Napraví Toyota S-FR to, co je na GT 86 špatně?

Relativní neúspěch Toyoty GT 86, stejně jako jejího alter ega Scion FR-S a jednovaječného dvojčete Subaru BRZ, patří mezi nejdiskutovanější témata a největší ‚záhady‘ světa petrolheadů. Do světa, který roky tesknil po malých obratných sporťácích s pohonem zadní nápravy, vypustila dvojice uznávaných japonských automobilek technicky vytříbené dílo, které mělo být vším, po čem nadšení řidiči celého světa toužili. Očekávalo se, že se novinka stane stejnou legendou jako před čtvrt stoletím Mazda Miata. 

Ale nestalo se. V Evropě jsou ‚dvojčata‘ spíše neúspěchem, v Americe a Japonsku sice dvojice malých kupé uspěla, ale není to takový hit, jak se čekalo. Jak se to stalo? Kde udělali inženýři z Japonska chybu? Tím, že by za války stříleli Kamikaze do vzduchu to určitě nebylo. Tak čím?

Odpověď se skrývá už v otázce. Toyobaru totiž vytvořili inženýři, především pak ti zaměstnaní u Fuji Heavy Industries. A do výsledku očividně pronikla firemní kultura megakoncernu, který mimo aut staví také vlaky, popelářská auta, motory do lodí, větrné turbíny a spoustu dalších věcí. Většinou věcí, které musí být především funkční a až potom krásné.

Jak velký vliv to na sportovní dvojčata mělo, jsem si uvědomil nedávno, když jsem jedno z nich uviděl stát kdesi v rušném centru Prahy. Působilo tak trochu ztraceně, jako zvířátko, které jste vzali z jeho domova v divočině a uvrhli do nepřirozeného prostředí. V zástupech moderních aut působilo nenápadně a ušlápnutě, skoro až nemoderně. Bylo na něm vidět, že je to sportovní náčiní, určené na okresky a okruhy, nikoliv do ulic města. Nevypadalo stylově.

Na tom samozřejmě není nic zásadně špatného. BRZ a GT 86 jsou auta pro ryzí nadšence hledající jednoduché a skvěle ovladatelné kupé za rozumné peníze, které jim přinese spoustu zážitků a přitom bude s trochou dobré vůle stále použitelné jako dopravní prostředek. Zadání jeho tvůrci splnili perfektně.

Ale zapomnělo se na jednu věc. Většinu kupců malých sportovních kupé netvoří lidé, kteří dokáží skutečně ocenit vyvážený podvozek, precizní řízení nebo všechny výhody plynoucí z těžiště, položeného díky plochému motoru nízko nad zemí. Ne, většinu kupců tvoří lidé, které láká idea a image sportovního auta. Chtějí mít pocit, že řídí něco rychlého, placatého… a atraktivního.

Dokonce i část nadšených řidičů nakupuje z velké části očima. Když chcete utratit signifikantní část svých úspor nebo se upsat k pravidelnému splácení nemalé části platu výměnou za nepraktické, ale zábavné auto, obvykle chcete víc než jen ryzí zážitky na okreskách, kde vás nikdo neuvidí. Chcete auto, které si budete chodit do garáže hýčkat, auto, za kterým se pokaždé ohlédnete, když od něj budete odcházet, a auto, které budou ostatní obdivovat. Mnoho z vás bude tvrdit, že to tak není a vzhled není důležitý, ale jen u několika málo výjimek to bude pravda.

Chceme hezká auta. Chceme auta, která mají vizuální charakter, auta, která jsou nezapomenutelná.

A GT 86, BRZ ani FR-S taková nejsou. Jsou to hezká kupé. Ale postrádají švih, originální nápady a výrazný charakter. Vypadají jako generické japonské placaté auto – a k tomu dělají dojem, že vznikla před deseti lety. Není to auto, které bude lákat obdivné pohledy, když s ním pojedete nočním městem, a nebude si ho půjčovat vaše manželka, protože je hezké a sexy. A už vůbec si ho nekoupí vaše sekretářka nebo váš šéf v krizi středního věku.

Miata poslední generace ukazuje, co Toyobaru chybí. Jako řidičské auto není o nic horší – možná dokonce Toyobaru překonává – a zároveň funguje po vizuální stránce. Nepochybně se najdou zástupy lidí, kteří si novou MX-5 koupí čistě kvůli tomu, jak vypadá a především jak v ní budou vypadat oni. Přiláká je image klasického roadsteru, která pro ně bude mnohem důležitější než vyvážení nebo cit v řízení.

Totéž očividně pochopila Toyota, která dnes představila svůj nový koncept pro tokijský autosalon. Jmenuje se S-FR, je ještě o čtvrt metru kratší než Toyobaru, pod kapotou má patnáctistovku o výkonu nějakých 130 koní, váží necelou tunu, v kabině má (velmi překvapivě) stálá čtyři sedadla (nebo spíše dvě sedadla a poličku tvarovanou jako další dvě), má poháněná zadní kola, údajně optimální vyvážení a především – vypadá hravě, roztomile a přitom sexy. Design je inspirován klasickou Toyotou Sports 800 ze 60. let a je na něm vidět, že i po letech může být retro správnou cestou, jak postavit zajímavý sporťák.

Pokud se S-FR dostane do sériové výroby, čemuž by nasvědčovaly střízlivé tvary a interiér, který vypadá téměř ‚produkčně‘, může se snadno stát populární volbou nejen pro nadšeného řidiče, ale i pro hipstera, který chce cool retro kupé, a pro dívku, která chce roztomilé autíčko s velkými kukadly. Nebo pro všechny, kteří chtějí Miatu, ale potřebují alespoň nějaká zadní sedadla nebo nemají rádi, když jim fouká na hlavu.

A my pevně doufáme, že se S-FR objeví i na našem trhu. Protože i když nás zajímá hlavně to, jak auta jezdí, nebudeme zapírat, že jsme ještě o něco radši, když jsou také hezká…