Peugeot 2008 GT-Line 1.5 BlueHDI EAT6: Přejete si kompletní balík?

Ať už je kategorie malých crossoverů pro vás pochopitelná či nikoli, dané vozy se prodávají velmi úspěšně. Konzervativnímu řidiči mnoho neřeknou, nechápe je třeba ani eso Vavris. V rámci kategorie máme už docela srovnání, řídili jsme Captury, CX3, i Peugeot 2008 jsme tady už jednou měli. Jestli jste sledovali Dakar, zklamu vás, se soutěžním speciálem nemá ten civilní krom jména společného nic. Já osobně jsem s různými variantami 2008 najezdil celkem dost, jednu dobu mi totiž dělal společnost Peugeot 2008 z půjčovny, benzinový tříválec PureTech byl spražen s pětistupňovým manuálem. Světě div se, to auto jsem si velmi oblíbil, jednalo se o nenáročného společníka s několika příjemnými vlastnostmi.

Nyní jsem dostal příležitost okusit vrcholnou verzi GT-Line, nový naftový čtyřválec BlueHDI o objemu 1.5 litru byl pak spojen s automatickou převodovkou EAT6. To je velmi příjemný hydroměničový automat, který jsme již několikrát chválili. Jak si tedy vůz vedl v recenzi? Hned na začátek řeknu, že Peugeot 2008 je stále povedené, příjemné a kultivované auto, s jedním ale. Velmi totiž záleží na konkrétní specifikaci. Osobně bych ušetřil při koupi mnoho peněz a vynechal paket GT-Line, z jednoho prostého důvodu, tím jsou totiž kola. GT-Line má totiž sedmnáctky a jindy téměř dokonalý jízdní komfort občas trpí. Za zmínku stojí fakt, že na menších kolech jezdí 2008 mnohem lépe, než její bratranec Citroen Cactus, a to i bez fancy tlumičů, navíc si k němu můžete v zatáčkách a na rozbitých cestách dovolit mnohem víc bez toho, aby se spolujezdcům dělalo z náklonů a houpání nevolno. Pojďme se na Peugeot 2008 podívat trochu netradičně a ukažme si při tom, jak vlastně Autíčkářův test probíhá.

Úterý večer – jedeme pro vůz

Většina novinářských vozů se půjčuje od úterý do pondělí. Běžně si tak v práci beru volno a vyrazím vlakem, udělám si v Praze hezké dopoledne, zajdu na oběd nebo kafe s někým z redakce a nasaju atmosféru velkoměsta. Rozhodnutí, že test 2008 bude probíhat v mé režii, proběhlo na poslední chvíli a proto jsem oproti běžnému scénaři nasednul na odpolední vlak a auto si bral od Dana, který mě laskavě vyzvednul na nádraží. Nějaké to kafe, rychlý pokec, a už jsem byl připraven cestovat zpět. Zhýčkán novinářskými vozy vyšších kategorií jsem marně hledal startovací tlačítko, až jsem musel potupně odepnout pás a vytáhnout klíček z kapsy. No nic, startujeme tedy klasicky. Stará známá kabina dvatisíceosmičky mě přivítala vlídně jako vždy, jen jsem si musel seřídit volant, přičemž jsem hned pochopil, proč má tolik lidí problém s peugeotím i-cockpitem. Dan měl volant moc nahoře, tak nemohl vidět na budíky, ani já jsem na ně neviděl. Šup tedy s volantem dolů, hezky nízko, posunout sedačku a bylo mi dobře.

Jediná zvláštnost 2008 spočívá v tom, že když si posunete sedadlo řidiče vzad, loketní opěrka na dveřích končí moc vpředu, a rameno máte prakticky na úrovni B sloupku. Trochu daň za původ sdílený s Peugeotem 208, chtělo by se říct. Jinak tu je vše, jak má být, a 2008 dokonce nemá ovládání klimatizace na dotykovém displeji, jako ostatní Peugeoty, ale používá tlačítka. Výborně. Navigaci není co vytknout, funguje hezky a zadání trasy bylo záležitostí okamžiku. Dokonce se mi podařilo spárovat svůj telefonní přístroj Nokia 302, který už pamatuje leccos, s palubním systémem. To mě překvapilo, velmi mile podotýkám, i s daleko modernějšími přístroji bývá kolikrát větší kříž. Nezbývalo než se vydat poklidně na cestu, začínající sněžení a rychlý pohled na srážkový radar totiž vyvolávaly obavy, zda vůbec dojedu dnes v noci.

