám mezi jednotlivými plechy působí jako odlitý z jediného kusu, což lépe vynikne se světlejším lakem, karoserie však vypadá dobře v jakékoliv barvě.  Kliky po startu splynou s plochou dveří, a dojem minimalistické studie je dokonalý. Výrazné tvarování světel a nízká silueta dávají autu vysokou míru ‚fear faktoru‘, a když se vám jeho výhružný výraz zjeví ve zpětném zrcátku, vypadá jako puma, která právě zahájila útočný sprint za kořistí. Pusťte na každou dálnici pár cvičených Velarů, a levý pruh bude vyklizený jedna báseň.

Málokteré auto je stejnou potěchou pro oči zvenčí i zevnitř, ale u Velaru se můžete těšit na hezkou podívanou, ať právě nastupujete, či vystupujete. Za chvilku se sice dostanu k mouchám (bez kterých by vůz z rodiny JLR nemohl být kompletní), z hlediska designu je to ale bez nadsázky umělecké dílo. Pochopila bych, kdyby ho majitel parkoval na ulici před domem jen proto, aby na něj občas mohl zálibně popatřit z okna a nemusel kvůli tomu lítat do garáže.

Jeden displej za druhým

Po usednutí do kabiny si člověk připadá, jako by skočil v čase o pár desítek let kupředu. Dva velké displeje, z nichž spodní je bez jediné spáry vtělen do středového pásu, grafikou připomínají spíš televizi než infotainment v autě. Ptáčkové na střeše si cvrlikají, že Velar je průkopníkem nových technologií, které budou následně použity i v ostatních modelech značky. Když vzpomenu na frustrující radiomapu z druhdy testovaného Evoque, chce se mi zvolat: Heuréka! Tohle je cesta, na jejímž konci čeká dokonalost, i když ještě bude co vylepšovat.

Na horním displeji se ovládá navigace, audio a telefon, na spodním pak ventilace, sedačky a jízdní režimy auta, které jsou ilustrovány velmi vkusnými vizuály. Pogumované kolečko měnící funkci podle toho, jestli chci pracovat s teplotou v kabině nebo třeba s vyhříváním sedadel, funguje jako hodinky, a i když někdo může namítnout, že je při každém zásahu potřeba jeden ‚klik‘ navíc, věřte mi, že nejde o žádnou velkou oběť. Poprvé v životě sedím ve voze koncernu JLR a mám pocit, že radiomapa funguje přesně tak, jak potřebuju, a i když je její dvojitá obrazovka obrovská, nevyrušuje mě od řízení ani potmě. Nadšení lehce opadne, když se pokusíte spřátelit s displejem přímo před sebou a začnete bloudit jako Goro po ostrově Hokkaidó. Nastavit se tu dá zobrazení všeho možného, ovšem když se potřebujete dobrat nějaké konkrétní informace, v mém případě průměrné spotřeby, jde o nesplnitelnou misi. Nemůžu vám tedy říct, kolik Velar žere, ale zato vám prozradím, že celou plochu displeje lze vyplnit kupříkladu mapou navigace. A to vůbec není špatné. 

Malým uměleckým dílkem je rovněž volant, na nějž se místo čudlíků nastěhovaly multifunkční minidispleje. Na pohled je to krása, na používání už moc ne. Do správných ‚tlačítek‘ občas není snadné se trefit a multifunkčnost si chvílemi dělá, co chce. Samozřejmě je tu možnost, že po důkladném nastudování manuálu bych pochopila, jak celá ta věc funguje, a třeba nakonec i přehodnotila svůj postoj k návodům obecně…. Každopádně na volantu ovládám většinou jen audio a telefon, takže jsem nijak zvlášť netrpěla. 

Na horách ve svém živlu

Zástupci JLR prohlašují, že ze všech Land Roverů je Velar ten ‚nejsilničnější‘. Ono se na něj stačí podívat. Něco tak krásného nechcete vláčet přes bláto ani kameny. Na rajtování po lese si každý příčetný člověk pořídí vrak bez techničáku, který si značí zpáteční cestu pomocí upadávajících dílů. Jenže víte co? Pokud náhodou nejste příčetný člověk, Velar se do terénu vydá vcelku ochotně. Navolíte si ten správný režim, celé auto se houpavě zvedne o několik centimetrů a systém Terrain Response se postará, aby se točila přesně ta kola, která v dané vteřině potřebujete. Klasický Range nebo Discovery mají větší světlou výšku a lepší nájezdové úhly, na rozdíl od nich má taky Velar místo tří diferenciálů a redukční převodovky jen elektronickou spojkou připojitelný přední pohon, v porovnání s jakoukoli jinou přímou konkurencí však zůstává férovým offroadovým náčiním. 

