načítám data...

Nevada 3: To, co není v Nevadě, a návrat na zem...

Poslední kusy diapozitivů z Nového světa, pitomé narážky a smutek z návratu. Melancholický článek, omlouvám se...

zobrazit celou galeriiAutíčkář na cestách: Nevada 3: To, co není v Nevadě, a návrat na zem...

Vítejte v posledním díle! Ano, došly mi fotografie. Ale taky mi došla Nevada. Celkem šikovně se mi podařilo ututlat, že Údolí smrti není v Nevadě, ale s Grand Canyonem se mi to asi fakt nepovede. Přesto začneme zostra a to rovnou kamionem!

Krásná ukázka toho, jak uvolněné prostředí panuje na amerických cestách. Pokud si fotku prohlídnete pořádně, zjistíte, že na tahač ne napojeno dřevo, na dřevo je pak napojena kurta a přes tuhle kurtu na dřevě – na nákladu – drží návěs. Tohle vidět policistia z rozvinuté Evropy, asi by se na místě pro výstrahu zastřelil.

Pohled na jezero Maed. Jezero vzniklo na řece Colorado stavbou světoznámé Hooverovy přehrady. Ta fotka nahoře je od volné parcely v městečku Boulder City.

A ze stejného místa další sypající se štěrk. A ty tečky na štěrku, to nejsou kamínky, to jsou keříky. Je to větší, než si myslíte. Ostatně jako vždycky. Clarkson se kdysi nechal slyšet, že Američané nechápou luxus, pro ně je totiž prý luxusem mít něco větší, nebo toho mít víc. Asi jsem Američan.

Tady nahoře je kapánek efektů. Takže je to umění. Ale k podstatě: ten bílej kus skály nad vodou, to je prosím maximální výška vody z posledních let. Přehrada byla plná snad jen jednou. No uvidíme, co s tím udělá klimatická změna, třeba bílé fleky zmizí. Vydal jsem se tedy k přehradní hrázi, byl vyhozen ze security kontroly, vypeskován neuvěřitelně korektním a milým trooperem a celý rozmrzelý byl nucen prohlídku hráze vynechat. Pak jsem ale u cesty našel tohle:

Prej lety kolem přehrady od 39 dolarů. Vlezu do kontejneru fungujícího jako kancelář a študuju. Za 39 dolarů jen tříminutový let… Vstup do hráze stojí 30, to je hezká náhražka… Za 69 dolarů je o všem delší let za za 10 dolarů budu mít jistotu, že se posadím vedle pilota. Takže platím a po dokončení papírování mi milá dáma povídá: “Hele další let je ten nejdražší za 139, posadím vás tam, kdyby se někdo ptal, platil jste 139. Miluju Ameriku! America made my fortune!

Glass cockpit a pohled do vrtulníku, který vozí tlusté turisty snad po všech zajímavých koutech Arizony…

Hoover Dam a nová cesta s novým mostem. A bavlnka ve tvaru šipky, no není to nádherné? Celá stavba je velkolepá, jednoduchá a… Pamatujete si na film Amerika? Tahle industriální stavba je prostě postavena s jediným cílem, který se podařilo vtisknout vlastně celému okolí: Podívejte se, jak velkou věc, jak dokonale a v jak těžkém terénu jsme byli schopni postavit. Je to kostel. Kostel církve inženýrské, kostel církve pokroku.

A jediný povedený záběr na přehradu a nový most. Spousta lidí nadává, že se stavbou nového přemostění ztratilo kouzlo místa, ale mezi náma: Provoz v okolí, hustota turistů a veskrze starosvětsky postavená – tedy úzká a nepřehledná – cesta, jednoduše neměla šanci fungovat. Most je velkolepý a jediné, co mi na něm vadí je, že z něj není díky betonovým svodidlům vidět ta přehrada… 