Cesta do Brna a mrazivé městské ráno 

O kvalitách vozu často nejvíce poví jízdy, které podstoupíte za podmínek ideálu velmi vzdálených. Lehce znaven po celém dni v práci, za hustého sněžení a hladový jsem cestoval do Brna. Peugeot 2008 je na dálniční cestování překvapivě příjemný. Motor v dálničním tempu točí okolo 2300 otáček, prakticky o něm ale nevíte, ba ani aerodynamický hluk není z nejhorších. Já však jel průměrem okolo stovky, na Vysočině se začalo sněžení poněkud vymykat a často jsem se dostal do situace, kdy dálnice nebyla uklizena. Peugeot byl však stabilní a nezáludný, a to jsem až ráno zjistil, že jezdí na celoročním obutí Goodyear Vector. Neříkám, že bydlet na horách, kde je sníh čtvrt roku v kuse, byla by to moje první volba, týden s Peugeotem ale ukázal, že pokud jezdíte rozumně a v průměrných podmínkách české zimy, může se jednat o praktické řešení. Díky poklidnému tempu vykazoval naftový motor slušnou spotřebu lehce nad pět litrů a jediným důvodem k nespokojenosti tak byla absence bederní opěrky, tu by moje citlivá záda opravdu ocenila. 

Ráno jsem omrzlou 2008 trochu hledal, protože v Brně je problém v noci parkovat přímo před domem a tak jsem se hezky prošel. Námraza šedivému vozu velmi slušela a s ranní cigaretou v jedné a škrabkou na led (čti: kartičkou pojišťovny) v druhé ruce jsem musel konstatovat, že ačkoli je 2008 tvarována trochu nezvykle, vlastně se mi docela líbí. Jen nechápu ty dva “oblouky” nad druhou řadou sedadel, které jsou protaženy až dozadu. Kdyby tam nebyly, vůz by měl velmi elegantní siluetu a vnitřní prostor by nijak neutrpěl. Proč tam jsou, netuším.

Městké a příměstké ježdění

Je nám jistě předem jasné, že pro rodinu s malými dětmi 2008 těžko poslouží, zvlášť v případě, že taháte kočárek. Kufr totiž není zrovna přeborníkem co do absolutního objemu, na rozměry auta však není důvod ke stížnostem. Nepochopil jsem však, proč platu chybí lanka pro uchycení v rámu pátých dveří. Plato je sice různě skládací a ve finále tak dosáhnete, kam potřebujete, ale zdá se mi to jako zbytečné šetření. Městský provoz 2008 také ukázal několik dalších věcí. Zaprvé, kola o velikosti 17” jsou prostě zbytečně moc. 2008 normálně jezdí velice komfortně, ale ne na těchto kolech. Bohužel jsem tedy nucen konstatovat, že takto občas rozbitá dlažba způsobí nepříjemné rázy a odskoky, hlavně ve městě. Kombinace s automatem je pak ideální do kolon, ale patrně právě tento má za vinu ne zcela ideální ekonomiku provozu. Jasně, teploty hluboko pod bodem mrazu, celoroční obutí a pomalý provoz mají určitě část viny, ale že budu ve městě jezdit skoro za 8 litrů, to jsem nečekal. Přitom jednotka 1.5 BlueHDI je krom vysoké kultivovanosti také úsporná, aspoň tedy v jiných aplikacích.