Obvykle mám ve zvyku testovat terénní schopnosti celkem bez zábran (ne vždycky to dopadne dobře), s Velarem mi ale nápad zdolávat lesní pěšinky připadá padlý na hlavu. Beztak většina prodaných exemplářů nic než asfalt nepozná. Kdepak, pojedu hezky po silnici a vyzkouším si, jestli je auto sebejisté, pohodlné a dobře ovladatelné i v zatáčkách. Náklony karoserie člověk zaznamená, ale kola jsou usazená ve zvolené stopě jako závodník na skokanském můstku a díky vzduchovému odpružení se jízda podobá plachtění na létajícím koberci.
Jak se blížím k Jizerským horám, začíná sněžit a ostatní účastníci silničního provozu začínají zdržovat. Z kapitánského můstku to sice nějakou dobu pozoruju s blahosklonností a tolerancí, za chvíli už mě ale otravuje, že musím jet krokem, když je tu legální devadesátka a já mám auto, které se bez ohledu na sníh chová pořád stejně. Nadmořská výška stoupá, na silnici leží tlustá bílá peřina, silničáři mají zřejmě napilno v okolí větších měst a silniček v lesích si moc nevšímají. Tady už musí i Velar zvolnit a do zatáček najíždět hezky plynule, aby nesvištěl jako saně rovnou za nosem. Při zachování elementární opatrnosti však vystoupá i do příkrých kopců a na horskou chatu vyveze ve sněhové vánici i naprostého řidičského amatéra. Ať se za oknem děje cokoliv, v kabině setrvává pocit sucha a bezpečí, zatímco motor si pod kapotou klidně přede. 

Motor bez kompromisů

Ano, tentokrát má testovaný vůz pod kapotou opravdový motor. Třílitrový naftový šestiválec se dvěma turbodmychadly, třemi stovkami koní a točivým momentem, který by pohnul i menší vilkou. Aniž by posádku obtěžoval hlukem nebo vibracemi, táhne v jakékoliv rychlosti a doutunovým autem pohybuje tak svižně, že máte téměř pocit lehkosti. Osmistupňový automat pracuje v naprostém utajení, takže byste skoro řekli, že tady žádná převodovka není. Společně s motorem tvoří profesionální a dokonale vyladěné duo.
Zatímco u čtyřválcových dieselů musí člověk sám sebe neustále přesvědčovat, že „to vlastně docela jede“, a chlácholit se rozumnou spotřebou, tady vás přesvědčí jízda samotná a na spotřebu kálí Bílý tesák (stejně ji v palubním počítači nenajdete). Tenhle motor zkrátka do Range Roveru patří. 

Verdikt

Velar dělá čest jménu Range Rover, navíc ukazuje, že ani tak klasická značka se nemusí bát experimentovat. Není dokonalý. Box v loketní opěrce se otevírá podivným ostrým výstupkem, vyhřívání volantu po chvíli pálí a kovová obroučka zase studí, průkopnická designová tlačítka mají vlastní hlavu, automatické světlomety zmatkují, když se potkají s chuchvalcem mlhy, a ten plast uvnitř výsuvných klik tam zřejmě zapomněli z hliněné makety. (A taky nikde nenajdete průměrnou spotřebu.) Přesto je skvělý. Jízdou, komfortem, krásou i voňavou kůží vytváří přesně tu atmosféru výjimečnosti, jakou od Range Roveru očekáváte. Sesterský F-Pace nabídne sportovnější svezení – jenomže jenom na silnici. Německá SUV nabídnou logičtější ovládání i preciznější zpracování, ve srovnání s Velarem však působí nudně a studeně. Když nad tím tak přemýšlím, nakonec bych se asi naučila milovat i ty svéhlavé čudlíky na volantu.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový šestiválec 2 993 cm3
Výkon: 300 koní (221 kW) /4000 ot./min
Točivý moment: 700 Nm v 1 500-1 750  ot./min
Převodovka: osmistupňová ZF 
Maximální rychlost: 241 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 6,5 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 6,4 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): neznámá 
Cena verze R-Dynamic s danou motorizací od 1 930 797 Kč
Cena s výbavou SE od: 2 267 298 Kč