A pak už byla noc. Prošel jsem se Boulder City. Městečko, ve kterém bydleli dělníci stavějící přehradu se časem změnilo na destinaci movitých lidi z Vegas, kteří chtějí mit bydlení “za městem”. A stejně jako třeba v Klánovicích je díky tomu plné zaprděných lidí, snobských nekvalitních hospod a celkově je citit, že většinou jsou zde lidé, kteří by rádi do přírody, ale pak by to měli daleko do práce. Takže se přestěhovali jen sem, kde to maj daleko do práce jen trochu a do přírody taky trošku blíž. Stačí jet po dálnici 5 minut… Městečko ale na kraji hostí i Quality Inn, kde se dá přespat do 70ti dolarů na noc, což je polovina toho, za co se vyspíte v zaprděném motýlku ve Vegas a přesto je to na McCarran Internationa Airport jen 25 minut autem. Takže Quality Inn můžu doporučit. Navíc vypadá jako z X-Files…

Ale vyražme ke Grand Canyonu! To je ta nejvíc věc, co vidět přeci chci… A po cestě se podívejme také na to, jak amíci staví dálnice. To se prosím naplánuje cesta tam, pak cesta zpět, na to se postavi přemostění a příroda kolem uhne. Jo a nesmíte zapomenout na návody. Už jsem to asi říkal, ale v Americe se na značky píše, co znamenají, piktogramy nejsou potřeba, protože přece všichni mluví anglicky… 

Semtam se po cestě stane, že tedy potkáte značku “Open range”. Přejedete žbrdlení, které drží dobytek uvnitř nekvalitně oploceného velkého ničeho a pak už jen doufáte, že vám nějakej radostnej bejček nevleze do cesty. Kravky jsou spokojené, zvědavé a mile hloupé. Koukaly na mercedes, jako by nikdy neviděly auto a tupě přežvykovaly…

A pak jsem narazil na letecké muzeum. Nic velkého, jen se prostě parta bláznů kdysi dávno rozhodla, že nevyhodí věci, co už nejsou k potřebě a do místního hangáru natahaj létající věci z okolí, co už dosloužily. Pak se jim to trošku vymklo a maj muzeum. Nečekejte vystavený Space Shuttle nebo Concorde, čekejte věci ne tolik slavné, aby za nimi proudily davy, ale přesto velmi zajímavé.

Chlapci mají letišťátko u cesty 64, jmenují se Planes Of Fame Air Museum a doporučuji se zastavit. I kdyby jen proto, že tu s hrdostí vystavují Miga. A za hangárem mají zbytky čtyřmotorového airlineru. Pístového. Hvězdicového.

Ano. Tento snad osmnáctiválcový, nebokolik, motor se tu povaluje jen tak v poušti. Jeden s odstraněnými výfuky mají i vevnitř, ale tahle věc, co asi jen upadla z letadla a od té doby je tady mi byla sympatičtější…

A pak už je to jen kousek do k jižnímu okraji Grand Canyonu. Opakují se oprsklá zvířata, tentokrát jeleni, nebo co je to za atletický krávy, nejsem biolog, odpusťte… Je naprosto běžné, že se tito tvorové semtam objeví uprostřed parkoviště, kde na jedné straně nasedají do jeepu uplakaná a zpruzená děcka a na druhé straně se snaží místní entuziasta nějak nastartovat svůj starý osmiválcový vrak. No a uprostřed toho všeho stojí kráva s parožím, přežvykuje a znuděně to celé pozoruje.

Ale Grand Canyon jako takový mě nesebral stejně pekelně jako Údolí Smrti. Ano, je velký, hluboký a velký, ale tak nějak nedotknutelný. V Údolí si i líný motorizovaný turista může na poušť sáhnout, tady aby měl člověk dalekohled, nebo byl dokonce sportovcem a chodil pěšky… Zavítal jsem tedy alespoň k památníku nehody z roku 1956, kdy se dvě civilní letadla právě nad kaňonem střetla a zahájila tak proces k vybudování komplexní kontroly nad vzdušným prostorem a v podstatě ukončila létání “jen tak na oko” nad územím USA.

