Lexus LC500 Hokkaido Edition: Umělecké dílo na čtyřech kolech

Lexus LC500 je tu s námi už nějaký pátek, přesněji přes 6 let. Na Autíčkáři jste si o něm taky mohli přečíst již několikrát. Třeba minulý rok na podzim si kluci v Brně užívali krásné žluté kupé a od té doby básní, jak je to úžasné a skvělé. Jenže já jsem spíše na ta auta bez střechy, cestování je tak větší zážitek (když se teda namažete opalovákem, v kabrioletu na vás prostě svítí nějak víc), a tak jsem si o otevřenou verzi elcéčka pěkně poprosil. Měl jsem totiž už docela dlouho v hlavě brouka, že bych si LC500 jednoho dne rád zaparkoval v garáži. A když se to líbilo klukům v Brně, proč bych neměl být i nadšený já?

Už první pohled na tohle auto naprosto oslní. Příliš často se designu nevěnuji, ale tady prostě musím. Je to za mě i po šesti letech to nejhezčí auto na trhu. Moc dobře si pamatuji, jak jsem si lámal krk, když jsem jej viděl poprvé naživo. A to množství nádherných detailů, které nestárnoucí design umocňují! Třeba přední světla jsou tvořena třemi částmi – linkou denního svícení protaženou do hlavního světlometu, na nějž svisle navazuje blinkr, který navíc skrývá nádech pro přední brzdy. Nebo zadní světla s 3D efektem a opět svislými blinkry. Auto působí svalnatě a lehce, přitom úplně nejmenší není. V testované stříbrné navíc krásně vyniknou veškeré linky. Součástí limitované edice Hokkaido je také nahrazení chromové masky chladiče a vršku zadních světel černým chromem, který jen umocňuje výsledný dojem.

Ani vevnitř nechybí mnoho krásných detailů. Ať už jde o jezdící budíky převzaté z LFA nebo odklápěcí krytku pro ovládání mechanismu plátěné střechy, stále je na co koukat. Příkladem je i madlo spolujezdce na středovém tunelu fyzicky oddělující jeho prostor od místa pro řidiče, kdyby snad středový tunel samotný nestačil. Je reálně naprosto zbytečné, ale komu by to vadilo, když je tak krásné. Stejně tak krásný je snad každý materiál, kterého se dotknete. Každý čudlík působí bytelně, ale čekali jste snad od Lexusu něco jiného? Tady je svět prostě v pořádku, místo nechybí v žádném směru a ani při natažené střeše jsem neměl pocit stísněnosti. Vysloveně perfektní jsou pak sedačky, které poskytují dostatečnou oporu v zatáčkách, ale nejsou ani trochu nepohodlné a strávit v nich celý den není problém. Zadní sedačky jsou však skutečně nouzové, sedí se na nich výše a já se tam prostě s nataženou střechou nevejdu. Dan sice tvrdil, že dozadu potomky v sedačkách naložil, ale i tak si myslím, že jako odkládací prostor pro kabelku poslouží lépe.

Pokud na vzhledu není poznat věk, pak na technologické výbavě trochu ano – je to přeci jen už relativně staré auto. O infotainmentu ovládaném skrze touchpad již bylo napsáno mnoho a naprosto chápu proč. Nebudu lhát, není to příliš praktický způsob ovládání, od řízení mi přijde mnohem rušivější než dotyková obrazovka. Přitom je ten systém tak pěkný! Zejména ovládání klimakomfortu sedaček by mohlo mít dedikovaná tlačítka. Pro nový modelový rok je však nahrazen novým dotykovým systémem známým z aktuálnějších modelů, který je mnohem praktičtější a uživatelsky příjemnější. Asistenční systémy také nejsou vysloveně nejlepší, přišlo mi, že asistent jízdy v pruzích není schopný auto udržet uprostřed, což by dle všeho umět měl. Ale o tom to tu stejně není. Všechny tyto neduhy jsou odpuštěny, jakmile nastartujete…

To totiž pětilitrový atmosférický osmiválec prudce vyštěkne. I přes filtr pevných částic za to umí pořádně vzít, zvukový projev je strašlivě návykový. Budete se vysloveně těšit na každý tunel po cestě, jen abyste mohli přepnout převodovku do manuálního režimu, podřadit o pár stupňů a užít si to. Od čtyř tisíc se otevře klapka, zvukový projev se znásobí a nepoleví ani v omezovači, kde jej převodovka ponechá, dokud pěknými pádly nepustíte další kvalt, aby osmiválec mohl znovu zahrát svou píseň. Perfektní zvukový doprovod pak doplňuje výtečný projev, kdy výkon lineárně graduje až do omezovače. Motoru sekunduje i zmiňovaná desetistupňová převodovka, která ve většině případů řadí naprosto hladce, jen ve sportovním režimu decentně cukne, a sází při podřazení meziplyny. Příjemným překvapením je i spotřeba, která při dálničních přesunech legálními rychlostmi klesá pod devět litrů, a tak se dá s na dnešní poměry obří nádrží (82 litrů) dosáhnout dojezdu přes 900 kilometrů.

