Nejrychlejší motorka světa

Pro lepší pochopení a zasazení do souvislostí se musíme přenést na začátek. První motocykl vyjel na silnice již v roce 1894. Bez pochyb se jednalo o nejrychlejší motocykl na světě, z části proto, že konkurence ještě neexistovala. Obávám se, že to nemůžu brát úplně podrobně, a tak velký kus přeskočíme. Trochu přeházíme čísla v tom letopočtu a ocitneme se v roce … 1948? zrod Citröenu 2CV! Huš Jardo! Měl jsem na mysli 1984, kdy Kawasaki přichází s doslova přelomovým strojem GPZ900R. Poprvé v historii se o pohon staral řadový čtyřválec se šestnácti ventily chlazený vodou. Recept, který se od té doby vlastně už nezměnil. Mnohými je tento model považovaný za první Superbike nové generace – tak jak je známe dnes. V Americe se dokonce, poprvé v historii značky, objevuje obchodní označení „Ninja“. Z dnešního pohledu „pouhých“ 115 koní stačilo k prolomení bariéry 150mph (240km/h), což z ní učinilo nejrychlejší motorku své doby.

Pyšnit se nejvyšší dosaženou maximálních rychlostí je kvalitní zázemí pro marketing samo o sobě. Jenže PR tým Kawasaki neusnul na vavřínech. Další logický krok k upevnění tohoto postavení? Účast tří kusů v závodě na ostrově Man a obsazení prvního a druhého místa, což mimo jiné vedlo k zisku pozornosti jistého Toma Cruise. Možná jste o něm už slyšeli. On je shodou náhod fanda do motorek a přesně v téhle době se zrovna podílel na natáčení filmu, o kterém jste už možná také slyšeli, totiž Top Gun. V němž jeho hlavní postava sedlá přesně tuhle motorku. Když jsem film viděl poprvé, někdy v ranném mládí, ještě jsem neměl rozum a o motorkách nic nevěděl. Zpětně ale musím uznávám velice trefnou volbu. Copak snad svéhlavý elitní pilot, jehož náplní práce je létat s bojovým letadlem na samé hranici možností, bude po zemi jezdit ve Volvu? Legendární scéna se vzlétající stíhačkou za doprovodu „Danger zone“ už byla jen pomyslná třešnička na dortu. Představuji si, že jen málo věcí bylo v osmdesátkách více cool. Film měl enormní úspěch. Armáda údajně zaznamenala až pětinásobný zájem o vstup do letectva a námořnictva. Na skutečného Mavericka to však dotáhl málokdo. Na druhou stranu, pořídit si stejnou motorku a sluneční brýle mohl naproti tomu (skoro) každý.

Od všech těch legendárních vzpomínek už uběhlo hodně let. Ano, všichni stárneme. Tedy snad kromě Toma Cruise. V Kawasaki se však nezahálelo. Občas vystrkovali růžky s několika modely řady ZX, které díky motorům přerůstající jeden litr neměly problém s návštěvou rychlostní hranice pro motorky, začínající trojkou. Při zvětšování objemu motoru však musíte v určitém bodě zvětšit i motor samotný, a to znamená váhu navíc. Tyto motorky tak byly skutečně sice nejrychlejší, ale nikoliv moc obratné, spíše takové GT kategorie. Na závodních okruzích se stále, vlastně i dodnes, prosazují ještě „relativně kompaktní“ litrové superbiky. Pokud však chceme mluvit o skutečném zvratu, hodného srovnání s příchodem původní GPZ, budeme opět muset pár let přeskočit.

V roce 2015 spatřila světlo světa dvojice modelů H2 a H2R. Ty spolu sdílejí mnohé, ale také se v několika zásadních věcech liší, proto je budeme muset probrat zvlášť. Aby se zamezilo dalšímu nekontrolovatelnému růstu motorových rozměrů, a s tím související váhy, v Kawasaki se rozhodli vydolovat dodatečný výkon formou přeplňování. Řešení minulosti v podobě turbodmychadel se jim však nezamlouvalo, především kvůli nevyhnutelnému lagu. Volba tudíž padla na malý dvourychlostní odstředivý kompresor, který zajistí lineární nástup výkonu. Jeho pohon zajišťuje kliková hřídel skrz řetěz a planetovou převodovku. Díky němu motor produkuje 200 koní v 11500 otáčkách. Kroutící moment má hodnotu 133Nm@10500min^-1 ale měl by být velice dobře dostupný již v nejnižších patrech otáčkoměru, takže se tolik nenatrápíte s řazením. Mezichladič netřeba, stlačený vzduch se ochladí samotným vstříknutím paliva. Na motorku je tahle porce opravdu hodně. Nezbytnou součástí je samozřejmě i propracovaná elektronika, která vám pomůže udržet vámi zvolený směr a obě kola na zemi. I hmotnost se zadařilo celkem udržet na uzdě, na stále rozumných 240 kg. Někdo se teď možná jízlivě uculuje. I přes skutečně impozantní hodnoty, jsou to přece čísla dosažitelná i s atmosférickým plněním a trochou snahy. K tomu se ještě dostaneme níže.