Co mě ale na Velkém Kaňonu dostalo je, jak ostrý je jeho zlom. To prostě jdete řídkým lesem, drbete se v nose a najednou s leknutím zastavíte, protože před váma je díra jako kráva. Živě si představuji, jak opilí dobyvatelé západu se svými uhoněnými a poloslepými mulami v noci padali i s vozíčky do kaňonu. Asi jsem škodolibý…

Kolem Seligmanu jsem pak narazil na věc nevídanou! Vytíženou železniční trať. A jako rozený šotouš si hned musel alespoň jeden vláček vyfotit. Tratě tady fungují trošku jinak a díky tomu i tak nějak nefungují. Ono totiž všechny tratě jsou soukromé a vystavěné zejména pro nákladní provoz. Pokud pak chce samospráva zavést vlakové spojení, musí s prosíkem k soukromníkovi a nějak své osobní vlaky nastrkat mezi nákladní, které mají prioritu. No a to celé pak znamená, že osobní vlaky tu skoro nejsou.

Rozhodl jsem se tedy výlet na Grand Canyon zkrátit a podívat se zpět směrek k Nevadě, na Extraterrestrial Highway. Celá ta anabáze začíná informací, že následujících 150 mil není žádná pumpa. Pak jedete ničím, až dorazíte do Rachel. To není město, to je motel postavený z mobilheimů a dvě farmy. Motýlek je pitoreskně dekorován mimozemskými nesmysly a když jsem se zakecal s obsluhou, bylo mi řečeno, že je to sice hezký, ale poté, co byl natočen film Paul má soused (bydlí jen 40 mil doprava) velký problémy s poštou, protože film zpopularizoval jeho mailbox jako černý mailbox pro komunikaci s mimozemšťany. No a von teď soused má každej týden mailbox vyvrácený, narvaný nesmyslama nebo rovnou ukradený. Tož tak. A v noci, když jsem se chtěl podívat na hvězdy jsem si skoro rozbil hubu, protože venku mrzlo a na dřevěném schodišti vznikla skluzavka. High desert, pánové.

Ráno jsem pak valil oči jako puk, kterak je v okolí sníh. V nižších patrech kopečků se zbytky sněhu schovávaly ve stínech vrhaných keři. Vypadalo to, jako by někdo rozfoukal mýdlovou pěnu. Prý díky tomuhle počasí mají málo turistů. Taková kravina, vždyť je to nádherné!

Při mých rozhovorech s “místňáky” taky došlo na rychlostní limity. Prej můžu jet jak chci, ale v Tonopah mám být hodný, protože tamní policajti nemají smysl pro humor. Tak jsem to rozpálil někde tady. Jako je to dobrodružné, ale člověk nesmí zapomenout na to, že cesta je rovně pouze horizontálně. Ve vertikální ose jednoduše následuje zakřivení štěrku, takže se nelekněte, když vám to v kile trošku nadskočí.

A za Tonopah jsem narazil na Goldfield. Nemachruju s angličtinou, tak se to město jmenuje. Kdysi největší město v Nevadě je dnes obydleno asi třemi tisícovkami pábitelů, jež ještě zlatá horečka nepustila. A když se vydáte opuštěnými “ulicemi” po okolí narazíte na různobarevné krtince bývalých zlatých dolů.

Některé z nich však stále fungují. Jde to poznat tak, že mají vyskládané kontejnery z plastu a všude kolem je napsáno, že “Trespassers will be shot”. Land of the free! 

Ale se závistivým pohledem na zlatý důl a pocitem historické nespravedlnosti nad tím, že nejsem nechutně bohatý se s Nevadou a přilehlým okolím loučím. Poslední fotkou jen připomenu barvy kamenů a vyřknu: “Sem se ještě jednou vrátím! A ideálně s autobusovým zájezdem podobně postižených jedinců, aby bylo více vyvalených bulev (nebo bulv?)!” Ostatně valit bulvy na divnosti a poznávat svět je super. I když je pak člověk červený jako rak, má plné boty ostrého písku, prázdné konto a bojí se se zabahněným a orvaným Mercedesem přiblížit k pobočce půjčovny Sixt.

