Mazda CX-80: Největší diesel na našem trhu přichází v patřičně důstojném kabátě

Kde jiní představují stále sofistikovanější elektromobily, Mazda kontruje megalomanským dieselem. Netečnost vůči trendům a konvencím je pro svébytnou japonskou automobilku typická a poté, co loni ukázala bizarní MX-30, opatřenou kromě elektromotoru i Wankelem v roli „prodlužovač dojezdu“, už překvapí snad jen létající kei-car na šlapací pohon. Nad SUV s naftovým šestiválcem bychom před pár lety jen mávli rukou, dnes jde ovšem o jednorožce, kterému se sluší alespoň zatleskat, pokud si ho rovnou nepostavíte do garáže. Největší naftový motor, jaký dnes najdete na našem trhu, Mazda ukázala už na přelomu let 2022 a 2023 v SUV s názvem CX-60 a právě teď najíždí k dealerům ještě větší povoz – vlajková loď značky CX-80. Minulý týden jsem s ní najezdila pár stovek kilometrů mezi Mnichovem a Augsburgem, takže se můžu podělit o první dojmy. 

Zvenčí SUV, zevnitř minibus

Technicky vychází novinka ze zmíněné CX-60, je však o 25 cm delší, a to nejen celkově, ale i rozvorem, což se samozřejmě pozná na vnitřním prostoru. Do pěti metrů chybí autu pouhých 5 milimetrů. Na první pohled jsou si oba příbuzné vozy k nerozeznání podobné, uvnitř novinky však najdete standardně tři řady sedaček – buď s klasickými sedmi, nebo se šesti místy.

Vnitřní uspořádání si totiž můžete vybrat ze tří variant. Druhou řadu mohou tvořit tradiční tři sedadla, lze tu však mít i dvě kapitánská – buď s mohutnou komfortní konzolí uprostřed, nebo s průchozí uličkou. Těžko říct, která možnost je nejlepší, to už bude záležet na vkusu a potřebách konkrétní rodiny. Sedm míst je víc než šest, ale pohodlí plnohodnotných seslí má taky něco do sebe a přístup do zadní řady skrze uličku může být zejména pro děti pohodlnější než manipulace s opěradlem. Velká loketní opěrka s úložným prostorem a držáky na pití zase přináší luxusní atmosféru a bezkonkurenční pohodlí. To je mimochodem ve druhé řadě příkladné i z jiných důvodů – sedadla jsou tu nejen vyhřívaná, ale i odvětrávaná a sklon si nastavíte dle chuti. Sedět vzadu v tomhle autě opravdu není za trest. 

Dokonce i třetí řada, mnohdy spíš symbolická, je v případě CX-80 obyvatelná i pro běžné dospělé. Pár desítek kilometrů jsem tu strávila a netrápilo mě žádné nepohodlí. Nad hlavou je místa habaděj a jediný kompromis představuje užší mezera pro zasunutí chodidel a také vyšší pozice kolen. Pod podlahu se totiž musí vejít kardan pro stálou čtyřkolku. Z celkové šířky zde ukrajují boční panely s výdechy ventilace a držáky na pití – ty zde má každý cestující dokonce dva – pro dva lidi je ale i na šířku místa dost. 

Černá a bílá

Na místě řidiče si připomínám, jak moc mi mazďácké interiéry sednou. V první řadě jsou krásné – alespoň ve vyšších výbavových stupních. Komfortně laděná výbava Takumi se honosí panely z javorového dřeva a bílou kůží, na palubní desce pak nacházím zajímavě strukturovanou tkaninu s japonským stehováním Kakenui. Sportovně střižená Takumi nabídne černou kůži a černý leštěný hliník. Nečeká tu žádné nemilé překvapení v podobě nedotažených detailů, neslícovaných dílů nebo ukrytých tvrdých plastů. Naopak milým překvapením – i když tady se asi neshodnu s každým – je dobře známé ovládání pomocí kolečka a hlavně fyzická tlačítka pro všechny zásadní funkce klimatizace a vyhřívání (či chlazení) sedaček a volantu. Klasická řadicí páka už je dneska možná přežitek, ale i ta bude mnohým vyhovovat. 

Leckoho bude jistě zajímat, jak Mazda řeší vypínání iritujícího asistenta maximální rychlosti. Vyřešíte ho jedním stiskem tlačítka vlevo od volantu, které vypne všechna zvuková upozornění. To by šlo. 