Pokud jsem kritizoval podvozek, jehož kvality sráží velká kola, musím hned říct, že toto platí jen ve městě. Když totiž opustíte hranice míst, kde vás brzdí tramvaje a trolejbusy a Peugeotu trochu prohrábnete rošt, vše se najednou ukáže v jiném světle. S 2008 můžete jezdit, jako byste ji ukradli, a ona to zvládne, a co vůbec, není jí to proti srsti. To je možná největší překvapení 2008, její podvozek je opravdu hezky sladěný, příkladně drží stopu a víceméně jej nerozhodí ani rozbitá silnice. Řízení vás sice ve snahách o touge podporovat příliš nebude, ale ani vás nenechá ve štychu, automat je však naladěn na klidné cestování a celkový dynamický dojem je spíše průměrný. Jako vždy je pak cestou k úspěchu plynulá jízda, snaha o zachování kinetické energie a předvídavost. Pak vás Peugeot odmění jistým jízdním projevem, nízkou hladinou hluku a komfortem celkově. 

Zkouška praktičnosti

Normálně nemám ve zvyku převážet moc věcí. Ono to ani moc nejde, pokud už nějaké auto provozuju, jeho zavazedlník bývá obvykle naplněn různým haraburdím. Praktičnost Peugeotu 2008 jsem však vyzkoušel, i když poněkud neplánovaně. Nejprve jsem vezl stolek z jednoho švédského nákupního domu. Poté ještě větší krabici s nábytkem. Řekněme to asi takto: pokud chcete převážet předměty do délky 180 centimetrů, a budete jen dva, přičemž se spolujezdec trochu uskromní , pak nebude problém. Zadní sedačky se sklápí do roviny jedním pohybem a vznikne tak rovná plocha. Vzniklý nákladový prostor podle hrubého odhadu pojme pračku, velkou televizi nebo náklad podobného ražení. Jedinou otázkou tak zůstává, proč nemá plato v zavazadlovém prostoru ta lanka. Proč???

Pokud někdo z čtenářů získá dojem, že jsem neměřil délku zavazedelníku metrem, ani jsem si neověřil jeho objem, získá tento dojem zcela správně. Nedělal jsem to. Za sebe jsem si sednul, to ano, a petláhev se do dveří vejde také. Otestováno.

Věci potřebné a věci zbytečné

Občas nám někdo vytkne, že jsme málo profesionální. Někdy nám to říkají jako kompliment. Jisté je, že naše testy probíhají trochu jinak. Běžný novinář používá testovací vůz na to, co potřebuje dělat. Vozí fotografické vybavení, jezdí na tiskové prezentace ostatních vozů, cestuje, když potřebuje a kam potřebuje. Pak vznikají recenze plné lamentování na užranost malorážkových downsizovaných motorů, které prostě nezvládají konstantní jízdu po dálnici ve vysokém tempu při zachování nízké spotřeby. Autíčkář testuje auta přesně tak, jak to dělá cílová skupina, tedy zákazník. Co dělá běžný řidič Peugeotu? Ráno nasedne do auta, jede do práce, přes den v kanceláři něco dělá, pak sedne do auta, jede do obchoďáku pro jídlo, a pak domů. Občas vyrazí někam o víkendu. Takže auto vlastně většinu dne stojí zaparkované třeba v korporátní garáži. V tomto testu Peugeot také obstál. Možná mu může někdo vytknout, že je to takové běžné auto, ale to je na něm právě hezké. Je to milý, neobtěžující společník, udělá co potřebujete, a nebude vás zbytečně prudit. Výstřelky jsou pro supersporty a exkluzivní drahá auta. Ale Peugeot 2008 je taky drahý. Jen jinak. 

Totiž konkrétní specifikace je příliš drahá. Jistě, jedná se o vrcholnou verzi, takříkajíc se vším všudy, plnotučný výběr z ceníku, Ctrl+A, plnou palbu, all inclusive, dejte mi tam co máte, ukažte co to umí. To je dobře, novinář tak vyzkouší a může recenzovat všechny funkce automobilu. Novinář to ale s vámi myslí dobře a poradí vám, jakou specifikaci si zvolit. 