 


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Sa
Sato
06. října 2019, 14:36
0

Super, raz sa tam musim vratit. Uz ma ani tak nemrzi, ze sme pri nasom vylete nakoniec GC vynechali :-)

reagovat
Knightrider
06. října 2019, 17:49
1

Moc hezky napsaný. Skvěle se to četlo. Vlastně to bylo mnohem zajímavější, než recenze běžných plechovek. :-)

reagovat
Ronoath
06. října 2019, 18:43
0

Přečteno jedním dechem... Šoutouš jo? Jaká je tvá nejoblíbenější řada lokomotiv v ČR?

reagovat
Jan Machač
06. října 2019, 20:21
0

Samozřejmě 151. První a jediná lokomotiva s pořádnou regulací, vMax 160 a dřevem v interieru ;-)

Kuře
06. října 2019, 23:40
0

Nevím, v mašinkách se význam jako koza v petrželi, ale, krom brio vláčků je moje oblíbená mašina takový ten žabotlam, to asi nebude ono, co?;)

Jan Machač
07. října 2019, 10:53
0

nini... https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_151 Ale žabotlam je taky super strojek.

Ronoath
07. října 2019, 10:56
0

Ideálně v nátěru "Duhová energie", co? To byla nej reklamní lokomotiva, jakou kdy tady vytvořili...

Tomino
06. října 2019, 19:02
0

Krásně napsáno a fotky jsou parádní. Pokud mě zrak neklame, tak se mi zdá, že mezi letadly je tam i náš L-29 Delfín :-)

reagovat
Jan Machač
06. října 2019, 20:29
0

Hele to je možný, ale mi to v ten moment nedošlo a teď už asi nejsem schopen to ověřit.

Tomino
06. října 2019, 21:51
0

Ale zase u tak pěkného cestopisu, respektive celé série, to není vůbec podstatné :-) Jen mě to prostě zaujalo a myslím, že tomu tak je. Ty další letadla jsou podle mě de Havilland Vampire, Lockheed T-33 a Republic F-84 Thunderjet. Jsem trošku zavzpomínal na léta, když jsem jako kluk lepil modely :-)

František Čáslavský
07. října 2019, 09:04
0

Je to jak píšeš, Tomino. Vampire, L-39, T-33 a F-84 :)

bitner
07. října 2019, 11:18
0

L-29

František Čáslavský
08. října 2019, 00:26
0

heh, máš pravdu. Jdu si koupit silnější čočky.

krab
06. října 2019, 20:20
0

Parádní a moc hezký fotky. To jsem se zase zasnil, že bych do Grand Canyonu chtěl zas někdy znova. Ani ty 4 měsíce tehdy nestačili zdaleka na to poznat všechno. Je to obrovskej kus země.

reagovat
Wanix
07. října 2019, 16:48
1

tohle se vždycky čte dobře. Jenom tedy drobnou poznámku - ve Vegas se dá přespat i za 20 doláčů přímo ve slavném Stratosphere když si to zarezervuješ aspoň pár dní předem, hotely jsou tam opravdu levné

reagovat
Jan Machač
07. října 2019, 22:40
0

Tak jasně, že ceny uvedené jsou pro bookingy udělané ten den tak nějak do šesti do večera... Něco plánovat se mi na dovolené nechtělo...

vonkreuz
08. října 2019, 18:00
0

Kromě zaprděnců žije v Boulder city i Lynn Hill. ;-)
https://www.emontana.cz/lynn-hill-rozhovor/

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Galaxie 1,9 TDi, 66 kW - rotačka 1999
Ford Galaxie 1,9 TDi, 66 kW - rotačka

1999 rok výroby
89 koní výkon
1 896 ccm objem

Chrysler Sebring JR Sedan 2004
Chrysler Sebring JR Sedan

2004 rok výroby
140 koní výkon
2 000 ccm objem

Chrysler 300M 3.5i LPG Tech 2000
Chrysler 300M 3.5i LPG Tech

2000 rok výroby
248 koní výkon
3 518 ccm objem

Dodge Royal Lancer Custom HardTop 4door 1957
Dodge Royal Lancer Custom HardTop 4door

1957 rok výroby
260 koní výkon
5 329 ccm objem

Chrysler 300 coupe 1968
Chrysler 300 coupe

1968 rok výroby
350 koní výkon
7 215 ccm objem