Komfortu je tentokrát více

Testovací jízdu zahajuji v překrásném vínovém kousku (odstín Artisan Red, efektní měděná na fotkách má název Melting Copper) s výbavou Takumi a naftovým šestiválcem. Světlý interiér je ještě světlejší díky panoramatickému oknu a člověk se cítí povzneseně hned při nasednutí. Co teprve, když se impozantní koráb rozjede! Motor je příkladně odhlučněný, z dálky však do kabiny doléhá jeho temné hučení a vůbec to není nepříjemný zvuk. I s „obyčejným“ pérovým odpružením je jízda mimořádně komfortní.

Později se na prezentaci dozvídám, že Mazda reagovala na připomínky zákazníků, jimž přišlo naladění CX-60 příliš tvrdé a namísto precizního projíždění zatáček by ocenili víc pohodlí na palubě. Komponenty zavěšení tak doznaly jistých změn, včetně tužších tlumičů a zároveň měkčích pružin. Nepatřím sice k jedincům, co jsou na komfort extra citliví, ale troufám si říci, že změny jsou znát. CX-80 jezdí přesně tak, jak byste od obřího rodinného SUV čekali – tiše, plavně a sebejistě. Sebejistota se týká především zatáček, v nichž se auto skoro nenaklání a nonšalantně drží zvolenou stopu. O sportování samozřejmě nemůže být řeč, na to je hmotnost skoro 2,2 tuny příliš vysoká, přesto ji Mazda docela zdařile maskuje a nepůsobí nemotorně. 

Diesel: tohle že je odsouzeno k zániku?

Už před časem jsem si všimla, že se na stará kolena stávám fandou nafťáků, a mazdí šestiválec mě přímo blaží. Příjemný zátah z nižších otáček, tichý chod a k tomu i spousta síly, zvlášť když přepnete do sportovního režimu. Podélně uložený motor e-Skyactiv D má objem 3,3 litru, k tomu 254 koníků a působivý točivý moment 550 Nm, který se na kola přenáší stálým pohonem 4x4.

S rozjezdy, šetrností a celkovou dynamikou pomáhá ještě 48V mild-hybridní systém, složený z elektromotoru umístěného v 8stupňové automatické převodovce a maličké 0,33kWh baterie. I s takovou stodolou můžete bez zaváhání předjíždět a ani při svižné jízdě pravděpodobně nepřekročíte hranici 6,5 litru spotřeby. A přeborníci v ekorally se nejspíš udrží pod šestilitrovou hranicí. Jestli tohle není ekologický vůz, tak už nevím.

PHEV: úspornost hlavně na papíře

Ale abych tu neplevelila jen svou zaslepeností dieselem… v konfigurátoru Mazdy najdete i racionálnější a o něco levnější plug-in hybridní variantu. Základ tvoří 2,5litrový benzinový čtyřválec, který doplňuje elektromotor na zadní nápravě a 17,8kWh baterie. Systémový výkon činí příjemných 327 koní, ale jak asi tušíte, zadarmo to taky nebude. Čistě elektrický dojezd by měl přesáhnout 60 kilometrů, většina majitelů však bude používat hlavně hybridní režim, v němž auto z baterie jen ostýchavě uzobává. Naproti tomu z nádrže benzin mizí o dost rychleji a výsledná spotřeba se pohybuje kolem devíti litrů a 12 kWh.

Na takový koráb to rozhodně není špatné, na druhou stranu mi stále uniká smysl převážení baterie a složitého systému tam, kde by konvenční benzíňák nepředvedl nic výrazně marnotratnějšího. Zvukový projev benzinu mi navíc připadá zbytečně výrazný a živost v porovnání s nafťákem jen o něco málo lepší. Ale ano, pokud se vaše denní dojezdová vzdálenost vejde do 60 kilometrů a máte možnost nabíjet doma, nejspíš plug-in využijete. 

Na závěr ještě pár slov k cenovce. Základní naftový šestiválec stojí 1 418 290 korun, za PHEV dáte 1 390 790 Kč. Rozhodnete-li se pro výbavu Homura nebo Takumi, navýší základní cenu o nějakých 150 až 200 tisíc. Cenou se tedy Mazda nepodbízí, u konkurence však levněji nepochodíte. Pro ty, kdo z automatismu nebo kvůli nařízení zaměstnavatele nezamíří pro obligátní Kodiaq, je to sakra zajímavá alternativa.