No a na kolik se umí rozjet? Rychlostní rekord pro H2, který by se dal nazývat oficiálním, proběhl v roce 2018, kde jinde než na solných pláních v Bonneville. Testovací jezdec Kawasaki, Shigeru Yamashita se rozjel s téměř sériovým modelem až na 337 km/h. Ano, správně zvedáte obočí u slovíčka „téměř“, bohužel se mi nepodařilo dohledat přesné úpravy, ale pravděpodobně se jednalo skutečně o drobnosti v podobě demontáže zrcátek, deaktivaci omezovače, případně úpravě převodů apod. Dokonce i výfuk zůstal sériový. Ano, H2 je totiž jinak homologovaný silniční stroj, který můžete provozovat v běžném, pomalém světě, proto ho jindy omezovač nepustí přes třístovkovou hranici. To byste pak mohli být nebezpeční sobě a/nebo okolí. V roce 2022 se taktéž objevila v remaku Top Gunu a jelikož je film plný nostalgických vzpomínek a odkazů na svého předchůdce, našla si v něm cameo taktéž GPZ.

Všichni uculující se pochybovači, zpozorněte. Když už v Japonsku investovali tolik práce, peněz a vývoje do osazení motoru kompresorem, tak si řekli: „No a co kdyby tu nebyla žádná pravidla a omezení.“ a postavili H2R. Verzi, která sice nemůže tak docela na silnici, mohla by mít drobný problém s emisemi, za to má pár es v rukávu navíc. S odhozením legislativního břímě a rozsáhlejšího použití karbonových dílů spadla váha na pouhých 215 kilogramů. Takže by hned měla jet trochu rychleji, ne? No ano, ale oni ještě pro jistotu přepracovali celý motor. O trochu se snížil kompresní poměr, aby bylo možné pořádně využít celý potenciál onoho kompresoru. Ten se roztočí na 130 000 otáček a pracuje s plnícím tlakem až 2,4bar. Výsledkem čehož je vyšší výkon. Mnohem vyšší. 325 koní. (slovy tři-sta-dvacet-pět) ve 14 000 otáčkách. Omezovač není přítomen na palubě. Kawasaki tvrdí, že s touhle raketou můžete letět až 380 km/h. Při slavnostním otevření mostu Osmangazi (čtvrtého nejdelšího na světě) ho bývalý závodní jezdec Kenan Sofoglu pokřtil prvním průjezdem, kdy za pouhých šestadvacek sekund dosáhl rychlosti 400 km/h. Bohužel se ve světě dosahování maximální rychlosti nejedná o oficiálně platný rekrod, jelikož nebyl měřen nezávislým zařízením ani potvrzen druhým průjezdem v opačném směru. Dokonce ani na Isle of Man TT s ní nemůžete. Přeplňování nepovolují pravidla. V rámci kvalitního PR s ní však James Hillier zajel jedno předváděcí kolo. I přesto že nezávodil, na rovince Sulby dosáhl rychlosti 337km/h. Více než kterákoliv závodní motorka. Dle jeho slov to bylo „zajímavé“

Pokud jste nabyli nutkání si tyto úžasné stroje pořídit, není to vůbec žádný problém. Civilní H2 vás vyjde na 600 tisíc, její nahou verzi dokonce pořídíte „již od“ 460. Celkem hodně, ale dostanete něco, co nikde jinde nenajdete, podle mě za to stojí. Na kolik vyjde auto, které umí tři sta z místa? Nakonec s ní ani nemusíte jezdit přehnaně rychle, protože každé zavření plynu doprovází jeden z nejkrásnějších zvuků. Náhodou jsem měl to štěstí si ho poslechnout i na živo, doporučuji!

H2R je za 1 400 000Kč. Jestli H2 stála hodně, potom tohle stojí ještě dva a půl krát tolik. Pokud se vám cena nezdá, nevadí. Stačí se otočit a jít ke konkurenci pro jinou tříset-koňovou motorku s kompresorem … jo, počkat vlastně. S H2R už asi pomalu jezdit nemůžete, protože to prostě nejde. Navíc s ní na spoustě míst jezdit nemůžete vůbec. Kromě normální silnice dokonce ani na některých okruzích, kvůli hlukovým limitům. Jenže … kolik stojí auto, které si sáhne na metu 400 km/h? Vždyť je to pořád vlastně levné!