To, že je motor parádní, by se dalo celkem čekat, nebo já v to aspoň věřil. Překvapení mi přichystal podvozek a to jak pozitivní, tak mírně negativní. Vysvětlím. Od LC jsem očekával hbitost, lehkost a že podvozek zamaskuje hmotnost, jak to dnes často bývá zvykem. Uznávám, že takhle zpětně mi to přijde jako trochu nereálné přání. LC500 je totiž primárně auto na cestování, které má za úkol posádku hýčkat a zároveň i přinést nějaké potěšení, jakmile přijde zakroucený segment cesty. Vzhledem k tomu, že to je Lexus, plní svou roli pohodlného auta nadmíru dobře. Byl jsem vysloveně až překvapený, jak ladně umí plout krajinou v takovém tom klasickém kochacím tempu – na to je LC bez střechy prostě stavěné, na ty nedělní výlety krajinou, kdy z božského audiosystému Mark Levinson hraje Frank Sinatra a není kam spěchat. Umí za to samozřejmě i vzít. V tempu na šedesát procent je vysloveně parádní, a přitom stále pohodlné. Jakmile ale na pilu zatlačíte víc, začne být cítit hmotnost přes dvě tuny a ono spíše cestovní naladění. Neberte to prosím špatně, i bez střechy umí LC projíždět zatáčky dost rychle, jen cítíte, že už auto taháte ven z jeho komfortní zóny. Tento pocit navíc umocňuje absence samosvorného diferenciálu u této limitované edice, který jinak ve standardní výbavě LC500 je. Mimochodem, hybridní LC500h má otevřený. Je to trochu škoda, neboť věřím, že se samosvorem by chování na limitu bylo značně předvídatelnější a příjemnější. Obratnosti v nižších rychlostech pak pomáhá i zadní natáčecí náprava, díky které je projíždění úzkými ulicemi centra Prahy o dost příjemnější. 

Nenucenému cestování bez střechy nenapomáhá pouze podvozek, ale i obecně konstrukce kabiny. Po nasazení větrné clony lze bez střechy jezdit v podstatě v libovolných rychlostech, ani za nižších teplot komfort neklesá. Dovnitř ani v nejmenším nezafouká, takže si stačí nastavit vyšší teplotu klimy, výhřevy sedaček, teplý “nákrčník” z opěrky hlavy a můžete vyrazit i za horšího počasí. A když začne už hodně pršet? Natáhnete čtyřvrstvou střechu a pokračujete dál. Kabina je poté skvěle odhlučněná, k čemuž si Lexus pomáhá i aktivním potlačováním hluku. Jasně, v kupé by cestování bylo asi ještě tišší, ale stále věřím, že LC bez střechy je prostě lepší. Přeci jen si takové auto člověk nekupuje na denní poskakování do práce, ale spíše na víkendové výlety.

Závěr

Víte, jak se říká, že setkání s hrdinou z plakátu často končí zklamáním? Pro mě LC500 takovým hrdinou je a rozhodně z našeho setkání zklamaný neodcházím, ba naopak. Jsem nadšený z pohodlného podvozku, charakterního osmiválce pod kapotou i naprosto perfektního interiéru. Stále nechápu, že těchto perfektních sportovních tourerů nepotkávám více, už jen kvůli tomu motoru – tohle prostě žádná jiná automobilka v současnosti nenabízí. LC500 si mě naprosto získalo a já jen doufám, že má krize středního věku se přesně setká s cenovým dnem tohoto skvělého kabrioletu.

Za skvělé fotky děkuji Radku Kukušovi. Radkovu tvorbu najdete na jeho webu nebo instagramovém profilu @radek_kukush.

Technické údaje 

Motor: zážehový vidlicový osmiválec 4 969 cm3   
Výkon: 464 koní (341 kW) v 7 100 ot./min   
Točivý moment: 530 Nm v 4 800 ot./min   
Převodovka: automatická desetistupňová   
Maximální rychlost: 270 km/h   
0-100 km/h: 4,7 s 
Pohotovostní hmotnost: 2 035 – 2 055 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 11,7 l/100 km   
Průměrná spotřeba (v testu): 12,8 l/100 km    
Cena již od (limitované edice): 3 528 000 (3 699 000) Kč