Zaprvé, motor a převodovka. Automat EAT6 je super, o tom žádná. Motor 1.5 BlueHDI je taky super. Jejich kombinaci bych však hodnotil známkou 7/10. Proč? Protože jim to neladí tak hezky, jako stejnému automatu s motorem 1.2 PureTech. Spotřeby jsou prakticky stejné, dynamika veskrze taky, zbývá tedy otázka, proč naftu vlastně chtít. To je na vás, tady se musíte rozhodnout sami.

Výbava je další otázkou. GT-Line vypadá sice moc hezky, máte polokožená sedadla, nějaké to červené prošívání, jenže je to to, po čem opravdu toužíte? Není lepší odpustit si GT-Line, dát na auto menší kola a ještě tak ušetřit asi 40 tisíc? Mimo to, prosklenou střechu bych oželel také. Nejen, že je od ní v zimě trochu chladno, pakliže nezatáhnete roletku, ale nedá se otevírat, a bez ní získáte hezké osvětlení stropu, který má navíc velmi příjemný potah. 

Grip Control. Další věc, kterou můžete vyhodit. Jedná se o volič jízdních režimů, který podle volby řidiče nastavuje reakce ABS, ESP a plynových map. Ve finále tak není problém se rozjet do zasněženého kopce ani s automatem, ale do terénu nikdo 2008 tahat nebude a celkově mě systém nepřesvědčil natolik, abych vám řekl “Toto si objednejte!”. Perličkou pak je, že s automatem máte dva režimy na sníh. Jednak vám jej nabídne systém Grip Control, jednak si jej můžete zvolit i na kulise řazení převodovky. Máte tak vlastně k dispozici režim Sníh na druhou, ale i bez něj funguje 2008 v zimě úplně normálně, prostě jako nová předokolka s elektronikou.

Ještě jednu poznámku bych rád měl. Držáky na pití. Jo, je fajn, že jsou v autě dva. Jde o to, kde jsou umístěné. Jsou totiž tak utopené ve středové konzole, navíc jsou samy dost hluboké, co však nepřesvědčí, je jejich rozteč a šířka prostoru okolo nich. Jedno kafe je v pohodě, byť strkat kelímek tam a vyndavat jej zpět, to je trochu akrobacie. Ale zastavit se ve fast foodu a pokoušet se tam vecpat dva velké kelímky s limonádou, no, přeji vám hodně štěstí. U novinářského vozu jsem už byl poučen a ani jsem to nezkoušel, s láskou však vzpomínám,  kterak se mi v 2008 z půjčovny podařilo jeden kelímek rozlít už při pokusu o umístění, a druhý naopak když jsem jej chtěl vyndat. Bravo. Tohle fakt už hůře nešlo.

Závěrečná rada spotřebitelům

Kupujete-li malý crossover, není důvod se 2008 vyhýbat. Právě naopak, klidně do ní běžte. Je tak akorát prostorná, jezdí velmi pěkně a na správně velkých kolech je moc pohodlná. Nezaskočí ji ani pokus o spěch a příjemně se řídí. Jen je nutno dobře zvolit specifikaci. Automat je určitě skvělou volbou pro ty, které nebaví řadit, a zcela na rovinu nevidím moc důvodů, proč mít 2008 s manuálem, a tohle není rozhodně kopanec do přímo řazené převodovky, ta je naopak naprosto v pořádku. Důležité je, jak jsem řekl již několikrát, dobře zvolit výbavu. V zásadě bych vám řekl, ať se omezíte na to nejnutnější. I když je ve výrobě od roku 2013, má  2008 totiž stále co nabídnout, a to i s ohledem na segment nabitý všemožnou konkurencí. Jsem každopádně zvědav, co přinese nástupce a kdy nás to čeká. Současná generace 2008 je totiž velmi solidním autem a její prodeje to jen potvrzují.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 499 ccm
Výkon : 88 kW při 3 750 ot./min
Točivý moment : 300 Nm při 1 750 ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 193 km/h
0-100 km/h: 9.5 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 6,5 l/100 km

Cena od (Peugeot 2008, Active, 1.2 PureTech, 5st. man): 305 000 Kč
Cena bez příplatků (GT-Line, 1.5 BlueHDI 120,EAT6): 520 000 Kč
Cena testovaného modelu : 592 000 Kč